Osobnosti Moravy.eu

V letech 1870–1878 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva ve Vídni, 1883 JUDr. Přednášel ve Vídni ve spolku TYL, Občanské besedě, Kolláru a zakladatel spolku Národ. Od r. 1883 ředitelem redakce listů Tribuna, pozd. Parlamertaru. 1895 zotavená v Lechovicích u Loštic, 1896–97 soudní a advokátní praxe v Olomouci.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930,S. 44–45. ; ;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974.S.. 22.

Narozen v Čertoryjích (n.Charváty). Studoval německé gymnázium v Olomouci 1861–69, 1876 získal doktorát na UK Praha.R.1880 ad­vokátní kancelář v Olomouci, kde půs.do r.1908.Spoluza­kladatel spolku Žerotín, místopředsedou 1881–1905;R.1885 založil Národní jednotu pro východní Moravu a byl jejím starostou 1885–1909.Od r. 1885 říšský poslanec za Litovel-Boskovice.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 368–370; Fischer, R. : Cesta mého života. Olomouc 1937/fotografie.,S. 164.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov. Olomouc UP 1968. S. 38. ;

Narozen na Českomoravské vysočině. Studoval v Římě a v Paříži, politický vězeň 1953–1965 ve Zlíně, pak prac. topič, skladník, v depozitář. NG, do r. 1975 působil jako kněz. Zajížděl do Olomouce, pomáhal s teologic. kursy. Člen redakční rady Lidových novin, čestný děkan teol. fak. UK v Praze. Publ. v samizdatu /úvaha o TGM/, 1979;Olomoučtí bratři Suchánkovi natočili r. 1977 2 hod. videoprogram Den pro Agapé, výklad v podání J. Z. Zemřel při koupání v moři v Itálii. V r. 1993 vyznamenán Řádem T.G. Masaryka. V r. 2002 mu Česká křesťanská akademie postavila v rodišti pomník.

Burian, V.: Vzpomínka na Josefa Zvěřinu.Hanácké noviny, 23.8.1990, S.4.; V roce 1990 zemřeli.Brno SVK 1991, S.40–41.;.

V letech 1968–1974 studoval AVU Praha, ateliér monumentální malby u prof.A.Pader­líka.Od r.1974 se účastní všech výstav na severní Moravě.Samost­.vystavoval v Olomouci 1971, 1980, 1983, 1989;Přerově 1975, Litovli 1976, Brně 1978, 1987, Zlíně 1989, Uničově 1978, Praze 1982. aj.Keramické reliéfy: Olomouc 1985;Jeseník 1986;sgrafito Tršice 1983;obrazové panó Šumperk 1981 ad.Žije a pracuje ve Šternberku,.

Katalog výtvarníků olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991. ; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1980. ;

Narozen na Břeclavsku. Od r. 1911 působil jako odborný učitel ve Štěpánově, později ředitel obec. školy v Troubelicích, okresní škol. insp. se sídlem v Šumperku od r. 1922 – 1928, požádal o uvolnění ze zdravot. důvodů. Od r. 1928 – 1939 ředitel obecné a měšťanské školy ve Štěpánově. Na vl. žádost ze zdrav. důvodů odešel předčasně do pense k 1. 8. 1939. Přestěhoval se do Luhačovic. Zemřel v Uherském Hradišti v nemocnici. Publikoval v učitel. časopisech. Autor učebnic pro měšťanské školy a autor monografie Štěpánov (1928). Pedagogické spisy vydával pod pseud. Hanuš Solitude. Recenzent nově vydávaných učebnic.

Kronika národní školy Štěpánovské 1886 / 1953.S.243, 268, 180, 300.;OA Olomouc.;Kronika obce Štěpánova od r. 1927.OA Olomouc.

Studoval Dvanáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu (nyní Gymnázium J.W), kde maturoval v roce 1965. Poté v Brně FF UJEP (dne Masarykova umiverzita), dále VŠE Praha, kterou ukončil v roce 1970. V letech 1971–1975 působil ve Státní bance čs. ZVS 1971–1972 letiště Brno. 1975 – 1990 Výzkumný ústav oděvní v Prostějově a po jeho zrušení od roku 1990 jako učitel na Střední škole polytech. v Prostějově. Od roku 1991 souběžně působil na několika moravských fakultách. Na plný úvazek na Právnické fakultě UP v Olomouci (celkem 20 let) (1991–2011), na zkrácené úvazky v 1994–2000 FF UP Olomouc katedra sociologie a katedra aplikované ekonomie, 1994–1995 pedagog gymnázia v Prostějově, na poloviční úvazek 1994–2012 LF UPOL, na fakultě zdravotnických věd 2010–2018 jako přednosta ústavu zdravotnického managementu UP Olomouc, 2003–2004 univerzita Ostrava a souběžně Newton College Brno. Stále přednáší na NCONZO Brno, (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů). Živnostenský list – ekonomické poradenství. 2000– dosud Přírodovědecká fakulta UPOL, přednášky pro 4 katedry. Autor několika set skript a naučných knih, básní v časopise Host a BB pod pseud. Jára Zlámalů " Říkačky na kačky aneb Kateřina na každý den". CULTUM Olomouc 2021. Autor několika literárních děl pod pseudonymy, publikovaných v různých kulturních časopisech, nositel 2 literárních cen. Zájmy: četba, sport, tenis, chata, zahrada, hudba, divadlo.

Literární pseudonymy: Jára Zlámalů; JaZ; Jazla;

Osobní sdělení i meilem 23.5.2023 a 24.5.2023. En­cyklopedia Britannica

Ing. PhD. Jaroslav Zlámal

V Lošticích absolvoval měšťanskou školu a poté se v Olomouci vyučil řezbářem. V roce 1948 nastoupil na SUPŠ v Praze. Po jejím absolutoriu se věnoval restaurování historických dřevěných památek. Sochařský ateliér měl ve svém bydlišti ve Veltrusech. Členem ČFVU od roku 1958, též členem Ubie výtvarných umělců Praha a Asociace restaurátorů. Účastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Mladé Boleslavi v roce 1990.Restauroval skulptury v interéru kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v letech 1954–1958. 60 skulptur z dílny barokních sochařů Jelínků; 237 skulptur z dílny M. Brauna v kostele sv. Klimenta v Praze. Spolupracoval na realizaci Olomouckého orloje.

Novotný, J.: Bohumil Zemánek, umělec, žijící mezi námi. Listy Měˇu, Veltrusy. 1990. Filipová, M. – Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Vystudoval ve Štýrském Hradci. Zaměstnání nastoupil na dolech v Moravské Ostravě a na báňských úřadech ve Štýrském Hradci, Celji a Olomouci (1875–1878). 1878–1882 byl zaměstnán v hornické sekci ministerstva orby ve Vídni. Po velké důlní katastrofě r. 1895 v Karviné pracoval jako člen speciální komise pro studium výbušných plynů v OKR. Bohatá publikační činnost.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995. S.130;

Narozen ve V.Bystřici, Kollárova č.170. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Olomouce-Hodolany. V roce 1937 přijat na učitelský ústav, kde v r.1941 maturoval. V r.1942 učil v Liboši a ve Štěpánově. 1943–1945 totálně nasazen v Německu v cihelně. Po osvobození zalořil českou školu v Hlubočkách. Po návratu z vojny učil v Dolanech u Olomouce, odkud byl přeložen do Třince. Hudební základy na Hud.škole Žerotín v Olomouci, 1946–1950 studoval Pedag. fak. UP v Olomouci, obor hudební a výtvarná výchova. Pak učil v Krnově, kde bydlel s rodinou až do roku 1961. Působil v letech 1961–1981 na katedře HV Ped. fak. UP v Olomouci jako vysokoškolský učitel. Skladatelská tvorba: písničky pro děti a dětské sbory, pro dechový orchestr. V rozhlas. soutěži 7 mikrofonů získal třikrát 1. cenu. Řadu písní napsal pro televiz. studio Košice, pořad Zlatá brána. Autor mj. skladby " Olomoucký valčík"/1970/. 25 skladeb, nejpopulárnejší je skladba „Mládí dneška“. Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem „Vzpomínky protkané swingem“ (1987 a 1988), které detailne popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od predválecných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingaru, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti. Řadu let pracoval jako predseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutežních porot a jako lektor na odborných seminárích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami.

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 319. /foto/;. M.H.: Mojmír Zedník. In: Velkobystřické noviny. 2006, č. 4. S.3–4.

Do r. 1921 studoval gymnázium v Olomouci, poté odborný bibliograf pražského nakladatelství Šolc a Šimáček. V roce 1928 – 1932 absolvoval konservatoř v Praze , hru na housle, skladbu 1934–1936. Poté hrával v orchestru a skládal. V roce 1942 studoval soukromě v Berlíně akustiku a přitom pracoval v ateliérech UFA. Od r. 1945 působil v Praze ve filmových ateliérech jako režisér zvuku.V květnu 1946 pronikla jeho skladba do Londýna, kde měla velký úspěch " Malá suita pro housle a klavír". Od března 1949 působil pedagogicky na AMU a od 1952 na ČVUT. Autor vysokoškolských učebnic. Bohatá časopisecká publikační činnost. Režisérem zvuku u 17 filmů v období 1945–1956 např.: Řeka čaruje, Nezbedný bakalář, Špalíček, Píseň o sletu, Císařův slavík, Kouzelný míč, Zítra se bude tančit všude, Staré pověsti české, Olympiáda – Helsinky, Afrika I-II., Dalibor ad.

Československý hudební slovník.2.díl.Praha 1965.S.972.;.

Pocházel z rodiny učitele Jana Zapletala, který založil v Černotíně Cyrilskou jednotu. Jako desetiletý hrál Vojtěch na varhany při mších. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v r. 1896 a pak teologickou fakultu v Olomouci. Pak působil krátce v Janové, od r. 1900 v Hrozové, od 1901 v Libině, od 1904 v Litovli a od r. 1908 v Kroměříži. Složil dvě mše pro soprán a alt, několik mariánských písní a zhudebnil chorál Pange lingua.

cs.wikipedia.or­g./wiki/ Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.94.

Msgre Vojtěch Zapletal

Narozen v obci Olšany-Hablov (nyní Olšany u Prostějova). Po studiu na učitel. ústavu v Kroměříži učil od r. 1899 na obec. školách na Prostějovsku, v Lešanech založil a řídil pěvec. sbor, 1901–1920 v Prostějově působil ve zpěvác. sboru Orlice, za války vedl Orlici, Vlastimilu, Orchestrál. sdružení, po válce řídil dělnický sbor. 1920–1939 v Brně, ředitelem pomoc. školy. Zde spoluzakladatelem a 1926–1945 předsedou pěv. sdružení OPUS. 1906 a 1918–1920 předs. PSMU.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1982.S.693–694.;ČSHS, 2.díl.Praha 1965.S.969.;.

Hablov je součást obce Olšany u Prostějova.

Rodina krejčovského dělníka se záhy přestěhovala do Pardubic, kde Miloš vystudoval obchodní akademii a v roce 1949 po maturitě odešel do Prahy studovat tělesnou výchovu na Univerzitě Karlově, kde absolvoval v roce 1954. Poté v letech 1954–1957 působil jako asistent Katedry tělesné výchovy na AMU v Praze a souběžně studoval orientalistiku a bengálštinu. Od roku 1957 je ve svobodném povolání a plně se věnuje literární činnosti. V roce 1960 přesídlil do Liberce, kde se trvale usadil.
Se skautingem se natrvalo spojil na Pardubicku, kde vedl skautský vodácký oddíl. V něm získal přezdívku Zet. Skautingu poté zůstává věrný po celý život. Velký vliv na něj měl Pavel Křivský (1912–1989), filozof a historik, čelný představitel českého poválečného skautingu, který po roce 1948 vedl sdružení vysokoškolské mládeže Kruh. Zetovo vodácké působení se odrazilo v jeho beletrických knihách pro mládež: Světlušky (1964), Lovec hvězd (1970), Sedmička (1976), Stezka odvahy ( 1982), Ostrov přátelství (1983) a Soví jeskyně (1989). Příručky tělovýchovného a tábornického zaměření i různé hry pro děti a mládež začal vydávat už v roce 1957, kdy jako první vyšla publikace „ Hry v terénu“. Přispíval také do různých časopisů, např.: Komenský, Nový Orient, Skauting, Turista, ABC, Junák, Skaut. aj. Jeho stěžejním dílem je čtyřdílná Velká encyklopedie her, která vyšla také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny titulů autorem či spoluautorem. Přeložil některá díla R. Thákura a E.T. Setona. Je považován za pokračovatele díla Jaroslava Foglara a nutno dodat, že se s Jestřábem nejen osobně znal, ale působil jako editor některých jeho děl. Vřele doporučuji nahlédnout do bibliografie Miloše Zapletala, kterou průběžně vytváří Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově a je přístupna on-line.

Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2010, leden.

Maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a od roku 1903 studoval bohosloví v Olomouci. Od roku 1905 až do roku vysvěcení v roce 1907 pilně přispíval do Našince. Krátce působil v Libině, od října 1908 byl kaplanem v Postřelmově. V lednu 1910 se stal redaktorem Našince a v roce 1922 šéfredaktorem. Ujal se i vedení krajinského katolického listu Severní Moravy. Do roku 1922 byl šéfredaktorem Lidových listů v Praze. Vydával též Archu, list DLU v Olomouci, list pro katolické ženy a dívky Evu. Jeho zájem o literaturu a umění dovedl jej do Družstva českého divadla v Olomouci. Od roku 1917 byl členem Družiny literární a umělecké, kde v letech 1922 až 1925 zastával funkci revizora. Po roce 1918 rozvinul organizační práci a založil Lidové závody tiskařské a nakladatelské. Koupil a najal tiskárnu Lidové knihkupectví a přivedl ji k rozkvětu. Jako jednatel zde působil až do roku 1934.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S.363–365. Poselství. Olomouc, Družina literární a umělecká. Olomouc 1938. S.390. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.93. Šev­číková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, č.8.

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Autor knihy Dějiny města Litovle a dalších historic. pojednání.

Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po 2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i  – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové, Kruh 1989.;.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.323.;Žurnál, 1993, č.11, S.5.; Maňák, P.: Neúnavný propagátor filozofie Alberta Schweitzera. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc VSMO 2006. S.158–161. ; Smejkal, B.: Eduard Ondrák a literatura. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 162–164.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009,č.10.S.5.

V letech 1595–1600 pracoval na Moravě pro tiskárnu premonstrátů v Louce, pak tvořil v Praze. Ryl do dřeva pohledy na moravská, česká a slovenská města. Ilustroval tisky B. Paprockého. Zemřel v Praze při morové epidemii. V mládí žil v Přerově.

MSN.7.Praha 1933, S.854.;

V Lošticích syndikem a v Olomouci zemským advokátem. Pod vedením prof. Monse se JUDr. František Wekebrod (rod.jm. Weckebrod) začal zabývat studiemi dějin a zákonodárstvím na Moravě.

Remeš, M.: J.V.Fischer a starší olomoučtí dějepisci. In: Mojmírova říše.2. 1938–1939. Náklo 1939. S.104–106.;

Narodil se rodině obuvníka jako poslední ze 23 dětí. Navštěvoval jen 4 třídy základní školy a ve 14 letech odešel z domova a pobýval na Moravě, v Uhrách, na Slovensku, Rakousku, Bavorsku. Zajímal se při svých cestách o přírodní jevy, geologii, mineralogii, archeologii, národopis a folklór.. Po návratu vstoupil do služeb četnictva. Jeho prvním místem působení byl Vízmberk (n. Loučná nad Desnou, posléze Libina a od r. 1873 Nový Jičín. V roce 1898 byl pro nemoc odejit do penze a žil nadále v Novém Jičíně. Četnické povolání mu umožnilo dobře se obeznámit s krajem svého působení. Prováděl amatérské výzkumy a sběry. Zabýval se taky dokumentací lidových staveb na Kravařsku. Pozůstalost v SOA Nový Jičín.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.118–119.

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,

Narozen v Tučapech u Dubu (n.m.č. městyse Dub nad Moravou) v rodině rolníka jako jeden z deseti dětí, z nichž pak pět vystudovalo střední školu. Absolvoval reálku v Prostějově. Doplňovací maturitu udělal na Učitelském ústavu, poté zkoušku učitelské způsobilosti a odbornou zkoušku z předmětů prvního odboru (český jazyk, zeměpis, dějepis). Nejprve působil na škole v Luboměři, pak v Tršicích. V roce 1922 byl jmenován ředitelem na nově založené měšťanské škole ve Velkém Týnci, kde působil do r. 1936. V roce 1936 byla postavena nová školní budova a založena měšťanská škola v Holici u Olomouce. Štěpán Vychodil vyhrál konkurz a stal se od 1.9.1936 ředitelem holické školy, kde působil do 31. 8. 1941. Poté byl německým vedením jako politicky nespolehlivý předčasně penzionován. Po osvobození v roce 1945 se do holické školy opět vrátil a působil zde jako ředitel ještě od 1.11.1945 – 7. 2. 1949. Zemřel v brněnské nemocnici na zhoubný nádor hlasivek.
Týnecká i holická škola dosahovaly za jeho vedení velmi dobrých výsledků. Pracoval veřejně v Sokole, v obecní knihovně a členem politické strany nebyl. Otec Zdeňka Vychodila (*1925).

Vychodil, Zdeněk: Významné holické osobnosti. Rkp. Základní škola Holice 1936–1996. Olomouc 1996. S.7 a 9. Fotografie.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.