Osobnosti Moravy.eu

Narozen ve V.Bystřici, Kollárova č.170. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Olomouce-Hodolany. V roce 1937 přijat na učitelský ústav, kde v r.1941 maturoval. V r.1942 učil v Liboši a ve Štěpánově. 1943–1945 totálně nasazen v Německu v cihelně. Po osvobození zalořil českou školu v Hlubočkách. Po návratu z vojny učil v Dolanech u Olomouce, odkud byl přeložen do Třince. Hudební základy na Hud.škole Žerotín v Olomouci, 1946–1950 studoval Pedag. fak. UP v Olomouci, obor hudební a výtvarná výchova. Pak učil v Krnově, kde bydlel s rodinou až do roku 1961. Působil v letech 1961–1981 na katedře HV Ped. fak. UP v Olomouci jako vysokoškolský učitel. Skladatelská tvorba: písničky pro děti a dětské sbory, pro dechový orchestr. V rozhlas. soutěži 7 mikrofonů získal třikrát 1. cenu. Řadu písní napsal pro televiz. studio Košice, pořad Zlatá brána. Autor mj. skladby " Olomoucký valčík"/1970/. 25 skladeb, nejpopulárnejší je skladba „Mládí dneška“. Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem „Vzpomínky protkané swingem“ (1987 a 1988), které detailne popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od predválecných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingaru, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti. Řadu let pracoval jako predseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutežních porot a jako lektor na odborných seminárích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami.

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 319. /foto/;. M.H.: Mojmír Zedník. In: Velkobystřické noviny. 2006, č. 4. S.3–4.

Pocházel z rodiny učitele Jana Zapletala, který založil v Černotíně Cyrilskou jednotu. Jako desetiletý hrál Vojtěch na varhany při mších. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v r. 1896 a pak teologickou fakultu v Olomouci. Pak působil krátce v Janové, od r. 1900 v Hrozové, od 1901 v Libině, od 1904 v Litovli a od r. 1908 v Kroměříži. Složil dvě mše pro soprán a alt, několik mariánských písní a zhudebnil chorál Pange lingua.

cs.wikipedia.or­g./wiki/ Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.94.

Msgre Vojtěch Zapletal

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).

Rodina žila v Novém Městě nad Metují. Po záboru Sudet odešla rodina do Drážďan a vrátila se do vlasti až po roce 1945, kde maturoval na gymnáziu. Poté odešel studovat němčinu a historii na FFUP v Olomouci od r. 1951. Ve své diplomové práci se zabýval Řádem německých rytířů na severní Moravě a ve Slezsku. Po promoci odešel v létě 1956 na umístěnku na ONV Bruntál, kde vedl muzeum.Spravoval též muzeum v Krnově. Funkci ředitele zastával až do roku 1967, kdy vážně onemocněl. Po léčení odešel do Okresního archivu v Krnově. V prosinci 1968 emigroval. Zprvu pracoval v archivu Řádu německých rytířů ve Vídni a pak odešel na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se habilitoval jako doc. Pohřben do rodinné hrobky v Krnově.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada,č.1.(13.) Ostrava 2000. S. 112.

Doc. PhDr. Viktor Weiser

Varhanář. Signoval se též Wimola. V r. 1767 postavil varhany v Hranicích, r. 1768 v Dubu nad Moravou a r.1784 v Dřevo­hosticích.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880. 2.část M-Z. In: ČMM, Brno 1980. S. 131–132.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Vydával časopis Pěstoun moravský, zprvu v Litomyšli.od 1.1.1862;od r. 1863 přeložen do Brna, od roč.III.pojmenován Pěstoun.Dopisoval do Hvězdy romantické básně.Jeho odchodem do Dvora Králové Pěstoun zanikl. V 70.letech působil opět na Moravě.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.111–112.;.

Po vychození základní školy se vyučil zámečníkem u strýce. V dětství jej kromě otce živnostníka ovlivnila i babička, skrze kterou objevoval víru, umění a život vůbec. Po nekonečných pokusech o přijetí na uměleckou školu byl v roce 1964 povolán na základní vojenskou službu. Po srpnu 1968 emigroval do NSR, kde byl přijat na grafickou školu. Přesto se však vrátil po sedmi měsících do vlasti, kde se mu podařilo zahájit studium na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, kterou absolvoval v roce 1974. V témže období se věnoval též vydávání samizdatové edice Texty přátel, která čítá na 300 titulů. Přispíval též do samizdatového sborníku Enato (1983,1984) V období normalizace používal pseudonym Vratislav Halen. Farářská činnost mu byla zapovězena až do roku 1989. Během své životní cesty vystřídal několik dělnických profesí: topič, skladník, kulisák, pracovník vlakové pošty a v období 1979–1989 byl měřičem u hydrologického průzkumu. Na své chalupě v Drahanovicích pořádal neoficiální divadelní představení a komponované večery poezie. Samostatně vystavoval grafiku zprvu v Olomouci (1973,1974, 1986 a 2005), v Praze (1976), Litovli (1980,2003). Od roku 1990 působil jako farář CČSH v Litovli, Olomouci a Horce nad Moravou. V téže době spoluredigoval sborník Bítov, Archy pro poezii, kritiku a život a publikoval v periodikách: Proglas, Souvislosti, Skriptum, Velehrad, Prostor Zlín, Český zápas a v Hanáckých novinách. Je také autorem grafických úprav a ilustrací titulů vydávaných ve Votobii. Valuškova poezie vyniká duchovní hloubkou a krásným jazykem. Po roce 1989 vyšly tituly: Ztotožňování (1990), Milostivé léto (1996), Léthé ve snu (2004) a Duše s vytrhanou podlahou (2006). V roce 1997 byl operován s těžkou chorobou srdce. V roce 2012 se stal laureátem Ceny města Olomouce v oblasti literatura.

Týnecké listy 1916, červen.

Mgr. Rostislav Valušek Přispívá do Paměti národa.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

Studoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1935. V r. 1945 kaplanem v Malenovicích u Zlína (n.m.č.Zlína), 1947 farářem v Rapotíně a v Dubicku, kde do r. 1963 a pak jmenován děkanem Zábřežska.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecese.Olomouc 1949.S.170.;Müller, Fr.: Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny I.;OK Prostějov, květen 1994.;. Pepřík, E.: Neboj se a pojď. Nová Jasenka 1999.;

Bohuslavice (na Prostějovsku)

Střední školu studoval v Prostějově. Tam také vstoupil do skautského oddílu, kde byl v r. 1931 vedoucím. První pedagogickou kapitolu začal ve Dzbeli. V letech 1935–1938 působil na Podkarpatské Rusi, ale v r. 1938 se musel vrátit na Moravu. Zprvu učil ve Štarnově, od r. 1939 v Jevíčku, kde až do r. 1976 s výjimkou let 1963–1967, kdy učil na odborném učilišti ve Velkých Opatovicích. Často zajížděl i do Olomouce, kde žila jeho sestra. Redigoval 8 ročníků vlastivědných zpráv Malé Hané, kde publikoval na 2000 článků.Napsal 35 knih a publikací,. Sbíral pověsti a zkazky z okolí Jevíčka. Mj. sepsal též historii jevičských skautů.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů lidových pověstí. Olomouc UP 1987. S. 188.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SSIŠ 1993. S.38–39.;

Syn Antona Josefa (1735–1797). Po otci převzal prospěerující obchod s přízí. V r. 1795 se výhodně oženil s Barborou, s dcerou bohaté šumperské rodiny Johanna Ferdinanda Ditricha z Dittrichsfeldu. Podobně jako jeho tchán získal šlechtický predikát ve státní justiční službě. V r. 1802 koupil chudobínské panství se statkem Loučany na Litovelsku a r. 1812 ještě panství Třemešek u Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 129.

R. 1806 povýšen císařem Františkem II. do šlechtického stavu na rytíře. Zámek Třemešek (n.m.č. obce Dolní Studénky)

Syn Franze Xavera Tersche (1765–1819), bratr Antona Paduse Tersche (1798–1864). Podle otcovy závěti převzal panství Třemešek (Dolní Studénky) a ochod i reality v Šumperku. V roce 1825 se oženil s Emanuelou, sv.paní Závišovou z Osenice, s níž měl 7 dětí. Zemřela r. 1838. Roku 1841 převzal šumperskou poštu a když tu byla zřízena r. 1847 přepřahací stanice pro spojení Zábřeh – Šumperk – Frývaldov (Jeseník), získal v konkursu místo pošmitra rozšířeného poštovního úřadu. Soukromá Terschova pošta v Šumperku byla velorakouským unikátem, postátněna až po jeho smrti. R. 1848 byl Franz Tersch velitelem druhé kompanie Národní gardy (zemřel v hodnosti mjr. rakousko-uherské armády. R. 1850 byl zvolen členem obecního výboru.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001.S. 129–130.

Syn Franze Xavera Tersche (1801–1884). Zprvu se spolu s otcem aktivně podílel na hospodaření panství Třemešek, po jeho prodeji se trvale usadil v Šumperku, kde se podílel společenském životě města. Byl zakladatelem šumperského německého zemědělského spolku r. 1859, zakladatelem a prvním velitelem šumperských hasičů r.1870. Byl předsedou měšťanské střelecké společnosti a organizátorem 1. zem. střeleckých závodů v Šumperku r.1881. V r. 1879 organizoval regionální výstavu v Šumperku.

Biografický slovník ve Slezsku a na severní Moravě. č.2 (14.) Ostrava, 2001. S.130.

Zámek Třemeš (n.m.č.obce Dolní Studénky).

Po maturitě na učitelském ústavu v Kutné Hoře začal v r. 1908 vyučovat v Samotiškách, Lašťanech a od r. 1914 v Dolanech. Od 1.1.1932 působil na zdejší škole jako řídící učitel.Za svého působení v Dolanech zřídil Živnostenskou školu, kde se učni vyučovali kancelářské teorii. Po adaptaci budovy školy v roce 1932 se zřekl učitelského bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky.Pan Štěpánek byl předsedou Národní jednoty, která prosazovala a prosadila postavení české menšinové školy ve Vésce. Byl členem dolanského Sokola.V Dolanech působil až do svého zatčení a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim.U pří­ležitosti 55.výročí úmrtí a dokončení přestavby Základní školy Dolany, byl škole na podnět OÚ Dolany, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka Dolany.

Vacek, K.: Proslov u příležitosti propůjčení čestného názvu ZŠ Dolany. Naše ves Dolany, Pohořany, Véska.1997, č.3, S.4.;

Lašťany – nyní Bělkovice-Lašťany

Po základní škole se vyučil aranžérem a v letech 1964 až 1968 vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité a propagační grafiky. Po maturitě se vrátil do rodiště a působil v propagačním oddělení Parku kultury a oddechu až do roku 1990. V roce 1991 se osamostatnil a zaměřil se především na ilustraci knih. Zprvu spolupracoval s olomouckými nakladateli Alda, Fin a Nakladatelství Olomouc. Ilustroval slovníky, učebnice i knižní obálky, např. Hovorová němčina (1992), Pravidla českého pravopisu stručně a nově (1992), Myšlenky do kapsy 1 (1992), Myšlenky do kapsy 2 (1993), Slovník cizích slov (1994). V posledním období se začal věnovat především ilustracím dětských knih, leporel, omalovánek, vystřihovánek, společenských her a etiket. Přerovská firma MFP paper ,pro kterou kreslí omalovánky, vydává občas i některé jeho kresby jako pohlednice anebo pexesa. Pro pedagogické nakladatelství SPN ilustruje matematiku pro I.ročník základní školy. Jeho ilustrace vychází také v zahraničí. Po roce 2000 ponejvíce tvoří pro nakladatelství dětských publikací: Axióma, Fragment a Infoa. Na svém kontě má asi sedmdesát titulů pro děti. Velmi oblíbená jsou leporela O Palečkovi (2001), O dvanácti měsíčkách (2002), Šel kozlík do trhu (2002), Pozor červená (2002), Popeláři jedou (2003), Hurá na nákup (2004), Traktor jede na pole (2004), Byl jeden domeček (2005), Najdi můj domeček (2005) a další. Osmdesát barevných obrázků zvířat vytvořil pro knihu Heleny Kučerové Od antilop ke žraloku (2002). Ilustroval dětská říkadla, básničky a hádanky pro předškoláky Nauč mě mluvit (2001) a v roce 2003 knihu od Ireny Gálové : Adélka, Adámek a abeceda. V roce 2006 dostal Cenu za mimořádný přínos pro Nakladatelství Fragment v roce 2005. Je také autorem maskota Knižního klubu Fragment kocourka Fragmentíka. Letos vyšla v témže nakladatelství pomůcka pro malé výtvarníky, která rozvíjí nejen výtvarné schopnosti, ale naučí první anglická a německá slovíčka. Jmenuje se Začínám si kreslit (2007). Jeho kresby najdeme také na stránkách dětských časopisů: Mateřídouška, Sluníčko, Pastelka a Betynka. Poslední dva roky ilustruje nový oblíbený časopis Houbař. Žije v Dolanech u Olomouce.

Ševčíková, Hana: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 17, 2007, srpen.

Funkcionář Národní jednoty a Sokola. Publikoval v místním a pedag. tisku. Aktivní člen Čs. klubu turistů. V r. 1918 člen Sm národního výboru. Národní a osvětový pracovník.

Pánek, František: Ze vzpomínek Ferdinanda Šnajdra. Severní Morava, sv. 17, Šumperk 1969, S. 54–56. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 147–148. /foto/;.

Narozen v Toveři u Olomouce v rodině malíře Františka Šnajdra. Základní škola v Dolanech u Olomouce – 1944 – 1953. Od dětství výtvarná i hudební činnost. 1953 – 1956 Vojenská hudební škola v Liberci, obor Lesní roh a klavír. 1956 – 1961 za hudební školu služba u Vojenské hudby v Olomouci, současně soukromé studium horny u prof. Zdeňka Drmoly z Konzervatoře hudby v Kroměříži. 1960 svatba s Kamilou Dosoudilovou – 1961 syn Miroslav, 1964 dcera Kamila. V roce 1961 po konkurzu hráčem 3. Lesního rohu v Moravské filharmonii Olomouc, od roku 1968 1. Hornistou tamtéž. 1962 – 1967 studium na Konzervatoři v Brně, opět lesní roh u prof. Františka Psoty. Celý život se věnuje hudbě a malbě. První profesionální výstava: Výstava nových autorů v r. 1965 v Olomouci. Jako sólista provedl s Moravskou filharmonií Koncerty pro lesní roh a orchestr Paula Hindemitha, Josefa Haydna a Richarda Strausse. Do penze z Moravské filharmonie odešel v r. 2001. Výtvarná činnost – Skupina Ohnisko 1963 – 1965, kandidát Svazu československých výtvarných umělců 1968 – 1971, v českém fondu výtvarných umělců 1972 – 1991, Svaz českých výtvarných umělců 1989 – 1990. Dále TT klub v Brně od r. 1990, Spolek olomouckých výtvarných umělců od r. 1991 a Umělecká beseda v Praze. Řada kolektivních a samostatných výstav u nás i v zahraničí.

/peč/: Živé doteky štětce.ZN, 1983, 18.5., S.2.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti, Olomouc 1989. /foto/; ČBS XX. stol., 3.díl, Praha 1999; ;

Podnikatel v oboru, firma ARDES Olomouc. V r. 1977 absolvoval Fakultu architektury VUT Brno, od 1971 – 1991 v Drupos Olomouc, od r. 1991 krátce v Památkovém ústavu v Olomouci. Pracovní zaměření: nízkopodlažní formy bydlení, atypické bytové domy, návrhy veřej. prostor, spolupráce s výtvarníky, design zařizovacích předmětů. : Projekty: Lipník – Hlinky, atriové rod. domky v Prostějově – Držovicích. Real. : 32 byt. jednotek – družstevbí byt. dům Olomouc, Valdenská ul. , interiéry snack bar hotel Grand Přerov; Fadoma data Olomouc; hotel Oáza Plumlov. Výstavy: 1989 – Architekti Olomoucka (muzeum Olomouc), 1990 -autorská výstava arch. prací 20 let Druposu Olomouc.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.177.;.

Z díla: Dějiny Dolan u Olomouce. Loštice 1942. Biografie: Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960. Olomouc UP 1968. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S. 49. ;.

'

V roce 1886 maturoval na němec. G v Kroměříži, 1886–87 studoval bohosloví v Olomouci, do r. 1891 v Římě, doktorát filozofie. , do r. 1895 fyziku v Praze, rok elektrotechniku v Darmstadtu. 1902–1932 prof. elektrotechniky na České technice v Brně. Taky rektorem MU. Světová autorita tohoto oboru. Věnoval se též akustice a hudbě, zejména ladění klávesových nástrojů. Konstruoval harmonia, což konzultoval také s Leošem Janáčkem. Přispíval do Hudebního slovníku a přednášel též krátce na brněnské konzervatoři.

ČSHS II.Praha 1965.S.646 – 647.

prof. PhDr., Dr.h.c.

Studoval AVU 1886–1892 J.V.Myslbeka, kde byl od roku 1899 sám profesorem.Podílel se sám na výzdobě Národního domu v Prostějově.Na hřbitově je od něj zhotoven náhrobek pro Aloise Boudu, dědu C.Boudy.

Okno.Zprávy KPVU Prostějov.1996, č.11, S.44.;