Osobnosti Moravy.eu

V roce 1959 absolvoval fakultu mechanizace VŠZ Praha. Poté středoškolským profesorem SZTŠ v Přerově do r. 1971 a pak až do roku 1990 vedoucí úseku mechanizace JZD Kostelec u Holešova. V letech 1991–1992 poslancem Sněmovny lidu FS (za ODS).

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991. S. 1124. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašké Meziříčí 2011. S.97.

Ing. Miroslav Zavřel

Pražský světící biskup, rektor Nepomucea v Římě, probošt vyšehradské kapituly, autor teolog. spisů.

Čas. katol. duchovenstva, 76, 1935, S. 501–502.

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Absolvent Papežského biblického ústavu v Římě. Pracovník ústavu pro šíření biblické vědy a překladatel ve Stutgarttu.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.20.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S.85.;

Studoval v Praze, Olomouci, Francii a v Římě, kde byl vysvěcen roku 1933. Kněz řádů dominikánů. V letech 1935–1946 profesorem teologie na řádovém učilišti a 1940–1945 arcidiecézním bohovědném učilišti v Olomouci. Poté do roku 1950 působil v Litoměřicích. V letech 1950–1961 administrátorem v České Třebové. Poté zákaz duchovní služby a od r. 1968 žil v domově důchodců v Lukově, kde působil i jako duchovní správce řeholních sester. Redigoval revui „Růže dominikánská“ a edici Vítězové.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.162.;. Pala, Josef: Vzpomínka na významného teologa.In: OLDIN 2007/10.;

V roce 1940 vstoupil do jezuitského řádu. Vystudoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. V letech 1951–1989 byl spirituálem v české koleji Nepomuceum v Římě. Od roku 1954 vyučuje východní teologii na Orientálním ústavu a Gregoriánské univerzitě v Římě. 28.9.2003 jmenován kardinálem. Autor mnoha knih a publikací. Žil v Římě. Na UP obdržel v roce 1997 titul doctor honoris causa.

Olomoucký den, č.291, 13.12.2003, S.4;

V roce 1886 maturoval na němec. G v Kroměříži, 1886–87 studoval bohosloví v Olomouci, do r. 1891 v Římě, doktorát filozofie. , do r. 1895 fyziku v Praze, rok elektrotechniku v Darmstadtu. 1902–1932 prof. elektrotechniky na České technice v Brně. Taky rektorem MU. Světová autorita tohoto oboru. Věnoval se též akustice a hudbě, zejména ladění klávesových nástrojů. Konstruoval harmonia, což konzultoval také s Leošem Janáčkem. Přispíval do Hudebního slovníku a přednášel též krátce na brněnské konzervatoři.

ČSHS II.Praha 1965.S.646 – 647.

prof. PhDr., Dr.h.c.

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;

Druhorozený syn říšského hraběte Hanse Antona Sch., ředitele cís. nejvyššího úřadu ve Vratislavi. Byl předurčen ke stavu duchovnímu. Studoval v Římě r. 1738 vysvěcen ve Vídni. Stal se dómským kanovníkem v Olomouci a 1735 ve Vratislavi a v Halberstadtu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113–114.

Absolvoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě v roce 1898 přišel do Olomouce, kde studoval bohosloveckou fakultu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1902. V říjnu 1905 se vrátil do Kroměříže, kde až do července 1908 řídil krajanský katolický týdeník. Před 1. světovou válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Patnáct let byl duchovním správcem v Ústavu pro choromyslné. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a dne 25. září 1921 byl zvolen a vysvěcen jako první biskup pro Československou církev. Bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 působil jako učitel náboženství československého na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jako předseda synodální rady se účastnil ve dnech 4. – 5. července 1927 II. všeobecného shromáždění Československé náboženské obce pravoslavné ve Štěpánově, kde vysvětil základní kámen pravoslavného chrámu sv. Prokopa a 1. července 1928 chrám posvětil. Jeho misijní činnost po Moravě, kdy vysvětloval modlitby, nacvičoval liturgické texty, navštěvoval rodiny farností a konal církevní obřady a přednášky, vyústila v konání III. konference českého hnutí pravoslavné mládeže v Přerově, na přelomu června a července 1931. Začátkem července téhož roku se konal sjezd pravoslavných intelektuálů a byla založena Liga pravoslavné kultury v Československu. V květnu 1932 přednášel ve Štěpánově O povaze pravoslavné církve a dne 14. srpna 1932 vysvětil pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově, 4. června 1933 vysvětil základní kámen chrámu sv. Ludmily v Řimicích a o necelý rok později celý chrám. V srpnu 1934 se biskup Gorazd přestěhoval do Řimic a přenesl sem i sídlo eparchiální rady z Prahy. Od března do července 1935 působil ve Štěpánově, v květnu 1936 světil základní kámen pravoslavného chrámu v Chudobíně a chrámu sv. Václava ve Střemeníčku. Dne 13. května 1937 světil základní kámen chrámu sv. Gorazda v Olomouci a o dva roky později 29. května 1939 slavnostně vysvětil celý chrám. Tato událost se nesmazatelně zapsala do historie nejen církevního života, ale i dějin města, protože oslava této akce byla manifestací odporu proti okupaci. V období od prosince 1938 do 6. července 1939 pobýval biskup Gorazd v Přerově. Začátkem ledna 1940 se přestěhoval do Olomouce, odkud koncem roku přesídlil do Horních Počernic u Prahy. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. K 55. výročí úmrtí mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka – I. třídy in memoriam.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meiříčí, Valašské Athény 2010. S.23. Šev­číková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č.9. Šuvarský, Jaroslav: Biskup Gorazd. Praha 1979.

Chudobín (m.č. města Litovel) Střeměníčko (m.č. obce Luká)

V roce 1933 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze v r. 1938. Kaplanskou službu vykonával ve Vsetíně a v roce 1939 odešel studovat do Říma na Papežský institut posvátné hudby, Vojenskou službu vykonával 9 měsíců v československé zahraniční armádě v Anglii. Od roku 1945 – 1950 byl vícesuperiorem kněžského semináře, učitelem zpěvu na CMBF v Olomouci a souběžně v letech 1948–1950 kaplanem u sv. Michala. Do roku 1968 spravoval farnosti Andělská hora, Dětřichovice, Rudná pod Pradědem, později Tršice,, Náměšť na Hané, Senice na Hané, Hlubočky. V roce 1968 složil Českou mši z Andělské Hory. V roce 1968 se vrátil na olomouckou bohosloveckou fakultu a působil též v Litoměřicích až do roku 1975, kdy mu byl odňat státní souhlas. Vyučovat začal opět po roce 1989, kdy působil jako odborný asistent církevního zpěvu na bohoslovecké fakultě. Od roku 1973 až do své smrti vedl smíšený chrámový sbor ve Velké Bystřici. Věnoval se zhudebňování liturgických textů. Jeho zhudebněné české bohoslužebné texty, zejména ordinária a žalmy zaznívají v našich kostelích od konce 60. let. V roce 1990 se stal docentem na CMTF v Olomouci v oboru liturgického zpěvu a vypomáhal ve farnosti Moravičany. Pro nemoc hlasivek musel v roce 1996 ukončit aktivní činnost v oblasti církevního zpěvu. Zemřel ve šternberské nemocnici. Pochován byl do kněžské hrobky v rodišti. F

Honová, S.: V měsících červenci a srpnu připomínáme…Kdy-kde-co 2014, S.1.

Narozen v Květné ve Stráni (na Slovácku)

Roku 1912 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor římskokatolického náboženství a němčiny na prostějovském gymnáziu. Svou učenost rozmnožil studijním pobytem na papežské univerzitě v Římě v letech 1924–1925. Kromě článků do časopisu vydal i velká dílo Duch i nevěsta. Proslavil se knížkou O zvonech. Zemřel ve věku 47 let na rakovinu jater.

Ve Valašském Meziříčí vystudoval gymnázium a v roce 1928 vstoupil do řádu salvatorů. V roce 1934 byl v Římě vysvěcen na kněze. Studium dokončil 1935 doktorátem z teologie a filozofie. Později se usídlil v Prostějově jako kaplan u sv. Petra a Pavla. 24. června 1942 byl zatčen gestapem za výroky proti Hitlerovi a v Brně odsouzen. 3. 7. 1942 byl zastřelen.

V Olomouci působil externě 1947–1967, profesor pom. věd historických na UP, ved. katedry historie. Archivní vzdělání si prohloubil za svého pobytu na vatikánské archiv. škole. Osm let byl členem a sekretářem čs. histor. ústavu v Římě a 1933–1955 pracoval v Archivu země české.

Památce profesora Zdeňka Kristena.Stráž lidu, 67, č.82, 18.7.1987.;.

Narozen v Lošově u Olomouce.

Studoval v Itálii, na kněze. Studoval obor: Matematika, fyzika a biologie. Poté působil na Slovensku, též činný v odboji. Osobní přítel Petra Jilemnického. V roce 1940 se vrátil domů. Učil na olomouckých školách v Hodolanech a nejdéle na Komeniu. Autor pedagogických čtení v oblasti zájmové činnosti přírodovědné. Externě působil jako pedagog na UP, pedagogická fakulta. Autor učebnic biologie. Též psal odborné práce z pomologie a ovocného školkařství.

Lošov je součástí města Olomouc.

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Mládí prožil v Zábřehu, kde maturoval roku 1909 na gymnáziu. Pak studoval FF UK v Praze dějepis, dějiny umění a hudební vědu a 1909–1914 skladbu u J. Novotného a pražskou konzervatoř u V. Nováka 1910–1913. Dále studoval v Drážďanech a v Římě. V letech 1921–1924 pedagogem v Táboře. Dne 14.5.1955 byla odhalena pamětní deska na rodném domě.

BSSSM, č.1 (13). Ostrava 2000. S. 41–43. Šeda, Jaroslav: Perspektivy úkolů práce s tvůrčím odkazem V.Kálika v desetiletí 1981–1991. ČSM, série B 1982, XXXI, č.1. S. 15–33. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, SHV 1963, sv,1. S. 634–635.

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

R. 1638 byl nucen se svými rodiči opustit zemi. 1655 slavnostně v Římě přestoupil ke katolictví, takže mu zůstal veškerý otcovský majetek na Moravě. 1655 zakoupil statek Uhřice a 1657 statek Lešnou (n.Zlín).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.49.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1664

Od 1580 rektorem olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova. Rakušan z Vídně, Studoval i v Římě, 8 let působil v Brně. Jeho jméno má mnoho tvarů Hollerus, Höllerus, Haller, Holler.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.č.17,18.02­.2005.S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1540

V roce 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval práva a teologii. Působil jako katolický kněz v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně (n. Svatobořice-Mistřín). Redigoval lidové kalendáře, psal monografie o význam. členech družiny Sušilovy, humorné črty v hanáckém nářečí. Byl odměněm pamětným zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jeruzalémě. V roce 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti. Vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Použ. pseud. J. Těšetický- ve student. časop. Háj. Publikoval v časopisech – Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast ad. jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě. Příspíval také do Ottova slovníku naučného.

Halouzka, Jan: Paměti farnosti Těšetické.Olomouc 1878, Masarykův slovník naučný.3.Praha 1927.S.46.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN; 1973, S.598.; ZVSMO, 1981, č.15–16, S.48.; Týnecké listy, 7/2006, S.14.,

Mistřín a Svatobořice se v r. 1964 sloučily v jednu obec.

Vlastním jménem Matěj PAVLÍK. V roce 1898 maturoval na gymnáziu v Kroměříži a 1902 absolvoal bohosloví v Olomouci. V Kroměříži řídil časopis Pozorovatel a 15 let byl duchovním správcem v ústavu pro choromyslné. Ještě před 1. svět. válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a byl zvolen 25. 9. 1921 a vysvěcen jako první biskup pro československou církev a bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 byl učitelem náboženství na českém gymnáziu v Olomouci. Činný v protifašistickém hnutí. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravosl. chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotoportét).; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí 2010. S.38.

Sedmý rektor olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova v letech 1607–1612.. Doktor teologie. Ordinován na kněze v Římě. Vyučoval v jezuitské akademii ve Štýrském Hradci. Bohatá publikační činnost.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP č.24, 15.4.2005, S.7.

Bratr Jana Čepa. Absolvoval gymnázium v Litovli, kde maturoval r. 1927, poté stud. FFUK Praha, obor latina, francouzština/abs. 1933/, 1931–32 stud. v Římě jako stipendista romanistiku a archeologii. 1934–35 půs. jako středoškolský prof. v Šumperku, 1937–45 v Nymburce, bydlel v Poděbradech, 1945–70 v Praze. Překlady z francouštiny, španělštiny, italštiny. Pohřben v Cholině.

Lexikon české literatury.I.Praha Academia 1985,S.437.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Narodil se ve Vídni ve šlechtické rodině, studoval v Modeně, v Římě a Padově, kde získal doktorát teologie. Na kněze byl vysvěcen 1758 v Brixenu, 1766 se stal proboštem kroměřížské kapituly a 1776 kapitulním děkanem v Olomouci. Roku 1790 byl jmenován prvním mimořádným legátem pro císařskou volbu do Frankfurtu, 1791 jej dekoroval nový císař Leopold II. velkokřížem řádu sv. Štěpána, Papež Pius VII. ho jmenoval 17. ledna 1803 kardinálem. Kardinál Colloredo byl olomouckým arcibiskupem 34 roků.