Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v rodině malorolníka. Původním povoláním truhlář, převážnou část života však zaměstnán jako dělníkna na železnici. Soustavně začal malovat až v roce 1965. Psal též pohádky a manifesty. Ve volném čase se věnoval zahrádce a včelaření. První samostatnou výstavu měl až v roce 1981 v olomouckém Divadle hudby. Zúčastnil se mnoha kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Zastoupen ve sbírkách Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Slovenskej národnej galérie v Bratislavě.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 23

Bezděkov u Havlíčkova Brodu.

Studoval v letech 1968–1971 na gymnáziu v Zábřehu. Poté v 1971–1975 studoval Pedagogickou fakultu UP obor český jazyk a dějepis, a dálkově bakalářské studium středověké archeologie na Slezské univerzitě v Opavě (od r. 1995), jež nedokončil. Hned po promoci učil na ZŠ Mikulovice a ještě v letech 1975–1995 byl odborným pracovníkem a historikem OVM v Šumperku, od r. 1996 ředitelem Vlastivědného muzea v Jeseníku. V období 1998–1999 byl místopředsedou pobočky ČAS pro severní Moravu a Slezsko. Od 80. let prováděl výzkumy na Jesenicku, Opavsku a Osoblažsku. Výzkumy prováděl v Javorníku, v Jeseníku, v Skorošicích u Žulové, ve Vidnavě, na Bruntálsku. Publikoval ve sborníku Severní Morava, Pravěk a j, vlastivědná periodika. Od r. 1982 kronikář města Jeseník.

Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.88. BSSSM Ostrava 2000,č.1 (13). S. 21–24. Nekrolog. Severní Morava 1999. 78.;

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Do měšťanské školy chodil ve Šternberku. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci, kde maturoval v r. 1935 a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích , kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na k leteckému pluku E.Beneše do Olomouce. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci v Prostějově a posléze se přeškolil na stíhacího pilota. V letech 1939–1940 působil v civilním zaměstnání a pak se vydal do zahraničního odboje přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii,Řecko, Turecko, Sýrii, do Francie a Anglie. Nastoupil u 310. stíhací perutě RAF. Po válce v roce 1945 se kvůli zraněním už nemohl vrátit k letectvu a byl učitelem angličtiny a létání v Olomouci. Počátkem roku 1948 poslal svou manželku s dcerou do Anglie, ale sám už nestačil utéci. Byl zatčen a uvězněn na deset let. Jeho životní osudy se dostaly na světlo díky Václavu Kamar ádovi ze Šternberka. Jeho paní sepsala o jeho životě a osudu knihu. Na paměť je v Olomouci a v Praze pojmenována ulice, pamětní desky v Olomouci a Lašťanech.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 11–12. Bryksová, Trudie: Naděje a beznaděje. Praha 2003.

V rodišti pamětní deska. Pamětní deska též na domě v ulici Hanáckého pluku 15, Olomouc.

Přirozený talent jej dovedl k práci se dřevem v dílně sochaře v polském Landeku. Vytvořil oltáře pro kostely ve Vlčicích, Javorníku – Valdeku, soubor soch pro kostel v rodišti, vánoční jesličky pro Otmuchow v Polsku. Milovník hudby, člen městského orchestru, ve farním kostele a mužském pěveckém spolku.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 36.

Vlčice (o. Jeseník).

Studia teologie absolvoval na jezuitské univerzitě v Olomouci, poté působil opět v Jihlavě jako prof. rétoriky, školní prefekt, představený latinské kongregace a zpovědník. Roku 1694 převzal rektorský úřad jezuitské koleje v Kladsku, do r. 1697. Poté působil opět v Praze jako konzultor české jezuitské provincie. Rektor olomoucké univerzity a jezuitské koleje, v letech 13.10. 1700 – 11.11. 1703.

Žurnál UP, č. 23, 13.10.2006. S. 7., .

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP 27.1.2006, č.13, S.9.

Studoval gymnázium a obchodní akademii. Poté nastoupil jako hospodář – manažér u fy Regenhart a Raymann v Jeseníku. Pak studoval na Vyšší tkalcovské škole v Saské Kamenici. Krátce působil v Manchesteru. Poté povolán jako učitel na královskou tkalcovskou školu do Krefeldu, kde působil jako zástupce ředitele a poté učitelem mechanické technologie. Pak se navrátil do Krnova, kde r. 1885 založil továrnu na výrobu tkalcovských stavů. Rovněž veřejně činný jako komunální politik.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 40.

Narozen asi v březnu 1854

Na podzim 1945 jmenován okres. knihovnickým inspektorem na Zábřežsku. V r. 1950 odešel na vl. žádost do školství. Učil v Zábřeze. Dopisovatel do týdenníku Moravský sever 1945–48, od r. 1950 spoluzakla­datel novin Nový směr, od r. 1961 měsíčníku Průvodce kulturou Zábřeha, v němž publikoval v 60. a 70. letech více jak 100 článků. Člen redakční rady vlastivěd. sb. Severní Morava od r. 1957, 1959 redigoval sborník Zábřeh v minulosti a současnosti. Od r. 1947 člen pěvec. spolku PSSU a kronikářem, dlouholetý kronikář města Zábřeha.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.-Sumperk 1990.S.63–64.;Spurný, F.: Za Josefem Hubálkem.Severní Morava.Šumperk 1984, sv.47. S.70.;.

1935–1946 členka činohry Městského divadla v Olomouci, poté odchod do Prahy, členka Českosl. rozhlasu. Od r. 1969 v důchodu. Porotkyně Moravského festivalu poezie v letech 1966,1967, 1970–1978, též porotkyně Wolkerova Prostějova a Šrámkovy Sobotky.

Bio kartotéka ČTK.Praha, 1987.; Malá československá encyklopedie.Praha, Academia 1985., S.915.; /da/: Rozhlas můj život.=Rudé právo, 1987, 14.4., S.5.; /df/: Hlas zasvěcený poezii.=Práce, 1987, 15.4., S.14.;

Narodil se v rodině středoškolského profesora. V pěti letech mu zemřela matka a rodina přesídlila do Chrudimi. Tam absolvoval v roce 1900 gymnázium a na přání otce vystudoval přírodovědnou fakultu v Praze, i když sám měl zájem o výtvarné umění a estetiku. Po úspěšném ukončení studia pokračoval v roce 1907 na přírodovědné fakultě v Innsbrucku. V letech 1907 až 1914 působil Jaromír John jako středoškolský profesor v Praze a v Kolíně, kam se přiženil. Jako středoškolský profesor přešel na dívčí lyceum a poté na gymnázium v Hradci Králové. Za první světové války bojoval na Balkánské frontě. Po návratu do vlasti působil jako instruktor dobrovolnické školy, správní důstojník a poručík ve vojenské nemocnici. Během války ještě studoval filozofii a estetiku a v roce 1919 získal titul doktora filozofie. Po propuštění z armády v květnu 1919 se rodina Jaromíra Johna přestěhovala do Brna, kde pracoval nejprve jako redaktor Lidových a poté jako profesor na gymnáziu. V letech 1922–1923 byl stipendistou v Paříži. Po návratu externě přednášel na brněnské technice dějiny umění. Jaromír John podnikl mnoho cest po západní Evropě. V roce 1925 se stal úředníkem tiskového odboru předsednictva vlády. Založil časopis Bytová kultura, obrazový archiv ČTK, vedl propagační oddělení Orbisu, založil Společenský klub na pražských Příkopech. Byl rovněž členem Devětsilu.V roce 1928 odešel Jaromír John do důchodu. Přesto byl pověřen řízením časopisu Pestrý týden. Od roku 1935 žil v Novém Městě nad Metují, kde se věnoval beletristické práci. V letech 1936–46 žil ve Slatiňanech, od roku 1942 společně se spisovatelkou Helenou Šmahelovou.

Od roku 1946 až do své smrti 24. dubna 1952 působil Jaromír John jako profesor Palackého univerzity, kde založil katedru estetiky.Mezi nejznámější díla Jaromíra Johna patří povídkové soubory Večery na slamníku, soubor pěti novel Dořini milenci a jiné kratochvíle a romány Výbušný zlotvor, Moudrý Engelbert, Eskamotér Josef, Pampovánek a Estét. Pro děti napsal vlasteneckou prózu Rajský ostrov a převyprávěl rovněž Cervantesovy Příběhy Dona Quijota.

J

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992 Soldán, Tomáš – Sulovský, Jan: Životopisy. ČRO.

Narozen jako yn pošmistra. Po ukončení gymnázia ve Vidnavě studoval na univerzitě ve Vídni -latinu a francouzštinu. Studium zakončil r. 1915 a pak narukoval na vojnu. Padl do italského zajetí a vrátil se až v září 1919. V září 1921 složil v Innsbrucku zkoušku jež byla následně uznána. V letech 1921–1937 byl profesorem na Státním reálném gymnáziu v Jeseníku. Aktivně se věnoval turistické činnosti. Vykonával též funkci místopředsedy Svazu německých horských a turistických spolků v ČSR. R. 1935 vážně onemocněl, zemřel a pohřben v Jeseníku.

BSSSM, seš. 5(17.) Ostrava 2004. S.91–92.

Narozen v obci Lipňany (n. m.č. obce Tršice). Farní školu vychodil v Tršicích. V letech 1843–1951 studoval gymnázium v Kroměříži, poté začal studovat filozofickou fakultu v Olomouci, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy. Univerzitu Karlovu absolvoval v únoru 1855. Působil jako středoškolský profesor zprvu v České Lípě, od r. 1856 v Jičíně, od 1871 byl ředitelem gymnázia v Jičíně až do r. 1891.

OSN.XV.díl.Praha 1900.S.888–889.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, XIX. Velký Týnec 2009. S.7.

Tajemník soudu. V roce 1934 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva a působil v Jablonci. V roce 1944 vydal román Třetí den rozhodl.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1957.S.34.

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.

Studoval gymnázium v Opavě, kde maturoval. Poté odešel na teologii do Olomouce, kde v letech 1864–65 a rok poté odešel na filosofii do Vídně a studia ukončil v Praze.Působil jako učitel v Praze, domácí učitel v Cařihradě (n.Istanbul) do r. 1873.Poté se věnoval novinářství.R­.1877 přišel do Olomouce, aby redigoval Neue Zeit.1879 se stal skriptorem, později kustodem od r. 1892–1915 ředitelem Studijní knihovny.Poté odešel do Frývaldova, n.Jeseník.Autor beletristických a historických prací vztahující se k olomouc.minu­losti.Od r.1877 vydával měsíčník : Moravia.

Chytil, Jan: Olomouc v díle W.Müllera.In> Gaudeamus 73.Olomouc 1973. S.32–38.;Václavek, L.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc 1991.S.16–18.;.

Abs. SG r. 1884 v Olomouci, poté studoval teologii v Brně, vysvěcen 1888, katecheta v M. Budějovicích, poté farářem v Jihlavě. Publ. ve Vychovatelských listech od r. 1903, v Kazateli. Pseud. Nákelský-podle rodiště.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.24.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1065.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.139.;.

Narozen v obci Podmoklice. (n. m. č. města Semily). Ředitelem olomouckého Žerotína v letech 1911–1917. Učitel zpěvu a sbormistr. Od r. 1919 vojenským kapelníkem v Jihlavě.
Koncertní mistr ND Praha, založil a řídil pěvec. spolek Hlahol. Zemřel v Jihlavě. Pohřben v Semilech.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.263–264.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.221.; Stárek,Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.406.;Kučerová Dagmar: Česká opera v Olomouci v 19. a na začátku 20.stol. In:Sborník VSMO.Olomouc 1972, S.24–29.;.

Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1884 a theologii v Brně. Působil jako kaplan a později jako český kazatel ve Vídni. Pak se přestěhoval do Jihlavy. Napsal mnoho pedagogických pojednání . Zabýval se přírodou a napsal práce o tetřevu hlušci, rorejsech a kukačkách. Svá díla psal pod pseudonymem František Nákelský. Zemřel v Jihlavě a je tam i pohřben.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice 1940. S. 370.

Syn Františka Prchala, dvorního sochaře olomouc. biskupa, činný v Kroměříži 1742–1760.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II., S.313.;.

V r. 1956 absolvoval JAMU Brno. První angažmá bylo v Šumperku, kde kromě divadelní činnosti spolupracoval s městským rozhlasem. V letech 1958–1961 působil v Praze. Na sezönu 1961–62 se vrátil na Moravu a hrál v Severomoravském divadle Šumperk, Od r. 1962 hrál na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě, kde působil až do své smrti. Kromě divadelního herectví hrál též v několika českých filmech a televizních seriálech: Dobrodružství kriminalistiky (1989), Detektiv Martin Tomsa (1992) a Četnické humoresky (1997).

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, Iris 1991, S.133.;.

'

Syn zámožného rolníka, satrosty obce Bílý Potok u Javorníku, kde se narodil.. 1881 odešel studovat hudbu na konzervatoř do Vídně, 1887 přešel do dramatického oddělení. Herecky působil v Hannoveru, Olomouci, Karlových Varech, Bratislavě, Temešváru, Kolíně nad Rýnem a Berlíně. 1908 nečekaně divadlo opustil a vrátil se do rodiště.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.s.88.;

Bílý potok u Javorníku  je místní část obce Javorník.

Druhorozený syn říšského hraběte Hanse Antona Sch., ředitele cís. nejvyššího úřadu ve Vratislavi. Byl předurčen ke stavu duchovnímu. Studoval v Římě r. 1738 vysvěcen ve Vídni. Stal se dómským kanovníkem v Olomouci a 1735 ve Vratislavi a v Halberstadtu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113–114.

Debutovala dvěma knížkami poezie, 2 dramatické pokusy, poté romány.Žije nyní v Javorníku./J­.Vlach, 21.10.1991/;

Z díla: Mou duší písně znějí /Bb. 1922/;Ulomený vějíř /Bb 1924/;Duha boží /d. 1930/;Na dědině /d. 1932/;Hořící hvězda /R. 1933/;Život vítězný /R. 1942/;Věčný krb /R. 1943/;Biografie: Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1946, s. 724 –725. ; Bartková, Hana : Augusta Skálová prožila těžký život. Moravský den, 29–6. –27. 9. 1998, s. 5.

Zemřela v obci Bílý Potok č.p. 119 (n.m.č. obce Javorník)

Fiala,J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP.č.31.,17.6­.2005, S.9.

46. rektor olomoucké univerzity v období 22.1. 1730 – 17.12. 1733.

Žurnál UP, 25.5./2007, č.16, S. 9,10.; Žurnál UP, 1.6./2007, č.17. S.9,10.; Žurnál UP, č.18, 15.6.2007. S. 9;