Osobnosti Moravy.eu

Vstoupil do řádu redemptoristů a na kněze byl vysvěcen 29. června 1941 v Praze. Protože to bylo v období 2. světové války, kdy Bludov patřil do odtrženého sudetského území, které patřilo přímo do Říše, nebylo možné, aby mohl P. Adámek v rodné obci sloužit primiční mši svatou. Náhradou za Bludov mu tak byl domovský klášter v Července. Po vysvěcení působil v Obořišti. V červnu 1947 dostudoval doktorské studium a byl mu přiznán titul doktora teologie. Rok 1948 prožil při studiích v Římě (za jeden rok vystudoval dva ročníky), poté se vrátil zpátky do vlasti – do Obořiště. Stejně jako oba předcházející kněží byl od roku 1950 internován na řadě míst republiky – v Želivu, v Králíkách a jinde. Známým se stal především díky své velké znalosti jazyků. Proto se v posledním roce svého života podílel na ekumenickém překladu Nového zákona. V té době již byl znovu pro režim nepohodlný a tak byl zaměstnán jako údržbář objektu Domova postižených dětí v Horní Poustevně, okres Děčín, kde také zemřel. Je pochován v rodinném hrobě na bludovském hřbitově.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1990.S.5.;Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.5.;.

Regionální historik, který žil v Bystřici pod Hostýnem, psal kroniku města. Ředitel ZŠ v Bystřici pod Hostýnem. Stál u zrodu a byl dlouholetým redaktorem měsíčníku Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.Čestný občan Bystřice p.H. Poslední desetiletí žil v Domově důchodců v Bystřici.

Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.15.;

Narozen v Bolevsi (n. m.č. města Plzeň). Odborný učitel měšťanské školy v Hranicích v letech 1900–1910. Autor monografie města Hranic (1906). V roce 1907 vydal německý výtah své monografie pro početnou židovskou obec Hranice, profesory a žáky německého reálného gymnázia pod názvem MÄHRISCH WEISSKIRCHEN. V roce 1909 vydal nákladem Muzejního spolku v Brně v ediční řadě Vlastivědy moravské Hranický okres.

Indra, Bohumír: Biografický slovník k dějinám města Hranic. In: Sborník SOKA Přerov 1998. S.51–53. Novotný, L.: Památce učitele Vojtěcha Bartovského, ZMHLT, duben 1976.S.10–12.;

Plzeň – Boleves

Kronikář města Hranic. Autor vlastivědných publikací.

Literární místopis SOKA Přerov ;

Jeho otec byl celním kontrolorem. Kolem r. 1806 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde J.B. vystudoval filozofii a teologii. V srpnu 1811 byl vysvěcen. Postupně kaplanoval r. 1812 v Mladějo­vicích, 1813–1815 v Linhartovech (n.m.č. Města Albrechtic) a 1816 až 1818 v Dolních Velkrubech (nyní Dolní Václavov, m.č. Václavova u Bruntálu. Dne 3.6.1818 ustanoven farářem v Haugschlagu, kde působil až do své smrti. Jeho životní láskou byla numizmatika. R. 1814 zpracoval katalog mincí Univerzitní knihovny v Olomouci. Vybudoval si vlastní sbírku, čítající asi 1000 ks, která by dělala čest i knížeti.

Numizmatické listy 8, 1953.S.136–138. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.16.

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

Kněz , vlastenec, obhájce věcí náboženských, národních a obecních. Narozen v Ratajích (na Kroměřížsku). Po studiích na gymnáziu v Kroměříži studoval filosofii ve Vídni a bohoslovectví v Olomouci. V letech 1839–40 byl knihovníkem Slovanské knihovny bohoslovecké a od roku 1859 profesorem náboženství na gymnáziu v Uherské Skalici. Psal básně i články do Časopisu katolického duchovenstva a byl přítelem K. Havlíčka – Borovského, který jej navštívil v Nákle v roce 1848. V místní kronice se uvádí, že se scházeli někteří sousedé z Nákla a okolí na faře u kaplana Ondřeje Brázdila, který jim půjčoval ke čtení české knihy. Působil v Předmostí u Přerova (nyní Přerov). R. 1865 odešel do Bílavska, kde byl administrátorem. Působil též v Hradčovicích a ve Veselí nad Moravou, kde složil místní kaplan O. Brázdil píseň „Narodilo se děťátko“. V době působnosti byl velmi populární, lidé za jeho éry zde chodili do kostela i dvakrát denně. Napsal Hlas z Moravy o pravopisu všeslovanské řeči a Tři písně pastýřské.

Fišer, Zdeněk: Ondřej Brázdil. Kroměříž, Muzeum Kroměřížska. 1996.; Fabián, Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.45.; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice,vl.n. 1940. S. 175–178. Březina, V.: Památce ratajského rodáka. Hanácké noviny, 10.5.1997. S.8­. Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S. 13–15.

V literární práci používal pseudonym Alfa. V roce 1922 vydal knihu zápisků pod názvem Doma. Povoláním učitel. Dlouholetý člen a tajemník PSMU . Otec Jiřího Brdečky (1917–1982).

SOKA Přerov. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha 1993.;

Spolupracoval s olomouckým botanikem prof.Fr.Polívkou. Působil jako farář v Horní Lhotě .Uveřejnil básně v časopise Muzeum;Obzor;Vlast.

Český slovník bohovědný.III.Praha 1926, S.311.;

Narozen v učitelské rodině. Vystudoval učitelský ústav v Příboře a r.1889 začal učit v Hukvaldech, kde se oženil se sestrou Leoše Janáčka Josefou. Roku 1891–1895 učil v Hrabové a a pak v Hrabůvce. R. 1901 se vrátil na Hukvaldy, kde byl ustanoven nadučitelem a zůstal až do odchodu do penze 1929. Jako župní vzdělavatel působil v zem. i župních školách v Kyjově, Litovli, Prostějově, Olomouci. Byl členem představenstva Hasičské pojišťovny v Brně. Jako vlastivědný pracovník publikoval články z regionální historie, sbíral historické a etnografické památky a zabýval se archeologií. Zpracoval historii hukvaldského hradu. Sbíral krajové pověsti a psal vlastivědné články, které vycházely v krajinských časopisech. Napsal dvě divadelní hry: Ondráš a Juráš; a Červený kohout, které vycházejí z hasičského života.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava. Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.34.;

Studoval Lékařskou fakultu UK Praha, kterou absolvoval. V roce 1968 emigroval do Kanady za bratrem. Tam absolvoval spec. studia lékařství v Montrealu, poté soukr. ordinace, oblíbený lékař, specialista, gynekolog, porodník, vyhledávaný chirurg. 1980 odešel do Spojených států, kde byl jeho otec prof. slavistiky. Vynikal hudbou a výtvarným uměním. Staral se o ochranu zvířat. Zemřel na zhoubný nádor na srdci.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2 sv.vl­.n.1989, S.37–38, foto 341 ;.

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli r. 1940, V roce 1941 byl přijat na Školu uměleckých řemesel v Brně. Když ji v roce 1942 zavřeli, odešel do Prahy a nastoupil u firmy AFIT, kde se vyráběly kreslené filmy. Po roce 1945 pracoval ve studiu kresleného filmu s Jiřím Trnkou. Spolupracovník tvůrčího týmu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem v Praze; V letech 1961 – 1985 byl animátorem cca 10 filmů. V roce 1972 napsal scénář k filmu „Co kdyby“, který také režíroval, V roce 1985 " O Matyldě s náhradní hlavou" taky napsal scénář a provedl režii. Kromě toho režíroval tyto filmy: Nesmysl; (1974), Mach a Šebestová; (1982), Mach a Šebestová k tabulu; (1985), Žofka a spol.; (1988, Kocour Vavřinec a jeho přátelé; (1994) aj.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2009. ; Kdo je kdo Česká republika přelom 20. století. Praha 1998.;

1934 – 1939 působil v Lipníku, od 1939 v Holešově, kde od r. 1948 ředitelem hudební školy, 1945 – 1948 učil hudební výchovu na RG, 1953–1956 sbormistrem pěveckého sboru Podhoran, poté ve Zlíně. – 38. výr. úmrtí

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.261.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.95.;.

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .

Hanácký obr, výška 232 cm, váha 186 kg;Drásalova obrovitého vzrůstu využil hostinský Janocha z Holešova, od r. 1860 s ním jezdil po Evropě. Přijal ho i franc. král Napoleon III. Pozůstalost uložena v olomouc. muzeu. Obraz J. Drásala ve skutečné velikosti, jeho boty a rukavice, uloženy v holešovském muzeu. Památky na hanáckého obra najdete v Muzeu Josefa Drásala, Horní náměstí 1, Olomouc.

Valenta, Jan: Obr Josef Drásal z Chromče. =Severní Morava. Šumperk, 1972, sv. 23, S. 54–55; Moravský obr Drásal. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S. 21–22. ;
Zapletal, Fr.: Obr Josef Drásal. = Vlastivěd. sborník pro mládež župy olomoucké, 2, 1923 –1924, S. 145 –147.

Autorka románové kroniky " Jan Kropáč z Nevědomí." Vydáno v Olomouci u Prombergra v roce 1942. 270 s.

Kulturní kalendář 1991 Olomouc, Okresní knihovna 1990. S.19.

Sběratel pohlednic, ředitel škol v Orlové, autor loutkových her pro děti (Chytrá královna, Sedmikráska, Hloupý Honza aj.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha NK 1957, S.14.;

R.1950–1952 v Plzni zpíval baryton a přeškolil se na tenor, poté do r. 1954 v armádní opeře, 1955–1958 v Liberci, od 23.7.1958 v DOS Olomouc.Manžel Zdeny Talpové.Věnoval se též moderní písnové tvorbě.

Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.96.; ČSHS.I.Praha 1963.S.298.;. Janota, D. – Kučera, J.P. : Malá encyklopedie české opery. Praha 1999.;

Absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, od r. 1956 v Orlové, založil a řídil pěvec.sbor.. Učil také v Havířově, kde založil pobočku České hudební mládeže.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.118.;.

Nejznámější osobností a rodákem Dolního Újezda je Antonín Fröhlich-Frel. Narodil se v obci Dolní Újezd č. 20 (u Lipníka nad Bečvou) jako syn Františka Fröhlicha a Cecilie roz. Libigrové, zemřel v nemocnici v Hranicích a je pohřben v Dolním Újezdě. Studoval na střední škole v Lipníku nad Bečvou a dále na Veřejné chlapecké škole a posléze na c. k. Ústavu ku vzdělávání učitelů v Příboře. Jeho prvním místem působení bylo Veselíčko, kde v roce 1914 nastoupil jako učitelský praktikant, ale brzy musel na frontu 1. světové války, takže se do školy vrátil až v roce 1918. Po válce ještě krátce působil v Radvanicích. Na Veselíčku se také oženil 30. května 1922 s Marií Tomanovou, dcerou kastelána veselíčského zámku. Měli spolu dvě děti – Jiřího a Alenu. Jeho žena Marie Tomanová byla učitelkou v Dolním Újezdě, kde po ní Frel v roce 1925 nastoupil a vrátil se tak do svého rodiště. Ve škole postupně povyšoval, až se stal v roce 1931 řídícím učitelem. V roce 1946 si Antonín Fröhlich nechal změnit jméno na Frel. Kromě učení a vydávání vlastivědného sborníku Záhorské kroniky se angažoval v mnoha dalších oborech. Snad nejlépe to vystihuje zápis, který o sobě napsal do výkazu činnosti v roce 1966. Uvádí zde, že je mj. okresním konzervátorem, předsedou sekce ochrany přírody, členem sekce památkové péče, předsedou místní komise památkové péče v Lipníku, předsedou socialistické akademie Lipník nad Bečvou. Dále knihovník lidové knihovny, kronikář, člen školské a kulturní komise a předseda Československého ovocnářského a zahrádkářského svazu, to vše již v Dolním Újezdě. Jeho dodnes nejčastěji uváděným počinem bylo redigování Záhorské kroniky „vlastivědného sborníku Záhoří a Pobečví“, jejíž počátky spadají do minulého století a jsou provázeny finančními problémy. Antonín Fröhlich se vydávání ujal takřka po patnáctileté přestávce, když v roce 1925 začal 8. ročníkem. V první fázi dospěl až k 21. květnu 1941 a ročníku 23., kdy došlo k úřednímu zastavení Záhorské kroniky a její samostatné části Pověsti našeho kraje jako nežádoucích sborníků. Po válce se Záhorskou kroniku povedlo ještě na léta 1946–1950 (ročníky 24–27) obnovit. V letech 1947–1950 vycházela ještě příloha nazvaná Vlastivědná besídka mládeže, která obsahovala jednak přetisky některých starších článků a jednak hádanky, křížovky, aktuality a agitace. Právě články s tématikou posledních dvou uvedených byly z úředních míst stále více požadovány proto, aby mohla Záhorská kronika vůbec vycházet. Přestože byla 17. května 1950 v národní škole uspořádána kladně hodnocená výstavka časopisu, které se zúčastnili i zástupci ONV Hranice na Moravě a KNV Olomouc, časopis spěl ke svému konci. Protože nebylo znovu zažádáno o vydavatelské oprávnění, byla Záhorská kronika 28. března 1951 úředně zrušena a zanikla úplně.
V Záhorské kronice také uveřejnil krátké dějiny Dolního Újezda.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.35.;. Citováno z „http://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Anton%C3%AD­n_Frel“ Kokojanová-Hašková, Michaela: Záhorská kronika, Přerov 2004. Štěpán, Jan: Dolní Újezd minulostí k současnosti, Olomouc 2006.

Od 1945 působil na St. vyšší lesnické škole v Hranicích, kde přednášel zoologii a botaniku, od 1949 lesmistrem v Lipníku, od 1964 ved. biologic. odd. Vlastivěd. muzea v Přerově. Publikoval časopisecky. Beletristicky debutoval r. 1959. Autor knih: Myslivecká stezka;Bílá manéž;Ozvěny ticha;Kudu větevnice;Zrzek.

Novák, J. : Doslov. In: Fric, F. : Mysliveckou stezkou. Brno 1977, s. 190/191. ;Vyznání a poděkování J. Tomečka na přebalu této knihy. ;Slovník česk literatury. Praha, ČS 1985. S. 92. ;Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993. S. 12. ;.

Na kněze byl vysvěcen 1836, působil jako kaplan u sv. Michala v Olomouci, 1838 byl promován na doktora teologie, byl farářem v Harbachu v Dolním Rakousku. 1843–1849 byl proboštem kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži, 1849 se stal sídelním kanovníkem olomouckým a 6.6.1853 ho zvolila metropolitní kapitula arcibiskupem. 4.9. byl vysvěcen a 8.9. byl uveden do úřadu. Dnešní tvář Dómu je jeho dílem. Zbudoval 8 nových kostelů , 16 nákledně opravil. V Kroměříži založil chlapecký seminář. Zavedl jazykovou rovnoprávnost. Podporoval zřizování českých škol a rozvoj českého náboženského života. Zemřel v Hukvaldech, ale jeho tělo je pohřbeno pod hlavní věží olomouckého dómu.

Od 1768 stud. v Lipníku gymnázium, v Olomouci, filozofii a 2 ročníky bohosloví, 1778 odešel do Vídně studovat malířství, živil se malováním pokojů, seznámil se s vojen. lékařem a stud. medicinu. Stal se ranhojičem a r. 1784 půs. v Uničově. 1786 ustanoven vrch. lékařem u generál. štábu ve Vídni, od r. 1791 trvale v Hranicích. R. 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Asi ve 40 letech začal psát básně, náboženské, vzdělávací a vlastivědné spisy, zapisoval pověsti, překládal nábožen. spisy.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.784–786;Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.O­lomouc, UP 1986, S.130–131.;Neruda, Jan: Podobizny.Sv.3­.Praha, 1954, S.59–61.;/reg./;Gallaš, J.H.A.: Romantické povídky.Praha, ELK 1941, S.238–263 doslov a poznámky B.Slavíka..

Složil několik drobných skladeb, varhanních fantazií, fugu, upravil řadu lid. písní.

Literární místopis Přerovska- OA Přerov/přip.KK 1993..