Osobnosti Moravy.eu

Pracovala v Okresní knihovně Olomouc v čítárně a studovně Útvaru regionální literatury a informací. Dálkově studovala Slezskou univerzitu v Opavě, obor knihovnictví a informace, kde absolvovala roku 1999. V OKOL působila do 31.12.2002 a pak přešla do Církevního střediska Antala, Křížkovského ul. Olomouc, kde též pracovala jako knihovnice. Zemřela na carcinom páteře.

Osobní sdělení

Bc Alena Zubalíková

V letech 1940–44 příslušník čs.voj.jednotky ve Francii a Velké Británii, od léta 1944 kapitán 1.čs.samostatné tankové brigády v Sovětském svazu. V r. 1969 prohlášen in memoriam hrdinou ČSSR.

ČBS.Praha 1992.S.797–798.;.

Funkcionář Národní jednoty a Sokola. Publikoval v místním a pedag. tisku. Aktivní člen Čs. klubu turistů. V r. 1918 člen Sm národního výboru. Národní a osvětový pracovník.

Pánek, František: Ze vzpomínek Ferdinanda Šnajdra. Severní Morava, sv. 17, Šumperk 1969, S. 54–56. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 147–148. /foto/;.

Z díla: Dějiny Dolan u Olomouce. Loštice 1942. Biografie: Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960. Olomouc UP 1968. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S. 49. ;.

'

Vystudoval něm. gymnázium v Šumperku. Poté začal navštěvovat medicínu na vídeňské univerzitě. Dostudoval po válce na něm. části UK v Praze, kde 1922 promoval. Tři roky působil v nemocnici ve Šternberku. 1925 si otevřel lékař. praxi ve Fryštáku. 1927 složil v Praze tzv. fyzické zkošky na úředního lékaře a stal se obvodním lékařem v Sobotíně. Po vypuknutí 2. svět. války musel narukovat jako vrchní lékař. 1946 byl odsunut do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.108.;

V letech 1869 – 1884 farář v Dolanech. Průkopník chovu včely cyperské, autor článků o včelařství. Na budově fary odhalena r. 1936 pamětní deska P. Janu Stáhalovi.od sochaře Karla Lenharta.

Fišmistrová,Věra: Páter Jan Stáhala, včelař světového jména. Nové Přerovsko, 2.4.1999, S. 19.; Hartmann,V.: Osobnosti včelařství P.Jan Stáhala. Včelařství, roč.50 (1997), č.5, S.97–98.; Krestýn, F.: P.Jan Stáhala, průkopník moderního včelařství. ČVSMO, 50, 1937. S.280–291.; Ševčíková,Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 19, březen 2009, S.9. ;.

Zdeněk, jako třetí, nejmladší syn Leopolda a Marie Smiřických. Celý život prožil v Dřevohosticích. Jeho otec působil jako odborný učitel a později jako ředitel dřevohostické školy. Zdeněk Smiřický na Univerzitě Palackého v Olomouci vystudoval obor český jazyk – dějepis – speciální pedagogika. Promoval r. 1970. Působil na základních školách v Bystřici pod Hostýnem a v Dřevohosticích, později vyučoval na speciální škole v Bystřici pod Hostýnem a působil též jako ředitel Zvláštní školy Holešov. V roce 1986 se stal členem Základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu v Dřevohosticích, v roce 1989 byl zvolen jejím předsedou. Je též místopředsedou Okresního výboru ČSBS v Přerově. Spoluzakládal Vlastivědnou společnost Žerotín Dřevohostice v roce 2004 a byl zvolen jejím předsedou. Společnost byla zaregistrována 15. 2. 2005 jako občanské sdružení. Zdeněk Smiřický je též významným vlastivědný pracovník, regionální historik a publicista. Je autorem vlastivědných publikací, mnoha článků a studií uveřejněných v denním tisku, ve zpravodajích a ve sbornících. Stať o pamětihodnostech městečka Dřevohostice pro turistického průvodce – „Hostýnské vrchy, Vizovické vrchy " (Olympia, Praha 1988 ); "Národopisná výstava záhorské lidové kultury v Dřevohosticích 1893“  – (Studie Muzea Kroměřížska,1992); „Alois Horký – hrdina 2. zahraničního odboje z Dřevohostic“  – ( Sborník SOKA Přerov 2004) „Profesor Josef Sytko / 1828 – 1922 / "  – (Sborník SOKA Kroměříž , 2005); " Pár střípků z rodinné mozaiky " – / Lubomír Smiřický / – alm. Z paměti literární Olomouce, vydala VSMO, editor Bohumír Kolář Olomouc 2006 " Leopold Smiřický – Einšpígl / 21. 2. 1907 – 30. 4. 1990 / – pedagog, odbojový, vlastivědný a kulturní pracovník“ ( SOKA Přerov , 2007); „Josef Sytko / 1828 – 1906 / , profesor Slovanského gymnázia v Olomouci, národní buditel“ ( Vlastivědný věstník moravský, č. 3, 2007 ) Publikace : " Užití současného spisovného jazyka českého v práci kronikáře" – / metodický materiál – Muzeum Komenského Přerov 1986 / „Vítejte u nás v Dřevohosticích“ – vlastivědný sborník ke stému výročí národopisné výstavy Hostýnského Záhoří  – / OÚ Dřevohostice 1993 / „50 let požárního sboru Turovice 1939 – 1989“  – / ČSPO Turovice 1989 / „120. výročí založení sboru dobrovolných hasičů Dřevohostice 1884 – 2004 "  – / Obec Dřevohostice 2004 / stať " Z historie městečka Dřevohostice“ v knize Jana Trojana „Josef Schreier / 1718 – ? / – podivuhodné osudy života a díla zapomenutého moravského skladatele a kantora“  – kompletní realizace publikace – / Votobia Olomouc 2005 / Jan Trojan: „Missa pastoralis / in C boemica /  – Osudy moravské vánoční mše z 18. století“ Zdeněk Smiřický :" Z mozaiky pamětihodností městečka Dřevohostice "

• kompletní realizace publikace  – / Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2008 /

Zdeněk Smiřický : " Z historie obce Turovice" / Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2009 / Novinové články – studie o historii, osobnostech a kultuře: 250 článků článků o historii a kultuře v „Kulturním zpravodaji střediskové obce Dřevohostice“ 1979 – 1990 , „Kulturním zpravodaji“ – OÚ Dřevohostice 1991 – dosud , ve „Zpravodaji Města Bystřice pod Hostýnem“ , ve dvouměsíčníku „Bystřické pokroky“ , v „Holešovsku“ – kulturním zpravodaji Města Holešova, v denním tisku „Nové Přerovsko“, " Týdeník Kroměřížska", „Katolické noviny“, Naše rodina, "ZVUK zlínskéhop kraje " – časopis pro kulturu Zlínského kraje.

Galerie rodáků a nejen jich – dokum. list. 21.10.2009.

Mgr. Zdeněk Smiřický

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov; Hýsek, M.> Literární Morava 1849–1885.Praha 1911.S.154.;.

V roce 1901 se stal lékařem, působil v Olomouci jako železniční lékař. Spolupracoval s geologem prof. Kettnerem od r. 1918, kdy se s ním podílel na geologickém mapování moravského devonu. Dopisoval si s ním i po tragickém úmrtí své dcery Marie. Přispíval do vlastivědných časopisů, redaktor čas. VSMO, autor Ilustr. průvodce severní Moravou. Zemřel ve Dvorcích na Bruntálsku.

Pozůstalost uložena v literárním archivu KVM Olomouc.; Remeš, M.: Jak jsem začínal pracovat v poaleontolo­gii.=ZKVMO 1957, č.73, S.89.; Roztomilý, A.: MUDr.Mořic Remeš v mé paměti.=ZKVMO 1957, č.73, S.87.;Skutil, Josef: Dr.M.Remeš a moravská speleologie.=ZKVMO 1959, č.79, S.1–2.;vj-: M.Remeš.Kdy-kde=co v Olomouci 1987, červenec, S.27.; Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.4.Opava Slez.ústav ČSAV 1981, S.110–111.;. Novotný, Lubomír: Svědek umírajícího času. Pozůstalost Mořice Remeše ve fondech Vědecké knihovny v Olomouci.;

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

Hudebně vzdělán u strýce Jana Nesvadby, kantora a varhaníka. V Jičíně vystudoval gymnázium a roku 1842 se zapsal na filozofii v Praze a stal se členem Žofínské akademie, kde dále studoval zpěv. 1843–1848 účinkoval ve sboru Stavovského divadla v Praze. 1948–1849 působil v Olomouci jako kapelník městského divadla, poté do roku 1853 v Brně. Od roku 1857 jako I. kapelník Stavovského divadla v Praze. Na jaře 1859 odešel do Berlína k italské opeře. Od května 1864 působil v Darmstadtu.

ČSHS.II.Praha 1965.S.172.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.334–335.;

V letech 1936–38 působil jako korepetitor a kapelník čes.divadla v Olomouci.Pamětní deska ve foyeru DOS v Olomouci odhalena 14.8.1946.;

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.158–159.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, leden, S.7.;.

Bratr spisovatele Aloise, překladatele Norberta a lékárníka Františka. Rodina se 1874 přestěhovala do Brna, kde Vilém studoval gymnázium a podílel se na vydávání třídního časopisu. R. 1884 se odstěhoval do Prahy, kde pokračoval ve studiu gymnázia, kde maturoval r. 1885 a poté studoval právnickou fakultu. Záhy přerušil studium a plně se věnoval literatuře. Patřil mezi návštěvníky Masarykova ruského kroužku. R. 1887 navštívil Mnichov, kde poznal malíře J.Uprku 1888 navázal kontakty ve Vídni se V. Kučerou s kterým spolupracoval na časopisu Čs. revue. R. 1891 byl krátce zaměstnán jako úředník Úrazové pojiš´tovny. R. 1892 následoval rodiče, kteří se přestěhovali do Divák za bratrem Aloisem, který zde byl správcem školy. Díky aktivitě osobou bratrů se Diváky staly centrem moravské kultury, r. 1893 tu oba bratři založili knihovnu, kam zajížděli moravští a čeští umělci, s nimiž udržoval Vilém i bohatou korespondenci. . R. 1894 se při návštěvě u Gabriely Preisové seznámil se Zdenkou Braunerovou a zasnoubil se s ní.. R. 1895 pobýval na její pozvání v Paříži a r. 1897 zasnoubení zrušil. V roce 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce.

Lexikon české literatury. III. Praha 2000. S. 348–354.;

Studoval pedagogické gymnázium v Kroměříži, poté 2 roky filozofii v Olomouci. Vstoupil do generálního semináře na Klášterním Hradisku u Olomouce, kde podporován Josefem Dobrovským psal básně. Vysvěcen r. 1791. V r. 1797 ustanoven kooperátorem v Domaželicích. Zemřel na tbc v Dřevohosticích.

Zpěv studovala u F. Trousila v Olomouci a dvorního kapelníka H. Procha ve Vídni. Divadelní dráhu začínala u němec. divadel v Olomouci 1855–1857 a v Brně o rok později. od r. 1858 do dubna 1862 členka německé opery Stavovského divadla. Manželka houslisty a ředitele konzervatoře Praha A. B. Sestra zpěvačky Amálie Mikové. ;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.313.;.

Syn Tomáše Lenocha (1868–1937). Abs. učitelský ústav v Olomouci, a učil na ZŠ Komenium, po válce v Libavé a Moravském Berouně, 22 let v Dolanech ředitelem školy a 11 let na Svatém Kopečku. Byl kronikářem obce Dolany. Dlouholetým členem VSMO, účastník regionálních konferencí Kroměříž, Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc. Libavá – nyní Město Libavá

Vystudoval bohosloví v Olomouci, 1878. Působil od roku 1935 ve Vrahovicích, ředitel školy.

Katalog kněží arcibiskupství olomouckého.Olomouc 1949.S.124 –125.;.

Řezbářství se začal věnovat od r. 1924. Vystavoval v Dolanech, Velké Bystřici, Litovli, r. 1977 v Olomouci. Jeho práce v Severočeské galerii v Litoměřicích. Materiál přibarvoval včelím voskem. Rád vyřezával lidové figurky ( lidoví muzikanti, řemeslníci, kutilové). Jeho dílka byla oslavou lidské práce jak na Vysočině, tak na Hané. Specifickým projevem jeho umění byla díla portrétní, k nimž čerpal náměty z antické historie. Prostřednictví Art-centra vystavoval až v Mnichově. Dne 8.11.2006 se konal v Besedním sále Muzea umění v Olomouci vzpomínkový večer k 20. výročí úmrtí dolanského řezbáře, na kterém promluvil i jeho syn Lubomír Košík.

Jeřábek, R.: Plastika lidových tvůrců. Praha, Odeon 1981. ; Garčic, J.: Lidový řezbář František Košík. Zprávy KVMO 1985, č.235. S. 11–14. ; Nádvorníková, A.: Umělci čistého srdce. Velehrad 2001. ; Kolář, B.: O lidovém řezbáři Fr. Košíkovi. Olomouc.cz (29.7.2003).; František Košík – lidové plastiky. Katalog výstavy.Olomouc GVU 1977.

• mt-: Výročí dne. In: Hanácké noviny. 7. 8. 1993. S. 3.;

Rodiče Josefa se v jeho deseti letech rozvedli a on zůstal sotcem. Začal studovat gymnázium v Přerově v letech 1928–1934, v letech 1934–1935 dojížděl do Olomouce na Slovanské gymnázium a po roce odešel na gymnázium do Hlučína, kde v roce 1938 maturoval. Zde orientoval svůj zájem na češtinu a francouzštinu, psal verše, věnoval se hudbě a kresbě. Jeho rodina žila v Moravské Ostravě, ale on zůstával věren Hlučínu. V červnu 1938 získal první cenu v soutěži moravskoslezského rozhlasu v kategorii veršů za báseň Mrtvý dirigent. Od r. 1938 studoval FFUK v Praze, obor čeština a francouzština.. Po uzavření VŠ se vrátil do Ostravy. Pracoval na nádraží Ostrava – Přívoz, 1939 se kainarovi přestěhovali do Řepiště u ostravy. 1940–1941 působil jako profesionální hudebník, kytarista Doležalova orchestru v kavárně Savoy, 1942–1943 houslistou tamtéž. K tomu ještě v r. 1941 pracoval na pile v Ostravici. Po válce se do školy nevrátil, ale přestěhoval se do Brna, kde se věnoval publicistice. Psal rozhlásky, zprávy, recenze, glosy, kurzívy, úvahy, reportáže, básně a texty, které doplňoval kresbami. 1945–1949 spolupracoval s Divadlem satiry. Poté se stěhuje do Prahy a často pobývá ve spisovatelských domovech v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Koncem 50 let podnikl cestu do Vietnamu.

Kolář, Bohumír: Kainar měl mimořádný dar a nepěstoval ho v hořkosti. In: Z paměti literární Olomouce. 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 149–152.; Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. S.119–124.;

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

Příslušník 1.čs. armádního sboru v Sovětském svazu. 1939 odešel z okupovaného Československa a byl prezentován u tzv. Polského legionu, kterému velel L.Svoboda. Učastnil se bojů Charkova, sokolova a byl vyznamenán Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem a Řádem rudé hvězdy, dále dvěma Čs. válečnými kříži a sovětskou medailí Za odvahu. Padl na Dukle a in memoriam byl vyznamenán Čs. vojenským řádem Bílého lva za vítězství a Sokolovská pamětní medaile.

Filip,Z.: Cesta hrdinů V. Severní Morava. sv.91, 2006,S.27–30.

Studoval na reálce 1918–19 v Lipníku, pokrač. na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na klasické gymnázium do Brna, kde maturoval v r.1917. Pro lingvistický talent byl poslán jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně na studium do Atén. Činný v Orlu, člen katolické Omladiny, Ligy katol. studentů-akademiků, člen předsednictva Svazu slovanské inteligence. R.1932 promován. Advokátní praxe a činnost v ČSL. 1939 zatčen a odsouzen k smrti, ale přežil i koncentrační tábory. Od r.1945 advokát v Novém Jičíně, od března 1948 v exilu. K výročí 100. narozenin B.Smetany napsal 25 básní. Báseň „Gabrielka“ uveřejněna v 1.vyd. životopisu B.S. od Z.Nejedlého. Zemřel v coloredském Denveru.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl. vl.n. 1989, S.99.;.

Syn olomouckého nakladatele Eduarda Hoelzela. Vyučil se litografem a knihtiskařem. Absolvoval AVU v Mnichově a ve Vídni. Malíř-krajinář. Přednášel na AVU ve Stutgartu.

Sedlářová, J.: Moravské malířství 2. pol. 19. století. Kroměříž 1981. Katalog výstavy.

Narozen v Bolelouci (n.m.č. Dub nad Moravou) Pracovník v zemědělském stavebnictví. Psal články do odb. časopisů.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.72.;.

Městys Dub nad Moravou má Bolelouc jako místní část.