Osobnosti Moravy.eu

Ředitel hospodářské školy v Brně.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.22.;.

Založil časopis Hvězda, redaktor Hvězdy/týdeník/od 2.5.1859, r.1862 předal M.Křížovi.Korektor Moravana.Po tiskovém procesu Kubíčkově, zbaven místa na reálce, odešel do Brna, kde redigoval od r. 1864 Moravské noviny/zanikly r.1875/, poté redaktor Rolníka.

Hýsek, M.: Literární Morava, S.123–137.;.

Absolvoval Janáčkovu varhanickou školu v Brně, působil mj. ve Frenštátě 1898–1912, poté do r. 1922 v Kojetíně, kde ředitelem kůru.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1982, S.707.;.

Od 1867 ve Vídni a v Pešti vydával s K. Klíčem humoristické časopisy, od 1874 pracoval na Moravě v okolí Velehradu a studoval tento kraj národopisně. Maloval lid. slovácké motivy. Pro knížete Lichtenštejna kopíroval staré mistry.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.Ostrava 1993.;MSN.7.Praha 1933, S.1043.;.

Narozen v Čertoryjích (n.Charváty). Studoval německé gymnázium v Olomouci 1861–69, 1876 získal doktorát na UK Praha.R.1880 ad­vokátní kancelář v Olomouci, kde půs.do r.1908.Spoluza­kladatel spolku Žerotín, místopředsedou 1881–1905;R.1885 založil Národní jednotu pro východní Moravu a byl jejím starostou 1885–1909.Od r. 1885 říšský poslanec za Litovel-Boskovice.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 368–370; Fischer, R. : Cesta mého života. Olomouc 1937/fotografie.,S. 164.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov. Olomouc UP 1968. S. 38. ;

Abs. ČVUT Praha. 1960–1973 pedagogicky působil na FFUP v Olomouci, 1960–65 externě na VŠVU Bratislava. Spoluzakladatel Skupiny Ra. Představitel surrealistického malířství. Autor ilustrací a monografických prací. 1962–1973 působil na UP, na katedře VTV od r. 1963, do r. 1969 ved. katedry. Člen skupiny Parabola.

ČBS. Praha Academia 1992, S. 832–833. ; Výtvarní umělci UP. Olomouc 1987. Katalog. ; Parabola. Katalog výstavy. Olomouc 1963. ;.

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

Studoval na gymnáziu v Kroměříži, medicinu ve Vídni s doplněním studia o zvěrolékařství. Působil jako vojenský lékař a veterinář v Uhrách. Osvědčil se zejména při ochraně území před nákazou morem skotu. R. 1838 jmenován pro Uhry zemským zvěrolékařem, od r. 1843 prof. na univ. v Pešti. U jména má šlechtic. přídomek Morvai. V Mořicích na rodném domě pamětní deska, pomník v parku dnešní univerzity veter. věd v Budapešti.

Masarykův slovník naučný.VII, Praha 1933, S.1002.;

Působil hlavně na pedagogické fakultě MU v Brně, v poslední době na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. Věnoval se i neprofesionálnímu výtvarnictví, hlavně v době normalizační, kdy nemohl oficiálně působit. V 80. létech se pravidelně setkával s výtvarným kroužkem ZK OP Prostějov. Spolupracoval i s prostějov­skou LŠU.

ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., ČBS, Praha 1992., Kdo je kdo ČR 1991/92 – Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1999.,

Působil v Městském divadle Olomouc v letech 1933–1937, poté 1937–1948 v Plzni a od r. 1948 – 1969 v Brně. Působil jako herec, režisér a zabýval se též uměleckým přednesem. Hrál v šesti filmech: Konec strašidel (1952), Nebožtík Nasredin (1964), Ať žije Republika ! (1965), Stud (1967), Vínečko, ne voda ( TV), Kladivo na čarodjnice (1969).

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959. S. 270. ; Postavy brněnského jeviště. díl 1. Brno 1984.; Divadelní almanach. 1946–1947.Plzeň 1947.; Šlik, Vladimír: Divadlo a jeho tvůrci. Praha 1941.; Fikejz, Miloš. Český film. Praha 2008.;

Od r. 1936 středoškolský profesor. Vyučoval v Brně, 1939–50 na RG v Hranicích. Za protektorátu nasazen v továrně fy Kunz a r. 1944 zatčen, vězněn v Přerově. Od r. 1950 půdobil na Katedře slovanských literatur FFUM v Brně. V Hranicích organizoval hudební středy, zakládal Beskydské divadlo, redigoval týdeník Ruch.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.152–157.;Urbanec, Jiří: Zemřel Artur Závodský.=ČSM-B, 1982, č.3, S.282–3;.

Narozen v úřednické rodině, jeho otec působil na železnici v Opavě a později byl přeložen do Prostějova a rodina ho následovala. Studoval na gymnáziu v Olomouci a po maturitě r. 1924 pokračoval ve vysokoškolském studiu filologie na MU v Brně obor čeština a francouzština Po promoci učil na středních školách v Bratislavě, po vzniku Slovenského štátu se vrátil v r. 1939 do Brna. Byl předsedou Moravského kola spisovatelů, zapojil se do protinacistického odboje a byl vězněn. Jeho verše zhudebnil E. Suchoň.

Československý hudební slovník.2.díl.Praha 1965.S.971.;. BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.125.

PhDr. Jaroslav Zatloukal

Narozen v obci Olšany-Hablov (nyní Olšany u Prostějova). Po studiu na učitel. ústavu v Kroměříži učil od r. 1899 na obec. školách na Prostějovsku, v Lešanech založil a řídil pěvec. sbor, 1901–1920 v Prostějově působil ve zpěvác. sboru Orlice, za války vedl Orlici, Vlastimilu, Orchestrál. sdružení, po válce řídil dělnický sbor. 1920–1939 v Brně, ředitelem pomoc. školy. Zde spoluzakladatelem a 1926–1945 předsedou pěv. sdružení OPUS. 1906 a 1918–1920 předs. PSMU.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1982.S.693–694.;ČSHS, 2.díl.Praha 1965.S.969.;.

Hablov je součást obce Olšany u Prostějova.

Po osvobození v r. 1945 stud. FFKU Praha, historie, čeština, od 3. semestru FFUP v Olomouci, kde koncem r. 1952 promoval. 1950 – 52 působil ve školství, po zákl. voj. službě se v prosinci 1954 stal referntem archiv. odd. KSMV v Olomouci. V červenci 1956 přešel do Brna do technického Stát. archivu, 1969 prac. v Ústředním archivu ČSAV Praha, prac. Brno jako odb. pracovník komise pro popis a studium rukopisů. Zajímal se o chronologii, paleografii, české dějiny. Od r. 1956 publikoval v archivním věstníku Brna BAV a ve VVM. Psal také recenze a zprávy o historické literatuře.

Obrštík, Jinřich: Odešel dr.Pavel Zaoral.VVM, 32, 1980, S.240.;.

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.

Od r. 1547 byl konšelským notářem v Olomouci. R.1563 získal od císaře šlechtický erb s predikátem „z Polansdorfu“. V Opavě absolvoval luterskou latinskou školu a ve Vratislavi městskou školu u sv. Alžběty. V r. 1590 byl v Basileji promován na doktora teologie a 1596 přijal na tamější univerzitě profesuru. Dvakrát byl zvolen rektorem univerzity. V letech 1598–1600 a 1601–1609 zastával úřad děkana teologické fakulty, v letech 1600–1601 a 1609–1610 byl rektorem basilejské univerzity. Jeho nejvýznamnějším dílem je »Syntagma theologiae Christianae« (1609/10). Podílel se též na překladu Bible kralické.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.100–102;

narozen na Znojemsku. Studoval obchodní akademii v Olomouci, maturoval r.1907.Levicový novinář ve Vídni, 1908 ve Slezsku, člen Českomoravského literárního kruhu. Užíval pseud.G.A.List

ČBS.Praha 1992.S.812.;

Po studiu práv vstoupil do soudní správy jako soudní praktikant olomouckého magistrátu a kriminálního soudu. Po roce přešel do politické správy, kde byl r. 1829 přijat jako guberniální konceptní praktikant v Přerově a později r. 1834 jako krajský konceptní praktikant. 1842 byl jmenován guberniálním koncipistou a 1845 III. krajským komisařem na brněnském guberniu. Během roku 1848 byl přeložen do Strážnice. Od 1850 byl jmenován okresním hejtmanem v Jihlavě a r. 1860 do Košic. R. 1853 vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa a 1868 rytířským křížem Leopoldova řádu, díky němuž byl 10.11.1868 povýšen do rakouského rytířského stavu.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S. 121.

Dlouholetý aktivní člen Československé botanické společnosti při ČSAV, publikoval v odborném tisku.

ZVÚO, 1979, č.197, S.29.;.

V Olomouci se věnovala studiu ornamentiky, keramiky a národopisu v muzeu.Psala do Časopisu Vlastenec.muzea (Mor.ornamenty, kraslice od r. 1898–1891). R.1897 se přestěhovala do Prahy, poté působila v Brně.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.353.;.

Působil na LF UK v Praze 1919–1930, v r. 1928 docent. Od 1930 na LF MU v Brně, 1935 profesor. V letech 1946–1948 prof. MUDr. působil v Olomouci, jako zakladatel a první děkan její lékařské fakulty UP. Zajímal se zejména analytikou, metabolismem živočišných tuků a klinickou biochemií. Spoluautor Hamsíkovy pětidílné Lékařské chemie (1931–1932). Autor odborných knih. Působil na lékař. fakultě MU Brno.

ČBS.Praha 1992.S.805.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996.; Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. III. Praha, Paseka 1999. S.511.;

Varhanář. Signoval se též Wimola. V r. 1767 postavil varhany v Hranicích, r. 1768 v Dubu nad Moravou a r.1784 v Dřevo­hosticích.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880. 2.část M-Z. In: ČMM, Brno 1980. S. 131–132.

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

Narozen v Tučapech u Dubu (n.m.č. městyse Dub nad Moravou) v rodině rolníka jako jeden z deseti dětí, z nichž pak pět vystudovalo střední školu. Absolvoval reálku v Prostějově. Doplňovací maturitu udělal na Učitelském ústavu, poté zkoušku učitelské způsobilosti a odbornou zkoušku z předmětů prvního odboru (český jazyk, zeměpis, dějepis). Nejprve působil na škole v Luboměři, pak v Tršicích. V roce 1922 byl jmenován ředitelem na nově založené měšťanské škole ve Velkém Týnci, kde působil do r. 1936. V roce 1936 byla postavena nová školní budova a založena měšťanská škola v Holici u Olomouce. Štěpán Vychodil vyhrál konkurz a stal se od 1.9.1936 ředitelem holické školy, kde působil do 31. 8. 1941. Poté byl německým vedením jako politicky nespolehlivý předčasně penzionován. Po osvobození v roce 1945 se do holické školy opět vrátil a působil zde jako ředitel ještě od 1.11.1945 – 7. 2. 1949. Zemřel v brněnské nemocnici na zhoubný nádor hlasivek.
Týnecká i holická škola dosahovaly za jeho vedení velmi dobrých výsledků. Pracoval veřejně v Sokole, v obecní knihovně a členem politické strany nebyl. Otec Zdeňka Vychodila (*1925).

Vychodil, Zdeněk: Významné holické osobnosti. Rkp. Základní škola Holice 1936–1996. Olomouc 1996. S.7 a 9. Fotografie.

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana