Osobnosti Moravy.eu

Po osiření pobýval u tety ve Strážnici a ve třinácti letech se vrátil do Nivnice. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a od roku 1611 na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií (1614) se vrací do Přerova jako učitel latiny. O 2 roky později byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v Čechách. Dne 3. 2. 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí. Tam vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal asi 60 spisů, některé z nich už v předchozích letech (např. známý „Labyrint světa a ráj srdce“ hned po Bílé Hoře). Z jeho pedagogických spisů : “Svět v obrazech”, “Školu hrou” a “Didaktiku”. Jeho celoživotní snahou bylo sjednocení veškerého lidského vědění na základě jeho zpřístupnění všem. Položil základy novověké pedagogiky. Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu byl pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu), kde je památník.

Kujal, Bohumír: Pedagogický slovník.1.sv.Praha spn 1965, S.215–222. ; Mezihorák, F.: Galerie velkých Evropanů. Nakladatelství Olomouc 2002. S. 105–107.;

V mládí se přestěhoval s rodiči do Přerova, kde trvale zakotvil. Po maturitě na gymnáziu se na přání otce vyučil drogistou (1927–1932). Brzy přešel na učitelský ústav do Olomouce, ale učil jen do roku 1941 a to v Žeravicích u Přerova (n. součást města). Externím posluchačem AVU byl v letech 1938–1939 a dokončil ji až v roce 1947 u prof. O. Nejedlého. Z existenčních důvodů se nemohl věnovat malířství, ale začal pracovat v cukrovaru a později na OHES. Až téměř v 50 letech se stal profesionálním umělcem na tzv. volné noze. Byl krajinářem. Maloval krajinu Hané a jižní Moravy. Maloval olejem a mastným pastelem. Byl také uznávaným ornitologem a biologem. Psal básně. Vydal několik sbírek ve kterých oslavil krásu moravské krajiny, především Hané. Bibliofilie Devět básní o krajině (1999). Z pozůstalosti V. Kozáka vydalo Muzeum Komenského v Přerově publikaci Věštec dobrých časů. (2001).

Kobza, F.: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;Lakosil, Jaromír: Přerovský malíř oslaví v lednu své 80. narozeniny. In: Ostravský kulturní měsíčník, 1981, č. 1, S. 29. ;ZKVMO, 1983, č. 223, S. 4. ;Toman, P. : NSČSVU. I. Praha 1947, S. 548. ;.Sitko, J.: 80 let akademického malíře Vlastimila Kozáka.In: Zprávy MOS 1991. Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského Přerov. S.190.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 75.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008. S. 190–193, 483.;

Studoval na vídeňské vysoké technické škole a také navštěvoval přednášky Adolfa Loose na jeho soukromé škole. V letech 1923 až 1926 pracoval jako kreslič v Loosově ateliéru a zůstal jeho spolupracovníkem. V letech 1926 a 1927 s ním pracoval na pařížských zakázkách a později vedl společný ateliér ve Vídni. Od roku 1928 se podílel na všech tamějších pracích. V roce 1931 navrhl spolu s Loosem domy pro sídliště Baba v Praze. Až do roku 1938 pracoval samostatně v Rakousku i Československu. Jemu je třeba děkovat za počátek sbírání Loosova díla a i za dodnes základní monografii, vydanou r.1930 v eNeues Bauen in deelt. Jeho samostatné práce byly zčásti určeny pro české území. V roce 1937 opustil Vídeň a zůstal rok v Československu, kde v letech 1936/37 postavil rodinnou vilu s charakteristickou prostorovou kaskádou nedaleko přehrady v Jablonci nad Nisou a v letech 1937/38 zde popsanou vilu v Hronově. V r. 1938 přesídlil do Hradce Králové. Myšlenku Loosova Raumplanu uskutečnil v Semlerově bytě v Plzni (1932) a ve vile Dr. Kantora v Jablonci nad Nisou (1934.V roce 1939 opustil Československo a emigroval přes Anglii na Nový Zéland. Po skromných začátcích se brzy stal vedoucím architektem podniku Fletcher Construction v Aucklandu, v němž působil do roku 1960. Poté již pracoval pouze jako volně tvořící architekt. Zemřel náhle na srdeční selhání.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.; Skalický, Alexandr: Jindřich (Heinrich) Kulka – rodinný dům čp. 22 v Hronově. In: Časopis společnosti přátel starožitností 4/1998.;

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

Po vyučení nastoupil vojenskou službu v Šumperku. Po 1939 emigroval do Francie, kde se přidal k čs. zahraniční armádě. Účastnil se bojů ve Francii a Anglii. Zemřel při leteckém útoku. byl posmrtně vyznamenám Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Filip.Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. 91 s., 2006, (S.44–47.)

Od r. 1948 žil v Adamově, pracoval v Adamovských strojírnách. 1957–1972 redaktor čas. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí. Autorem Turistického průvodce Žďárskými vrchy (1967).

Polák, V.: Literární místopis okr.Blansko.Blan­sko, OK 1985.S.12.;. Čestný občan města Adamova.In: Adamovský zpravodaj. 2006, září. S.8.;