Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1958 působí a žije v Příkazích: Byl ředitelem ZDŠ.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1992, S.710.;.

Narozen ve Velkém Zdíkově, nyní Zdíkov (u Prachatic). Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval přírodní vědy. V roce 1859 získal PhDr. Již od mládí se zajímal o historii a archeologii rodného kraje. Od 1859 v Olomouci do r. 1867. Publikoval ve Hvězdě,později do ČVSMO. Za pobytu v Olomouci sepsal a r. 1863 vydal ve Vídni knihu „Geographie der königlichen Hauptstadt Olmütz“/zeměpis­ný,dějepisný a statistický obraz Olomouce s mapou ve 2 dílech/. Od r. 1893 prof. geolog. Své poznatky publikoval v časopisech Památky archeologů, Český lid aj. V roce 1894 stál u založení České geografické společnosti a byl jejím předsedou. R. 1899 byl jmenován řádným profesorem geologie a paleontologie na univerzitě v Praze, kde působil do r. 1905.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Brno 1936, S. 247. ;
Ottův slovník naučný. 27 díl. Praha 1908, S. 282–3.

Narozen v Ráječku u Zábřeha (n. Zábřeh) . V letech 1935–38 bydlel ve Šternberku. Jeho otec ředitel G ve Šternberku. Maturoval na SGO v r. 1941. ;Studoval med. UK a LF UP, abs. 1949. Od 1950 ve FN, I. Interna, endokrinologie, od 1959 / březen 1989 se věnoval nukleární medicině. Působil na LF katedra lékařské fyziky a nukleární mediciny. Člen VSMO. Autor asi 75 publikací z oblasti nukleár. mediciny. Zajímá se o mineralogii. (bratr Boleslava W. , manžel Anny W. , otec Ivany Sulovské. )

Springer, jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973, S.333.;Seznam a adresář abs.SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.22.;.

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

Studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze v roce 1933. Do roku 1951 působil jako profesor náboženství na gymnáziu ve Zlíně. Pak provisorem v Bělotíně a k 1. 6. 1954 jmenován administrátorem farnosti Předmostí u Přerova( n.m.č. Přerova). V roce 1963 mu byl udělen titul konsistorního rady. Dne 19. 2. 1967 odešel do invalidního důchodu a odstěhoval se k mladšímu bratrovi P. Antonínu Vrzalíkovi, faráři ve Slušovicích, kde zemřel. Pohřben ve Zlíně..

Web Farnost Přerovska.

Po maturitě na Obchodní akademii ve Zlíně, pracovala v Městské knihovně Ostrava. Dálkově vystudovala knihovnictví a složila státnice z angličtiny. Po návratu do rodiště působila krátce v knihovně. Absolvovala Pedagogický institut ve Zlíně a češtinu a dějepis na FFUK v Praze, kde absolvovala doktorátem (PhDr.). Pak vyučovala na SPŠ stavební ve Zlíně. Od r. 1991 je spolumajitelkou nakladatelství Interkontakt Zlín a ATELIER IM, které přesídlilo v r. 2000 do Luhačovic. Vydavatelství se soustředilo na vydávání knih exilových autorů zejména kanadských. Také vydávalo Průvodce Moravou a Slezskem. Básnickou sbírku Viktora Trnavského: Leopoldov. 1998. Seznam vydaných titulů najdete na webu vydavatelství. Po úmrtí Ing. Miloše Bařinky (8.4.2021)se přestěhovala z Luhačovic do pensionu pro seniory v Otrokovicích.

http://czechfolks.com/…kladatelstvi- Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv 5.seš. Valašské Athény 2011. S. 79. www.atelierim.cz

PhDr. Irena Voštová

Po vyučení nastoupil vojenskou službu v Šumperku. Po 1939 emigroval do Francie, kde se přidal k čs. zahraniční armádě. Účastnil se bojů ve Francii a Anglii. Zemřel při leteckém útoku. byl posmrtně vyznamenám Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Filip.Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. 91 s., 2006, (S.44–47.)

1731 v Olomouci, autor malby stropu letního refektáře kláštera na Hradisku- Kázání na hoře, Zázračné nasycení. Oltářní obrazy v olomouc. kostelích.

Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha

' 1975.S.538 – 539.;Kachník, J.: Církevní památky y Olomouce.Olomouc 1880.S.4.;.

Po absolvování FF MU v Brně, obor dějiny umění, působil v letech 1966–1970 jako historik umění na zámku v Kroměříži. 1970–1977 pracoval jako topič u Pozemních staveb v Ol. Poté přesídlil do Bratislavy, kde působil ve Slovenském národním muzeu a 1982–1990 jako vedoucí historik umění ve Št. restaurátorských ateliérech. 1990 se vrátil do Olomouce a působil na FF UP, zprvu jako vedoucí sekce umění, od 1992 jako vedoucí Katedry dějin umění FF UP. Zabýval se uměleckohistorickým výzkumem olom. památek. Obdržel Cenu města Olomouce za rok 2001. Zemřel náhle.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. Opustil nás..In: Kdy-kde-co 2012, leden.S.3. (fotografie)

Dramaturg a častý předseda poroty amatérských festivalů v Přerově, Kroměříži. Redaktor čas. Melodie.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.350–351.;. Český hudebník slovník. web.

Ing. Titzl

Absolvent Papežského biblického ústavu v Římě. Pracovník ústavu pro šíření biblické vědy a překladatel ve Stutgarttu.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.20.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S.85.;

Koncertní mistr, houslista. V MFO působil od 1.1.1969 do 31.8.1972. Poté hudebním pedagogem na konzervatoři v Kroměříži.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Narozen v m.č. Veliková (Zlín).

Docent houslové a komorní hry na JAMU Brno;1964–1986 primárius Moravského kvarteta. Autor hudeb. publikací, skript, publikuje v Hudeb. rozhledech, Opus musicum.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.981.;.

Hráč na křídlovku a pozoun, po r. 1918 u vojenské hudby v Kroměříži až do r. 1933. Za okupace městským kapelníkem v Prostějově, kde učil též na hudební škole. Po r. 1945 dirigent hudby Vojenské akademie v Hranicích do r. 1948, od r. 1956 žil v Praze-Karlíně. Byl spoluzakladatelem Ústřední hudby ministerstva vnitra. Psal pochody a valčíky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.700.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.151.;

Pracovník Zemského muzea v Brně. Autor historických publikací o zámcích na Moravě.

Springer, Jan : Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.19.;.

Reálku vychodil v Prostějově a krátký čas pracoval jako účetní u Bati ve Zlíně. V roce 1929 absolvoval učitelský ústav v Olomouci. Působil pak jako učitel v Mladči, Nasobůrkách, ve Střelicích, kde učil v letech 1930–1932 a též se zde ženil. V roce 1933 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Litovli a později okresním školním inspektorem. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře . Jako odbojový pracovník byl v květnu 1945 zvolen předsedou Okresního národního výboru v Litovli. Poté pracoval jako ředitel základních škol v Senici na Hané a v Litovli.
Od studijních let psal poezii a vydával ji pod pseudonymem Mars Ždětínský. Sbíral a zpracovával místní pověsti ve všech učitelských působištích, ale také pohádky a báje. Rodnému kraji věnoval Báje a pověsti (1944), které ilustroval loštický malíř Hugo Šilberský (1920–1974) a po válce v roce 1947 vyšla kniha Kytice pověstí. Byl členem Kola moravských spisovatelů v Brně a místopředsedou Sdružení spisovatelů z Hané se sídlem v Olomouci.. V roce 1945 vydal tiskem svědectví o svém věznění v Osvětimi v období 1941–1942.. Korespondenci Petra Bezruče s některými kulturními pracovníky Litovelska i osobní vzpomínky na básníka uveřejnil v publikaci Neznámý poutník (1968). Kulturní a přírodovědné zajímavosti Litovelska publikoval v drobných publikacích, které vycházely od roku 1933 také časopisecky. Od konce sedmdesátých let minulého století vydal čtyři básnické sbírky: Plamen v prázdnu, Z tisíce klíčků, Země milovaná, Loučení s Vilémem Závadou.

-t-: Zachované dědictví otců. In: Rok na Hané 1992, S. 100. Kulturní pracovník a básník.Zpravodaj VSMO 1986–1987, č.23–24, S. 54.
Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

Prvá absolventka sólového zpěvu na brněnské konzervatoři r. 1922. Prvá altistka u divadla v Olomouci od r. 1930. Za zásluhy o rozvoj kulturního života a za výkon v roli Orfea byla odměněna prvou čestnou cenou města Olomouce. Věnovala jí Podpůrnému fondu herců olomouc. divadla. Tento fond r. 1955 obnovila jako nadaci k uctění památky svého otce Karla Stoegra.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965. S.616 –617.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959. S.229.;.

Narozen v obci Stanový (n.m.č. Zlaté Olešnice na Tanvaldsku). Vl.jm. JUDr. Antonín Zeman. 34 let byl advokátem v Semilech. Za války r. 1914 působil jako advokát v Mohelnici.

Slovník českých spisovatelů.Praha 1964, S.461–462.; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S.3.

Narozen ve Zbýšově (u Brna). Vědecký pracovník u Karla Absolona. Za okupace působil jako ved. muzea v Boskovicích, 1945–1951 ved. pravěkého odd. zemského muzea v Brně, 1952–1958 ved. pravěk. odd. v Olomouci, od r. 1958 odbor. prac. Archeologického ústavu ČSAV Brno. Autor 5000 pojednání, zpráv, recenzí, zajímal se o pravěk Mohelnicka, zprac. monografii o Janu Havelkovi-nedokončeno. 1927 v Mohelnici, patronem muzea v M. , 1960 slavnost. řeč při otevření m. Publikoval v čas. Filologic. listy, VVM, Lidové noviny. Pracoval ve výboru Moravského muzejního spolku v Brně. Z díla : K historii krápník.jeskyň v Mladči u Litovle.Litovel 1936.; Pravěké nálezy v Mladči…Lito­vel 1938

Gregor, A.: Archeolog dr.J.Skutil, zemřel.- VVM, 17, č.1. S.101 – 102.(foto).; Hekele, František: Univ.prof.PhDr­.Josef Skutil.Kulturní kalendář Mohelnice 1965, č.10. S.6.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 137–140.

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

Studoval gymnázium v Kroměříži, vzdělával se hudbě u J. Nešvery v Olomouci. Učitel hudební školy Žerotín v Olomouci 1894–1897, městské v Prostějově 1897–99. Působil mj. Zdounky, Vizovice, Hranice, od r. 1910 trvale v Brně. Publikoval pod pseud. Jaroslav Budovec.

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.487.;.

Prof. RNDr. Eduard Růžička,CSc. působil na Přírodovědecké fakultě UP jako vedoucí Katedry organické, analytické a fyzikální chemie. Působil v Olomouce od r. 1947 – 1988. V roce 1983 obdržel Hanušovu medaili (nejvyšší vyznamenání Společnosti za zásluhy o rozvoj chemie. V roce 1998 se stal čestným členem Společnosti. V roce 2002 byl navržen na CMO.

Padesát let z dějin obnové univerzity. Olomouc 1996.;

Absolvoval gymnázium v Kroměříži , UP Olomouc obor filozofie a psychologie, estetiku a tříletý seminář Svazu čsl. novinářů v Olomouci. Byl redaktorem deníku Práce ve Zlíně a potom v Praze tiskovým referentem Ministerstva průmyslu a redaktorem ČTK. Od roku 1951 byl v Olomouci novinářem, rozhlasovým a televizním redaktorem a posléze vedoucím studia Československého rozhlasu a Československé televize. Po roce 1968 byl penzionován. Je autorem knih básní Olomoucké kašny a Polibek do kamene. Autor cyklu básní a knížky o květinách a Floře Olomouc. Členem VSMO, sekce dějin umění. Psal hudební a divadelní referáty, kritiky a nekvíce se zajímal o výtvarné umění. Zahajoval výstavy a psal katalogy. Přispíval do časopisu Československý ži­vot.

Slovník autorů východní Moravy. Smejkal, B. Jubilejní setkání s tvorbou A. Rečky. 16.9.1986.

Narozen v Klečůvce (n.m.č. Zlín)

V letech 1889–1894 učitel hud. školy Žerotín v Olomouci, 1905–1922 prof. učit. ústavu v Kroměříži, 1905–7 sbormistr pěv. spol. Moravan, učil zpěvu též na gymnázium. Sestavil Rauscherovo/Kro­měřížské/, jehož primáriem 1907–10, . Odpočinek trávil v Holešově. Mj. „Pět písní“, op. 3. -f. Táborský/1890/;

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.406.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127.

Po osmileté škole absolvoval Střední školu vykuové elektrotechniky v Rožnově pod Radoštěm. Pak pracoval v Praze jako vakuový technik 1 rok a byl přijat na DAMU, kde absolvoval v roce 1966. Po dobu 11 let- tedy do 1977 působil v DOS Olomouc, poté v divadlech Příbram, Plzeň, Hr. Králové, od r. 1988 – 1991 opět v Olomouci. Pak dostal nabídku z Ostravy, kde dosud působí od roku 1991 v Národním divadle Moravskoslezském. Má za sebou více jak 200 rolí. Kromě divadla hrál taky v 10 filmech a 14 televizních filmech , namlouval komentáře pro televizi i Český rozhlas. Hrál též v řadě českých televizních seriálů, např. Přátelé Zeleného údolí (1980), Četnické humoresky (2007), Vyprávěj (2009), Policie Modrava (2011), Doktor Martin (2016), Případay 1. oddělení (2022) a v 5 dokumentárních filmech. Byla pořízeny i 3 divadelní záznamy ze hry Doktor Faustus (2016).

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.132.;. Česko- Slovenská filmová databáze.