Osobnosti Moravy.eu

Realizace: sídliště a byt. soubory Žabínek v Hulíně, , Oskol v Kroměříže, sídliště Okružní, Svobody, Brněnská v Prostějově, Výzkum. ústav obilnářský Kroměříž, , sklad a sušárna chmele v Tršicích.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.209.;.

Učil se zámečníkem. V 15 letech řídil dělnický sbor v rodišti. Poté studoval v Brně průmyslovou školu, kde se osvědčil též jako sbormistr sboru studentů a dělníků. Souběžně studoval zpěv v Brně a v Praze.Po 1. svět. válce se stal úředníkem státních drah v Olomouci. Znovu řídil dělnický sbor ve Velké Bystřici, v r. 1926 převzal vedení Pěveckého sdružení Dělnické akademie v Olomouci a stal se sbormistrem Dělnické pěvecké župy Josefa Nešvera v Olomouci a podílel se též na vybudování žup L.Janáčka v Ostravě a Ferdinanda Vacha v Brně. Byl členem předsednictva Svazu dělnických pěveckých spolků v ČSR. Redigoval časopis Akordeon 1937–1938. Vyučoval též sólovému zpěvu.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965. S.1014..; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.708.;.

Od 1867 ve Vídni a v Pešti vydával s K. Klíčem humoristické časopisy, od 1874 pracoval na Moravě v okolí Velehradu a studoval tento kraj národopisně. Maloval lid. slovácké motivy. Pro knížete Lichtenštejna kopíroval staré mistry.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.Ostrava 1993.;MSN.7.Praha 1933, S.1043.;.

V letech 1907 – 1909 soukr. stud. u K. Reinera, F. Županského a F. Ženiška, Umělecko prům. školu v Praze . V Olomouci působil na PDF UP 1947

• 1949, vedl výuku malby a malířské kompozice. Národní umělec 1966.

Ilustroval Erbena, Máchu ad. /

Lamač, M. : Jan Zrzavý. Praha Odeon 1980. ;Výtvarníci a teoretici VVUP (1946 – 1985. Olomouc 1986. ;alk: K působení J. Z. v Olomouci. Kdy, kde, co v Olomouci 1990, květen, S. 31–32. ;bh: a glosa na okraj. KKC v Olomouci, 1990, č. 6, S. 17. ;Výtvarná kultura, 2, 1978, č. 2, S. 36 – 43. ;Květy 1977, č. 52, S. 40. ;/ reg. /. ;Dvořák, František: Olomoucké období národního umělce Jana Zrzavého. In: Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1976, č. 184, S. 3–8. ;.

Ústavodárný sněm , který se sešel ve Vídni 10.7.1848, zrušil robotu a tento čin byl uzákoněn dne 7. září 1848. podle tohoto zákona se poddaný stal pevným vlastníkem svého majetku, za malou náhradu byl zproštěn roboty, poplatků a dávek. Vrchnostem byla odňata veřejná pravomoc, která přešla na úřady okresní.

Pinkava, Jaroslav: Ústavodárný říšský sněm v Kroměříži 1848–1849. Kroměříž COPT 1997. S.4.

Narozen ve V.Bystřici, Kollárova č.170. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Olomouce-Hodolany. V roce 1937 přijat na učitelský ústav, kde v r.1941 maturoval. V r.1942 učil v Liboši a ve Štěpánově. 1943–1945 totálně nasazen v Německu v cihelně. Po osvobození zalořil českou školu v Hlubočkách. Po návratu z vojny učil v Dolanech u Olomouce, odkud byl přeložen do Třince. Hudební základy na Hud.škole Žerotín v Olomouci, 1946–1950 studoval Pedag. fak. UP v Olomouci, obor hudební a výtvarná výchova. Pak učil v Krnově, kde bydlel s rodinou až do roku 1961. Působil v letech 1961–1981 na katedře HV Ped. fak. UP v Olomouci jako vysokoškolský učitel. Skladatelská tvorba: písničky pro děti a dětské sbory, pro dechový orchestr. V rozhlas. soutěži 7 mikrofonů získal třikrát 1. cenu. Řadu písní napsal pro televiz. studio Košice, pořad Zlatá brána. Autor mj. skladby " Olomoucký valčík"/1970/. 25 skladeb, nejpopulárnejší je skladba „Mládí dneška“. Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem „Vzpomínky protkané swingem“ (1987 a 1988), které detailne popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od predválecných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingaru, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti. Řadu let pracoval jako predseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutežních porot a jako lektor na odborných seminárích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami.

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 319. /foto/;. M.H.: Mojmír Zedník. In: Velkobystřické noviny. 2006, č. 4. S.3–4.

Zdena Kaprálová, roz. Šrámková, rodačka z Vrbátek, autorka memoárové knihy „Zítra bude líp.“ Kronika míru, války a exilu, která žije v Arizoně ( viz databáze Osobnosti) navštívila 17.8.1992 obec Vrbátky. Spolu se svým manželem Alešem Kaprálem se stali čestnými občany obce Vrbátek. Místní základní škola nese její jméno v názvu. Zdena Kaprálová věnovala finanční příspěvek na obnovu semináře UP, na zakoupení velkého zvonu pro farní kostel v Dubanech a na stavební úpravy ZŠ ve Vrbátkách.

Písemné sdělení o Z. Kaprálové.

Nejvýznamnějším hostem 6. ročníku mezinárodního festivalu duchovních filmů „Film ve znamení ryby“ v Olomouci, byl polský režisér a scénárista Krzstystof Zanussi, který dne 1.9.2007 uvedl svůj film Persona non grata.

Wikipedia.cz

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.

Rozená Srpová. V r.1951 absol­vovala gymnázium v Prostějově, 1955 LF UP, poté pracovala na transfúzní stanici a později na III. Interně FN v Olomouci. Hemodialyzační odd. (Umělá ledvina). Manželka Miloše W.

Sdělení doc.Miloše Wiedermanna, leden 1995..

Dlouholetý aktivní člen Československé botanické společnosti při ČSAV, publikoval v odborném tisku.

ZVÚO, 1979, č.197, S.29.;.

Narozen v učitelské rodině. Dětství prožil v rodišti, od deseti let studoval na gymnáziu v Moravské Třebové (1935–1938), po záboru pohraničí byla škola přestěhována do Hranic. Od roku 1940 studoval na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze, od září 1943 totálně nasazen jako dělník ČKD Praha-Libeň. Současně pokračoval ve studiu a v r. 1944 maturoval. Koncem března 1945 se vrátil domů do Valašských Klobouk. Po osvobození vystudoval 1945–1951 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na vojnu odešel do Ostravy a 1959 se oženil. Projektoval vilové domy a bytové domy, školy, sportovní haly aj. Projektoval i střed města Přerova, Přerov-Šírava.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada.seš.1.(13.) Ostrava, 2000. S.110–111.

ing. arch. Otta Waller

Od roku 1871 asistent porodnické kliniky v Olomouci, v srpnu 1879 jmenován primáře porodnice a 23.3.1882 pro­fesorem c.k. babické školy v Olomouci, kde působil od ledna 1891, kde byl penzionován. Žil pak v Plzni. Pohřben v Praze na Olšanech.V roce 1888 vydal učebnici „Babictví“ a další populární články publikoval v různých časopisech.V O­lomouci se přátelil s Ignátem Wurmem.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurgického studia a staré nemocnice v Olomouci. ČVSMO 1936, S. 62–63. ;

Absolvoval RG v Prostějově, poté externě učitel. ústav v Příboře. Od září 1930 učil v Klopině, poté v Třeštině a Pavlově u Mohelnice. Od prosince 1932 učitelem v Kosově u Zábřeha, po r. 1945 působil 14 let v Hněvkově u Zábřeha. Byl zde knihovníkem, psal kroniku školy, předsedou MNV, autor učebnic, přispíval do časopisu Komenský, prac. v komisi OPS a KPÚ.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.153–154.fotografie.;.

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

Studia: 1888 –1892 malířská speciálka umělecko-průmyslové školy ve Vídni 1892 – 1894 Dámská akademie umění Mnichov Pobyty: V Paříži a Římě Cesty: Holandsko, Belgie, Německo, Dalmácie, Anglie, Itálie Výstavy: 1902 v Brně, pak následovaly výstavy ve Vyškově, Hodoníně a dalších městech.

V letech 1906–1908 působila v Prostějově, práce na oponě divadla v Prostějově, návrhy na divadelní dekorace, výstava obrazů – 1907, studovala hanácké kroje, ornamenty. Poté Brno – od r. 1908.

KRAUS, Bohuslav: Malířka Zdeňka Vorlová-Vlčková na Hané. ZVÚO, č. 156, 1972, S. 29–30. SLAVÍK, B: Hanác. písemnictví, Olomouc 1940, S. 153. TOMAN: Nový slovník českosl. výtvar. umělců. Sv. II. P. 1950, S. 668. .

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Báňský ing. v Doubravě, prof. Vys. školy báňské v Ostravě.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.229.; Springer,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.52.;.

Od 11 let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1909 maturoval. Poté odešel do Prahy studovat geografii na Karlově univerzitě. Po promoci působil jako středoškolský profesor. Zprvu učil na gymnáziu v Kolíně, od roku 1919 na Obchodní akademii v Praze a o pět let později se habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1927 se stal mimořádným a 1931 řádným profesorem zeměpisu. Vybudoval zde moderní geografické pracoviště , Geografický ústav ČSAV a též katedru geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Hlavní význam jeho vědeckého a pedagogického díla spočívá v autorství řady vysokoškolských učebnic.Už v roce 1922 vydal Fyzikální zeměpis. V letech 1934 až 1939 vyšla třídílná kniha fyzického zeměpisu a to: Ovzduší a vodstvo, Pevnina a Rostlinstvo a živočišstvo. Byl o ní velký zájem a vyšla ve třech reedicích. V roce 1948 vyšel Všeobecný zeměpis a roku 1966 Základy fyzického zeměpisu. V roce 1973 vydalo nakladatelství Academia vynikající dílo „ Vývoj moravské geografie. Působil též v redakčních radách odborných časopisů, podílel se na vydání Československého vojenského atlasu a Atlasu ČSSR. Také jeho přednášky na vysoké škole měly vynikající úroveň. Dokázaly zaujmout a nadchnout posluchače. V roce 1952 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. V roce 1966 dostal zlatou medaili UP a stříbrnou medaili brněnské univerzity. Univerzita Palackého v Olomouci mu v roce 1968 udělila čestný doktorát přírodních věd. Zemřel 19. srpna 1973 v Brně. U příležitosti oslav stého výročí narození se v lednu 1990 uskutečnily v rodišti vzpomínkové oslavy a na jeho rodném domě byla odhalena pamětní deska.

Nekovář, F. Za univ.prof. F. Vitáskem. Středisko, 63, 1974–1976, S. 170–171. Plachá, Zd.: Dr. František Vitásek. Velkobystřické noviny, 1993, č.9. S. 6. Nekrolog. Lidé a země, 22, 1973, č.11. S. 522.

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

Od roku 1952 působila na Katedře matematické analýzy Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357.;

V letech 1934–1940 působil v Olomouci.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.142.;.

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

V roce 1895 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1919 jmenován profesorem univerzity v Brně. 1919–1946 přednosta I. interní kliniky v Brně. Zabýval se nádory. Popsal diagnostický test, později nazv. Vanýskův syndrom. .

ČBS. Praha 1992. S. 771. ; Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004., S. 53, 69, 113.;

Autor povídek ze života moravského lidu, historických románů.Překládal z ukrajinštiny­.Probošt v Kroměříži.1906 pos­lanec zemský, 1907–18 říšský, 1918–20 člen rev.NS.Autor povídek Vrstevnice 1897;hist. románu Z těžkých dob Moravy 1927–29.;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; MSN.7.Praha 1933, S.548–549.; Vybíral, B.: Beletristický přínos olomouckého kraje.Olomouc 1940­.;