Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, žák F. Vacha, teolog. fakultu v Olomouci, klasickou filologii ve Vídni. Byl profesorem Gymnázia v Kroměříži, ředitelem kůru u sv. Mořice v Kroměříži od r. 1920.

ČSHS, Praha 1965. 2 díl. S.999.;.

Irena Zednicek,roz.Fi­alová se narodila v Náměšti na Hané. Zde také prožila své dětství.V Náměsti absolvovala osmiletou základní školu. Potom vystudovala stavební průmyslovku v Prostějově. Pracovat potom šla do Brna ,kde působila ve Státním projektovém ústavu obchodu. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ing.arch.Karlem Zedníčkem. Spolu pak měli 2 děti. Po okupaci ČSR v r.1968 vojsky Varšavské smlouvy se rozhodli,že emigrují do ciziny. Emigrovali s celou rodinou. Dětem byly 2 a 5 let. Nejprve emigrovali do Rakouska,kde byli půl roku a potom do USA. Zde Irena Zednicek vystudovala architekturu. Pak pracovala v USA jako architektka managerka. Bydleli v New Yorku na Oyster Bay ve vlastním domě. Již na základní škole projevovala velký talent na kreslení. Tento talent dál rozvíjela až se stala malířkou. V New Yorku se svým manželem otevřeli spolu obrazovou galerii pod názvem: Fiala galerie. Prováděli také výzdobu České kaple v kostele národů ve Washingtonu. Na svoji vlast nezapoměla a po pádu Železné opony ji často navštěvovala. Fotografie z roku 1985.

Životopisné údaje poskytl bratr jmenované meilem dne 18.3.2022 Jiří Fi­ala

Vlastním jménem František Červínek.
Pocházel z Jáchymova u Nákla, kde se narodil v rodině cestáře. Po vychození dvojtřídky pracoval dva roky s otcem a v letech 1871–1879 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel na studia práv do Prahy, podporován nákelským lékařem F. Volným, s jehož dcerou se později oženil. Po absolutoriu nastoupil roku 1884 na praxi u krajského soudu v Olomouci, odkud byl posílán na výpomoc k okresním soudům, např. do Strážnice či Jemnice.. Po třech letech zakotvil trvale v Uherském Hradišti, kde byl roku 1912 jako rada zemského soudu předčasně pensionován, údajně pro důrazné české a satirické vystupování a výsměch soudní byrokracii v literární tvorbě. Autor humoristických povídek a románů. Psal do časopis Švanda dudák, do Lidových novin, Nivy a Osvěty. Používal i další pseudonymy: Florián Čahoun, Kašpar Šťovík, Baltazar Pelyněk ad. Knižně debutoval románem Z nového labyrintu světa (1907), který byl z velké části autobiografický. Kratší humorné a satirické prózy vyšly ve sbírce povídek Na potulkách se Švandou (1919), Tři z Hané (spolu s O. Bystřinou aj. Spáčilem-Žeranovským, 1943) a Lásko, milá lásko (1920). Nejlepším jeho dílem je hanácká trilogie Břehule čili poslední hastrman na Hané (Břehule, Polednice, Hastrman, 1919).Ve všech svých knihách užíval v řeči lidových postav hanácké nářečí.

Stratil, V. : Z galerie literárně činných absolventů SG v Olomouci. ZVSMO, 1982, č. 17–18, S. 39–41. ; Slavík, Bedřich: Hanácké písemnictví. Olomouc, Promberger 1940. S. 193 – 198. ;. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č.9. www.naklo.cz

Organizátorka ženského hnutí na Moravě. Pracovala ve stavovské organizaci učitelů. Založila Jednotu učitelek moravských. Stýkala se s T.G. Masarykem a Fr. Drtinou. Se svou sestrou Ludmilou Konečnou založila Dívčí akademii 1905, vydávala časopis Ženská revue a list Právo ženy.

NKP, www.naklo.cz

Gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Po maturitě studoval právnickou fakultu a filozofickou fakultu na UK v Praze, kde byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V Olomouci působil od r. 1906 a učil na České reálce dějepis a zeměpis až do roku 1928. Zemřel v činné službě.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 344. Nešpor, V.: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. S.55–56. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc SGO 1997. S. 346.

Vlastním jménem Bohumil Vrzala.

. V osmi letech utrpěl těžký úraz, byla mu amputována levá noha a tak žil na invalidním vozíku. Od dvanácti let se věnoval chovu drobného zvířectva, o němž pak často publikoval do různých odborných časopisů. Byl členem ornitologické společnosti a za svoji práci o ťuhýcích byl odměněn Akademií práce v Praze. Vydal řadu odborných knih a byl redaktorem různých chovatelských časopisů, např. Český holubář. V letech 1937–1941 vydával vlastivědný časopis „Mojmírova říše“. Většinu života prožil v Nákle u Litovle, s výjimkou dvanácti let, kdy žil v Bezděčí u Trnávky. Ze svého rodného kraje napsal více než 150 pověstí, z nichž většina zůstala v rukopise. Pověsti z Nákla a okolí byly pojaty do Koudelákovy knihy“ Pověsti z kraje básníka F.S.Procházky.II. (Olomouc 1940). V témže roce vydal též „Dějiny obce Nákla na Moravě“, která vyšla v Lošticích. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu, pověsti z okolí Bezděčí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

V měsíci květnu si připomínáme… KKC 2013, květen.S.1. Gre­gor,A.: Zemřel hanácký selfmademan Josef Vrbka. Vlastivědný věstník moravský, 17, č. 1, S.106–107. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42–41. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2014,S.4.

Studoval. na učitelském ústavu v Olomouci a Brně. Působil na škole v Židlochovicích. Psal verše a regionál. spisky. Překládal z polštiny. V okolí rodiště sbíral pohádky, pověsti a dětský folklór.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech l849–1885.Praha 1911.S.280–281.;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.

Narozen na Blanensku. V r. 1938 abs. konzervatoř v Brně – harfa, komposice, dirigentování. V Olomouci 1943–1947 korepetitor českého divadla, poté dirigent zpěvohry 1947–1948, od 1948–1951 sbormistr zpěvohry St. divadla v Brně. 1963 inv. důchod pro srdeční chorobu.

Bránský: Hudební slovník. Boskovice 1984. S.165.;.

V roce 1932 obhájil doktorát přírodních věd na MU v Brně. O dva roky později ukončil na MU studium tělesné výchovy. Od roku 1951 učil na fyziologických pracovištích lékařských fakult v Brně, Hradci Králové a Košicích. V Brně založil na LF MU Ústav tělesných cvičení. 1959 se stává vedoucím katedry tělesné výchovy na Elektrotechnické fakultě VUT Brno. 1961 zde získal titul profesora v oboru fyzilogie tělesných cvičení. 1967 přichází do Olomouce na PřF UP. Zde založil katedru tělevýchovně biologických oborů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.236–237;

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

Studoval v Brně, kde také prožil část svého života.

Ůdaje z dopisu p.Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou 44, ze dne 2.2.1994.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893 a narozen ve Lhotě nad Moravou (nyní část obce Náklo).

Významný moravský archeolog, zakladatel archeolog.odd.muzea JAK Přerov.Teličkovo muzeum bylo otevřeno 16.4.1922.Předseda okresní učitelské jednoty Komenský.

Přerov a okolí.Přerov 1929.S.48 – 55.;VSMŽO, 2, 1923 – 1924, příl.k č.10 Pře­rovsko, S.8 – 11.;KP 1966, č.4.;SOKA Přerov.

Pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a následně vyučoval na školách v Pavlovicích na Hané, Kunštátě (zde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Marií Krondlovou, †1950), Jihlavě, Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) a v Boskovicích, kde byl 1. 10. 1908 ustanoven zatímním učitelem měšťanské školy dívčí. Po zřízení měšťanské školy chlapecké v nedalekém Rájci nad Svitavou r. 1912 byl jmenován zatímním ředitelem (jako takový založil mj. školní kroniku), o definitivu se však nakonec neucházel a vrátil se do Boskovic, kde byl od 1. 3. 1913 ustanoven odborným učitelem na měšťanské škole chlapecké. 10. 12. 1914 odveden, 1. 2. 1915 narukoval do Brna a posléze po krátkém výcviku byl poslán na frontu, kde padl v bitvě u Lublinu v jihovýchodním Polsku. R. 1923 byla po něm v Rájci pojmenována ulice, 28. 10. 1928 byla odhalena jeho pamětní deska na budově rájecké školy. Byl znám hlavně jako básník. Psal přírodní, úvahovou i reflexivní lyriku v jemném, náladovém duchu lumírovské poesie, ponejvíce užíval pravidelný, vázaný verš, náměty čerpal ze svého okolí. Prvotiny publikoval časopisecky pod pseudonymy Fr. Lučan a později F. U. Erat, který vytvořil ze svého příjmení. Vydal básnické sbírky: Květy (1908), U lesní studánky (1909), Kruh (1909), Trosky (1910), Země milostná (1912), posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život (1918) a několik básní ve výboru Čtverozvuk (1926). Je též autorem povídkové knihy Horská zahrada (1918) a dodnes ceněného historického spisku Městečko Rájec (1913) o 65 str. se 17 dobovými snímky. Otec Jiřího Taufera (1911–1986), básníka a překladatele.

Wikipedie.cz

Český spisovatel, který přesídlil v roce 1968 do kanadského Toronta.

V roce 1968 byl králem Majálesu na UP v Olomouci.

1948–1958 ve Zlíně, 1959–1974 v Olomouci, od r. 1976 režisér v Příbrami.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.674.;.

'

Studoval AVU 1886–1892 J.V.Myslbeka, kde byl od roku 1899 sám profesorem.Podílel se sám na výzdobě Národního domu v Prostějově.Na hřbitově je od něj zhotoven náhrobek pro Aloise Boudu, dědu C.Boudy.

Okno.Zprávy KPVU Prostějov.1996, č.11, S.44.;

Ředitel školy, zv. " konzul Drahanska" . Pocházel z osady Březiny u Nových Sadů. Dlouhodobě působil jako řídící učitel v Otinovsi. Na Drahansku a Prostějovsku byl velmi známou osobností díky své rozsáhlé literární činnosti. Pravidelně publikoval své „Úvahy z vysočiny Drahanské“a v časopise „Hlasy z Hané“. Články publikoval i v časopise „Občan“. Zabýval se regionální historií, národopisem a řemeslnou tradicí. Proslul jako velmi společenský člověk. Roku 1885 založil v Otinovsi sbor dobrovolných hasičů a vlivem jeho osvěty vznikly sbory v Drahanech, Hartmanicích a Rozstání. Dlouhodobě působil v předsednictvu Pohorské župy. S velikou úctou o jeho práci píše Titus Krška v Kronice hasičů roku 1898..

Hrádek, J.: Konzul Drahanska.=Štafeta, 11, 1979, č.4, S.25–26.;.

Březina (m.č. obce Nové Sady na Vyškovsku). Hartmanice (n. Niva)

Ordinován 5. 7. 1894 v Olomouci. V Kroměříži od r. 1940.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949. Olomouc 1949. S. 83.

Odborný učitel, profesor rodinné školy do r. 1950. Básník. Používal pseud. Poutník. Přispíval do literárních revuí . Sb. Domov, Matka, Světlo života, Hvězdy života, Žatva. Literární pozůstalost v Literárním archivu PNP Praha 1975. ;

Dolanský, A. : Kulturní adresář. Praha 1934. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. Praha 1973. S. 1166. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1979. S. 137. ;.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov; Hýsek, M.> Literární Morava 1849–1885.Praha 1911.S.154.;.

V letech 1948–51 angažmá v divadle Olomouc, v letech 1951–59 Divadlo pracujících Zlín, v letech 1959–65 Krajské oblastní divadlo v Olomouci, poté 20 let působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci od r. 1968. V letech 1965–68 Divadlo Za branou Praha, 1990–91 Divadlo na Vinohradech. Působil v mnoha filmech (např. Menzl: Rozmarné léto) a televizních pořadech různých žánrů. Do r. 1982 zákaz spolupráce s ČST a

' filmem. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti divadla. a Ceny Olomouckého kraje, Zemřel v DD – Chválkovice.

Kdo je kdo na přelomu 20. stol., Praha 1991, S.833–34.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ;

V 1953–57 stud. SUPŠ Uherské Hradiště. samostatné výstavy od r. 1968. Věnuje se malbě, volné i užité grafice, ilustraci. Grafic. techniky. :lept, akvatinta, kombinované techniky.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.189.;/fotografie

Divadelní dráhu začala r. 1920. V letech 1950–55 působila ve Zlíně, 1955–1956 v Olomouci. Vynikla jako představitelka rolí v Tylových hrách. V letech 1957 a 1958 se podílela na inscenacích otáčivého hlediště v Českém Krumlově: Taková láska (premiéra: 23.11.1957) a Tahle strašidla (oremiéra: 19.4.1958). Z její filmografie – v roce 1957 točila film Florenc 13.30, kde hrála Helču Havrdovou a v r. 1966 Smrt za oponou (kde hrála Jelínkovou). Její poslední domovskou scénou bylo Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde naposledy hrála 2. 2. 1964 Štruncovou v Křišťálové noci.

ČBS.Praha 1992.S.601.;. Radniční listy Karlovy Vary,14, 2009, č.2-únor.;

Datum narození je datum křtu. Není jasné zda se narodil v Němčicích nebo v Měrovicích. Rád maloval zvířata. Byl více znám v cizině jak doma.

Řezáč, F. : Příspěvek k životopisu. ZVÚO 1966, č. 130, S. 20–22. ; Malíř světového baroka. Štafeta, 8, 1977, č. 2, S. 4–8. ;.

V letech 1876–1878 pracoval v Praze v drogistické firmě, poté u obchodníka s cukrem a pak odešel ke strýci do učení ve Vídni. Ve strýcově filiálce v Olomouci se v roce 1883 vyučil knihkupcem. Dne 4. 12. 1884 zahájil svou vlastní knihkupeckou a nakladatelskou činnost otevřením českého knihkupectví v nynější Denisově ulici. Zpočátku vydával lidové knížky a populární kalendáře (Ječmínek), později středoškolské učebnice, krásnou literaturu, reprodukce obrazů, pohlednice a knihy ilustrované předními umělci. V roce 1898 založil a vydával oblíbenou Moravskoslezskou kroniku lidového čtení. Byl také organizátorem kulturního a společenského života v Olomouci, pořádal přednášky, koncerty i umělecké výstavy. Po 1. světové válce předal firmu svým synům, kteří pokračovali v jeho práci. .Pořádal přednášky, činný v Národní jednotě, pořádal koncerty.Dr.Arne Novák jej nazval moravským Krameriem. Z propagačních tisků Prombergrova nakladatelství se dovídáme, že roku 1907 se skládal jeho podnik z nakladatelství, knihkupectví a antikvariátu, půjčovny hudebnin, výtvarného salonu, prodejny obrazů a lišt. Dále nabízel obstarávání literatury německé, francouzské, anglické, ruské, srbské, polské a italské. Výtvarné umění je další významnou složkou Prombergrovy vydavatelské činnosti. Měl vlastní, kmenové výtvarníky, mezi ně patřil především Adolf Kašpar, kterého doslova objevil a také podporoval na studiích, dále Joža Uprka, Marie Gardavská, Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, Stanislav Lolek Vydával repodukce obrazů Josefa Mánesa, Jaroslava Augusty , Jaroslava Čermáka, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchy ad. Většinu spolupracovníků z řad výtvarných umělců tvořili opět malíři čeští. Jeho umělecké pohlednice, národní typy lidové, byly současně cenným národopisným dokumentem. Dbal také na dobrou výtvarnou úroveň svých knih, i po této stránce bývaly jeho knihy vysoce oceňovány. Ceny v soutěžích získávaly pochopitelně i speciální výtvarné publikace, např. roku 1903 Ilustrovaný seznam obrazů.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1939, S.248–249.; Hanácké noviny, 8.2.1996, S.3. Písková, Milada: Živé tradice. Olomouc, KVM a VSMO 1983.