Osobnosti Moravy.eu

V letech 1951–8 vyučoval češtinu a latinu na gymnáziu v Holešově, vedoucí katedry českého jazyka a literatury na Pedagogickém institutu ve Zlíně v letech 1958–1967. Spoluredigoval Jubilejní památník RG ve Strážnici. Psal články do odborného a denního tisku a do sborníků.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1979, S.186–7.; Nekr.Malovaný kraj, 14, 1978, č.3, S.9, 1 obr.;.

Studoval na gymnáziu v Kroměříži, medicinu ve Vídni s doplněním studia o zvěrolékařství. Působil jako vojenský lékař a veterinář v Uhrách. Osvědčil se zejména při ochraně území před nákazou morem skotu. R. 1838 jmenován pro Uhry zemským zvěrolékařem, od r. 1843 prof. na univ. v Pešti. U jména má šlechtic. přídomek Morvai. V Mořicích na rodném domě pamětní deska, pomník v parku dnešní univerzity veter. věd v Budapešti.

Masarykův slovník naučný.VII, Praha 1933, S.1002.;

Narozen v rodině soukromého zemědělce. Po absolvování pěti tříd základní školy v Machové studoval na měšťanské škole v Tlumačově. Každý den vstával ráno ve čtyři hodiny a chodil přibližně čtyři kilometry tam a zpět. V letech 1937 až 1941 studoval na Učitelském ústavu v Kroměříži. Po maturitě pracoval jeden rok jako pomocný dělník u firmy Zajíc v Tlumačově, protože byl přebytek učitelů. Po krátké učitelské praxi v obcích Přílepy a Mysločovice byl od roku 1943 totálně nasazen u firmy Studeník v Hulíně, kde pracoval do konce války jako tesařský dělník.
Od roku 1945 učil na základních školách, a to zejména počty a prvouku. Po krátké praxi na škole v Lechoticích na Holešovsku působil od října roku 1945 do roku 1950 v obci Štěpánkovice na Hlučínsku. Rád vzpomíná na to, jak mu místní rodák na otázku, jak se dostane ke škole, odpověděl: „Hevaj prosto po šašeji“. V letech 1950 až 1954 byl Ladislav Zelina učitelem ve Velkých Karlovicích. V té době se oženil s Jaroslavou Chytilovou, pocházející rovněž z obce Machová, a narodila se mu dcera Marie. V letech 1954–1959 byl ředitelem základní školy v Růžďce na Valašsku, kde se mu narodila druhá dcera Alena. Místní školu se mu podařilo rozšířit o 2. stupeň. Pracoval také na své zdařilé Početnici pro třetí ročník základní devítileté školy, jejímiž spoluautory byli Josef Brož a Imrich Lečko. Učebnice vyšla v roce 1962 ve Státním pedagogickém nakladatelství s ilustracemi Adolfa Hoffmeistera.
Koncem 50. let se Ladislav Zelina s celou rodinou přestěhoval do Zlína, kde byl v letech 1959–1961 vedoucím kabinetu Pedagogického ústavu ve Zlíně, po jehož zrušení učil nejprve na základní škole v Mladcové, rodišti významného pedagoga a národopisce Františka Bartoše (1837–1906), a v letech 1963 až 1968 byl ředitelem Základní školy Zlín-Louky. Současně (v letech 1963–1968) studoval na Univerzitě Karlově obor Pedagogika. Byl tehdy jeden z mála absolventů, který ukončil studia s vyznamenáním. Ladislav Zelina často vzpomíná na těžkou zkoušku z filozofie u profesora Milana Machovce, kterou úspěšně zvládl na první pokus, přestože dostal následující zkušební otázku: Ekonomické názory slavných filozofů od antiky až po současnost. V roce 1968 také získal titul PhDr. na základě kvalitní diplomové práce.
V letech 1968–1988 působil Doc. PhDr. Ladislav Zelina, CSc. v Olomouci na Pedagogické fakultě UP jako vedoucí Katedry pedagogiky. Vyučoval zde pedagogiku, teorii výchovy a vyučování, dějiny pedagogiky a přípravu učitele na výuku v nejnižších třídách ZŠ. Je autorem či spoluautorem řady učebnic, mnoha článků ve sbornících a časopisech. Nyní žije ve svém rodišti, publikuje medailónky významných osobností regionu ve zlínských novinách a v kroměřížském tisku. Napsal Dějiny obce Machová a spolupracoval na publikaci Dějiny římskokatolické farnosti Žeranovice. Má čtyři vnuky a šest pravnoučat.

B.V.: K životnímu výročí významného moravského pedagoga.Zpravodaj VSMO 1983–1984, č.19–20., S.33.;. Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 177.; Zicháček, Vladimír: Významné životní jubileum docenta Ladislava Zeliny. 2012. email od zelina.jakub@centrum.cz (2.12.2013)

Doc. PhDr. Ladislav Zelina, CSc.

Od r. 1936 středoškolský profesor. Vyučoval v Brně, 1939–50 na RG v Hranicích. Za protektorátu nasazen v továrně fy Kunz a r. 1944 zatčen, vězněn v Přerově. Od r. 1950 půdobil na Katedře slovanských literatur FFUM v Brně. V Hranicích organizoval hudební středy, zakládal Beskydské divadlo, redigoval týdeník Ruch.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.152–157.;Urbanec, Jiří: Zemřel Artur Závodský.=ČSM-B, 1982, č.3, S.282–3;.

Narozen v Doubravici u Mohelnice (n. m.č. obce Moravičany). Syn statkáře. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a Innsbrucku. Na lékaře byl promován v r. 1894. Lázeňský lékař v Karlových Varech. Autor průvodců po K. Varech a okolí.

MSN.7.Praha 1933, S.945.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.144;

Absolvoval gymnázium v Kroměříži 1892, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1896, kaplan ve Valaš. Bystřici, z té doby literární prvotiny, povídky. 1898 Ostrava, 1904 Mar. Hory. Překlady z němčiny, povídky, básně v novinách a kalendářích. Církevnímu umění věnoval 2 díla, statě v čas. Našinec, Věstník Společnosti C+M. Pro jeviště katol. spolků div. hry. Redigoval Ostravský kraj 1905–1937, pseud. Alfa a Ego, satir. fejetony. Pseud. J. Kozar, M. Horský ad. Člen DLU od r. 1917. ;Na stáří žil v Mariánských Horách (n.m.č. Ostravy). Zemřel v ostravské nemocnici.

Poselství.Olomouc 1938, S.389–390./+bibliogra­fie/; Vopravil, J.Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1436.; BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 75.

V roce 1911 odchází jako čtyřletý syn se svými rodiči do USA, kde navštěvoval Chicago Academy of Fine Arts – oddělení pro figurální kresbu. Roku 1922 se rodina vrací a usídluje se na Staré střelnici v Hranicích. Vyučil se sochařskému řemeslu u kamenosochaře Josefa Sosny v Hranicích. Malovat mu pomohl profesor kreslení František Chmel. Aby se mohl stát opravdovým malířem byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do Prahy, kde studoval u prof. Josefa Mařatky a u prof. Karla Štipla – současně malířství, sochařství a grafiku. Ve své tvorbě se věnoval krajinomalbě, portrétům, aktům a ex libris. Zúčastnil se řady samost. a společných výstav u nás i v Evropě.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;.

Mohelnický zpravodaj, 1/1999. ;

Narodil se v rodině italského legionáře. Gymnázium začal studovat v Trenčíně, kde na něj měl velký vliv generál Eliáš . Poté jeho otec sloužil v Topolčiankách jako člen osobní stráže T.G.Masaryka. Osobní kontakt s prezidentem v něm zanechal trvalý obdiv a ovlivnil i jeho další životní cestu. Ze Slovenska se rodina přestěhovala v roce 1939 do Opatovic, kde bydlela rodina jeho strýce. Sextu, septimu a oktávu gymnázia studoval ve Vyškově, kde maturoval v roce 1942. Poté byl totálně nasazen a pracoval u pošty na vojenském oddělení. V sokolské organizaci se účastnil protifašistického odboje. Po osvobození v roce 1945 dobrovolně vstoupil do čs. armády. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a praxi v Milovicích, působil od roku 1947 jako poručík tankové brigády ve Šternberku, kde žil se svojí manželkou a dcerami. Již v březnu 1948 byl pro své demokratické názory propuštěn z armády. Krátce pracoval v závodech MILO. Dne 1. srpna 1950 byl zatčen a po řadě brutálních výslechů byl v prosinci 1951 odsouzen k 17 letům těžkého žaláře. Po rozsudku pracoval v Oslavanech. Na jaře 1953 byl odvezen na Jáchymovsko a celý transport byl poté rozdělen do různých táborů. Viktor se dostal do nově vybudovaného lágru na Příbramsku, do tábora Bytíz, kde se pracovalo v uranových dolech. V první polovině roku 1955 byl převezen do Leopoldova. Kontakty s domovem (návštěvy a korespondence) mu byly zakázány. Návštěvy pod přísným dohledem bachařů mu byly povoleny až na jaře 1956. Ve vězení potkal významné osobnosti – Josefa Kostohryze, Václava Renče, Zdeňka Rotrekla a řadu kněží. Podmínečně byl propuštěn po více než třinácti letech. Jeho dvě malé děti jej sice neznaly, ale jeho žena na něj trpělivě čekala po celou dobu vězení. Od roku 1964 pracoval jako závozník a později řidič ČSAD až do odchodu do důchodu v roce 1981.
Básně začal psát už za studií, asi od září 1938. Zájem o poezii a krásné tisky jej přivedl i k přátelství s Aloisem Báňou (1892–1977), vyškovským tiskařem a nakladatelem, který po smrti Františka Obziny vedl od roku 1927 jako jeho zeť tiskárnu až do doby, kdy byla zničena náletem v roce 1945. Zde se seznámil s několika básníky katolické orientace: Janem Zahradníčkem a Josefem Floriánem. Jako člen Společnosti bří Čapků (od r. 1948) si začal v letech 1964–1985 korespondovat s Jaroslavem Seifertem. Jeho vzpomínky Všechny krásy světa přepisoval na stroji a distribuoval přátelům.. Rozšiřoval a rozmnožoval i jinou disidentskou literaturu. Z jednotlivých míst vězeňských pobytů byly jeho básně vyneseny ven a dnes jsou originální vzpomínkou na krutou dobu komunistických žalářů. Výběr básní z jeho originálních sbírek vyšel knižně v nakladatelství IM Ateliér ve Zlíně a to Znamení mých dnů (1998) , kde jsou zařazeny i básně z mládí a sbírka Leopoldov (1998). Po listopadu 1989 byl činný v Občanském fóru a pracoval jako předseda pobočky Konfederace politických vězňů. V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti plukovníka v.v. a získal státní vyznamenání I. stupně. V roce 2001 byl jmenován čestným občanem Šternberka. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci a byl pochován do rodinné hrobky ve Vyškově. /

Pogodová,E.: Rozhovor s Viktorem Trnavským. Kulturní měsíčník ZIP 1998, č.4. Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 12/2006, S. 13–14; Hamplová,I.: Za Viktorem Trnavským. Olomoucké listy 3.10.2002, S.5. ;

Své zkušenosti z ornitologie uplatnil ve Vlasteneckém spolku muzejním, kde se stal kustodem zoologických sbírek Vlastivědného muzea. Byl činný i v jiných českých kulturních spolcích. Publikoval v časopise Pozor a Našinec.

Hanácké noviny,' 21.3.1996, S.3,

Narozen v obci Sobáčov (n.m.č. obce Mladeč). Odb. učitel měšťanské chlapecké školy v Litovli. Umučen v Osvětimi. V Brně na Moravském náměstí č.6 je pamětní deska Učitelé Země moravskoslezské.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.64.;.

V letech 1991–1995 studoval gymnázium v Litovli. Po maturitě studoval středověkou archeologii na Slezské univerzitě v Opavě a poté na Katedře archeologie Západočeské univerzitě v Plzni. Od r. 1999 zaměstnán v Památkovém ústavu v Olomouci jako archeolog v Oddělení archeologických výzkumů. Mgr. Pavel Šlézar provedl řadu záchranných výzkumů městských jader a opevněných sídel v regionu střední Moravy. Specializuje se na středověkou archeologii. Je řádným členem European Association of Archaeologits. Publikuje časopisecky v odborném a vlastivědném tisku.

Písemné sdělení , únor 2010.

Studovala v Pardubicích housle a klavír, později zpěv. V roce 1912 angažována do ND Praha. Později se věnovala zpěvu koncertně, zaměřena na souč. čes. repertoár, a na moravskou a slovenskou lidovou píseň. Vystupovala v Pardubicích, Ostravě, Olomouci a na Slovensku. V letech 1919 – 1922 vyučovala zpěv na hudební škole v Pardubicích.

ČSHS.I.Praha 1963.S.738.;SOKA Přerov.;.

Profesor gymnázia v Přerově od r. 1888, zasloužil se o rozvoj školství v Přerově, inspektor pro obchod. školy, autor studie „O pohybu a tvaru naší země“ a učebnice „Aritmetika pro III. a IV. třídy gymnazijní“.

VZ Gymnázia Přerov 1915.;

Manžel Z. Rozsypalové. V Olomouci působil v letech 1950–1951 a1954–1961. Poté v Ostravě. Charakterní herec psychologického typu. Působí v rozhlase, televizi a filmu. Překládá divadelní hry z ruštiny. Autor románu " Sezóna" (Ostrava 2005).Zemřel během letní dovolené.

ČBS.Praha 1992.S.687.;. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.174–176.

V r. 1799 se zastavil na Moravě před bitvou u Slavkova a pak při zpáteční cestě do Ruska. V Olomouci se ubytoval v hotelu u Modré hvězdy (čp. 515, Česká ulice).

OSN, díl XXIV. Praha 1906, S. 406. ;Nešpor, V. : Dějiny Olomouce. 1936. ;Dvořák, R. : Dějiny markrabství Moravského. Brno 1906. S. 392 – 393. ;.

Rodný dům v Radniční 5, nyní ul.B.Smetany.R­.1730 se začal učit u olomouckého malíře a arch.Karla Františka Haringera.Brzy se uplatnil jako výtečný malíř podobizen, jak na Moravě tak v Čechách.Rád maloval krajiny s bitevními výjevy.Jimi si získal výbornou pověst a obrazy kupovala šlechta.Auto oltářních obrazů.Asi v r.1745 se trvale usadil v Moravské Třebové.Je tam pohřben.

Hekele, F. : V živých barvách baroka. In: Kulturní kalendář Mohelnice. 1967, č. 8, s. 8–9. ;.

'

Stud v Brně 1910–1911 Janáčkovou varh. školu, do r. 1914 ve Vídní Ústav pro církevní hudbu. Působil jako ředitel kůru v Senici 1919–21, Cholině do 1923, Litovli do 1935. Zde též vedoucím soukromé hudební školy. Založil smíšený sbor. Poté působil v Praze. Skládal chrámové skladby.

Československý hudební slovník .II.Praha SHV 1965, S.630.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.ii.Praha 1982, S.539.;

Zakladatel přerovské knihtiskárny v Kratochvílově ul. v Přerově v r. 1911, vydavatel knih.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.Přip.KK 1993.;.

Dionysius (Dionýs) bylo Straussovo řeholní jméno. Studoval v Itálii, podílel se na výzdobě Klášterního Hradiska a svatokopeckého kostela. Milovník umění. Zermřel na Hradisku.

Neumann,A.: Ze slavné doby malířství moravského baroka. Brno,1944. Bi­eleszová,Š.:Řím­ský obraz pátera Dionýse. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. 290.2005. S.43–47.

Profesor gymnázia v Přerově v letech 1911–1920, ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor studií o J. Sumínovi, Fr. Palackém, zpracoval přehled čs. literatury, vývoj literatury české na střední a severní Moravě aj.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982..

Působil jako učitel na gymnáziu v Prostějově v letech 1908 – 1937. Byl předsedou Klubu historického a státovědeckého v Prostějově. Napsal hydrografickou studii o Sázavě a knihu Prostějov revoluční a republikánský. /1929/. Publikoval v region. tisku.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;.

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Od 11.1.1900 první český starosta města Litovel. Vzdal se úřadu 9.8.1914.Bojovník za českou Litovel, mecenáš kulturních i sociálních aktivit.Na jeho počest postavena v parku pamětní deska.Město mu věnovalo na novém hřbitově čestnou hrobku.

Šik, Lubomír: Litovalské paměti. Litovel 1994. Šik, L. : Litovelská výročí roku 1997. Litovelské noviny, 1997, č. 1, S. 6–8. ;

'