Osobnosti Moravy.eu

Založil časopis Hvězda, redaktor Hvězdy/týdeník/od 2.5.1859, r.1862 předal M.Křížovi.Korektor Moravana.Po tiskovém procesu Kubíčkově, zbaven místa na reálce, odešel do Brna, kde redigoval od r. 1864 Moravské noviny/zanikly r.1875/, poté redaktor Rolníka.

Hýsek, M.: Literární Morava, S.123–137.;.

V roce 1924 se rodina přestěhovala na Jesenicko. Vyrůstal v Javorníku, kde jeho otec pracoval jako lesní ing. Vystudoval reálné gymnázium a státní fotografickou školu v Praze. Vyučil se fotografem a filmařem. V roce 1938 se vrátil do pohraničí a přihlásil se do Stráže obrany státu jako motospojka tohoto útvaru. Za nacistické okupace pracoval jako kameraman instruktážních filmů v Brně a v Ostravě. Po osovození se vrátil do Javorníku, kde převzal národní správu fotozávodu. Od r. 1948 byl zaměstnán jako plánovací technik v řadě podniků. 1950–51 pracoval v Pardubicích. Počátkem 50. let se přestěhoval do Jeseníku. Zajímal se o vlastivědu a 1952 se stal členem muzejní rady. Ta ho zvolila správcem muzea od 1.3.1960. Též vedl kroniku města. Kmenový autor sborníku Severní Morava. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S. 153–154. ( Článková bibliografie)

Stanislav Zela byl na kněze vysvěcen v 1917, dlouhá léta pak působil jako ceremonář a sekretář olomouckých arcibiskupů Skrbenského, Stojana a Prečana. Roku 1926 byl promován na doktora teologie. V roce 1939 byl pro své protinacistické postoje zatčen a strávil tři měsíce v koncentračním táboře. Poté byl dlouhodobě šikanován povinností opakovaně se hlásit na Gestapu. Roku 1935 byl jmenován papežským prelátem, r. 1938 nesídelním a r. 1940 sídelním kanovníkem olomoucké kapituly. V roce 1941 byl jmenován titulárním biskupem harpasenským a olomouckým pomocným biskupem. Roku 1944 byl investován na preláta scholastika olomoucké kapituly V letech 1947–1948 byl kapitulním vikářem a poté generálním vikářem olomoucké arcidiecéze (1948–1950). V červenci 1950 byl zatčen a v prosinci téhož roku pak odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 25 letům vězení. V roce 1963 byl propuštěn, zbytek života dožil ve faktické internaci v charitním domově v Radvanově. V červnu 1969 byl rozsudek nad ním v plném rozsahu zrušen.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.242.; Huňka, Jan: Prsten věrnosti. Matice cyrilometodějská. Olomouc 2003.; Z díla: Náboženské poměry v Olomouci za biskupa Marka Kuena/1553–1565/.Olomouc, vl.n.1931.245 s.

Po osvobození v r. 1945 stud. FFKU Praha, historie, čeština, od 3. semestru FFUP v Olomouci, kde koncem r. 1952 promoval. 1950 – 52 působil ve školství, po zákl. voj. službě se v prosinci 1954 stal referntem archiv. odd. KSMV v Olomouci. V červenci 1956 přešel do Brna do technického Stát. archivu, 1969 prac. v Ústředním archivu ČSAV Praha, prac. Brno jako odb. pracovník komise pro popis a studium rukopisů. Zajímal se o chronologii, paleografii, české dějiny. Od r. 1956 publikoval v archivním věstníku Brna BAV a ve VVM. Psal také recenze a zprávy o historické literatuře.

Obrštík, Jinřich: Odešel dr.Pavel Zaoral.VVM, 32, 1980, S.240.;.

hlavní kameraman ČT, studio Ostrava, vyznamenán r. 1977, Národní cena ČR za seriál Kamenný řád.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.119.;.

Hud. vzdělání u řed. hud. školy J. Knypla v Hranicích, kde se učil 10 let na housle, 2 roky klavír a od 14 let varhany. Abs. lékař. fak. v Brně. R. 1972 založil ve Vítkově pěvec. sbor Komenský.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1992, S.693.;.

Vítkov (u Opavy).

Ředitel Obchodní školy v Písku. Autor knihy: Bruslení; Dějiny a povaha umělecké grafiky.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970. S.241.

Základní vojenskou službu ukončil 22.9.1921 v Hradci Králové.Poté se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, poručíkem pěšího pluku byl jmenován 12.8.1923.V říjnu 1925 byl přeřazen do kategorie důstojnického letectva a přemístěn k Leteckému pluku č.2 v Olomouci-Neředíně jako polní letecký pozorovatel.Pos­tupně se stal polním pilotem a od 1.11.1928 byl určen ke stíhacím pilotům.Ve 30. letech podnikl studijní stáž v Rumunsku.Byl to výtečný pilot.Ve 2. leteckém pluku dr. E.Beneše velel cvičné letce a mj. to byl i zpravodajský důstojník.Je držitelem čestného titulu „Honoric causa“ ze dne 12.4.1937 a nositelem leteckého odznaku ČSR č.131.Po 15.3.1939 odmítl spolupracovat s Němci při přelétávání našich letadel do Německa a proto podal v roce 1940 žádost na odchod do pense.Zapojil se do československého odboje Žižkovy zbraně jako ilegální důstojník.Od listopadu 1946 do 25.února 1948 byl profesorem létání ve Šternberku.Na základě rozhodnutí z 11.1.1950 byla Wyzulovi odňata vojenská hodnost.Podrobil se četným výslechům, byl dokonce i krátkodobě vězněn, kde musel vykonávat těžkou práci v pískovně.Po rehabilitaci byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Humplí, Jiří: Po skončení války Josef Wyzula prožíval těžké chvílke.Moravský den, 24.10.1998, S.5, fotografie.; Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 148.

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Abs. něm. Gymnázium v rodišti, studia na univerzitě ve Vídni. Roku 1913 se stal prvním čes. knihovníkem tehd. Studijní knihovny v Olomouci (později Univerzitní a dnešní Vědecké). V letech 1918–1948 působil jako její ředitel, jednatel VSMO, redaktor ČVSMO. V roce 1936 získal pro knihovnu samostatnou budovu a podílel se na plánech budování vědeckých knihoven. Od roku 1946 přednášel na FF UP o jihoslovanské lit. a vedl lektorát slovinštiny. Stal se předsedou odboru Čs. jihoslovan. ligy, zasloužil se o vybudování mauzolea Jihosl. vojáků v Bezručových sadech v Olomouci. Překladatel slovinské literatury ( slovinština a srbochorvatština). Několik let působil v čele Klubu přátel výtvarného umění. V prvním roce existence česk. divadla v Olomouci byl jeho dramaturgem.

Zasloužilý funkcionář VSMO=ZVSMO 1986=1987, č.23–24, S. 53.; Skoupý, A.: Dr. Bohuš Vybíral-průkopník československo­jihoslovan.vzá­jemnosti=Střed­ní Morava 1968, č. 2, S. 69–73; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918, Olomouc 1938., Kdy-kde-co v Olomouci 1987, únor, S.14–15.; Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.; Všetička, František: Olomouc literární, Olomouc 2002;

Po studiích v Brně působil v akademickém katolickém spolku Moravan, patřil k zakladatelům edice AKORD.

Ostravský jubilant.LD, 15.09.1989, S.5.; Kmoníčková, E.: V roce 1991 zemřeli.Brno 1992.S.33.;.

Narozen v Přílepech u Holešova, nyní Holešov.

Narozen ve Votěchově na Prostějovsku. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci kde maturoval roku 1895. Poté absolvoval abit. kurs na učitelském ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. V r. 1900–1926 učil na uč. ústavu v Příboře.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.666–667.; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1963.; Opus musicum,29,1997,­č.4.S.156–161.

Vojtěchov (n.m.č. obce Hvozd).

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Narozen ve Vojtěchově (n.m.č. Hvozdu, farnost Luká) 26.7.1989 jmenován biskupem-apoštolským administrátorem v Olomouci, 21.12.1989 jmenován papežem Janem Pavlem II.olomouc.ar­cibiskupem a metropolitou moravským.Slav­nostní intronizace msgre dr.F.Vaňáka-13.3.1990 v O­lomouci.Pohřben na Sv.Hostýně.

Smejkal Bohuslav: Olomouc opět sídlem arcibiskupa, metropolity moravského.=Stře­disko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.172., Jubileum olomouckého arcibiskupa.=Mo­ravskoslezská orlice 1991, č.25, S.5.; sjl: Zemřel třináctý olomoucký arcibiskup.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, říjen, S.7–8.;
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., . BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005.S.142–143.

Msgr. ThDr. František Vaňák

Po studiích na gymnáziu v Opavě a Olomouci vstoupil do řádu premonstrátů. Uchýlil se do kláštera Hradisko u Ol., kde byl vysvěcen na kněze a 1729 získal doktorát teologie. Od 1737 administrá­torem fary v Březku u Prostějova a poté se stal převorem na Svatém Kopečku (n. m.č. města Olomouc). 1753 se stal gen. vikářem čes. provencie. Podporoval rozvoj klášterních a veřejných studií na Moravě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S. 140;

Studovala gymnázium v Třebíči, maturovala na gymnáziu v Přerově r. 1930, poté studovala FFMU v Brně, kde absolvovala 1935. V r. 1936 se provdala, její muž zemřel v koncentráku. Od r. 1948 žije v Praze. Pracovala v redakci Literárních novin. V literární práci zpočátku užívala pseud. Jurka Baranákov, Marina Kraftová. První příspěvek v časopise Obzor v Přerově r. 1927. ;

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha, ČS 1985.S.390.;.

Narozen v obci Hlinka, (u Bruntálu), Moravskoslezský kraj. Absolvoval SOU stavební, obor tesař Baumax Ostrava, stavebniny Sanita, zořizovač svět Přerov od r. 2003. Publikuje do novin a užívá pseud. Lancellot. Člen přerovského zastupitelstva. V březnu 2022 vydal vl.n. ve výroční den přístupu České republiky do NATO dne 12.3.2022 publikaci " Myšlenky muže ve středním věku". Celá částka z prodeje bude věnována na podporu Ukrajiny za její svobodu. 63 s. Tisk NTP Pelhřimov. V listopadu 2022 vyšla publikace „Myšlenky při toulkách Přerovem“. Doplněno úžasnými ilustracemi autora, oblíbená místa v Přerově. Obě publikace podepsány autorem.

Osobní sdělení dne 11.2. 2022/hš www.přerov.eu prerovsky.rej.cz https://otavinka.blogspot.com/…ky-muze.html

Dárce krve a krevní plazmy.

Narozena v obci Drahotuše (n.m. č.města Hranice). Učila se zpěvu v Brně u Th. Černíka a Z. Knittla. Začínala u Východočes. divadla r. 1928, pak půs. v Č. Budějovicích, Plzni a od r. 1946 v Hudebním divadle v Karlíně;

Československý hudební slovník.II.Praha 1965, S.798;.

V letech 1828 – 1831 učitel češtiny, ruštiny a němčiny v Brně, od 1832 v Olomouci. Skriptor Studijní knihovny v Olomouci.

Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Praha 1981.S.68.;.

V letech 1953 – 1957 abs. FFUP v Olomouci, dějepis, čeština. Poté pracoval v archivu, pak v KVMO, od r. 1964 na UP na katedře historie. Člen výboru VSMO, revizní komise. Bibliografie jeho prací v bulletinu Listy Střediska reg. dějin, č. 45. ;Od r. 1990 zást. ved. katedry historie FFUP. Spoluator Historic. místopisu Moravy a Slezska 1848 – 1960;Vedoucí Kabinetu regionálních dějin při FFUP. Odborný poradce a spolupracovník Academia filmu. V r. 1992 cena za film. projekt Olomoucké reminiscence, videosnímek. Z díla: Monsignore Jan Šrámek, Nivnice J. A. Komenského, Osobnosti českých dějin, Politický katolicismus a Čs. strana lidová v Čs. v letech 1918–38, Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci, Studijní materiály k novodobým dějinám…, Malé dějiny města, atd.

• p-: Životní jubileum na UP. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, leden, S. 11. ; Holinová, Jiřina: Miloš Trapl oslavil již padesáté narozeniny. =ZVSMO, 1985, č. 21–22, S. 32. ; Kapitoly z dějin olom. univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 345. ;

V letech 1906–1919 učil na zemské střední hospodářské škole v Přerově, od r. 1919 působil na VŠZ v Brně, obor trigonometrie. Autor učebnic VŠ, spoluautor technického a lesnického slovníku. Napsal přes 50 vědec. prací. Autor Plánu města Přerova z r. 1912, vydal Fr. Bayer.

ČBS.Praha 1992.S.735.;Li­terární místopis OA Přerov, duben 1993.;.

Navštěvoval učitelský kurs v Olomouci a pak tři roky učil ve Václavkově. Vídeňskou akademii výtvarných umění musel opustit pro nedostatek financí. Vrátil se do Rešova a pracoval jako zeměděl. dělník a pomocný učitel. Později se věnoval pouze malířství, zejména krajinomalbě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.121.;

Narozen v Rešově (n.m.č. obce Horní Město) Václavkov, část Zábřeha

Ve Vídni se vyučil pekařem, tam také vstoupil do Sokola. V době 1. světové války byl na italské frontě, 1917 byl zajat a roku 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. 1920 vstoupil do služeb četnictva. Do Štěpánova přišel z Frýdku-Místku. Za okupace se zapojil do odbojového hnutí. Skrýval zbraně Stráže obrany státu. Vedl okrsek odbojové organizace Moravská pětka. 22. 10. 1941 byl zatčen gestapem a odsouzen k smrti.

Syn učitele. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici a studiu LFMU v Brně působil v Olomouci. Od r. 1951 přednosta Ústavu lékařské chemie UP a též se věnoval dějinám UP a soupisům vědeckých prací lékařů UP. Člen akademie věd v NDR. Zasloužil se o vybudování ústřední knihovny LFUP. Člen sekce dějin lékařství při VSMO. V roce 1941 mu vyšla první odborná publikace a v průběhu času jich napsal na 370. Autor studií o výtvarném umění, sběratel grafiky. Autor studií o J. Uprkovi, S.Lolkovi a Z. Braunerové. V roce 1980 dostal Zlatou medaili Slovenské chemické společnosti SAV a v r. 1981 medaili Americké farmakologické společnosti. Prof. MUDr. František Šantavý, DrSc. zemřel v Olomouci.

Nekrolog. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S. 29–30.;