Osobnosti Moravy.eu

Vlastním jménem František Procházka. Narozen v Beštíně, čp. 47. (Na rodném domě pamětní deska od DTJ.) Gymnázium studoval v Berouně a po maturitě odešel na FFUK do Prahy, kde studoval předměty dějepis, zeměpis a promoval r. 1883. V letech 1884–1885 působil jako soukromý učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn Taxuse v Bulharsku.
Od r. 1886 suplujícím profesorem Slovanského gymnázia v Olomouci. Pak ještě učil na středních školách v Třebíči, Brně, Praze, Novém Městě na Moravě a v letech 1901–1917 v Kolíně. Přispíval do časopisů Švanda dudák, Zvon, Osvěta, Květy, Zora, Humoristické listy. Psal humor. prózu, bajky, pohádky a satiry. Literární pseudonym mu stanovil Ignát Herrmann. Nejvrcholnějším dílem je román Pepánek Nezdara.

Pernica, B. : Písemnictví na západní Moravě. 1938. ;Chaloupka, O. : Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha, Albatros 1984. S. 90–91. ; Kdy kde co v Olomouci 1989, leden, S 35.

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

Narozen v Křížové (n. Brno Žabovřesky).Prof.UP v Olomouci, zakladatel plastické anatomie.1951 – 1974 přednosta Anatomického ústavu lékařské fakulty UP.Mj.5 díl.La­tinsko-české anatomické názvosloví./1985/;A­natomie pro výtvarníky /3.v., 1977/;Byl velkým milovníkem psů.Měl zahrádku s chatou v Dolním Žlebu u Šternberka.

ČBS.Praha 1992.S.831.;Černý, M.: Pes může žrát všechno, co žere aneb Veselé zamávání prof.J.Zrzavému k osmdesátinám­.Pacemaker, 1989, č.3, S.3.;.

Prof. MUDr. Josef Zrzavý, DrSc.

Působila v Krajském oblastním divadle Olomouc do r. 1955.

Přehled činnosti čs.divadel v r. 1958.Praha 1959.S.270.;.

Působil hlavně na pedagogické fakultě MU v Brně, v poslední době na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. Věnoval se i neprofesionálnímu výtvarnictví, hlavně v době normalizační, kdy nemohl oficiálně působit. V 80. létech se pravidelně setkával s výtvarným kroužkem ZK OP Prostějov. Spolupracoval i s prostějov­skou LŠU.

ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., ČBS, Praha 1992., Kdo je kdo ČR 1991/92 – Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1999.,

Významný moravský šlechtic.Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích a podnikl desetiletou cestu a studia po Evropě. Získal rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové. Dokázal se také výrazně orientovat v evropské politice a měl význačné styky s nejpřednějšími osobnostmi. Po smrti otce převzal panství v Brandýsi nad Orlicí, později zdědil po strýci panství v Přerově, kde žil od října 1633.V roce 1584 se stal členem moravského zemského soudu a byl direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se také do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupně se stal vůdcem moravské opozice a proto byl roku 1599 obviněn zemským podkomořím ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií. Tento proces sice vyhrál, ale brzy byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Do politiky se vrátil roku 1607, za rok byl jmenován moravským zemským hejtmanem a z této funkce na vlastní žádost odešel roku 1615. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo nabídnuto jako jednomu z mála nekatolíků, že může zůstat na svém panství. Podporoval Jadnotu bratrskou a její kněží (mj. i J.A.Komenského). Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale na Moravu stále jezdil. O čtyři roky později se usadil v Přerově, kde vážně onemocněl a zemřel..

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918., Praha Rovina 1996., S.475–476 Honová, S.: V měsíci září si připomínáme… Kdy-kde-co , Olomouc, září 2014. S.2.

Ředitel vinařské školy ve Valticích, autor publikací z oboru vinařství, pěstování rostlin.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962,S.328.;.

V Olomouci se věnovala studiu ornamentiky, keramiky a národopisu v muzeu.Psala do Časopisu Vlastenec.muzea (Mor.ornamenty, kraslice od r. 1898–1891). R.1897 se přestěhovala do Prahy, poté působila v Brně.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.353.;.

Zpíval koncertně / pohostinsky v olomouc. divadle. Člen souboru Čeští madrigalisté. První ředitel Smetanova muzea v Praze v letech 1930 –1960 a ve Společnosti Bedřicha Smetany v Praze. Byl spolupracovníkem Františka Táborského a Zdeňka Nejedlého. Vrátil se na stáří do rodiště.

ČSHS II.Praha 1965.S.936.; Kunc, J.: Kdy zemřeli …? Praha 1979.S.180.; Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96, S.11., .

Narozen v Ouběnicích (n. m. č. města Bystřice ) u Benešova. Studoval reálné gymnázium v Táboře od r. 1878, v letech 1882–1885 učitelský ústav v Praze. Poté učil na obecných školách v Čechách na Benešovsku. Od r. 1900–1905 profesorem gymnázia Zábřehu , kde měl vliv na studenta K.B.Jiráka. Poté trvale v Olomouci, na učitelském ústavu, hospodyňské škole a od r. 1927 – 1935 na Slovanském gymnáziu. Člen PSMU 1910 –1931. Publikoval v denních listech. Dirigent pěveckého kroužku ČOL jednoty v Olomouci.Autor učebnic, zpěvníčků aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.935 –936.;Fischer, R.: Olomoucký památník..Olomouc 1938.S.351.;Gregor, V.: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava 1987.;.

Působil LF UP v letech 1946–1987. Působil na ortopedii. (specialista na moje kolena)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.323.; Archiv UP.;. Oznámení o úmrtí. Hanácké noviny, 6.1.1998. S.4.

Doc. MUDr. Karel Wagner, CSc.

Varhanář. Signoval se též Wimola. V r. 1767 postavil varhany v Hranicích, r. 1768 v Dubu nad Moravou a r.1784 v Dřevo­hosticích.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880. 2.část M-Z. In: ČMM, Brno 1980. S. 131–132.

Po studiu na reálném gymnáziu v Olomouci navštěvovala Ústav moderních řečí v Praze. 1943–45 angažována v Čes. lid. divadle v Brně, 1945–48 v Divadle 5. května. Sólistkou opery ND Praha od 1. 8. 1948. Manželka Ladislava Mráze/1923–1962/. Zasloužilá členka ND/1966/, Zasl. uměl. /1968/.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.265.;ČBS­.Praha 1992.S.803.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.576–577.;.

Ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci a učitel latiny a řečtiny v letech 1889–1907.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 344. ;Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927, S. 29 /foto/;S. 170–171 působnost. ;Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 17. ;údaj o narození dr. Spáčil, Vl. OA Olomouc, 20. 1. 1992. ;.

V Olomouci působil v Moravském divadle 30 let a ztvárnil zde téměž 150 rolí. V roce 2008 připravil vzpomínkový večer na dramaturga, textaře a básníka Jiřího Flíčka, který by se byl 30.11.2008 dožil 75 let.

Jana Brtnová – osobní sdělení.

V Moravské filharmonii Olomouc působil od 1.7.1977 do 31.8.1979. Hráč na violoncello. Tutti.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodišti (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 261.

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

V roce 1972 absolvoval JAMU v Brně. První angažmá v olomouckém divadle, poté opět v Brně, 1982–1989 člen opery ND Praha. Od r. 1991 bez stálého angažmá. V roce 1979 obdržel Cenu O. Stibora a v r. 1981 Cenu Českého literárního fondu.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.664.

Narozen v Červené Lhotě (n.Bílá Lhota). Farář v Přemyslovivích, abs. teologickou fakultu.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.22–23.;.

Vyučil se sazečem v tiskárně Fr. Šaška v Boskovicích. V roce 1922 se stal členem místní jednoty Orla. Pak pracoval jako typograf v tiskárnách ve Valašském Meziříčí, Košicích, Přerově, Brně, Vyškově a Olomouci. Na svých cestách poznal Rakousko, Německo, Jugoslácii, Maďarsko, Polsko a Bulharsko. V roce 1933 se oženil a pět let poté se s rodinou natrvalo přestěhoval do Olomouce, kde našel zaměstnání v Lidových závodech tiskařských a nakladatelských. V letech 1942–1945 byl nedobrovolně v Rakousku, kde totálně nasazen ve válečném průmyslu. V roce 1948 byl zvolen za poslance Národního shromáždění za stranu ČSL. Dne 22.8.1949 rezig­noval na tuto činnost a zrušil i členství v ČSL. Svým rozhodnutím se stal nepohodlným i pro své olomoucké vedoucí typografy. Od r. 1951 až do svého odchodu do důchodu v roce 1965 střídal dělnické profese v několika olomouckých podnicích. Odborně pečoval o technickou stránku publikací VSMO.Organizátor olomoucké skupiny členů SČB. Publikuje ve Vlastivědných listech Boskovicka. Člen výboru VSMO a čestný jednatel Spolku českých bibliofilů. Pohřben spolu se svou ženou i dcerkou na hřbitově v Olomouci – Slavoníně.

ZVSMO 1980, č.13 – 14, S.18.; sjl: Jubilanti bibliofilové.Kdy/kde/co v Olomouci 1990, duben, S.2–3; Vodáček, A.:Boskovice.1940­.97 s.; Bibliografie Blansko.(č.zázn. 4993, 5033, 5137,5148, 5149, 5660);. Smejkal, B.: Adolf Vodáček. In: Pala, Josef : Padesát osobností Svatého Hostýna.Matice svatohostýnská, Olomouc 2012. S.103–104.

Fotografie ze dne 5.5.1996

Jako student práv statoval v ND Praha. Od roku 1925 se věnoval profesionálnímu divadlu. Hrál v Olomouci od r. 1926–1930, Osvobozené divadlo Praha (1930–32), Bratislavě a Městská divadla pražská (1934–45). V poválečných letech spolupracoval hlavně s E.F.Burianem. Jeho levicová orientace ho přivedla již v 30.letech k aktivitám v oblasti propadace sovětského umění. Od 1953 byl čelným pedagogem DAMU. Ve filmu debutoval koncem 30. let. Do povědomí pamětníků se nejvíce zapsal rolí prof. Voříška z Cesty do hlubin študákovy duše (1939).
Zasloužilý umělec 1954.;

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, .S. 260.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, absolv. práva KU Praha, bojoval za 1. svět. války na ruské frontě- legie. Autor Pamětí, dokument k dějinám i Slovanského G v Olomouci. Vydáno r. 1965.

FVB: Nejstarší žijící absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci.ZVSMO 1982, č.17–18, S.21..

Rodným jménem Berčíková. V Olomouci bydlí od roku 1932. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci. Po svatbě žila devět let v Měrotíně, kde rodina manžela vlastnila vápenku. Pracovala u různých podniků, v letech 1960–1980 v knihkupectví. Zprvu v Zemědělské knize, Denisova ulice, později v Knihkupectví U Hanačky. Zemřela v nemocnici ve Šternberku po zlomeném krčku.

Osobní sdělení 5.3.1999 /hš. Fakta o úmrtí sdělila její dcera PhDr. Mirka Rohanová dne 22.5.2008.

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

• fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.