Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Kroměříži, Přerově, bohosloví v Olomouci. Kaplan u sv. Mořice v Olomouci. Profesorem církevních dějin na bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1939 v koncent. táboře. Napsal 300 vědec. prací z oboru historie a vlastivědy. Z díla: Dějiny kostela sv. Mořice v Olomouci. Olomouc 1939. Blahoslavený Jan Sarkander. Praha, Zvon 1990. Msgre Dr. František Cinek. . . Olomouc 1938.

Springer, Jan: Co dala Haná čes. literatuře. Olomouc 1947. S. 54. ; /bá/: Historik a vlastivědec. In: Lidová demokracie, 1989, 23. 12. , S. 5. ; Zemek, M. : Prof. dr. B. Zlámal pětašedesátiletý. In.:VVM, 21, 1969, č. 2–3, S. 164. (foto) VVM, 37, 1985, S. 224–225. ;.

V Lošticích absolvoval měšťanskou školu a poté se v Olomouci vyučil řezbářem. V roce 1948 nastoupil na SUPŠ v Praze. Po jejím absolutoriu se věnoval restaurování historických dřevěných památek. Sochařský ateliér měl ve svém bydlišti ve Veltrusech. Členem ČFVU od roku 1958, též členem Ubie výtvarných umělců Praha a Asociace restaurátorů. Účastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Mladé Boleslavi v roce 1990.Restauroval skulptury v interéru kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v letech 1954–1958. 60 skulptur z dílny barokních sochařů Jelínků; 237 skulptur z dílny M. Brauna v kostele sv. Klimenta v Praze. Spolupracoval na realizaci Olomouckého orloje.

Novotný, J.: Bohumil Zemánek, umělec, žijící mezi námi. Listy Měˇu, Veltrusy. 1990. Filipová, M. – Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Maluje heraldiku, předseda numismatické sekce VSMO, čestný předseda ČNS v Olomouci.

dopis OSM/06 Osobnosti střední Moravy – kalendář výročí 2021. Olomouc KMO.

Narozen v Hrabenově (n.m.č.Ruda nad Moravou.) Vysvěcen na kněze byl 19.12.1942 ve Vratislavi. Poté působil jako kaplan ve Svinově (m.č. Ostravy), pak vykonával duchovní správu na Ostravsku. Krátce po únorových událostech r.1948 se dostal do konfliktu s režimem, když při mši veřejně presentoval pastýřský list arcibiskupa Berana. Byl potrestán finanční sankcí. Protirežimních akcí nezanechal, ilegálně distribuoval církevní a náboženské materiály, odmítal spolupracovat se státní správou. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody, tříleté ztrátě občanských práv a finančn pokutě. V roce 1952 byl propuštěn a poté působil v Zábřehu na Šumpersku a od r. 1965 v Jívové, kde vykonával administrátora. V r. 1968 podnikl několik cest po Německu, Rakousku a Itálii. Od r. 1977 působil v Zábřehu nad Odrou (m.č.Ostravy). V obdobá normalizace vstoupil do prorežimní katolické organizace Pacem in Terris. V letech 1985–1986 působil jako zastupující místoděkan v Ostravě a r. 1986 obdržel jmenovací dekret na funcki ostravského děkana. Od r. 1986 byl rovněž sídelním kanovníkem kroměřížským a čestným členem Rytířského řádu Domu Panny Marie v Jeruzalémě. V r. 1990 rezignoval na funkci děkana a nadále působil jako farář v Zábřehu.

BSSSM, suplement 1. Ostrava 2011.S.189.

Maturoval roku 1915 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, lékařská studia na KU v Praze však mohl dokončit až v roce 1923, po anabázích na frontách I. světové války. Po promoci prošel všemi odděleními Zemské nemocnice v Olomouci. V roce 1923 se usadil jako praktický lékař v Náměšti na Hané. Za okupace pomáhal židům, sám také zažil nacistické vězení. Po válce působil jako městský lékař v Olomouci. Byl činný v lékařských organizacích, v Čs. červeném kříži i v tělovýchov­ném hnutí.

ZVSMO 1974, č.4.;Hanácké noviny, 23.3.1996, S.3, .

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze na Moravě a lékařskou fakultu KU v Praze s přestávkou v koncentračním táboře v Oranienburgu. Po promoci se stal (1946) lékařem Zemských ústavů v Olomouci. 1960 obhájil kandidátskou práci a 1968 jmenován profesorem. Stal se vysokoškolským učitelem, vedoucím Katedry chorob vnitřních, přednostou I. interní kliniky LF a FN v Olomouci. Vybudoval Oddělení klinické hematologie.

Syn Antonína W. Podle rodiště používal po r. 1945 pseud. Ivanovický/připoj. k jménu/. Půs. na ber. úřadu v Kroměříži r. 1904, stud. bohosloví v Olomouci až do 1908, vynikl jako zastupující varhaník a dirigent na dómě. Vystoupil ze semináře a šel do Prahy stud. konzervatoř. Od r. 1920–1944 prof. varh. hry, od r. 1946 prof. AMU. Skládal církev. hudbu, písně, sonáty. Mj. Hanácke kolede 1936;Hanácky pěsničke 1948;„Vzpomínky domova“-harm. hanác. písně. Autor sborníku. Naši rodáci a krajané. Vyškov1934. ;Mojmírova říše III-1940 a v časopisech.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.950–51.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.128.

Abs. něm. Gymnázium v rodišti, studia na univerzitě ve Vídni. Roku 1913 se stal prvním čes. knihovníkem tehd. Studijní knihovny v Olomouci (později Univerzitní a dnešní Vědecké). V letech 1918–1948 působil jako její ředitel, jednatel VSMO, redaktor ČVSMO. V roce 1936 získal pro knihovnu samostatnou budovu a podílel se na plánech budování vědeckých knihoven. Od roku 1946 přednášel na FF UP o jihoslovanské lit. a vedl lektorát slovinštiny. Stal se předsedou odboru Čs. jihoslovan. ligy, zasloužil se o vybudování mauzolea Jihosl. vojáků v Bezručových sadech v Olomouci. Překladatel slovinské literatury ( slovinština a srbochorvatština). Několik let působil v čele Klubu přátel výtvarného umění. V prvním roce existence česk. divadla v Olomouci byl jeho dramaturgem.

Zasloužilý funkcionář VSMO=ZVSMO 1986=1987, č.23–24, S. 53.; Skoupý, A.: Dr. Bohuš Vybíral-průkopník československo­jihoslovan.vzá­jemnosti=Střed­ní Morava 1968, č. 2, S. 69–73; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918, Olomouc 1938., Kdy-kde-co v Olomouci 1987, únor, S.14–15.; Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.; Všetička, František: Olomouc literární, Olomouc 2002;

Gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Po maturitě studoval právnickou fakultu a filozofickou fakultu na UK v Praze, kde byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V Olomouci působil od r. 1906 a učil na České reálce dějepis a zeměpis až do roku 1928. Zemřel v činné službě.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 344. Nešpor, V.: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. S.55–56. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc SGO 1997. S. 346.

Vlastním jménem Bohumil Vrzala.

V roce 1955 ŮLD Praha, od r. 1958 Kladno; V letech šedesátých působila v divadle Semafor, v Krátkém filmu a na dalších scénách spojených s loutkoscénou.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 264.

'

Narozen na Blanensku. V r. 1938 abs. konzervatoř v Brně – harfa, komposice, dirigentování. V Olomouci 1943–1947 korepetitor českého divadla, poté dirigent zpěvohry 1947–1948, od 1948–1951 sbormistr zpěvohry St. divadla v Brně. 1963 inv. důchod pro srdeční chorobu.

Bránský: Hudební slovník. Boskovice 1984. S.165.;.

Působil v Lipníku.

Dvořák, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám Bartoše Vlčka.Sb.VSMO, 62, 1973, S.274.; Štafeta, 1980, č.4, S.22–23.; Hanácké noviny, 18.1.1996, S.5., Hranické noviny, 22.-28.3.1996, S.4..

Od roku 1952 působila na Katedře matematické analýzy Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357.;

Hráč na lední roh. Působil v MFO od 1.11.1954 do 31.3.1956.

Schindler, A. : Členové MFO.

Narozen v Hážovicích (n.m.č. Rožnov pod Radhoštěm) Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1906. V roce 1914 promován na ThDr. Od r. 1922 působil na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci, od r. 1928 jako prof., obor křesťanská sociologie. Od r. 1916 členem DLU v Olomouci. 1925–1930 redigoval revui Sociální rozhledy. Přispíval do čas. Katolického duchovenstva, Hlídky, Našince ad. Překlady.

Poselství.Olomouc 1938.S.371–373.;Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.208.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.140–142.;Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996. S.228;

Fundatista u sv. Mořice v Kroměříži, na arcbiskupském gymnáziu založil a řídil žákovský sbor a orchestr. Studoval bohosloví v Olomouci, 1920–24 varhaník.

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounsku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS I. Praha, Div. ústav 1982. S. 634. ;.

Narozen ve Veselíčku u Litovle (n. Luká). V letech 1932–40 absolvoval Reálné gymnázium v Litovli, v roce 1945 učitel. ústav v Olomouci, poté učil v Luké, na Bouzově ( na škole na Bouzově založil dětský pěvecký kroužek, který účinkoval o sobotách a nedělích v okolních vesnicích. Členkou kroužku byla mj. paní Marie Faltýnková, roz. Leibnerová), Litovli, Bohuslavicích, při zaměstn. stud. ped. fak. UP 1953–56, dějepis, ruštinu, češtinu a češtinu, dějepis na FFUP. 1954–65 středošk. prof. v Lipníku n. B. a v Přerově. Od r. 1967 půs. na pedag. fak. UP ař do r. 1983. ;Publikoval v region. tisku a sbornících UP a VSMO. V letech 1963–1983 redaktorem Lipenského kulturního kalendáře. Podílel se na tvorbě Vlastivědné mapy okresu Přerov. Bydlel v Samotiškách u Olomouce.

Stratil Václav: Historiograf potravináč. závodů. ZVSMO 1983–84, č. 19–20, S. 31–32. ; Kulturní místopis SOKA Přerov

Veselíčko u Litovle (n. Luká)

Od r. 1923 působil v Brně jako středoškolský profesor, později knihovník Zemské a univerzitní knihovny. R. 1927 vstoupil do KSČ. Propagátor sovětské kultury a politiky, 1933 přeložen do Olomouce, kde do r. 1939 v SVKOL. V letech 1936–39 redigoval U-Blok a Index. Přispíval do čas. Var, Disk, Host do domu, Kmen, Národního osvobození, Lit. novin, Tvorby, Moravského večerníku /1937–1940. ;Používal pseud. Reed, Deer, šifry R. ;drv. ;Marxistický kritik. Autor publ. : Písemnictví a lidová tradice.

Vítek, Světozár: Pro lepší svět. Sborník vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Olomouc 1973. S. 12–14. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964. S. 537–539., Lukášová, Růžena: Jděte mou cestou, MF, Praha 1979. Vlašín, Štěpán: Bedřich Václavek Melantrich, Praha 1979. ;/foto/; Kdy kde co v Olomouci 1988, březen, S. 34. Kdy kde co v Olomouci l983, březen, S. 3. ;

Narodil se v rolnické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanskou školu vychodil v Olomouci. Pak se věnoval hospodářství. Vztah k dokumentaci života obce získal už od rodičů, kteří mu předali album dnes již historických fotografií rodiště a okolí. První album s názvem Kamarádská čtyřka, kde zachycuje kroniku čtenářského klubu Mladý hlasatel vytvořil ve 14 letech. Od mládí také miloval koně. Lásku k nim zdokumentoval v neobyčejné sbírce kreseb, fotografií, básní a další literatury. Lásku k rodišti, předkům, kulturní tradici, historii obce i okolí a k uchování národopisných zvyků a lidové kultury vůbec dokumentoval v albumech: Cesta životem, Vzpomínky, Pěvecký sbor v Příkazích, Koně a jejich osud, Potopa 1997, Rod fotografů v Příkazech, Rodáci a nerodáci, Vzácná a milá setkání, Z tatínkova zápisníku, Přátelé ze zámoří aj. Články a fotografie ze života obce začal publikovat před více než čtyřiceti lety. Některé vyšly pod značkami –VA-, -VB-, -BV-, -AC- na stránkách regionálního a celostátního tisku, např. Obrana lidu (1964), Květy (1976), Zemědělské noviny (1976, 1990), Stráž lidu (1988), Hanácké noviny (1990, 1992, 1996), Puls (1992). V roce 2003 se stal vedoucím redaktorem občasníku Pod hanáckým žudrem. řada zajímavých příspěvků byla pojata též do národopisných sborníků Lidová kultura na Hané a ročenky Hanácký kalendář. Spolu s Pavlem Pospěchem se podílel na tvorbě monografie Příkazy ( Čtení o hanácké vesnici), která vyšla roku 2000. Člen obecního zastupitelstva, školské a kulturní komise, sboru pro občanské záležitosti, vedoucí místního Seniorklubu byl filmově zvěčněn na VHS Jiřím Linhartem. Videosnímek pod názvem Vyznání rodáka z Hané – aneb chvíle s Boleslavem Vacou zaznamenal všechny tvůrčí aktivity příkazského jubilanta. V roce 2014 vyšla kniha Hanácké Vánoce. Je vyobrazen nejen na orloji Karlem Svolinským, ale i v hale hl. nádraží ČD malířem Wilhelmem Zlamalem.Dne 25. 11. 2015 byl sídle Olomouckého kraje oceněn Seniorem kraje jako dloujoletý člen a někdejší předseda Seniorklubu Příkazy. Zemřel v nemocnici v Pasece.

dopis OSM/96,06 Šev­číková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č. 3. S. 4. Zuntych, Ondřej: Zemřel hanácký patriot, folklorista a jezdec z orloje Boleslav Vaca. In: www.olomoucky.denik.cz/zpravy (4.11.2016). Parte a dopis od dcery pana Vaci – 8.11.2016 www.Olomoucky.denik.cz (koláž Olomouckého deníku od Jany Urbaníkové)

Fotografie Bolelsva Vaci r. 2015 byla pořízena při rozsvícení stromu v Příkazích dne 28.11. 2015.

působil ve Vsetíně, Bílovci na Slovensku, v Ostravě a od r. 1966 ve Frýdku. Od r. 1963 se věnoval studiu horního práva. Z jeho podnětu se konala kolokvia, od r. 1972 s mezinárodní účastí. Publikoval odborné studie v časopisech a sbornících. V r. 1968 vyšly vybrané kapitoly Nové rakouské horní právo.

Literární místopis/OA Přerov/duben 1993.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1988

V letech 1949–1981 půs. na FFUP v Olomouci na katedře polského jazyka. Zabýval se dialektologií na Těšínsku a Ostravsku. Pořídil jedinečnou kartotéku dialektu na území Ostravska.

Sedmdesátiny doc.PhDr.B.Té­my.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.9.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996. S. 260.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.115–116.

Od útlého dětství žil v Olomouci, kde v roce 1940 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval přírodní vědy na univerzitě v Brně, kde promoval v roce 1947. Po vojně nastoupil na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UP, kde působil tři roky a pak přešel do vlastivědného muzea .- tehdejšího „Studijního a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého“. Zasloužil se o odborné uspořádání sbírek, o modernizaci muzeí, značnou pozornost věnoval rostlinnému porostu v Mladči, redigoval Zprávy VMO, zasloužil se o obnovení Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Externě přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Byl členem mezinárodní organizace muzeí ICOM při UNESCO a místopředsedou krajského odboru České botanické společnosti při ČSAV. Věhlasný botanik byl znám také z televizního pořadu ostravského studia „ Lovy beze zbraní“, kde se uplatnil nejen jako účinkující, ale byl též spoluautorem.. Vynikající znalec přírody byl od mládí aktivním členem skautského hnutí. Ke skautské činnosti se mohl svobodně vrátit až po roce 1989 , kdy pracoval s mládeží. Hojně publikoval v odborném a vlastivědném tisku, jako např. Zprávy Krajského vlastivědného muzea, sborník Středisko, opavský Časopis slezského muzea, prostějovská Štafeta, Kdy-kde-co v Olomouci aj. Milovníkům přírody a skautským činovníkům odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, které vyšly v roce 1992 s názvem „Pohádky lesní moudrosti“. Bratr „Bob“ (jak byl nazýván nejen skauty, ale i přírodovědci), byl nejznámějším botanikem na Moravě a svému povolání se věnoval celým srdcem.

Hlůza,B.: RNDr. Bohumil Šula – 65 let. Zpravodaj VSMO 1985, č.21–22,
S. 28–29.; Kolář, Bohumír: Nejznámější botanik na Moravě…In: …Vzděláván budiž…Olomouc,SGO 2002. S. 253–254.;

• mt-: Na rozloučenou s Bohumilem Šulou. Olomoucké listy, 15,11.2001.S.5.

Stud. G v Kroměříži, 1927 začal stud. bohosloví, po 4 semestrech studia zanechal. V roce 1951–57 vedl kroniku města Kojetína, od 1959–1975 okres. archivář a správce muzea v Tovačově. Zájem o místní a historic. pověsti. V r. 1973 natočila Čs. televize, stud. Ostrava pořad Zázračná slunečnice. , jako součást Academia filmu Olomouc 1974. Sledovaná tvorba. Hanác. pověsti a pohádky, pověsti o hradech a zámcích

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů pověstí.Olomouc 1987,S.185–186.; Přichystal.A.: Beletristický obraz minulosti města Olomouce.Olomouc, SVK 1980.; Sborník Státního archivu v Přerově.1993­.S.39.;.

Syn Josefa Š. /1841–1909/. V 1898–1903 učitel v hudební škole Žerotín v Olomouci. Od 1904 majitel hudební školy a ředitel kůru v Litomyšli. V letech 1922–1927 učil na učitelském ústavu v Přerově, vedl zde sokolské pěvec. sdružení Tyrš. Publikoval v časopisech Pozor 1922–26, Český východ 1904–1923, Obzor 1922–1926. ;

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.581–582.; ČSHS, II.P.1965.S.725­.;KP, XX, 1977, S.40–41.;.

Mládí prožil v Přerově, kde navštěvoval Blahoslavovu obec. školu a maturoval r. 1936 na gymnáziu. ;Od r. 1951 předseda Matice moravské v Brně, V letech 1952–1986 šéfredaktorem Časopisu Matice moravské. univ. prof. UJEP Brno, spoluprac. ČSAV Praha, Brno. Autor 3 knih, 81 statí a článků, 56 recenzí a zpráv. Z díla: Útěk podaných z Čech ma Moravu po třicetileté válce.Praha, Academia 1985.;

Literární místopis Přerovska,SOKA Přerov.

Univ.prof. PhDr. Bedřich Šindelář, DrSc.