Osobnosti Moravy.eu

Syn skladetele Františka Lablera (1805–1851), který zemřel na choleru. Zprvu hrál na housle v Prozatimním divadle v Praze, kde později s Antonínem Dvořákem hrál na violu. V roce 1864 členem orchestru městského divadla v Brně souběžně od r. 1868 ředitelem kůru v kostele u sv. Tomáše. Od r. 1872 ředitelem kůru v kostele sv. Mořice v Olomouci a sbormistr německých pěveckých spolků. v roce 1879 se vrátil do Prahy. Od r. 1892 působil ve Vídni, kde vydal německé zpěvníky pro obecné a měšťanské školy.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.806.;.

zakladatel sportovní kopané na Přerovsku.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.15.;.

Bojovník za nezávislost USA a francouzský revoluční generál.Jako politický zločinec vězněn v různých pevnostech v Německu, od května 1794 v Olomouci, zde nakládáno s ním krutě zejména po pokusu o útěk 8.11.1794.V říjnu 1795 bylo dovoleno jeho manželce sdíleti s ním vězení.Na četné ohlasy v cizině propuštěn 19.9.1797.

OSN, XV.díl.Praha 1900.S.549 – 550.;Hradecký, Josef: Dvě méně známé stránky ze života olomouckého vězně.In: ZVÚO, 1971, č.152, S.19–23, ;Wondrák, Edward: Lékař, který chtěl osvobodit revolucionáře.In: Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci.1970, r.60(1), č.2–3, S.7–18.;.

Maturoval na gymnáziu v Olomouci, poté studoval univerzity v Praze, Lipsku, Petrohradě. Od r. 1906 – 1908 učil češtinu a němčinu na ČRO v Olomouci, od r. 1908 trvale v Ostravě. Překladatel z ruštiny. Sestavil Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice na Litovelsku. Jeho práce byla doplňkem k Bartošovu Dialektickém slov. moravském. Studie ze slovanských jazyků uveřejňoval též v olomouckém Pozoru.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.52–53.;.

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý

Pseud.J.L.Topol, autor detektivních románů a knih pro mládež. (Kunc a Springer uvádí místo úmrtí Brno)

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.26.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.872.;

Studoval RG v Kyjově, restaurátor v hradišťské dílně fy A. Uhlíře, abs. AVU Praha, 1948–51 FFUP Olomouc, obor výtv. výchova, 1959–1965 studium dějin umění na univerzitě v Brně. Od r. 1951 v KVM Olomouc-galerie, do odchodu do důchodu v r. 1983. Ředitel Oblastní galerie v Olomouci. Autor výtvar. katalogů , publikací a článků v tisku.
Člen Mezinárodní rady muzeí ICOM při UNESCO v Paříži. (Mj. Sochař Julius Pelikán, Ruská a sovětská grafika 19. a 20. století ze státních uměleckých sbírek Grafického kabinetu v Drážďanech – s L.Machytkou, Adolf Kašpar – s M. Filipovou autor řady výstavních katalogů.

Zatloukal, P.: Nezapomenutelná osobnost.=Hanácké noviny, 1990, 19.4., S.4.; Kmoníčková, Eva: V roce 1989 zemřeli.Brno, SVK 1990, S.26.;.

PaedDr. Jaromír Lakosil

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

JUDr. Ladislav Lamač

Člen VSMO od r.1969 – 1992. Litovelský hrnčíř.Bydlel v Litovli Na rybníčku č.38.

Kart.VSMO;Janoušek, Dušan: Litovelský hrnčíř Josef Lamr.=Štafeta­.Prostějov 1981, č.2., vnitřní str.obálky.;Úmrtní parte..

Studoval 1960–64 SUPŠ Brno. Působí v Praze. Nejužívanější grafickou technikou: litografie.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.128

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska, kde se stal hercem vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hraje doma v České republice. Divadelní hry: Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Arest, Sanitární noc, Protentokrát zbohatnem. Přezdívka : Lanďák. Zemřel na infarkt.

wikipedie

Kytín u Mníšku pod Brdy

Zásluhy o založení Havelkova muzea v Lošticích, podíl na činnosti vlastivěd. sboru v Zábřehu a Šumperku, od r. 1964 žil v Příkazích. Uveřejnil na 50 studií, článků a recenzí v časopisech a sbornících, zejm. ve sb. Severní Morava.

Bibliografie sb.Severní Morava 1–50.Šumperk 1988, zázn.č.2;613–629;771–780;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987, S.144–145.;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.13.;Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S.9.

Studoval SG v Olomouci 1891–1899. Promoval 1904 v Praze. Doc. univ. lékař. fakulty v Praze od r. 1914 pro choroby ušní a nosní.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 23–24. /fotografie/; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc, 1947, S. 41;.

Narozen v Držovicích (n.m.č. Prostějova). Po teologických studiích v Olomouci působil zprvu jako duchovní v Životicích, potom jako učitel náboženství v Ostravě. Po získání doktorátu z teologie učil na ostravském matičním gymnáziu. Jeho pedagogická činnost byla provázena různými literárními aktivitami. Publikoval medailonky o významných osobnostech a myslitelích. Autor esejí. Z díla: Po stopách světce z Assisi (Ostrava 1901)
Otec pouště svatý Jeroným (Ostrava 1920)

Kahan nad černou zemí. Ostrava 1948. S.107–108. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.60.

ThDr. Alois Lang

Opravilová, E. : Současná hračka. Praha 1979. ;

Doc. AMU Praha .

ČBS, Praha 1990.

Narozen v obci Dolní Hynčina (n.m.č.obce Hynčina). Hudbě se učil v Olomouci u J.Nešvery a Vl.Lablera od r.1898 sloužil dobrovolně u hudby p.pl.98.v Olomouci, 1904 přeložen k p.pl.93, 1907 se stal dirigentem, od 1910 kapelníkem posádky, od r. 1918 kapelníkem posádkové hudby v Hodoníně, od r. 1920 na Slovensku.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.811.;.

Narozen v rodině hostinského, kde jeho otec působil také jako varhaník. Maturoval na německém reálném gymnáziu v Šumperku roku 1929, kde se zároveň učil v hudební škole 1925–1929. Poté odešel do Prahy, kde studoval na německé hudební akademii klarinet a klavír a po 4 semestry 1929–1930 studoval práva na UK v Praze. Od roku 1930 působil jako profesionální hudeník. V roce 1936 si založil vlastní taneční orchestr. Byl vedoucí různých tanečních a hudebník souborů v hotelech ČSR (Alcron, Asplanade, Zemský dům Brno, Společenský dům ve Zlíně). Účinkoval často v rozhlase. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a dvakrát, v roce 1943 a 1945 vězněn v koncentračním táboře. Po květnu 1945 se k hudbě vrátil a pokračoval ve své kapelnické, aranžerské i skladatelské činnosti. V roce 1954–56 studoval skladbu u J. Řídkého. Skládal pro taneční a dechové orchestry. Se svým orchestrem nahrál na gramofonové desky přes 500 písní většinou ve vlastním aranžmá, nazpívali je K. Hašler, O. Kovář, O. Nový, F. K. Veselý, J. Salačová aj. Své příspěvky publikoval v časopisech: Hudební rozhledy, Lidová tvořivost aj. Člen odborných porot. Překladatel českých textů do němčiny. Vydal pět sbírek českých lidových písní s německými verzemi pod pseudonymem Martin Trenk.

Čeští skladatelé současnosti.Praha, Panton 1985.S.171–172.Fotografie.; ČSHS.I.Praha 1963., S. 810–811.; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.III.Praha 1990.S.312–313., Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava 1997.S.71–72.;

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Články na internetu.

Mgr. Milan Langer

roz. Svozilová. Před a behem 2. světové války pracovala v redakci Družstva kovářů časopis Kovář československý, později v družstvu Kodruko. V Sokole se věnovala choreografii a amatérskému divadlu. Výborná zpěvačka lidových písní. V národopisné činnosti spolupracovala s ing. J. R. Bečákem a též na expozici Z klenotnice lidové kultury na Hané v Litovli. Dopisovala do sborníku Severní Morava, spolupracovala s národopisnou sekcí VSMO. Restaurovala krojové části pro Muzeaum Adolfa Kašpara v Lošticích. Organizovala literární večery hanácké lidové tvorby, přednášela o historii lidové hanácké architektury, zabývala se historií lidové stravy na Hané. Byla vyhledávána malíři, etnografy a dialektology. Její folklorní činnost je zachycena litovelskými amatérskými filmaři na krátkých snímcích, např. Šátek; Tak podíváte se;. Žila s manželem v Příkazích čp.158.

Zpravodaj VSMO 1981, č.15–16, S.48.; Gabajová, Libuše: Odešli.Nekrolog.In: Informace z OKS 1983, č.5.S.25–26.; V království hanácké výšivky. Stráž lidu, 1981, 27.10. S.4.;

Pracuje ve Spolku Trend vozíčkářů Olomouc. Celá její práce se dotýká práce s postiženými lidmi. Obdržela Cenu Olgy Havlové za práci pro zdravotně postižené1998 a Cenu města Olomouce v kategorii Osobnost 1999.

.

Narozen v Běleckém mlýně u Zdětína (n.m.č. obce Zdětín). V roce 1910 absolvoval AVU v Praze u prof. Schwaigera, Bukovace a Roubalíka. Poté se usadil na Valašsku. Autor podobizen-básníka O. Přikryla, Jiřího Wolkera, A. Mrštíka, Joži Úprky aj. Náměty figurální i krajinářské z Hané. Zasloužilý umělec.
Z díla: Z malířova zápisníku.;Moravský kumšt v košili.;.

Toman, P.: NSČSVU.2.Praha 1948, S.10.;Štětkář, Karel: K 100.výročí narození O.Lasáka.Kulturní měsíčník.Ostrava 1984, č.12, S.19.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha SK ČSR 1970, S.118.;.

Gymnázium absolvoval v Praze, po ukončení VŠ zemědělské v Praze, začal pracovat ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci. jeho hlavní práce byly směřovány na ochranu zeleninových kultur proti mšicím, sviluškám, molicím a merulím.

Pestřenka „Platycheirus laskyi“ nese jméno Olomoučana Pavla Lásky. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005.Olomouc,2005, S­.48.

Učila přírodopis, matematiku a fyziku na dívčím gymnáziu v Č. Budějovicích a v Praze. Publikovala v sokolských časopisech. Autorka publikace Deset let sokolské práce vzdělávací. Praha, ČOS 1930.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.118.;.

Narozena na Prostějovsku.

Na UP působol od r. 1962 na katedře aplikované lingvistiky. Abs. SG r. 1942. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973.Ostrava,Profil 1973, S.343.; Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.23.; Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.171.;