Osobnosti Moravy.eu

Studium teologie v Olomouci ukončil v roce 1917. Po vysvěcení na kněze, kaplanem a katechetou v Novém Jičíně. 1929–1933 prof. čes. reform. gymnázia a členem měst. zastupitelstva. Později působil v Opavě, Zábřehu, Uherském Hradišti a Brně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.50;

Špičky (u Přerova)

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli. Vystudoval Hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, odd. dramatické a klavírní, 1944. Působil v Horáckém divadle Jihlava 1944–46, Svobodné div. v Brně 1946–47. Poté ředitelem Horácké div. Jihlava 1947–51, Státní div. Ostrava + Čs. rozhlas Ostrava 1951–59 (šéfem činohry), Mahenova činohra Brno 1959–71 (šéfem činohry), Janáčkova akademie 1960–70, kde vedoucím divadelní katedry. Počátkem let sedmdesátých v době normalizace musel ze školy odejít do Slováckého div. Uh. Hradiště 1971–81, Divadlo pracujících Gottwaldov 1981–89 + zahran. zájezdy. V roce 1960-docentem JAMU Brno, herecká a režijní tvorba, kam se mohl vrátit až v r. 1989. Také mohl působit v Brně v Mahenově divadle. Věnoval se publikační činnosti.
Cena osvobození města Brna, 2000 Cena města Brna. Autor studií.
2009 uveden do Síně slávy v Národním divadle Brno.

Kdo je kdo.Praha ČTK 1969., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, Praha 2002. Šik, L.: Osobnosti Litovle. rkp. 2009

Narozen v Chudobíně, nyní součást města Litovle. Vl.jm. Miloslav (křestní list) Doc. Miloš Hynšt

Narozen v Domamyslicích (n.m.č. města Prostějova). v 70. letech 19. stol. velmi činný téměř ve všech českých spolcích olomouckých. V Olomouci byl v praxi od r. 1869 u dr. Velflíka, Svozila a Webra. Vlastní advokátní kancelář 20. 3. 1877. Vynikal horlivou činností v Matici školské, kde byl předsedou 1877/1882, poté byl zvolen čestným členem Matice. Jednatelem Občanské besedy a ve výboru Občanské záložny. Také čestným členem Slovanského dělnického spolku. Byl spoluzakladatelem Vlasteneckého spolku musejního, v první valné hromadě spolku zvolen do výboru, po smrti A. hr. Orsaye (30. 6. 1894) zvolen předsedou.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.110.; Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849 / 1885.Praha 1911.S.175.;.

Význačný olomoucký architekt a urbanista, dlouholetý člen a spolupracovník Vlastivědné společnosti muzejní. V roce 1940 maturoval na České státní reálce v rodišti. Protože v té době byly české vysoké školy zavřené, absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii v místě. Totálnímu nasazení neunikl a musel odejít na nucené práce do Berlína. Po osvobození v roce 1945 začal studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde promoval v roce 1949 a později absolvoval postgraduální studium urbanismu na vysokém technickém učení v Brně, které dokončil v roce 1964. Mezitím pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966 – 1971 jako hlavní architekt města Olomouce. V době normalizace byl odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly se sídlem v Jeseníku, a to na nově založeném pracovišti tzv. technického rozvoje v Hněvotíně u Olomouce, kde se mj. tvořily podklady pro různé typy montovaných rodinných domků v západoněmecké licenci. Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná a tak, když přišla v roce 1976 nabídka z Prahy na založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci, vrátil se a stal se vedoucím pracoviště, kde aktivně působil až do roku 1985. Výsledky projekční a rekonstrukční činnosti, která přispěla k zachování a obnově i dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů v počtu 113 presentoval na výstavě v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci v listopadu 1982. Celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah k rodnému městu zúročil v přednáškové i publikační činnosti. Od šedesátých let pravidelně přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu zajímavých článků najdeme i v prostějovské Štafetě, olomouckém měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci, sbornících Vlastivědné společnosti muzejní a jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO o významných osobnostech a jejich hrobech, historii olomouckých hřbitovů a k vývoji olomouckých řemesel. V roce 1987 vytvořil stostránkový rukopis o Ústředním hřbitově v Olomouci. Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.

VS.: Olomoucký architekt a urbanista.=ZVSMO, 1982, č.17–18,S.32–33.. Smejkal, B.: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1992, listopad S. 10–11.
Škamrada,A.: Vzpomínka na Ing. Arch. Zdeňka Hynka. In: Kleňme se svou vzdělaností jako duha…Olomouc, 2007, S. 261–262.
Ševčíková, H.: Cena města Olomouce 1997–1998.

Ing. arch. Zdeněk Hynek

Český mim, herec, scenárista, gagman, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové. Od r. 1960 po maturitě, pracoval v chemičce v Litvínově a od 1961 studoval pedagogický institut ve Zlíně, kde založil kabaret Reflektor. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v témže roce tento soubor zvítězil na prvním festivalu pantomimy v Litvínově. V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Gag. V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Herce postihly dva infarkty, na které zemřel.

(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/…Boris_Hybner)

Zlín se před sametovou revolucí jmenoval Gottwaldov.

Studoval Školu umění ve Zlíně 1939–1945, od roku 1947–1951 spolupracoval externě s Divadlem pracujících ve Zlíně a od r. 1968–1981 šéf výpravy Divadla pracujících ve Zlíně. Spolupracoval s televizí. Několikrát vystavoval v Olomouci a to zejména krajiny a zátiší.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947.S.392.;ZVSMO 1981, č.15–16, S.47.;Katalog IV. výstavy pedagogů a žáků ŠU.Zlín 1983.;V roce 1993 zemřeli.Brno MZK 1994. Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska 1998.S.40. Ko­lář,B.: Za Zdeňkem Hyblerem. Hanácké noviny, 16. 1. 1993. S.9.;

Absolvent gymnázia v Přerově.Poté absolvoval pedagogický institut v Olomouci obor čeština a dějepis a pak působil jako učitel na ZŠ Mozartova a v letech 1964–1969 v Litovli. V roce 1969 začal pracoval v přerovském muzeu jako knihovník a dokumentátor. Při zaměstnání absolvoval FFUP, obor pedagogika. Po vyloučení z KSČ v r. 1970 dělal nejpodřadnější práce za nejmenší plat. V muzeu dával do pořádku archiv a ve sklepě odkud si nosil uhlí do pracovny, objevil a zachránil spoustu cenných archiválií (např. Masarykovu korespondenci, rukopis Aloise Jiráska ad. Počátkem 80. let si udělal doktorát v Bratislavě. Když se to provalilo, nesměl publikovat, přednášet, ani prvádět po muzeu. V roce 1992 se stal zástupcem ředitele muzea v Přerově, od srpna 1992– 2008 ředitelem Muzea J.A.Komenského v Přerově .Člen redakčních rad komenologických publikací a v redakčním kolektivu Encyklopedia Comeniana. K nejvýznamnějším zásluhám Dr. Hýbla patří vedle dlouhodobému bádání o tragedii a masovém vyvraždění 267 karpatských Němců na Švédských šancích , ke kterému došlo z 18. na 19.6. 1945 (1960–2016), shromáždění unikátní sbírky Komenského map Moravy, dějiny školství a rekonstrukce přerovského zámku. Pozůstalí a Spolek karpatských Němců ve Stuttgartu udělil 5.11.2016 nejvyšší vyznamenání Dr. Hýblovu a to Stříbrnou jehlu. V září 2017 byl na německém velvyslanectví předán Kříž za zásluhy se stuhou Záslužný řád Spolkové republiky Německo, který je propůjčován za významné činy. Dr. Hýbl spolupracuje s projektem Paměť národa. Je autorem řady knih:

Kolář, B.: Když je muzejník komeniologem.Ha­nácké noviny, 8.6.1996, s.11.;

PhDr. František Hýbl

Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, studoval teologii v Praze, které absolvoval v roce 1928. Po vysvěcení působil v Olomouci, kde byl hudebně činný ve Filharmonii Žerotína. V roce 1947 dokončil teologická studia doktorátem. Vrátil se do rodiště, kde v roce 1950 založil Valašský symfonický orchestr. V roce 1962 byl uměleckým vedoucím a violostou ve smyčcovém kvartetu. Jeho další láskou byla astronomie.

Janoušek, J.: Galerie… S.20

ThDr. Vilém Hýbl

Narozen v Albrechtičkách u Nového Jičína. Studoval Reálné gymnázium v Příboře do okupace a pak od kvinty v Ostravě, kde r. 1942 maturoval. Bohoslovecká studia ve Vidnavě a poté v Olomouci. Ordinován 5. 7. 1947 v Olomouci. Působil ve Vizovicích, kde 26.9.1948 zatčen a 6.11.1948 v U­herském Hradišti odsouzen k 10 letům vězení . Prošel 13 kriminálů. Po návratu odešel pracovat do státního rybářství, pak v Dopravních stavbách Olomouc a ve velkomlýně v Jeseníku nad Odrou. Vydával samizdaty, psal relace do rozhlasu i do zahraničí. Teprve od r. 1967 působil opět v duchovní správě ve Fulneku. V r. 1975 mu byl opět státní souhlas odebrán a vrácen v r. 1982. Pak působil v Orlové, Rychvaldě a Petřvaldě. V letech 1969–1971 přednášel na teologické fakultě v Olomouci a pak 1989–1993 a přitom působil jako duchovní ve Velké Bystřici. Katolický kněz, monsignore, doktor teologie, vysokoškolský pedagog, katecheta, autor výchovných studií, vězněn komunisty, držitel řádu T.G.M. Mons. ThDr. papežský prelát žil v obci Vrázné p. Odry.Prezident Mezinárodního sdružení bývalých vězňů se sídlem v Curychu. V r. 2006 dostal Pamětní medaili k 60. výročí obnovení olomoucké univerzity. K 1.1. 2005 odešel do důchodu a žil ve Vrážném p. Odry.

Musil,J.V. Osmdesátiletý Msgre. ThDr. Antonín Huvar OT a jeho…Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. č.286,2003. S..75–78.

V dětství žil v Olomouci, od roku 1952 na Bouzově. V Olomouci chodil do školy od 7. třídy a pobýval zde až do roku 1962. Nejvíce se kamarádil s Jaroslavem Krchňákem. Pak odešel do Prahy studovat výtvarné umění. Koncem 60. let patřil k první generaci folkových zpěváků a kytaristů. V roce 1971 inicioval vznik folkového sdružení Šafrán. Popularizoval moderní adaptace moravských lidových písní ze Sušilovy sbírky a pod jejich vlivem komponoval vlastní písně, z nichž některé zlidověly, např. Náměšť. V letech 1978–1989 žil v emigraci, NSR a Holandsku. Po návratu vydal knihu fejetonů " Požár v bazaru" (1990). Písničky vypaluje na CD v edicic Samopal a sám si je na koncertech též prodává. Dne 4.4.2012 dostal Cenu Olomouckého kraje a vešel do Dvorany slávy za celoživotní kulturní a hudební přínos.

PNP-LA Encyklopedie jazzu.III. Praha 1990. S.215. ČBS . Praha 1992. S.248. Vzpo­mínání na školní léta s kamarádem PhDr. J. Krchňákem v pořadu Sauna,TV Prima, 1.2.2000.

Stud. G ve Vídni, poté německé v Olomouci, kde maturoval r.1876. Potom studim v Lipsku, kde se seznámil s TGM, pak v Berlíně a ve Vídni. Emeritní prof. filozofie ve Freiburgu .

Edmund Husserl.Prostějov 1991.;/foto/;.

V poválečných letech se uvažovalo o vhodném umístění knihovny. Vyhrál návrh Františka Červinky, aby se knihovna stala majitelkou budovy postavené v roce 1854 pro okresní hejtmanství v Olomouci, na dnešním nám. Republiky č.1. Návrh byl radou přijat 24.10.1947.

Sto let české veřejné knihovny v olomouci, Olomouc, Okresní knihovna 1989. S.20.

Jeho rodiče hráli ochotnické divadlo v Olomouci-Hodolanech a tak byl od dětství spojen s vůněmi šminek i malých rolí. Maturoval na Slovanském gymnáziu v r. 1952. Poté odešel do Brna na JAMU, kde absolvoval v r. 1956. Režisér Karel Novák jej angažoval v Olomouci. V divadle Olomouc působil v letech 1956–1960., poté členem činohry Státního divadla v Brně. Věnoval se také dabingu a spolupráci s Čs.rozhlasem.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989. S. 39–42.; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno SVK 1988.;.

Ředitel ZŠ na tř. Spojenců. v Olomouci. Žil v Náměšti na Hané. Publikoval ve vlastivědných časopisech a regionálním tisku. Jeho syn lékař/Josef H.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.35.;.

Datum úmrtí zjištěno přes starostku obce Náměšť na Hané, dne 22.6.2021.

Autor publ.„Řečnictví v teorii a praxi“;Syn herce a divad.ředitele Jana H., bratr herce a výtvarníka Josefa H., manžel zpěvačky Vlasty Loukotkové.Gym­názium studoval v Jindř.Hradci, přerušil studia a odešel do Prahy za otcem.V ND 1906–1925.Lektor řečnictví na práv.fak.UK 1926–1934;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.174–175.;.

V letech 1941–1975 členka Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Vynikla zvláště v operních dílech B. Smetany (Libuše), A. Dvořáka (Rusalka), L. Janáčka (Kostelnička v Její pastorkyni). 1968 Zasloužilá umělkyně.

MČSE.II.Praha, Academia 1985.S.875.;

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.

Studoval v Olomouci gymnázium, v r.1771 odešel do Vídně studovat chirurgii. Osobní lékař Leopolda II.

Kašpar, Rudolf: Jan Karel Hunčovský. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 48–49. ;foto. ; Thomas, W.: Chirurg osvícenecké doby. Střední Morava, 4, č.7 1998. S.93–96.;

Člen pěveckého sdružení MF Žerotín v Olomouci. Sbormistr dětských sborů při ZŠ v Troubelicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1992.S.184.;.

Předseda divadelního spolku TYL, autor statí o výtvar. umění v publikaci Haná a článků pro katalogy k výstavám.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.1993.;.

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1875 a poté studoval bohosloví v Olomouci, r. 1882 vysvěcen na kněze. Od r. 1884 působil v Ivanovicích na Hané. Autor dějin Ivanovic. Psal farní kroniky Ivanovic a Rychtářova. Pracoval též v Národopisném muzeu ve Vyškově.

Český bohovědný slovník.V., S.108.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.;.

Od r. 1926–1930 působil jako ředitel na Žerotínově obec. škole, od r. 1935 ředitelem přírodovědec. laboratoře „Falco“ v Mariánských Horách. Autor odbor. článků, za odbor. publikaci o motýlech-člen světové entomologické společnosti. Entomolog. sbírku věnoval Přerovu, část získalo Moravské muzeum v Brně. Sběratel lidových písní a tanců.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.93.; Časopis vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 56 1947, S.103–104;.

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.

Narozen na Vyškovsku. Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Poté vystudoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen r. 1895. Jako duchovní působil od r. 1904 v Uherském Hradišti, od r. 1910 byl až do smrti farářem v Huštěnovicích. Tady založil místní archeologické muzeum a provedl pak řadu výzkumů. Zabýval se církevními dějinami Velké Moravy, velehradskou otázkou. V letech 1924–1936 byl předsedou archeologického spolku Starý Velehrad. Literárně činný, užíval pseudonym J. H. Žlebovský. Literární prvotiny v brněnském Obzoru, v Našem domově; Knižně vydal: Spolky v duchovní správě.Olomouc, Promberger 1912; Dějiny Velké Moravy.Přerov 1930;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.92; Sborník velehradský 1937. S.3–6 a 1938, S.12–14; Vopravil: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.680;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 239.;

'