Osobnosti Moravy.eu

Zemský archivář, historik Moravy, r. 1833 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, ale r. 1835 vystoupil. Za své zásluhy dostal od císaře Františka Josefa I. zlatý záslužný kříž s korunou a jmenován byl dopisujícím členem Královské společnosti věd v Praze.

OSN, 12. díl. Praha 1897, S. 457; Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví, Olomouc 1940., Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku, Litovel 1937.

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

Čestný kanovník Metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci. Bohosloví vystudoval v Olomouci. Knězem se stal v r. 1937. Poté pracoval v Hradci nad Moravicí, Štáblovicích a Napajedlích. Od r. 1943 působil na Klášterním Hradisku a v letech 1960–90 ve Velkém Týnci. Často se vracel do Velkého Týnce, kde byl úředně občanem do února 1995. Zemřel ve Sviadnově.

Týnecké listy, č.10/2006,S.20; Týnecké listy, č.2/1999, S.5; Katalog kněžstva olom. arcidiecéze, Olomouc 1949, S.321; Ševčíková, H.: Malá galerie význačných rodáků a nejen jich ve Velkém Týnci. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 68.;

Zakladatel dětské otorinolaryngo­logie. 1954 – 1960 přednosta kliniky fakulty dětského lékařství UK Praha. Poté v Olomouci, přednosta kliniky pro ušní, nosní a krční lékařství. Zabýval se operativní léčbou otosklerózy a karcinomu hrtanu. Vynikající operatér. Autor skript, mj. Otorinolaryngologie pro studující zubního lékařství. /1961/. .

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.319.;ČBS­.Praha 1992.S.259.;Kunc, J.: Kdy zemřeli..? Praha 1970.S.77.;.

Přednosta kliniky radiologie a klinické onkologie LF Hradec Králové, jmen.doc.1.4.1966­. V letech 1971–1993 vedoucí redioterapeutického oddělení kliniky. Doc. MUDr. Zdeněk Chvojka, DrSc.

Seznam osob Univerzity Karlovy.Praha, Karolinum 1993.S.285.;.

Po maturitě v roce 1958 absolvoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT v Praze a začal pracovat v oddělení logiky počítačů v Artimě 1964–1967. Navštěvoval filozofické semináře Jana Patočky a po jeho smrti zpracovával jeho pozůstalost, podílel se na založení archivu Jana Patočky a vydal v samizdatu 27 svazků archivního souboru prací J. Patočky. V roce 1990 dostal cenu ČSAV za rok 1989. Od jara 1990 vládní zmocněnec pro založení Středoevropské univrezity. Roku 1997 obdržel pamětní medaili Jana Patočky. Spoluředitel Centra pro teoret. studia UK a AV ČR, vedoucí archivu J. Patočky při FLÚ a CTS.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998.S.221–222., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, Praha 2002.

Za okupace ředitel Hudební školy v Prostějově a Olomouci, do r. 1945 dirigent Žerotína

Československý hudební slovník I.Praha 1963, S.545.; Ficek,V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.61.;.

Od r. 1932 profesor taktiky dělostřelectva na VŠ válečné v Praze. Za nacistické okupace vůdčí představitel odbojových organizací Obrana národa a Petiční výbor „Věrni zůstaneme“. V říjnu 1941 zatčen gestapem a v červnu 1942 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.258.;HN 1994, 27.10., S.3..

Příslušník 1.čs. armádního sboru v Sovětském svazu. 1939 odešel z okupovaného Československa a byl prezentován u tzv. Polského legionu, kterému velel L.Svoboda. Učastnil se bojů Charkova, sokolova a byl vyznamenán Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem a Řádem rudé hvězdy, dále dvěma Čs. válečnými kříži a sovětskou medailí Za odvahu. Padl na Dukle a in memoriam byl vyznamenán Čs. vojenským řádem Bílého lva za vítězství a Sokolovská pamětní medaile.

Filip,Z.: Cesta hrdinů V. Severní Morava. sv.91, 2006,S.27–30.

Útlé dětství prožíval v Olomouci a po šesti letech se rodina přestěhovala na jih Čech. Zde studoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích, vyučil se keramikem. Ve volných chvílích kreslil, některé kresby byly publikované v Dikobrazu. Největší zájem je o jeho keramické figurky, zvonečky, betlémy či zahradní keramiku. V roce 1991 se osamostatnil. Tvoří na Táborsku v Sezimově Ústí.

Dokumentační list – 4.1.2007 /hš

Petr Chudožilov pochází z rodiny ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze (do roku 1982). Po absolutoriu pražské jedenáctileté střední školy (1960) pracoval jako agenturní zpravodaj v ČTK. Od roku 1964 byl nucen se živit jako dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966 až 1970 studoval publicistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze. Studium uzavřel bez závěrečných zkoušek. V období 1967 až 1969 byl redaktorem Literárních novin [3], Literárních listů a Listů. Od roku 1969 ve svobodném povolání, ale od roku 1971 byl zaměstnán opět v dělnických profesích (noční hlídač, řidič, stavební dělník). Signatář Charty 77 [4]. V roce 1982 se s manželkou a čtyřmi dětmi, pod nátlakem Státní bezpečnosti, vystěhoval do Švýcarska. Ve Švýcarsku studoval historii, ale v začátcích svého exilu pracoval opět jako dělník. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel. Spolupracoval s českým vysíláním Hlasu Ameriky. Po roce 1989 externě spolupracoval s Českým rozhlasem 6. Psal fejetony do sobotního pořadu Názory a argumenty. Spolupracuje s řadou německých rozhlasových stanic: píše např. večerníčky pro Bavorský rozhlas.

Chodožilov píše česky. Jeho knihy byly vydány česky, německy, italsky, španělsky, maďarsky a slovinsky. Jeho dílo bylo v Československu zakázáno až do sametové revoluce.

Černá, Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.II.Brno, KJM 1991, S.23.;. www.Wikipedie.cz

Mládí prožil v Přerově, r. 1897 maturoval na gymnáziu v Přerově. Působil na FFUM v Brně, znalec anglického jazyka a literatury. Zemřel v Brně-pochován v Přerově.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, 1962. S.96.;.

Psal lyriku, publikoval v časopisech, vydal cyklus básní Maria Angela, přeložil F. Grivec a jiné. Farář v Kopřivnici.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK1962, S.77;.

Na LF působil v letech 1946–1953. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.326.;Ar­chiv UP.;.

Narozen na Třebíčsku. V Olomouci působil v Sokole a LTC v letech 1940–1948. Mistr ČSR r. 1946 v desetiboji a 1948 ve skoku vysokém. Rozhodčí atletiky. V letech 1950–1984 působil na Katedře tělesné výchovy Peadgogické fakulty UP v Olomouci. Autor publikací o atletice.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky. Praha, Olympia 1990. S. 189. (pol): Zemřel atlet RNDr. Zdeněk Chromý. In: Moravský den, 12.2.1999. S.11.;

Narozen  v Řepčíně u Olomouce v rodině důstojníka rakouské armády, sloužícího v olomouckém pluku prince Eugena. Základní, všeobecné a teologické vzdělání získal v Olomouci, kde bzl 5.7.1869 vysvěcen na kněze. Kaplanem v Lichnově u Nového Jičína, odkud se na přání tamních obyvatel, kteří se v roce 1872 přestěhovali do Texasu přestěhoval v prosinci 1872 za nimi, aby zde jako první a dlouhou dobu i jediný kněz českého původu vykonával pro českou komunitu bohoslužby. 1873 byl jmenován administrátorem římskokatolické farnosti a později děkanem.1875 přis­pěl ke stavbě české školy. Stál u zrodu Katolické jednoty texaské, založené 1889, podpůrného a vzdělávacího spolku.1890–1910 působil jako duchovní ředitel. Na jeho počest postavili mu krajané pomník v r.1932.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.49–50.

Řepčín u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Studoval reálku a učitelský ústav v Olomouci. V letech 1868– 1870 učil ve Starém Městě u Uherského Hradiště, dále ve Spytihněvi a ve Zlíně. V letech 1881–1908 působil jako řídící učitel ve Veselí nad Moravou. Publikoval v pedagogickém a hudeb. tisku. Jeho články též v periodiku Komenský (1874). V době pobytu ve Starém Městě objevil v poloze " Na Špitálkách" část velkomoravského opevnění, dodnes označovanou jako Christinův val. O dřevním Velehradu psal do listu Komenský.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.544.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 249.;

Syn Jana Nepomuka Rudolfa Chotka, studoval v Praze a r. 1792 byl kanovníkem v Pasově. Ferdinand Maria Chotek byl 29.12. 1805 vysvěcen, 8.3. 1806 kanovníkem v Olomouci a 1.12. 1806 farářem, arciknězem, děkanem a školním inspektorem v Holešově, 12.11. 1808 promován v Praze, 1.1.1817 jmenován sídelním kanovníkem v Olomouci a 13.2.1817 jmenován titulárním biskupem tirnovským jako světící biskup olomoucký. PhDr. h.c. olomoucké univerzity 2.3.1830 a pak se stal proboštem kapituly v Olomouci, ale císař František I. jej jmenoval biskupem v Tarnově. Tam ani nenastoupil, protože 19.10.1830 zvolen v Olomouci arcibiskupem . Chtěl provést reorganizaci děkanské struktury diecéze, připravoval mapu arcidiecéze, podporoval českou literaturu. V semináři založil Slovanskou knihovnu. Jako ředitel filozofických studií v Olomouci (1823) věnoval pozornost důkladně výchově posluchačů a bohoslovců, finančně podporoval nemajetné studenty. Zemřel v Praze na choleru při korunovaci císaře Ferdinanda V..Pohřben v Nových Hradech u Kutné Hory.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.65–66.

hrabě z Chotkova a Vojnína, ThDr. a PhDr.h.c.

Narozen v Nemilanech u Olomouce (n. část Olomouce).

Studoval 1948–1952 Školu umění Zlín, 1952–1958 AVU Praha u prof.J.Laudy, Makovského, V.V.Štecha.Mo­numentální tvorba, plastiky.Realizace kašna v Šumperku, plastika Matka země v Olomouci, Signály z vesmíru, Přerov. Ražba mincí. Jeho sochy se nachází též ve Vsetíně a Jeseníku. V roce 1996 obdržel Cenu Masarykovy Akademie umění za uměleckou činnost.. laureát Ceny města Olomouce

Dvořák, F.: Rudolf Chorý.Ostrava Profil 1989.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Mgr. Jarmila Cholinská.

Studoval na univerzitě v Olomouci a ve Vídni. V letech 1870–1886 profesorem českého gymnázia v Olomouci, učil latinu a řečtinu. Zasloužil se o zřízení české školy a Národní dům v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.113.;Pa­mátník 60 let českého gymnázia.Olomouc 1927.S.166.;.

Studoval bohosloví v Olomouci, od r. 1858 vyučoval na arcibiskup. G v Kroměříži, 1887 jmenován kanovníkem. Kromě odborných duchovědných prací je autorem pamětí, které zachycují město v 2. polovině minulého století. Vyšlo v r. 1938 pod názvem Kroměříž v hradbách.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.90.;ZMK, 1987, č.5, S.97.;.

Působil v Přerově jako středoškolský prof na G v letech 1889 –1896, poté v Kroměříži do r. 1899, kde pak ředitelem reálky 1899 – 1913. Znalec ruské literatury, spoluzakladatel týdeníku „Haná“ v Kroměříži r. 1909 – do něhož přispíval.

Universitas, 11, 1978, č.2, S.44–49.;.

Syn učitele a hudebního skladatele Františka Chmelenského (1775–1803). Vzhledem k tomu, že mu rodiče záhy zemřeli vychovávala jej babička. Po skončení obecné školy odešel na rok do Českého Krumlova, aby se naučil německy a v r. 1812 začal studovat na piaristckém gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v r. 1818. Tam se seznámil s Ladislavem Čelakovským. Brzy se začal věnovat literatuře a překladům děl Schillera, Goethe, Mickiewicze a Kochanowski). Poté studoval filozofii a posléze přestoupil na práva na UK Praha, doktorát získal v r. 1828. V letech 1837–1838 se podílel na přípravě majetkového soupisu arcibiskupství v Olomouci. Jeho literární činnost je pestrá. Psal poezii, operní libreta. Cestování po Moravě a Slezsku se projevilo v námětech básní, ve sbírkách Kvítí polní z Moravy a Slezska a Plané růže z Moravy a Slezska. Psal divadelní referáty a publikoval básně v časopisech Muzejník (1824–1834), Časopis muzea českého (1828–1834), Česká včela (1834–1836 a Květy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.46–47. Hankovec, Milan: Významní rodáci Strakonictva. Strakonice 2005. S. 124–125.;