Osobnosti Moravy.eu

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).

Od r. 1815 v piaristickém řádu v Lipníku, od r. 1816 na akademii ve Vídni, pro svobodné smýšlení přeložen do Litomyšle, r. 1829 v Kroměříži a od r. 1830 na faře ve Strážnici. Vlasteneckým působením měl velký vliv na své žáky např. A. V. Šemberu, F. M. Klácela, který zpracoval základy jeho filozof. názorů.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.19.;.

V roce 1794 vysvěcen na kněze. V letech 1796–1805 farářem, děkanem a arciknězem v Mohelnici. Od roku 1812 olomouckým kanovníkem. V období 1815–1843 archivářem v Archivu metropolitní kapituly v Olomouci. V letech 1852–1853 děkanem Teologické fakulty v Olomouci a knihovníkem kapituly.

Olomoucké arcibiskupství 2002. Hofmannová, J.: Biografický slovník archivářů v českých zemích. Praha, Libri 2000.S.111.

ThDr. Fr. PUTZ von Rolsberk (rodné jméno).

V období 1966–1985 působila na Katedře tělovýchovně biologických oborů Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.;

'

V letech 1942–48 absolvoval VŠUP, VŠ architektury a pozem. stavitelství Praha, ped. fak. UP a FFUP Olomouc. Od r. 1946 odb. asistentem pro kresbu a malbu PdF UP, 1947–1951 půs. v oborech VV, deskript. geometrie a modelování. Vystavuje od váleč. let.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ing. arch. Luděk Buriánek

Středoškolská studia absolvoval v Olomouci, kde maturoval na SGO v r. 1903. Po vysokoškolských studiích na lékařské fakultě KU v Praze se věnoval oboru chirurgie. Ve 20. letech působil v Opavě jako primář oddělení, později byl ředitelem zemských ústavů v Olomouci. Hojně publikoval v odborném tisku a to zejména na téma tuberkulózních zánětů podbřišnice, rektální výživa v chirurgii ad. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, na náhrobku reliéf od Julia Pelikána.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974. S.26. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.428. Šev­číková, H.: Zářijová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, r. XIV. 2004, č.9, S.9.

V roce 1934 absolvoval LF MU v Brně. Poté pracoval v Opavě a po okupaci v r. 1938 odešl do Olomouce, kde pracoval na chirurgii. V r. 1955 získal docenturu. V roce 1961, když bylo zřízena II. chirurgie v Olomouci – Řepčíně byl jmenován jejím přednostou a působil zde až do odchodu do důchodu v r. 1976. Zabýval se chirurgií zažívacího traktu.

Duda,M.: Osmdesátiny …In: Pacemaker 1989,r.2,č.5.S.3.;

Březsko (u Konice)

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

Narozen ve Hvozdečku u Bouzova.

Abs.uč.ústav v Brně r. 1903, učitel na Litovelsku, ředitel školy v Litovli.Sou­kr.hud.teorii u A.Petzolda v Olomouci.1932–1949 sbormistr Dělnického pěvec.sdružení v Litovli.Na popud L.Janáčka sbíral lid.písně na Litovelsku.

Hudba na Litovelsku a Konicku. In: Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov 1942. S.651–666.. Biografie: Československý hudební slovník. I. Praha SHV 1963. S.155.; Stárek, Z.: SČS I. Praha, Div.ústav 1982. S.63.

Hvozdečko je dnes součástí obce Bouzov.

V letech 1930–31 působil v divadle Olomouc.

ČBS.Praha Academia 1992, S.76–77.; Kladiva, J.: E.F.Burian.Praha 1982.; Kuna, M.: Hudba na hranici života.1990.;.

Ředitel Střední pedagické školy v Přerově. Těžištěm jeho malířského díla jsou krajiny a drobná grafika.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov;

Studoval gymnázium v Litovli, v r.1931 absolvoval zpěv na konzervatoři v Brně, v r. 1938 promoval na právnické fakultě MU v Brně.Sólista brněnské opery 1939–1951, učitel zpěvu na hudební škole J. Kvapila v Brně od r.1954. Spolupráce s rozhlasem.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S.151..

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Ředitel měšťanské školy v Konici. Člen Musejního spolku v Brně. Publikoval v ČVSMO, VVM.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Mís­topis.Konický okres.Brno, MS 1939., S. 244; Burian, B.: Jeskyně u Breziny.ČVSMO, 51, 1938, č.191–2.;Biografie: Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962­.;

'

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

V letech 1984–1987 působil v DOS Olomouc. Poté přešel do Plzně, kde působí v Divadle J.K. Tyla.

Po absolvování G v Krnově, abs. FFUP obor hudební výchova, český jazyk, klavír, sólový zpěv a postgraduální studium hudební teorie AMU Praha. Začala pracovat v PKO Olomouc, od 1971 na FFUP, katedra HV – 1978, katedra terie kultury, od 1990 katedra muzikologie. Dlouhodobá recensentka olomouckého kulturního života v místním i celostátním tisku. Teoretický zájem o dětský (sborový) zpěv, mezisborové vztahy hudby a literatury, meziválečné česko-ruské vztahy, regionální historie. Ediční činnost v oblasti dětských sborů a zpěvu. Publikuje ve sbornících a časopisech. Monografie : Pavel Bořkovec. Olomouc, Votobia 1995.
Téměř dvacet let byla členkou výboru a dalších komisí mezinárodního festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc, po přijetí do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců se podílela na přípravách konference Janáčkiana v Ostravě. Po vzniku Asociace hudebních umělců a vědců stála u zrodu Tvůrčího centra v Olomouci a byla jeho první předsedkyní (1989–95), je členkou různých odborných komisí (např. Nadace Český hudební fond) a výborů (Česká hudební rada, Nadace Františka Lýska, Společnost Zdeňka Fibicha, Česká muzikologická společnost, Spolek pro komorní hudbu v Olomouci, Tvůrčí centrum AHUV v Olomouci, ad.).

Osobní sdělení /hš

emeritní Prof.PhDr. Alena Burešová, CSc.

Absolvovala konzervatoř 1947 a JAMU 1953 v Brně, první angažmá v Olomouci r. 1953, od r. 1957 v Ostravě.

Přehled čs.divadel 1958.Praha 1959.;/doc.Jiří Stýskal, FFUP;Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.149.; REGO/SVKOL uvádí místo úmrtí Olomouc..

Sbormistr pěveckého spolku Tovačovský v letech 1939–1947, učitel zpěvu na G 1950–1954 v rodišti.

Československý hudební slovník.1.díl­.Praha, SHV 1963, S.148.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.61.;.

Bratr Cyrila B. /1898–1978/. Učitel učitel. ústavu v Olomouci od r. 1948. ;Autor konc. parafráze na hanáckou píseň Tovačov, Tovačov, r. 1954.

ČSHS.I.Praha 1965.S.148–149.;.

Pocházel z rodiny krejčího. V Javorníku na Jesenicku se vyučil knihařskému řemeslu a jako knihařský tovaryš proputoval Německo a Švýcarsko. Počátkem 20. století se v Šumperku osamostatnil. Od mládí měl vřelý vztah k literatuře, knihám a k umění vůbec. Zážitky z cest si pečlivě zanamenával do deníku a malířského skicáře. V Šumperku se jako autodidakt cílevědomě vzdělával.Často publikoval drobné prózy a fejetony zejména v šumperském či brněnském německém periodiku. Záhy se stal oblíbeným a respektovaným občanem Šumperka. Za 1. světové války byl i členem městského zastupitelstva. Po válce založil Domov dělnické mládeže a v roce 1919 vstoupil i do politiky. Necelý rok po smrti vydal šumperský nakladatel E.Rudl výbor z jeho literárních prací s titulem Mein Tagebuch (1928).

BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 19–20.

Syn knihaře Josefa Buresche (1875–1927). Vystudoval na vídeňské malířské akademii obor užité umění a jako výtvarník pak působil v Dolním Rakousku.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S.20.

Rozená Kolářová. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Brně. Poté pracovala v Zemědělském výzkumném ústavu v Brně a, po válce vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor přírodopis a zeměpis. Po promoci (1949) se provdala a krátce působila (do r. 1951) jako středoškolská profesorka na Střední zdravotnické škole v Brně, Lerchova ulice a poté na rúzných středních školách (n. gymnáziích) v Brně. V roce 1965 se s rodinou přestěhovala do Olomouce a učila na gymnáziu v Hejčíně biologii a zeměpis až do odchodu do důchodu v roce 1981. Poté se věnovala zejména průvodcovské činnosti s využitím znalostí francouzštiny a němčiny. Do listopadu 1989 provázela turistické výpravy po Československu, od prosince 1989 rozšířila své teritorium na země Evropy. Spolupracovala s cestovními kancelářemi Čedok, Akvila, REKOS ad. Patří mezi aktivní studenty Univerzity třetího věku na UP v Olomouci. Koncem roku 2012 vydala vlastním nákladem knihu ""Všechno se mění, vzpomínky zůstávají".(207 s­.). Zemřela z 12. na 13. 9. 2023.

Almanach gymnázia Olomouc-Hejčín, 2001. Dokumentační list ze dne 28. 4. 2003 s vlastnoručním podpisem a souhlasem s případným publikováním. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 23, 2013, prosinec.S.7–8. Parte.

Mgr. Daruše Burdová

Maturoval na gymnáziu v Litomyšli. Poté se věnoval učitelskému povolání na gymnáziu v Praze, od roku 1892 učí jako profesor zeměpisu a dějepisu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Své znalosti uplatnil na popud hraběte Pöttinga při tvorbě programu Pöttingova Ústavu pro výchovu dívek a po jeho otevření se stal jeho prozatimním ředitelem. Později učil v Třebíči, Brně a Strážnici.

Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do nedávna působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců. a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci.

Ševčíková, Hana : Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009,č.9. S. 4. Stuna, Jan: Narodil se v Rozstání. Prostějovský týden, r. 9, č.37.S.15. Burdová, Daruše: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012 http://otavinka.blog.cz/…g-by-mel-100

Plukovník MUDr. Vladimír Burda