Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

Studoval gymnázium v Zábřehu 1901–9. Učil v rodišti, Bludově, Litovli, od r. 1942 ve výslužbě. Psal hlavně pro hudební amatéry. Jako houslista vystupoval doma i v zahraničí, zejména o prázdninách (v přímořských lázeň. místech). Zasloužilý hudební pracovník svého kraje. Vydáno: Nesem vám noviny, Vánoční hra, 1939 Olomouc, Velehrad 1940. Seznam skladeb, publikován v Knižnici Vlastivědného muzea v Mohelnici v článku od Fr. Hekele k 70. narozeninám Tanislava Adama.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.17–18.;Hudební rozhledy, 1974, č.9, S.422.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.5.;.

Po ukončení školy působil jako na mnohých školách blízkého okolí, nejdéle ve Slavkově pod Hostýnem. V té době dostudoval odbornost na Palackého univerzitě v Olomouci., kde spolu s manželkou promoval. Poslední léta života působil na Základní škole T.G. Masaryka a Bratrství v Bystřice pod Hostýnem.

Profesor střední hospodářské školy v Přerově, zakladatel Akciové rolnické továrny strojených hnojiv a lučebnin v Přerově.

SOKA Přerov.

Působil v Čechovicích (n. m.č. města Prostějov). Užíval pseudonym F.A. Čechovský.

V roce 1930 absolvoval Vyšší mlynářskou školu a pracoval jako účetní a posléze jako správce mlýna firmy Švalbe. Malbu studoval u prof. Františka Krígla v Prostějově. Po setkání s J. Uprkou v roce 1935 zaměřil svou tvorbu na folkór Moravského Slovácka. Díla vystavoval na několika regionálních výstavách. Od roku 1950 byl činný jako novinář a redaktor.

email anonymního člověka ze dne 22.2.2013

Od r. 1950 prac. v olom. Stavoprojektu. Kromě urbanistických staveb, je autorem i několika jen zčásti realiz. solitérních staveb/velkopro­dejna Hanačka, Agropalác aj. /

Zprávy KVMO, 1984, č. 229, S. 15–16. ;Československý architekt, 23, 1977, č. 23, S. 1 a 3. ;Československý architekt, 25, 1979, č. 6, S. 1 a 3. ;.

Rodák z Kroměřížska. Člen výboru Uměleckého sdružení. V roce 1960 absolvoval VŠUP, ateliér prof. Wagnera a Baucha. V r. 1981 samostatně vystavoval v Olomouci. Zastoupen též v galerii Olomouc.' Realizoval sochy v Olomouci, poliklinika, sídliště.Žije v Praze.

Kdo je kdo 91/92. Praha 1991.S.13.;.

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1946, profesor Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, od 1975 působil na faře ve Vacenovicích.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949.Olomouc 1949. Katalog kněžstva 1991.Olomouc 1991.S.2.;.

Letecký důstojník v Olomouci. Podplukovník Adámek byl taky význačným sběratelem brouků a publikoval v odborném tisku.

Časopis Čs. společnosti entomologické,47, 1950,č.1/2. S. 72–73.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1903

Vstoupil do řádu redemptoristů a na kněze byl vysvěcen 29. června 1941 v Praze. Protože to bylo v období 2. světové války, kdy Bludov patřil do odtrženého sudetského území, které patřilo přímo do Říše, nebylo možné, aby mohl P. Adámek v rodné obci sloužit primiční mši svatou. Náhradou za Bludov mu tak byl domovský klášter v Července. Po vysvěcení působil v Obořišti. V červnu 1947 dostudoval doktorské studium a byl mu přiznán titul doktora teologie. Rok 1948 prožil při studiích v Římě (za jeden rok vystudoval dva ročníky), poté se vrátil zpátky do vlasti – do Obořiště. Stejně jako oba předcházející kněží byl od roku 1950 internován na řadě míst republiky – v Želivu, v Králíkách a jinde. Známým se stal především díky své velké znalosti jazyků. Proto se v posledním roce svého života podílel na ekumenickém překladu Nového zákona. V té době již byl znovu pro režim nepohodlný a tak byl zaměstnán jako údržbář objektu Domova postižených dětí v Horní Poustevně, okres Děčín, kde také zemřel. Je pochován v rodinném hrobě na bludovském hřbitově.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1990.S.5.;Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.5.;.

Rodák z Přerovska. Řídící učitel v Roštíně a Chropyni. Botanik střední Moravy. Psal odborné stati do krajinských časopisů, mj. do Vlastivědy Zdounecka.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974.S.5..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1859

Narozen v Křemačově (n.m.č. Mohelnice). V letech 1965–1969 studoval konzervatoř v Brně a to klavír a skladbu. Poté ještě skladbu na JAMU u Miroslava Ištvana. Pedagogicky působil ve Valašských Kloboukách, kde učil na ZUŠ a též působil jako sbormistr. Inspirován pro skladatelskou činnost přírodou. Zemřel z vlastní vůle.

Pracovní zaměření: občanská vybavenost. Realizace: výstavní expozice Chronotechny Šternberk na BVV 92, výstavní síň Chronotechny Šternberk. Nyní soukromá projektová kancelář, Benešovo nábř. 1747, 76001 Zlín. tel. 267 20.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.15..

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži odešel studovat do Prahy na českou univerzitu. R. 1899 byl promován na doktora. Poté strávil 2 roky v cizině a to 1 rok ve Vídni a 1 rok v Berlíně na klinikách nervových V r. 1902 se usadil v Praze – Vinohrady jako odborný lékař chorob nervových a duševních. Napsal publikace: Hygiena duševní práce, 1904; Moderní názor životní, 1909; Síla vůle a životní energie, 1913, 2. vyd. 1922; Zdravé a churavé nervy, 1915; Krise a bolesti dnešního manželství, 1920; Morálka a manželství, 1923; Otázky života, 1923; Vůdčí reformační ideje Masarykovy, 1927. Sborníky: Studentská otázka a studentské sebevraždy, Patologické charaktery, 1904. Čas. přísp.: O náboženství a zbožnosti, jak soudí A. Sabatier, profesor protestantské fakulty v Paříži, ČM 1901; Degenerace a regenerace ve společnosti lidské, Česká mysl 1902; O citu životním a jeho poruchách, ČM 1906; Evoluční filosofie H. Spencera, Přehled 1906.

Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 5.

Pocházel ze živnostenské rodiny a od dětství žil v Ostravě, kde vystudoval gymnázium a učitelský ústav. Začal učit na Ostravsku. Po válce působil na Slovensku a Těšínsku. V době působení v Ostravě-Michálkovicích přeložil do esperanta básně Petra Bezruče.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S.15.

Zemřel ve Vlčicích (o.Jeseník).

Vychován u čes. bratří v Prostějově, 1577–1583 duchovním v P. 1574–75 ve Zdounkách. Autor čtyřhlasé písně proti P. Kyrmezerovi. Autor satirických, duchovních a příležitost. básní. Též pseud. Městecký.

Československý hudební slovník.1.Praha SHV 1963, S.18.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.36–37.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha SPN 1973, S.350.;.

Z data narození je znám jen rok 1520

Bratrský kazatel, překladatel a pedagog. V roce 1564 se stal učedníkem v Přerově, záhy odešel na univerzitu do Wittenburgu, kde absolvoval r. 1567 a stal se Mistrem. Poté se stal správcem bratrské školy ve Třebíči a r. 1572 byl vysvěcen. R. 1577 byl zvolen na synodě v Holešově za staršího biskupa jednoty se sídlem v Ivančicích.

Literární lexikon.1.Praha 1985.S.39.;. Fabian, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 5.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1357

Syn olomouckého měšťana a zlatníka Jana Jáchyma Aigena. Vyučil se malířství u Dominika Mayera. Poté studoval ve Vídni, kde byl později učitelem malby na Akademii. Maloval krajinky a žánry podle nizozemských a francouzských vzorů. Na Moravě jsou od něho oltářní obrazy v dominikánském kostele a 4 obrazy v kostele u sv. Anny v Brně. V Domě umělců Prtaha jsou 3 obrazy.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.I. Praha 1947.S.9.

Kapelník olomoucké katedrály. Do Olomouce přišel z Vídně. Manželka Magdalena Cecilie Zindelová(nar. kolem roku 1672, +17.10.1730), dcera dómského varhaníka Samuela Zindela. Kapelníkem na dómě byl do roku 1728 nebo až 1736. Jeho skladby jsou zachovány v kroměřížském hudebním archivu.

Sehnal, Jiří: Hudebníci 17.století v matrikách kostela sv.Petra a Pavla v Olomouci.ZVÚO., č.123, 1965, S.8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1660

Bakalář svobodných umění, lékař Václava IV., pražský arcibiskup.Po smrti Václava IV.odešel z Prahy do Olomouce, poté do Brna, Vratislavi a na pozvání císaře Zikmunda do Budína.Lékařské spi­sy.

Slavětínský, M.: Velký mistr vnitřního lékařství.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.34.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1347

Narodil se v rodině ochotnických herců. Jeho otec přijal v roce 1945 krátké angažmá v Hanáckém divadle v Přerově. Syn Albín se nejprve vyučil elektromechanikem. Touha hrát divadlo jej přivedla na brněnskou konzervatoř. Studium ukončil 24.6.1939. Již během studia hostoval v menších rolích na brněnském jevišti. Na podzim r. 1939 přijal angažmá. Po odchodu režiséra Jana Škody opustil brněnské jeviště a krátce působil v Pardubicích a od r. 1940 v Moravské Ostravě. Setrval zde celý život. Občas navštěvoval otce v Přerově.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S.389–391.;

V Olomouci byl na pozvání od 9.-14.2.1888 při konání hanáckého plesu u příležitosti otevření Národního domu v Olomouci.Bydlel u Dr.Juliuse Ambrose.Pro ples nakreslil pozvánku, taneční pořádek a kostýmní návrhy k půlnoční scéně na námět „nastolení krále Ječmínka.“

Míčko, Miroslav: Malíř svého lidu.P., Odeon 1968, S.230–231.;Přichystal, A.: Významné postavy v názvech ulic a náměstí města Olomouce.Olomouc 1979, S.11.;Významné postavy v názvech olomouc.ulic.=Stráž lidu, 1989, 22.7., S.4.;;Janoušek, V.: M.Aleš a Prostějovsko.=VVM, 10, 1955, č.2, příl., s.5–6., č.3, příl., S.7–12.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S. 5.;

Studoval teologickou fakultu v Bělehradě. Archivář a knihovník eparchiální rady v Řimicích od r.1934. Za okupace vězněn. Od r. 1947 působil v Praze, vojenský duchovní do r. 1950. Vedoucí tiskového odboru, farář v katedrále sv. Cyrila a Metoděje. Autor publikace " Pravoslavná liturgika pro žáky škol národních a středních".

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980 – 1985.Praha, NK 1992. S.6.; Nekrolog – Hlas pravoslaví, 36, 1980, č.3. S.59–60.;.

Narozen v Drahotuších u Hranic (n.m.č. Hranic).

Duchovní, hudební historik, editor bibliografických tisků, sběratel umění, grafiky a drobné plastiky, ochranář na úseku památkové péče, vlastivědný pracovník. Maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích (1935), studoval na teologické fakultě v Olomouci (1935–1941, vysvěcen na kněze). Působil v duchovní správě v Křelově (1941–42) a v Holešově (1942–1985). V roce 1969 ustanoven děkanem holešovské farnosti, 1977 jmenován sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly v Kroměříži, ale podle svého přání působil i nadále v Holešově. Od mládí projevoval velký zájem o hudbu, literaturu a výtvarné umění. Autor spisku „Chrámová hudba na Vyškově kolem roku 1660“ (Vyškov, 1938), soupisu „Bezručova poezie v české hudbě: soupis zhudebněných básní Petra Bezruče“ (in: Památník Petra Bezruče, Opava, 1962). Soupis zhudebněných Bezručových básní přesáhl význam běžné bibliografie, zahrnuje tištěné i rukopisné práce – prezentuje 107 skladatelů s jejich 386 hudebními skladbami. Soustředil tak u nás největší sbírku hudebních bezručian, kterou v prosinci 1976 předal do památníku Petra Bezruče v Ostravě. Časopisecky publikoval příspěvky z oblasti památkové péče, knihovnictví, literatury aj. Soustředil cenné soubory různých vydání Máchova „Máje“, „Babičky“ Boženy Němcové, Erbenovy „Kytice“ a Bezručových „Slezských písní“, vlastnil unikátní soubor autografů – upomínkových textů, veršů a drobných kreseb českých předních umělců.

Člen mnoha sdružení a spolků jako např.: Spolek českých bibliofilů, Sdružení přátel díla Petra Bezruče při Osvětové besedě v Kostelci na Hané (zakládající člen), Spolek sběratelů a přátel ex libris, Sdružení členů Numismatické společnosti československé při muzeu v Kroměříži a Holešově či Svaz českých filatelistů. Po 2. světové válce působil jako oblastní duchovní rádce Junáka. Patřil k zakládajícím členům holešovského vlastivědného kroužku. Editorská činnost – vydal mnoho soukromých tisků, grafických cyklů, novoročenky, exlibris, příležitostné tisky a volnou grafiku.

Bibliografie: „Chrámová hudba ve Vyškově kolem roku 1660“ (Vyškov, 1938), „Čtyřicet let bohoslovecké čítárny v olomouckém semináři“ (1898–1938; in: Z brázdy Metodějovy, sborník. Olomouc, 1938), „Ke Křičkovu starečkovi“ (in: Listy Památníku Petra Bezruče: nová řada č. 4–5, 7. 6. 1957), „Péče o církevní památky v městě Holešově“ (in: Zpravodaj Okresního aktivu státní památkové péče a ochrany přírody v Kroměříži III/68), „Památce Msgre. ThDr. Františka Přikryla“ (in: Zpravodaj OASPPAOP v Kroměříži 6/69. Kroměříž, 1969). Z jeho velké a cenné knihovny se podařilo Městské knihovně v Holešově získat 733 svazků. Svými aktivitami po celý život šířil propagoval osobnost a dílo milovaného básníka Petra Bezruče, se kterým si v 50. letech psal a poznal jej i osobně. Je pochován na holešovském hřbitově.

V Holešově bydlel: nám. Dr. E. Beneše 40/13

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.24.;. Fabián,J. – Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.5–6. https://knihovna.holesov.info/…t-holesova/1 Malý průvodce po historii města Holešova. Osobnosti: metodický průvodce pro školy. Holešov: Městské kulturní středisko; Městská knihovna, 2003.

Ruský car. V r. 1805 hlavní velitel v bitvě u Slavkova.Před bitvou u Slavkova, nocoval car Alexandr v Olomouci asi 1.12.1805.Bydlel v paláci arcibiskupském.

Malá československá encyklopedie.Praha, Academia 1984.S.100.;Do­ležil, Hubert: Politické a kulturní dějiny královského hl.města Olomouce.Olomouc 1903.S.52.;.