Osobnosti Moravy.eu

Narodila se v Bošanech okr. Topolčany v rodině českého zaměstnance fy Baťa a slovenské matky zaměstnané tamtéž. Přesídleni byli v r. 1940 do Čech, po smrti matky i otce byla i s bratrem vychována u příbuzných na Moravě, kde žije dosud. Absolvovala SVVŠ a ekonomickou nádstavbu s maturitou v Olomouci. V r. 1961 se provdala, a žije v Zábřehu..V prů­běhu dalších let se manželům narodili 3 synové. Po dlouholeté práci v administrativě, nakonec odešla do důchodu z obchodu, který provozovala. V r. 2008 začala psát na blog a z její tvorby vznikly nejen povídky na pokračování, z nichž některé zviditelňuje na portálu mamtalent.cz a pohádky pro děti o Panelákovníčcích, spíše ekologické, O víle Bubušce, které mají spíš výchovný charakter byly zařazeny v počtu několika vybraných do knih pohádek Pohádky pro Kulíšky I. a Pohádky pro Kulíšky II.

http:ruzenka.blog­.cz

Privilegiem krále Rudolfa I. ze dne 20. září 1278 bylo Olomouci uděleno mílové právo.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995.

V roce 1873 ukončil vyšší německé gymnázium v Olomouci, zkoušku učitelské zpusobilosti složil 1875, poté 1886–1899 v Žilině u N. Jičína, 1899–1903 v Chropyni, do r. 1905 v Přerově, do r. 1906 v Tovačově, trvalý odpočinek v Praze. Autor přehledu dějin městečka Chropyně (1902), časopisecky v nov. Hlasy z Hané, 1902, č. 81–89. ;

Fischer, Z.: Kapitoly z dějin Chropyně.Chropyně 1990.S.45–55.; Nekrolog.Selský archiv, VI, 1907, S.62.;.

Mimořádný profesor pedagogiky na FFMU Brno. Popraven.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.67.;

Bratr Richarda Uherka, do r. 1938 převažuje v jeho tvorbě krajinářství, poté se vrací k figurální kompozici, malbě církevní, nástěnné a restaurování starých obrazů.

Nový slovník čsl.výtvarných umělců.II S..617.;SOKA Přerov.

Jako poštovní zaměstnanec měl celou řadu působišť. Nejdéle působil v Kopřivnici 1928–1938. V roce 1939 odešel do Frenštátu, kde byl penzionován.

ČSHS.II.Praha 1965.S.808.;

Půs.v Bystřici p.H. 1873–4, Rozvadovice u Litovle 1874–1877, v Bilanech 1887–88.Vydával Listy pedagogické. Byl ředitel měšťanských škol na jihovýchodní a jižní Moravě. V letech 1911–14 byl školní inspektor ve Vídni. Dal podnět k vydávání veškerých spisů J.A.Komenského.

Kujal, B.: Pedagogický slovník.I, II.Praha SPN 1965.; V.S.: Úlehlovská výročí.=ZVSMO 1983–84, č.19–20, S.36–38./portrét M.Švabinského/; Zelina, L.: Vzpomínky Josefa Úlehly na učitelské působení v Rozvadovicích­.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.53–54.; Československý biografický slovník.Praha 1992; Pedagogická encyklopedie.3­.Praha 1940;

Bílany – místní část města Kroměříž.

Rozvadovice patří k městu Litovel.

Brněnský profesor fyziologie rostlin byl v roce 1946–1947 prvním děkanem PF UP a 7.11.1946 řídil první shromáždění jejich učitelů. Stál u zrodu myšlenky na bieninum přírodních věd při FF UP. Kromě fiziologie se Úlehla významně zapsal do vývoje evropské ekologie rostlin. Napsal velkou řadu knih a odborných článků, které ovlivnili mnoho studentů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.225–227;

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

V roce 1958 ukončil studia češtiny na FFUP v Olomouci, 1963 studia matematické lingvistiky na FFUK Praha. 1958–1961 učil na G v Moravské Třebové, 1961–1972 na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, odkud donucen k nedobrovolnému odchodu. Od r. 1990 působí jako univ. prof. na FFUK v Praze, kde je vedoucím katedry českého jazyka. Od r. 1991 učí též na VŠP v Hradci Králové. Věnuje se lingvistické bohemistice, slavistice a obecné jazykovědě. Překládá beletrii, divadelní a rozhlasové hry ze slovanských jazyků. V době působení v Hradci byl též sbormistrem a členem cimbálovky ZVO. Přispívá do novin a časopisů, český jazyk a literatura, Čtenář, Čeština doma a ve světě ( yde je ved. redaktorem), Katolický týdeník, Mosty, Naše řeč, Slovo a slovesnost aj.

Benýšková, J.: Literární Hradec Králové.Hradec Králové.OK 1994.S.157.;.

Narozen v židovské rodině na olomoucké Resslově ulici č.1. Od roku 1920 pracoval ve Vídni v Theater an der Josefstadt. O rok později odešel do Berlína,kde se podílel na vzniku filmů režiséra Friedricha Murnau (1888–1931). Ve spolupráci pokračoval i po odchodu do USA v roce 1924. Je též podepsán jako autor výpravy pod melodramatem „Sunrise“. V roce 1928 se vrací do Berlína a spolu s Robertem Siodmak (1900–1973) a Billy Wilder (1906–2002) natáčí dokument „ Lidé v neděli“(1929). Hned poté se vrací do Ameriky ze strachu před vzrůstajícím německým nacismem. V roce 1934 natočil v Hollywoodu dnes již klasický horor „ Černá kočka“.Krátce na to se stěhuje do New Yorku, kde z finančních důvodů točí vzdělávací filmy. Od roku 1937 se věnuje převážně etnickým filmům, z černošského, indiánského nebo židovského prostředí, jimiž reaguje na nacistickou politiku. V roce 1942 se stává ředitelem ředitelem společnosti Producer Releasing Corporation produkující nízkorozpočtové béčkové filmy. Během čtyřletého působení pro tuto společnost natáčí několik filmů: např. horor Bluebeard (1944) a v roce 1945 pak mysteriózní snímek Club Havana, kriminální drama Strange Illusion a v současnosti nejlépe hodnocený film Detour (Objížďka). V témže roce se vydává na dráhu nezávislého filmaře a střídavě natáčí v USA i v Evropě. Koncem 60. let se marně snažil o návrat do Hollywoodu. Po několika mozkových příhodách umřel v sanatoriu ve Woodland Hills v Kalifornii.

V roce 2006 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

www.fdb.cz

Poslední městský purkrabí. První kronikář města Litovle.

Redakce Litovelské noviny.3.5.1993­. Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Umělecké centrum Univerzity Palackého bylo otevřeno v zrekonstruované budově bývalého jezuitského konviktu.

Na Slovanské gymnázium do Olomouce přišel počátkem školního roku 1878/79 a pobyl zde do roku 1881, kdy odešel na malířskou akademii do Prahy. Maloval i taneční pořádky některých spolků, ilustroval studentské časopisy Lípu a Sršeň. Měl rád hudbu a byl dobrý flétnista. Na Olomouc rád vzpomínal a rád se sem vracel. Od 1881 studoval na akademii v Praze, od 1884 na mnichovské akademii, studium uzavřel roku 1887 v Praze u M. Pirnera. Vrátil se do svého rodného kraje, kde vzniklo rozsáhlé dílo, které se stalo cenným etnografickým dokumentem regionálného folklóru. Reprodukce jeho obrazů vycházely na pohlednicích u Prombergra v Olomouci. Dílo malíře Joži Uprky je protkáno postavami bodrých Hanáků. Spisovatel Otakar Bystřina, vzpomíná: " V krušných dobách hledali jsme pro Jožku práci. Doškovali jsme ho nejspiš do Ptení k páteru Jenúfovi, kterému cosi za třicet zlatek maloval. Pak pobýval v Prostějově a tam se zalíbil magnátům hanáckým, s kterými se stýkal ponejvíce v prostějovské Besedě…" Pak maloval v Bedihošti, na nějaký čas se uchýlildo Brodku u Přerova, kde mu stáli modelem leckterý z pánů cukrovarnických a jeho sláva se dostala až ke sluchu jisté stařenky ve Věrovanech, která, aby usmířila Boha, si u Uprky objednala křížovou cestu. Tam si Joža najmul ateliér a za den byl s prvním „zastavením“ hotov.

Poche, E.: Encyklopedie čes. výtvarného umění.Praha 1975.S.546.; Smýkal, J.: Jožka Uprka studentem v Olomouci.In: Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.118–120.; Czmero,Rostislav: Před 140 lety se narodil Joža Uprka. Olomoucký den, 3.11.2001, příl.Víkend.

Působil na RG v Prostějově, od 1909–1922 v Litovli. Učil zeměpis, dějepis. V roce 1910 začal psát stati o evropských zemích do Ilustrovaného zeměpisu všech dílů světa Františka Macháta. Po r. 1918 přepracoval toto vydání. V r. 1923 procestoval celou Evropu. 1924 povolán ministerstvem školství do Prahy, kde působil 48 let. Na Moravu se vracel o prázdninách. 1934–1947 autor učebnic zeměpisu pro střední školy. Od 1945 lektorem metodiky zeměpisu na přírodovědecké fakultě MU v Brně, 1947–1949 na KU Praha.

Fišara, M.: Klement Urban.In: Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli. Litovel 1981.S.100. Mar­tínkovi, J.M.: Naši spisovatelé a geografové.Praha 1998. S. 439.

Hráč na hoboj II. Působil v MFO od 27.10.1959 do 31.3.1961.

Schindler, A. : Členové MFO. Rkp. 1998.

Vystavoval v Galerii pod podloubím r. 1987, přítel T. Černouška.

Spolek olomouckých výtvarníků. Katalog. Olomouc 1991, /foto/;Tomáš Černoušek a jeho přátelé. Olomouc 1987. ;

Profesor učitelského ústavu v Olomouci , kde učil přírodopis, fyziku a matematiku. Regionální.spi­sovatel: Krásy Olomouce, Jak jsme pracovali, aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.220.; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.20.;.

V r. 1919 přesídlil do ČSR. Studoval RG v Moravských Budějovicích. Žil v Brně.

ČSHS II.Praha 1965.S.819.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.620.;.

Studovala gymnázium v Třebíči, maturovala na gymnáziu v Přerově r. 1930, poté studovala FFMU v Brně, kde absolvovala 1935. V r. 1936 se provdala, její muž zemřel v koncentráku. Od r. 1948 žije v Praze. Pracovala v redakci Literárních novin. V literární práci zpočátku užívala pseud. Jurka Baranákov, Marina Kraftová. První příspěvek v časopise Obzor v Přerově r. 1927. ;

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha, ČS 1985.S.390.;.

Herec, divadelní ochotník, zpěvák a recitátor. Prvním ředitelem Okresního Domu osvěty (založen 1954) a poté Spojený závodní klub. Po inscenovaném procesu „Ječmínek“ odešel pracovat jako zásobovač do Tesly, kde zůstal až do důchodu. Teprve v r. 1988 byla uspořádána retrospektivní výstava ochotnick. divadla v Litovli.

Dodatky p.Šik; Litovelské noviny, č. 9/1995, S.9;

Po maturitě na gymnáziu v r. 1960 v Ostravě studoval 1961–1965 LFUP v Olomouci, kterou nedokončil a 1966 až do své předčasné smrti byl zaměstnán v ostravském studiu Čs.televize a spolupracoval s Krátkým filmem ve Zlíně a v Praze. V letech 1978–1983 absolvoval FAMU v Praze, obor režie dokumentární tvorby. Většina jeho autorské a režijní práce se týká lidové kultury (filmové zachycení jevů a slezských osobností). Výrazný byl jeho přínos při tvorbě televizních studiových cyklů " Vonička z domova (1985–1990), Zpívánky (1982–1990), Písně domova (1985–1990) a přenosů z folklórních festivalů (Rožnovské slavnosti, Slezské dny v Dolní Lomné).

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002.S. 118.

Po napoleonských válkách zavládla po letech ve značné části Evropy opět absolutní moc. V Rakousku velmi silná despocie, jejímž sloupem byl nenáviděný ministr Metternich. Myšlenky francouzské revoluce nakonec, i když ne plně, vzplanuly i ve Vídni. Dne 13. března 1848 byla císaři podána naléhavá petice o zavedení konstituce čili o vládu panovníka s voleným sněmem. Císař dne 15. 3. konstituci slíbil a brzy na to se utvořil říšský sněm ve Vídni a také sněmy zemské. Ústavodárný sněm se sešel ve Vídni 10. července 1848. Jeho prvním a hlavním činem bylo zrušení roboty.

Pinkava, Jaroslav: Ústavodárný říšský sněm v Kroměříži 1848–1849. Kroměříž COPT 1997. S 4.

Otevření Üstředního hřbitova v Olomouci, v městské části Neředín. Slavnost zahájil sbor německého pěveckého spolku. Neředínský řídící učitel Hanousek pozdravil jménem obce, poté starosta Brandhuber převzal od městského stavebního rady Kresse klíče od hřbitova.

Rusinský,J. Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín. Olomouc: Votobia,2004.S.99.

Studoval češtinu a ruštinu 1945–1948 na FFUK v Praze a 1948–49 FFUP v Olomouci, krátce učil na severní Moravě. Od r. 1952–1985 působil v Ústavu jazyka českého ČSAV v Praze.

ČBS.Praha 1992.S.759.;.