Osobnosti Moravy.eu

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

Po absolvování reálky v Litomyšli studoval 1885–1889 obor strojírenství na pražské vysoké škole technické. Po studiích byl přidělen do strojírenské dílny železáren ve Štěpánově, později byl přeložen do Sobotína. Byl vynikajícím statikem, konstruktérem a projektantem a získal si velké zásluhy o rozvoj báňského, hutního a stroj. průmyslu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.113.;

Pochází z rolnické rodiny. Po smrti otce jako nejstarší ze čtyř sourozenců musel zanechat studia na gymnáziu v Prostějově a ukončil školu na měšťance v Bedihošti. V roce 1948 byl členem Okresního výboru mládeže Lidové strany v Kojetíně, v únoru1948 vytiskli 4 letáky s textem a básní Karla Vysloužila, které byly zaměřeny proti totalitě. V roce 1948 se oženil a přestěhoval za svou ženou Jitřenkou do Vsetína. Na podzim 1949 byl spolu s ostatními členy Lidové strany zatčen a označen za vedoucího protistátní skupiny a 10.6.1950 odsouzen v Olomouci k 20 letům těžkého žaláře ( Bory u Plzně, konc.tábor Vojna, uranové doly u Příbrami). Po propuštění v roce 1957 byl až do roku 1991 zaměstnán v dělnických profesích, převážně v oboru elektro. V roce 1968 absolvoval večerní studium Střední ekonomické školy ve Valašském Meziříčí. Celý život se věnuje literární tvorbě.Básně začal psát v 16 letech. V samizdatu vydal asi 50 sbírek poezie a 10 knih prózy. Veřejně jeho poezie zazněla na autorském večeru ve Viole v březnu 1986. Tiskem vyšla poprve v týdeníku Naše rodina v roce 1987. Užíval též pseudonym Bohumil Rosa. Články a poezii publikoval v periodikách: Literární noviny, Lidové noviny aj. 1994–1998 zastupitelem a radním města Vsetína. Od r. 1991 vydává nejmenší časopis na světě " Hlas z pasínku"(poezie, filozofické úvahy i kritiky). V r. 1992 byl hostem pořadu Z očí do očí Antonína Přidala. Od r. 2001 je iniciátorem poutí píšících křesťanů na Svatém Hostýně. V Olomouci měl zatím dva autorské večery spolu s LKO.

Málková, Iva – Urbanová, Svatava a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Votobia, Olomouc 2001. S.334–335.; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha, Modrý jezdec 1996.S. 177.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S. 172.; NKP – databáze AUT

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

Pocházel z velmi chudých poměrů. Začal studovat v Těšíně, pokračoval v Opavě, ale maturoval na gymnáziu v Kroměříži r. 1879. Poté studoval na vídeňské univerzitě filozofii, germanistiku a historii a dosáhl doktorátu r. 1887.
Plně se věnoval spisovatelské činnosti. Psal německy. Ve svých prózách se rád vracel do krajiny, kterou poznal v dětství.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.22–23. BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002.S. 50.

PhDr. Jacob Julius David

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Rakouský spisovatel, rodák. Účastník protifašistického odboje-popraven.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Opava -Ostrava 1993;

Po maturitě na gymnáziu v Klatovech, studoval filozofii a bohosloví v Praze. V r. 1786 přišel do Olomouce do generálního semináře pro výchovu kněží na Hradisku, od r. 1790 univ. prof. olomouc. univerzity, obor morálka pastorálka. R. 1799 přesídlil do Vídně. V Olomouci vznikly a vyšly jeho Nábožné písně pro katolického měšťana a sedláka /1791/. 2 dílná Příručka učitele lidu. /1787/. Vznikal tu i básnický spis Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli. Vydáno K. H. Thámem v Praze r. 1805. V rukopise zůstal rozsáhlý veršovaný epos z r. 1797 „Divný oučinek potěhu“, zaměřený proti názorům Dobrovského na českou prozódii.

Kapitoly y dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.308.;Přeh­ledné dějiny čes.literatury a divadla v Olomouci.I.Praha 1981.S.64.; Zelený, V.: Václav Stach, starý veršovec.Osvěta, 3, II.díl.1873. S.482–504, 724–741, 841–853.;.

Syn buditele A.V.Šembery.Po studiích v Olomouci, Brně odešel 1849 do Vídně, kde vystudoval G a práva.Vznikaly zde jeho první pokusy spisovatelské, odtud dopisoval do českých listů moravských i pražských/Národní listy/.Žurnalis­tické články podepisoval S.Bodlák.R.1880 se zřekl psaní českého Š ve svém jméně a zaměnil je na SCH.Poté velebil Němce a haněl Čechy.Zemřel jako Schembera.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.144–145.; Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.29.;ZVÚO, 1968, č.137, S.8–14.;.

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Studoval G v Kroměříži, bohosloví v Olomouci, v letech 1906–7 předseda Literární jednoty bohoslovců olomouc. Vysvěcen 1907. Působil v Horní Hynčině, Jestřebí, nyní souč. Město Libavá. 1911–1914 psal kritiky do Našince, přisp. do Archy, 1914 organizoval první výstavu katol. spisovatelů v Holešově. Člen DLU od r. 1913. pseud. Ahasver, Em. Smutný. Jeho pozůstalost zprac. Vilém Bitnar,

/ba/: Odešel předčasně.Lid.dem., 1990, 2.8., S.5.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.27.;Poselství­.Olomouc 1938, S.302–303.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.888;

V r.1944 abs.v O­lomouci školu pro výpravčí vlaku ČSD.Užíval pseud.Josef Lípa, J.M.Lípa.R.1946 u zro­du Malovaného kraje.Redaktor vlastivěd.časopisů.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jm Kraje.1.Brno, KJM 1989, S.160–161.;. Malovaný kraj, 1994, č.6.

pseudonymy:

LÍPA Josef LÍPA J. M.

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

JUDr. Alois Daněk pěvec-amatér, barytonista. Vystupoval v Moravanu v Kroměříži, zejména v Dvořákově Svaté Ludmile nebo Smetanově Hubičce.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.225.;. Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku. Kroměříž 1941. S.41.

Po studiích působil na Slovensku, v Trenčanské Teplé a v Bratislavě. Od r. 1939 v Uherském Hradišti. Propagátor krás Slovenska, zakladatel knižnice Holubica, v níž vydával výběry sloven. spisovatelů a překlady českých autorů. Autor monografie o slov. malíři Št. Strakovi, Fullovi a Galandovi, založil knihomilskou edici Zahrady. V březnu 1939, jako český učitel propuštěn a musel odejít ze Slovenska. Půs. na měšťanské škole a spolupracoval s muzeem. Vedl muzejní časopis v Uherském Hradišti.

Osobnosti roku 1990.Uherské Hradiště, Okresní knihovna 1990.;. Slovník osobností východní Moravy (web.stránky Valašské Athény).

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

Bratr Jaroslava Kratochvíla /1885 – 1945/. Iniciátor studentského časopisu Aurora. Příspěvky v čas. Aurora a Dvacátý věk. V r. 1902 vyšly z pozůstalosti sebrané verše " Na prvních strunách". Bohumil zemřel na tbc.

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.945.;.

Základní školu vychodil v rodišti a poté studoval reálné gymnázium ve Šternberku. Po dvou letech školu opustil a nastoupil do učení jako tkadlec v Libině na Šumpersku. Po vojně r. 1954 pracoval jako skladník v Mototechně v Olomouci. Od r. 1970 žije v Třebíči, kde byl do r. 1976 skladníkem v.p. Technomat. Od roku 1960 publikoval v novinách a časopisech: Rudé právo, Květy, Rovnost, Tvorba, Literární měsíčník aj. Debutoval básnickou sbírkou Ptačí krajiny (Ostrava, Profil 1973), ale jako bibliofili vydal sbírku Milostiplná ( Třebíč vl.n. 1970). Vydal řadu bibliofilských tisků. Autor intimní a přírodní lyriky: Aby už nikdy (Třebíč 1972), Krajiny usmíření (Třebíč 1974), T tvých zahradách (Třebíč, Klub přátel poezie 1975, ilustrace V.Toman), Chystání léta (Brno, Blok 1980).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno KJM 1989;Slovník české literatury 1970–1981.Praha ČS 1985, S.50–51;Lid.demokracie, 30.12.1991..

Obecnou školu vychodil v Holešově. V roce 1874 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté studoval teologickou fakultu v Olomouci. Poté působil v Kyjově, Bílovicích, Hukvaldech, v Místku. V letech 1897–1907 byl farářem v Rajnochovicích a poté v Třeběticích, kde trvale zakotvil. Pěstoval květiny, hlavně růže a jedna růže po něm pojmenována – Rosa Gogelana. Autor několika knih o šlechtění a pěstování květin. Sbíral též lidové pověsti. Pověst z Podhradní Lhoty publikoval v Záhorské kronice.

Kašparová, Milena: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In: Zpravodaj OVM ve Vsetíně.1995. S.41–42.;

Maturoval na učitel. ústavu v Olomouci r. 1924, poté stud. v Praze na Husově fak. 2 roky bohosloví a půs. jako učitel náboženství v Praze, v Prostějově, poté do r. 1945 opět v Praze. Za pobytu v Prostějově se seznámil s B. Václavkem a spolupracoval s ním v odboji. Po r. 1945 na ministerstvu informací, 1963–64 prac. PNP v Praze. Přispíval do časopisů: Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U Blok, Index, Rudé právo, Tvorba, LN, LM. Redigoval Nový život 1954–58. Autor básní. Z díla: Nesmrtelný život. Praha 1984.; Zpěvy sváteční. Výbor z poesie. Praha 1980. Doslov M. Blahynka.;

Slovník české literatury 1970–1981. Praha ČS 1985, S. 239–240.; Žibřid, 3/2005, S.2–3;

'

Absolvoval učitelský ústav ve Vídni. Působil jako učitel na vesnických školách v Čechách i na Moravě. Zejména za svého učitelského pobytu na Šumpersku se věnoval botanickému výzkumu. Působil od r. 1905 ve Václavově (n.m.č. Oskava), v Temenici (n.m.č.Šumperk a v obci Obědné (n.m.č.Libina).Jeho bohaté sbírky jsou uloženy v muzeích v Brně, Olomouci a v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.122;

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Od r. 1928 sbormistr dětského sboru DTJ, pak smíšeného sboru Svornost, redaktor čas. Akordeon. Autor textů ke zpívaným sborovým skladbám. Autor vlastenec. básní.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.25.;.

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

Narozen v Žešově (n. součást města Prostějov) Do obecné školy chodil v Prostějově, poté navštěvoval piaristické gymnázium v Kroměříži, ostatní třídy v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu r. 1878. Poté vstoupil na bohosloví, které však brzy opustil pro dráhu novinářskou a spisovatelskou. Roku 1882 vstoupil do vídeňské redakce „Der Parlamentär“, po zániku do pražské redakce „Politik“ a krátce působil v olomouckém Našinci. V Praze pracoval pro různé časopisy, vedl red. Kutnohorských listů a Šubrtovy Divadelní listy. Básnické jméno Žeranovský přijal podle ulice Žeranovská v Prostějově, kde bydlela jeho studentská láska. Literárně překládal do češtiny klasická díla a puvodní tvorbu (např. J. Vrchlického, K.H. Borovského) do němčiny. Psal přírodní lyriku : První jaro; Motivy z Hané atd. Básně publikované v časopisech psal hanáčtinou. Užíval též pseudonym P. S. Eudonym. Zemřel v ústavu choromyslných, pohřben v Prostějově.

Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.S.120 – 122, 238 ad.; Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938, S. 235–236; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů, Praha 1973, S. 1211./B.Slavík uvádí den úmrtí 9.1., ost.10.1.; ;