Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Mělník, Praha, Přerov, Sobotka | |||||
Obory působení: | básník, pedagog, porotce, redaktor, spisovatel | |||||
Anotace: |
Od dětství měl vřelý vztah ke knihám, což vedlo ke studiu češtiny a historie na Pedagogické fakultě UP, kde promoval r. 1967. Pak působil jako středoškolský pedagog a obvodní inspektor kultury. Žil také v Přerově, kde byl členem folklorního souboru Hanák. V letech 1972–1973 v Brně na JAMU absolvoval Letní školu pantomimy a následně v Praze na Lidové konzervatoři obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo, herectví, režie, dramaturgie a literární žánry. Od r. 1980 žil a působil v Praze. Byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8. Přispíval do periodik: Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy. Od roku 1997 byl přijat do Obce spisovatelů. Ponejvíce psal poezii. Byl členem mělnického sdružení PEGAS. Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti. Sbírkou soustředěnou na jediné téma, jímž se stala tragická smrt dvou letců ve 30. letech, je bibliofilie Odlety navždy. Autor se snaží vcítit do pocitů letců, navozuje atmosféru boje se živly i se strachem, ale zároveň zachycuje vášeň z létání, jíž se i přes hrozící nebezpečí nedá odolat. Často se v této sbírce objevuje motiv Ikara a jeho pádu. Taktéž je létání tematizováno z pohledu žen – manželek obou letců, jež se o své muže obávají a následně truchlí nad jejich smrtí. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Sčítání (BB 1993); Slova na lodyhách (BB 1994); Den ze spálených snů (BB 1995); Odlety navždy (BB 1998); Radost nejezdí vždycky na bílém koni (BB 1999); Pouzdro pro slavíky (BB 2000); Mrtvé ryby v hloubce neplavou (BB 2000); Jablka z ošatky (BB 2000); Šlapu po křídách (BB 2000); Zranění v čase změn (BB 2000); Léto zase vyrovnalo účet (BB 2001); Děti s netečnýma očima (BB 2002); Muž v hořící plástvi (BB 2002); Pírkem na hranatá ústa (BB 2004); V krajině srdce soutok (BB 2009); Devátá výstraha (BB 2009); Vytaženo ze zašlých rámů (BB 2009); Otisky kdekoliv (BB 2011); Čas ticha voní u zdi (BB 2012). Příspěvky ve sbornících: Sběrník lidských slov I, II, III (1989); Zrození světla (1990); A jednou vydám knížku… (1992); Den na kolečkách (1993); Modrá hodinka (2000); Dny poezie: Broumov (2001); Pošli to dál (2003); Pošli to dál II (2004). Jeho básně najdeme také v almanachu české poezie Vladimíra Stibora a to: Řeka úsvitu; Řezbáři stínů; Rybáři odlivu a Pastýři noci. Za literární tvorbu získal řadu ocenění: Literární Šumava 1997. Literární Varnsdortf 1998, Mělnický Pegas 1998. Šrámkova Sobotka 1995; 1996 a 1997. |
|||||
Zdroj: |
Všetička, František: Olomouc literární 4. Olomouc 2020.S. 167 – 170. Kvítka z Pegasu. Mělník 2022. Odkrajování času. Mělník 2019 Bibliografická databáze ÚČLAV ČR, autorka Chomiszaková,Iva (2012) a aktualizace hesla 2014 Osobní korespondence /hš Jaroslav Schnerch. UPOL Olomouc Studie a články: Dvořák, A.: Znovu a znovu si pročítám verše básníka Jaroslava Schnercha. Debut. Sčítání. 1993. Machala, L.: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomouncensia 2009. Fridrich,R.: Poezie sentimentu. Tvar 2000, č.13. Příloha Salon č. 346,S.3. Parte |
|||||
Poznámka: |
Mgr. Jaroslav Schnerch |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bratislava (SR), Olomouc, Ostrava, Těšetice | |||||
Obory působení: | historik, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Základní školu absolvoval na chlapecké škole NaHradě, vyšší třídy
absolvoval na jedenáctiletce ve Starých Hodolanech. V letech 1957–1961
vystudoval na UPOL historii a geografii. Po vojenské službě a krátkém
učitelování na základní škole v Těšeticích, nastoupil v r. 1964 |
|||||
Zdroj: |
Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.344.; Kartotéka VSMO., Kdo je kdo 91/92 ČR Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1991. Kovářová, Stanislava: Odešel doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.. In: Olomoucký archivní sborník č.20,2022.S. 215–216. (fotoportrét). |
|||||
Poznámka: |
doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc. |
|
||||||
Místo narození: | Říkovice | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Kojetín, Němčice na Hané, Olomouc, Přerov, Zábřeh | |||||
Obory působení: | archivář, básník, bibliograf, knihovník, učitel | |||||
Anotace: |
Vlastním jménem Jiří Koplík. Vystudoval historii, filozofii a bohemistiku. Působil jako učitel v Kojetíně a v Němčicích na Hané, do roku 1959. Poté archivářem v Zábřehu, knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouci a těsně před důchodem pracoval v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. Nyní externě pracuje v knihovně olomouckého Arcibiskupství. Básnické sbírky do knihovny daroval, ale nepřál si být uváděn v katalogu, v kalendáři. Sbírky: Jabloňové kvítí (1999); Po dešti čisto (2006); Kraj nevyvolený (2007); Trs života (2009). Nejsme sami (2011) |
|||||
Zdroj: |
Kolář, Bohumír: Stadníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183. |
|||||
Poznámka: |
PhDr. Jiří Koplík |
|
||||||
Místo narození: | Vysoké Mýto | |||||
Místo úmrtí: | Třinec | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Šumperk, Třinec | |||||
Obory působení: | programátor, publicista odborný, šachista, šachový skladatel | |||||
Anotace: |
Rod. jménem Sikora Jan. Šachy jej naučil ve třinácti letech otec. V době středoškolských studií v roce 1957 se účastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci. Maturoval v roce 1959 na gymnáziu v Šumperku a pak dva roky pracoval jako soustružník. Poté narukoval na 26 měsíců k PTP do Rimavské Soboty. Po návratu z vojny mu přestala platit první VT v šachu a musel začínat znovu. Pracoval jako technolog po dobu pěti let. V roce 1965 vyhrál Krajský přebor Ostravského kraje a získal zároveň titul km (kandidát mistra). V roce 1968 se odstěhoval do Třince, kde začal pracovat jako programátor a posléze jako systémový inženýr. Na 64 polích získával jeden úspěch za druhým a v roce 1974 se stal Mistr sportu a r. 1981 Mezinárodním mistrem. Věnoval se také skladatelské soutěži. Složil na 20 studií a v r. 1988 získal 1. cenu v prestižním maďarském časopisu Sakkelét. V periodiku Československý šach 1984 uveřejnil 18 studií. Též byl rozhodčím dvou mezinárodních turnajů.V roce 2008 se účastnil Mistrovství Evropy seniorů (nad 60 let) s pětičlenným týmem předních reprezentantů ČR a z Drážďan přivezl zlaté medaile. |
|||||
Zdroj: |
Almanach moravskoslezských problémistů. Brno SNZZ 1999. S.19. http://sachymosty.webnode.cz/…ikora-lerch/ Malá encyklopedie šachu. Praha, Olympia 1989. S.194. http://otavinka.blog.cz/1209/jan-lerch http://otavinka.blog.cz/…ici-sachista https://www.chess.cz/…ikora-lerch/ |
|||||
Poznámka: |
IM Jan Sikora Lerch |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Jarcová | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Oznice, Praha, Valašské Meziříčí | |||||
Obory působení: | básník, literární poradce, nakladatelský redaktor, novinář | |||||
Anotace: |
Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000). |
|||||
Zdroj: |
Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie |
|||||
Poznámka: |
Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bystrovany, Hlubočky, Olomouc, Přáslavice, Velká Bystřice, Velký Týnec, Velký Újezd | |||||
Obory působení: | duchovní, farářka | |||||
Anotace: |
Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Brodek u Přerova | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bohuňovice, Grygov, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Pěnčín, Praha, Přerov, Tršice, Velký Týnec, Vsetín | |||||
Obory působení: | kněz, knihovník | |||||
Anotace: |
Bratr archiváře Vladimíra (* 1935) V jedenácti letech začal studovat reálné gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1948. Poté odešel studovat do Prahy na Husitskou teologickou fakultu, kde se seznámil se svou nastávající ženou Dagmarou (viz t.) Dva dny po promoci a vysvěcení na kněze Církve československé husitské v říjnu 1952 nastoupil do Vsetína odkud musel záhy odejít na vojnu. Po vojně nastoupil do Pěnčína (u Konice) odkud v r. 1957 odešel do Bohuňovic. Zde působil do dubna 1961, kdy musel nastoupit do výroby. Do konce r. 1966 pracoval v Hutní odbytové základně (později Ferona) v Olomouci. V letech 1967–1973 se vrátil k duchovní činnosti a působil v Přerově, v rodišti, v Lipníku. V období normalizace opět ztratil státní souhlas s výkonem kněžské služby a tak se vrátil do Ferony, kde pracoval jako skladník, později ve šroubárně a ve volných chvílích se věnoval knihovnické práci. Působil zde do konce r. 1989. Počátkem r. 1990 se mohl vrátit do služeb církve. Působil v Přerově jako farář, od července 1990–31.8.2001 byl farářem ve Velkém Týnci. Poznal i řadu okolních obcí. Často publikuje na stránkách Týneckých listů. Bydlí i s rodinou v Olomouci, |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75.; Parte. Rozloučení s Mgr. Miroslavem Spáčilem se konalo 18.3.2016 ve 14 hodin v Husově sboru v Olomouci. |
|||||
Poznámka: |
Mgr. Miroslav Spáčil |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Samotišky | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Samotišky | |||||
Obory působení: | bibliofil, knihovník, odborný publicista | |||||
Anotace: |
Dětství a mládí prožíval v Samotiškách u Olomouce. V roce
1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté byl dokonce války
totálně nasazen. Od r. 1945 pracoval jako knihovník v Obchodní a
živnostenské komoře v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na
Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala
prověrková komise v roce 1948. Po zrušení obchodních komor v roce
1949 přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým
studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu
let jako vedoucí knihovnických služeb, v posledním období zastával funkci
zástupce ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své
profesi a v období 1987 – 1998 zpracovával a pořádal knihovní fond
Olomouckého arcibiskupství. Souběžně byl od roku 1995 do 2000 aktivním
členem Knihovní rady Okresní knihovny v Olomouci. Od roku 1991 se věnoval
činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké. Čestný člen Spolku
českých bibliofilů v Praze (1989). |
|||||
Zdroj: |
ap-: Jeho láskou je kniha: Stráž lidu 1989, 27.7., S.4; ZVSMO 1979, č.11–12, S.22;- KKC v Olomouci, 1984, květen; Z knihovnické praxe, 1984, seš.83, S.24;. Právo, ve čtvrtek 27. 11. 2003, příloha Salon https://www.samotisky.cz/…ejkal/d-1026 |
|||||
Poznámka: |
Narozen v Holici u Olomouce, nyní Olomouc. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Jeseník, Olomouc, Zábřeh | |||||
Obory působení: | literární vědec, pedagog vysokoškolský, teatrolog | |||||
Anotace: |
Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20. |
|||||
Zdroj: |
Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.; |
|||||
Poznámka: |
Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místo úmrtí: | Kroměříž | |||||
Místa pobytu: | Kroměříž, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | malíř akademický, pedagog vysokoškolský, restaurátor | |||||
Anotace: |
V roce 1951 abs.VŠUP Praha, 1951–53 spec.šk.malíř.a restaur.technik, AVU Praha, 1954–1958 aspiratura AVU Praha.1968–1971 externí učitel na KVTV FFUP, obor restaurátorství.Výsledky své práce vystavuje, odborná publicistika.Vlastní malířská tvorba. |
|||||
Zdroj: |
Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;. |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Brno | |||||
Místa pobytu: | Brno, Olomouc | |||||
Obory působení: | dirigent, dramaturg, režisér hudební, skladatel hudební | |||||
Anotace: |
Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce). Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 abs.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hudba k filmu Princezna se zlatou hvězdou. |
|||||
Zdroj: |
Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;. |
|||||
Poznámka: |
Droždín je součástí města Olomouc. |
|
||||||
Místo narození: | Horka nad Moravou | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Budětsko, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | grafik, ilustrátor, sochař, výtvarník | |||||
Anotace: |
Malíř, grafik, autor realizací v oboru užitého umění ( gobelíny, knižní grafika, plakáty, značky, medaile, domovní znamení) a průmyslového výtvarnictví. Studia: Závodní učňovská škola grafická při n. p. Svoboda v Praze, obor litograf – reprodukční grafik ( 1954–1957, V. Bubeníček, O Menhart), soukromě studoval u malíře a grafika F..Bělohlávka, absolvoval večerní kursy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1977 , kolektivně od roku 1969 . Zastoupení v soukromých sbírkách: CZ.Ceny: Medaile rektora Univerzity Palackého v Olomouci za podíl na rozvoji školství ( 1986), Pamětní list s medailí od Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (2005). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registován při Českém fondu výtvarných umění ( 1982–1987), Unie výtvarných umělců České republiky ( 1990–1998), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 2000). Autor pamětní desky věnované Amadeu Mozartovi na Hauensetildově domě na Dolním náměstí v Olomouci, který byl odhalen 5.12.2001. Výstava k 70 tinám umělce se konala v Galerii G s názvem Ohlédnutí ve dnech 1.4. – 2.5.2009. Průřez torza tvorby, která zůstala po povodni v roce 1997. |
|||||
Zdroj: |
Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. Matyáš, Bohuslav: Smuteční řeč 6.6.2012. |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | umělecký fotograf, výtvarný pedagog | |||||
Anotace: |
Narodil se v rodině ruského legionáře, majora čs.armády. Od útlého dětství pobýval v důsledku otcova vojenského působení v mnoha místech Československa – v Turčanském Svatém Martině, Komárně, Parkáni, Hranicích a v Krnově, odkud se rodina po útěku ze zabíraných Sudet v roce 1938 vrátila do Olomouce. Studoval nižší třídy Slovanského gymnázia, Vojenskou leteckou akademii a v letech 1947–1951 absolvoval FF UP v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Doktorát získal v roce 1952 a poté působil jako středoškolský profesor na Slovanském gymnáziu. V roce 1960 stál u založení Lidové školy umění, kde byl ředitelem a podílel se na tvorbě osnov pro výtvarné obory. Získal nejen objekt na Nové Ulici, ale celý jej rekonstruoval pro potřeby LŠU.. V letech 1954–1974 externě působil na Univerzitě Palackého jako lektor fotografie. Je nositelem mezinárodního titulu MFIAP, nejvyššího vyznamenání, jakého může fotograf dosáhnout. Měl přes 150 autorských výstav, např. v Olomouci, Praze, Brně, Hodoníně, Liberci, Opavě, Ostravě, Linci, Innsbrucku, Berlíně, Hamburku, Burghausenu, Fuldě, Würzburgu, Norimberku, Římě, Reggio Emilia, Bordeaux, Krakově, Tallinu, Rize, Kaunasu, Vilniusu aj. a zúčastnil se přes 400 kolektivních výstav. Získal celou řadu ocenění a zlatý odznak Svazu českých fotografů. V posledním období se věnoval tvorbě publikací o historii a životě v Novém Hrozenkově. Je autorem knih Mädchenlandschaften (Düsseldorf 1980) a Fotografie pro Lidové školy umění (Praha 1980, 1983 a 1989). Vyšly o něm monografie od G. Goffeteho (Virton 1983), Karla Dvořáka (Ostrava 1984) a Ludvíka Barana (1990). Jeho fotografie jsou ve sbírkách Národní galerie a Uměleckoprůmyslového muzea a Sbírky Svazu českých fotografů v Praze, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Slezského zemského muzea v Opavě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Lotyšského fotografického muzea v Rize, Asociace litevských fotografů ve Vilniusu V letech 1998–2007 vyučoval na Slezské univerzitě v Opavě. Před 10 lety obdržel Cenu města Olomouce za celoživotní dílo a v červnu 2002 byl výtvarné škole, kterou založil propůjčen čestný název " Základní umělecká škola Miloslava Stibora, výtvarný obor." Spolu s přáteli: Zdeněk Přikryl, Ladislav Rusek a Bohumír Kolář byl členem neformální skupiny PRSK. PaedDr. Stibor má pohřeb na ústředním hřbitově v Olomouci 14.3.2011 ve 14 00 hodin. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana : Cena města Olomouce. Olomouc 2001. http://otavinka.blog.cz/…oslav-stibor Dvořák, K.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1984. Kyndrová, L.: Akty Miloslava Stibora. Praha, Orbis 1967. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Horníček, M.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1989. Přikryl, Z.: K životnímu jubileu Miloslava Stibora. In: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–1988.S. 100–103. Pořad Salón. ČT1. Studio Ostrava 2001. (29.8.2001). |
|||||
Poznámka: |
Básně in memoriam a na jeho počest napsali: Zbyněk Šiška a Ladislav Rusek. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Dvorce | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Brno, Krnov, Olomouc, Prostějov, Sovinec | |||||
Obory působení: | spisovatel, televizní scénárista, varhaník, varhanolog, violista | |||||
Anotace: |
Narodil se v rodině přednosty soudu v Krnově, kam se také spolu s rodiči v roce 1926 přestěhovali. V roce 1938 rodina přesídlila přes Prostějov a Brno do Olomouce. Absolvoval Slovanské gymnázium v r. 1945. Poté studoval dějiny umění a hudební vědu na VŠ v Brně a ve Vídni hru na varhany. Prvním a jediným působištěm se mu stala Olomouc. V roce 1945 pomáhal při zakládání Moravské filharmonie, kde od 15. 6. 1945 do 30. 4. 1986 hrál na housle, violu a na varhany. Stal se varhaníkem u sv. Mořice v Olomouci a zároveň též varhanářem. Opravil Englerovy varhany, postavil varhany v Redutě a z jeho podnětu postaveny varhany ve VMO. Jako koncertní varhaník debutoval v r. 1958 ve Varšavě. V roce 1969 založil dnes již světoznámý Mezinárodní varhanní festival, jehož je stále dramaturgem i ředitelem. Vystupuje v rozhlase i v tekevizi, autor zvonkohry olomouckého orloje a Katedrály sv. Václava, skládá hudbu k filmům a loutkovým hrám. Pro naše i zahraniční televizní stanice připravil několik televizních scénářů např. Zázrak u sv. Mořice, Mezinárodní varhanní festival, Drei berühmte Opereten -Komponisten aus Mähren aa film o Hané, Moravské tance Janáček a jiní, či film o řece Odře). Autor odborných studií a článků. Publikoval do časopisů: Kdy-kde-co v Olomouci, a v denním tisku: Stráž lidu, Hanácké noviny, Svoboda, Puls, Olomoucký den.V ZIPu vycházel seriál vyprávění : Tajemná Olomouc. Dne 21. 5. 1998 mu byla udělena Cena města Olomouce. V období 1998–2009 vyšlo 5 knih pod názvem Tajemná Olomouc. V r. 2005 mu byl udělen na UP titul doctor h.c.. V r. 2009 jej Olomoucký kraj ocenil za celoživotní přínos v oblasti kultury a uvedl jej do Síně slávy. Pohřben v rodišti. |
|||||
Zdroj: |
Jubileum A. Schindlera. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, květen, S. 13;ZVSMO 1975, č. 6, S. 10–11;Zicháček, V. : Antonín Schindler. =Hanácké noviny, 19. 9. 1990, S. 9, příl. foto; ;Lid. demokracie, 20. 6. 1975. , Varhany se mu staly osudem. In: Hvězda pod Rosuticí. Moravský Beroun 1997. S. 99–100. Kolář, Bohumír: Schindler je zosobněním olomoucké kulturnosti. (15.5.2005,web olomouc.cz) Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005,č.5. http://otavinka.blog.cz/…ndler-zemrel BSSSM,suplement 1.Ostrava 2011.S.168. Čermák, M.: 70 let profesora Antonína Schindlera.In: Střední Morava. Olomouc 1995, č.1.S.04–105. Foto. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Brno | |||||
Místo úmrtí: | Hranice | |||||
Místa pobytu: | Litovel, Praha, Uherské Hradiště, Uničov | |||||
Obory působení: | divadelní ochotník, právník | |||||
Anotace: |
SONNTAG Kuneš JUDr. V jeho životních osudech se plně odrazila tragika doby. Po absolvování litovelského gymnázia nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po protinacistické studentské manifestaci r.1939 byl zatčen mezi prvními jako syn prvo-republikového ministra a vedoucí osobnost studentského hnutí. Jen shodou náhod nepatřil mezi popravené, ale nevyhnul se koncentračnímu táboru Sahsenhausen. Roku 1942 byl po třech letech propuštěn a oženil se s Věrou Chrudinovou, dcerou litovelského obchodníka. Krátce žil ve Střelicích (n.m.č.Uničova) Narodily se jim dvě dcery, Věra a Ivana. Po válce byl Kuneš Sonntag jedním ze studentů, kteří se zúčastnili obžaloby K.H.Franka, Dne 7.11.1947 mu prezident Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v boji za osvobození Československé republiky. Krátce po nástupu komunistické moci byl 7.3.1950 znovu zatčen v souvislosti s vyšetřování skupiny „Petr“ (viz ing. Josef Nepustil), Po 18 měsících vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti byl odsouzen Státním soudem Brno pro zločin velezrady a vyzvědačství ke 12 rokům odnětí svobody, pokutě 30.000 Kčs a konfiskaci majetku. Trest absolvoval při těžbě uranové rudy na Sokolovsku. Dne 28.7.1956 byl podmínečně propuštěn na zkušební dobu 7 roků a r.1990 v plném rozsahu rehabilitován Krajským soudem v Brně. Přes tyto trpké zážitky patřil vždy v Litovli k osobnostem kulturního života, jako recitátor, herec ochotnického divadla, ale zejména jako oblíbený právník. V devadesátých letech byl vůdčím činitelem Svazu bojovníků za svobodu. |
|||||
Zdroj: |
Šik, Lubomír. Litovelské osobnosti. (CD-R 2009). Parte. Šik Lubomír: In memoriam JUDr. Karel Sonntag. (rkp) |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Prostějov, Senička | |||||
Obory působení: | básnířka, spisovatelka | |||||
Anotace: |
Studovala G v Prostějově, maturovala ve Francii r.1934 na lyceu v Saint-Germain.1935 pobývala v Oxfordu, 1937 se provdala za JUDr.O.Johna.Literárně debutovala prózou Jaro v Oxfordu /1935/.V literární tvorbě vycházela z rodného Prostějovska, z osobních a rodových vzpomínek.Křížek z ametystů./1940/ líčíživot tří generací svého rodu ze Seničky na Olomoucku.Publikovala v čas.Nový život.V tvorbě pro děti se zaměřila na detektivní žánr. V roce 2000 vydala Hanáckou ságu. (memoáry). |
|||||
Zdroj: |
Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.349–350.;. |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Šternberk | |||||
Místa pobytu: | Jihlava, Olomouc, Prostějov | |||||
Obory působení: | básník, filozof, pedagog vysokoškolský, překladatel, publicista odborný, redaktor | |||||
Anotace: |
Narodil se v učitelské rodině, hlásící se prokrové tradici rodu Stunů ( Matěj Stuna byl herec a spisovatel v době národního obrození). Do 11 let bydlel s rodiči v Jihlavě a pak v Prostějově, kde maturoval na prostějovském klasickém gymnáziu v roce 1950, poté studoval FFUP v Olomouc, obor filozofie a historie a promoval r. 1954. Po vojně v letech 1956 – 1960 byl redaktorem Stráže lidu. Poté působil na Univerzitě Palackého (1960–1981). Překládal z ruštiny.Řadu let byl vysokoškolským učitelem, v roce 1970 jmenován docentem. Byl publicisticky činný, zabýval se oblastí kultury a poezie. Do Filozofického časopisu psal recenze a zprávy o nových knihách. Pravidelně přispíval do olomouckého tisku, a sborníku Střední Morava. Terezínské listy, Nová Svoboda, Právo, Tvorba. V brněnské Rovnosti publikoval řadu medailonů moravských kulturních osobností. Spolupracoval s ČRo Ostrava a Olomouc. Jeho syn Jan Stuna, též publikuje v regionálním tisku. |
|||||
Zdroj: |
Slovník českých filozofů. Brno MU 1998.S.546. Galerie rodáků a nejen jich (7.8.2014) |
|||||
Poznámka: |
Doc. PhDr. Rudolf Stuna, CSc. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Ostrava, Přerov | |||||
Obory působení: | grafik, chemik, loutkář, prozaik, toxikolog, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977). |
|||||
Zdroj: |
Dokumentační list – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf |
|||||
Poznámka: |
RNDr. Břetislav SMYSL, CSc. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Bratislava (SR) | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Šternberk, Velká Bystřice | |||||
Obory působení: | dirigent, hudebník, kněz řádový, skladatel | |||||
Anotace: |
Studoval konzervatoř a AMU v rodišti a v letech 1969–1973 bohosloveckou fakultu UP v Olomouci. Působil ve Šternberku v letech 1975–1979, od roku 1985–1990 ve Velké Bystřici a poté zakotvil v Olomouci na Nové Ulici. Skládal symfonickou hudbu, upravoval lidové písně a spolupracoval s rozhlasem. Od roku 2002 byl členem Prostějovské komendy Řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Zemřel 5. listopadu 2007 v Olomouci a pohřben byl v rodišti. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013, č.6, S.4. |
|
||||||
Místo narození: | Brno | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Břeclav, Cholina, Olomouc, Přerov | |||||
Obory působení: | básnířka, grafička, malířka, pedagožka výtvarná | |||||
Anotace: |
Studovala 1947–49, a 1962–66 FFUP v Olomouci u prof.V.Mokrého,
J.Zrzavého, Vl.Navrátila, J.Vydry a A.Berana.V letech 1961–63
půs.pedagogicky na výtvar.odboru LŠU v Olomouci.Samostatně vystavovala
v Olomouci 1969, 1971, 1985, 1989, v Přerově 1974. Realizovala figurální,
epigrafickou a ornamentální výzdobu zvonů pro Vranovice u Prostějova.
Mládí prožila v Břeclavi.Její tvorba vychází z platformy víry, snaží
se dobrat k vnitřní svobodě. Hodně malovala kytice, především bodláky.
V olomoucké galerii Velehrad se ve dnech 14.1.-2.2. 1998 konala výstava
obrazů. |
|||||
Zdroj: |
Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.; ;Kdy kde co v Olomouci 1990, červen,S.9. Běleš,P.: Nikdy se mi netvořilo lehce, říká Vladimíra Stratilová. Hanácké noviny, 17.1.1998.S.6. (Rozhovor). |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místo úmrtí: | Ostrava | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Ostrava | |||||
Obory působení: | pěvec | |||||
Anotace: |
Studoval v rodišti G a Měst.hud.šk.Byl úředníkem v Prostějově.Ve studiu pokrač.v Olomouci u O.Kubína a K.Karenina 1945–49, kdy byl již houslistou operního orchestru divadla v Olomouci.Od r. 1949 člen opery v Ostravě. |
|||||
Zdroj: |
Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.661.; Nekvasil, M.: Jubileum.=Štafeta, 15, 1983, č.4, S.31, 1 obr.;. http://cestipevci.wz.cz/…i/svozil.htm |
|
||||||
Místo narození: | Velká Bíteš | |||||
Místo úmrtí: | Šternberk | |||||
Místa pobytu: | Brno, Olomouc, Šternberk | |||||
Obory působení: | básník, kamenosochař, překladatel, restaurátor, učitel | |||||
Zdroj: |
Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.; |
|
||||||
Místo narození: | Šenov | |||||
Místo úmrtí: | Šenov | |||||
Místa pobytu: | Brno, Karlovy Vary, Olomouc, Opava, Ostrava, Praha | |||||
Obory působení: | literární historik, pedagog středoškolský, pedagog vysokoškolský, prozaik, rusista | |||||
Anotace: |
V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně . |
|||||
Zdroj: |
Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;redig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;. |
|||||
Poznámka: |
Šenov u Frýdku-Místku |
|
||||||
Místo narození: | Štarnov | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Litovel, Olomouc, Šternberk, Zábřeh | |||||
Obory působení: | básník, kulturní pracovník, nakladatelský redaktor | |||||
Anotace: |
Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče (1958) a Antická filozofie v díle P. Bezruče (1991). Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (1997, 2001). Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání (2005), kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert (1978), Hrozen světla (1980) a Život v jablku (1989). Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle (1991) a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno (1991). Nejvíce básnických sbírek vyšlo po roce 1990, některé v několikerém vydání, např. Březinovské apostrofy (1949,1991). V roce 1994 vyšly sbírky: Balada z Ostende, Ikarova křídla, Kaleidoskop pohlednic, Kvetoucí snítka šeříku, Kytice vlčích máků, Na lyru Bedřicha Smetany, Pražské nokturno, Sedm bílých holubů a Štědrovečerní jablko. Poslední básnická sbírka Hamletovské variace vyšla v r. 1998. Byl členem sekce Věda a výzkum u nevládní organizace IFLA (Unesco), díky níž procestoval řadu evropských zemí. Po roce 1990 byl členem Obce spisovatelů. . |
|||||
Zdroj: |
Z díla: Haná v díle P.Bezruče.1958.; Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.308.;. Vzpomínáme. Dokořán.Bulletin Obce spisovatelů 2007,č.41. S.31. |
|||||
Fotky: |