Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 1180
Daruše Burdová *31. 12. 1923 - +12. 9. 2023
Místo narození: Brno
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: pedagog středoškolský, průvodkyně, spisovatelka
Anotace:

Rozená Kolářová. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Brně. Poté pracovala v Zemědělském výzkumném ústavu v Brně a, po válce vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor přírodopis a zeměpis. Po promoci (1949) se provdala a krátce působila (do r. 1951) jako středoškolská profesorka na Střední zdravotnické škole v Brně, Lerchova ulice a poté na rúzných středních školách (n. gymnáziích) v Brně. V roce 1965 se s rodinou přestěhovala do Olomouce a učila na gymnáziu v Hejčíně biologii a zeměpis až do odchodu do důchodu v roce 1981. Poté se věnovala zejména průvodcovské činnosti s využitím znalostí francouzštiny a němčiny. Do listopadu 1989 provázela turistické výpravy po Československu, od prosince 1989 rozšířila své teritorium na země Evropy. Spolupracovala s cestovními kancelářemi Čedok, Akvila, REKOS ad. Patří mezi aktivní studenty Univerzity třetího věku na UP v Olomouci. Koncem roku 2012 vydala vlastním nákladem knihu ""Všechno se mění, vzpomínky zůstávají".(207 s­.). Zemřela z 12. na 13. 9. 2023.

Zdroj:

Almanach gymnázia Olomouc-Hejčín, 2001. Dokumentační list ze dne 28. 4. 2003 s vlastnoručním podpisem a souhlasem s případným publikováním. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 23, 2013, prosinec.S.7–8. Parte.

Poznámka:

Mgr. Daruše Burdová

Fotky:
Jaroslav Schnerch 2 *13. 9. 1943 - +14. 7. 2023
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Brno, Mělník, Praha, Přerov, Sobotka
Obory působení: básník, pedagog, porotce, redaktor, spisovatel
Anotace:

Od dětství měl vřelý vztah ke knihám, což vedlo ke studiu češtiny a historie na Pedagogické fakultě UP, kde promoval r. 1967. Pak působil jako středoškolský pedagog a obvodní inspektor kultury. Žil také v Přerově, kde byl členem folklorního souboru Hanák. V letech 1972–1973 v Brně na JAMU absolvoval Letní školu pantomimy a následně v Praze na Lidové konzervatoři obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo, herectví, režie, dramaturgie a literární žánry. Od r. 1980 žil a působil v Praze. Byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8. Přispíval do periodik: Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy. Od roku 1997 byl přijat do Obce spisovatelů. Ponejvíce psal poezii. Byl členem mělnického sdružení PEGAS. Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti. Sbírkou soustředěnou na jediné téma, jímž se stala tragická smrt dvou letců ve 30. letech, je bibliofilie Odlety navždy. Autor se snaží vcítit do pocitů letců, navozuje atmosféru boje se živly i se strachem, ale zároveň zachycuje vášeň z létání, jíž se i přes hrozící nebezpečí nedá odolat. Často se v této sbírce objevuje motiv Ikara a jeho pádu. Taktéž je létání tematizováno z pohledu žen – manželek obou letců, jež se o své muže obávají a následně truchlí nad jejich smrtí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sčítání (BB 1993); Slova na lodyhách (BB 1994); Den ze spálených snů (BB 1995); Odlety navždy (BB 1998); Radost nejezdí vždycky na bílém koni (BB 1999); Pouzdro pro slavíky (BB 2000); Mrtvé ryby v hloubce neplavou (BB 2000); Jablka z ošatky (BB 2000); Šlapu po křídách (BB 2000); Zranění v čase změn (BB 2000); Léto zase vyrovnalo účet (BB 2001); Děti s netečnýma očima (BB 2002); Muž v hořící plástvi (BB 2002); Pírkem na hranatá ústa (BB 2004); V krajině srdce soutok (BB 2009); Devátá výstraha (BB 2009); Vytaženo ze zašlých rámů (BB 2009); Otisky kdekoliv (BB 2011); Čas ticha voní u zdi (BB 2012). Příspěvky ve sbornících: Sběrník lidských slov I, II, III (1989); Zrození světla (1990); A jednou vydám knížku… (1992); Den na kolečkách (1993); Modrá hodinka (2000); Dny poezie: Broumov (2001); Pošli to dál (2003); Pošli to dál II (2004). Jeho básně najdeme také v almanachu české poezie Vladimíra Stibora a to: Řeka úsvitu; Řezbáři stínů; Rybáři odlivu a Pastýři noci. Za literární tvorbu získal řadu ocenění: Literární Šumava 1997. Literární Varnsdortf 1998, Mělnický Pegas 1998. Šrámkova Sobotka 1995; 1996 a 1997.

Zdroj:

Všetička, František: Olomouc literární 4. Olomouc 2020.S. 167 – 170. Kvítka z Pegasu. Mělník 2022. Odkrajování času. Mělník 2019 Bibliografická databáze ÚČLAV ČR, autorka Chomiszaková,Iva (2012) a aktualizace hesla 2014 Osobní korespondence /hš Jaroslav Schnerch. UPOL Olomouc Studie a články: Dvořák, A.: Znovu a znovu si pročítám verše básníka Jaroslava Schnercha. Debut. Sčítání. 1993. Machala, L.: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomouncensia 2009. Fridrich,R.: Poezie sentimentu. Tvar 2000, č.13. Příloha Salon č. 346,S.3. Parte

Poznámka:

Mgr. Jaroslav Schnerch

Fotky:
Jiří Peřina *28. 12. 1943 - +26. 4. 2023
Místo narození: Velká Bystřice
Místo úmrtí: Velká Bystřice
Místa pobytu: Hanoj (Vietnam), Mariánské Údolí, Olomouc, Paseka, Praha, Prostějov, Šala (SR)
Obory působení: elektrotechnik, projektant, středoškolský pedagog
Anotace:

Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí.

Zdroj:

Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023

Poznámka:

Ing. Jiří Peřina

Fotky:
Jana Konupčíková *24. 4. 1944 - +24. 1. 2023
Místo narození: Kralovice
Místo úmrtí: Šternberk
Místa pobytu: Brno, Přerov, Šternberk
Obory působení: genealožka, knihovnice, publicistka
Anotace:

Absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně a poté pracovala v Přerově. Odtud přešla do Šternberka, kde začala působit v knihovně v letech 1964 – 2003. Zprvu jako řadová knihovnice a od roku 1992 do 2003 jako vedoucí knihovny. Po roce 1989 se podílela na městské samosprávě. V roce 2008 obdržela Cenu města Šternberka za celoživotní činnost v kultuře. Hodně publikovala články o historii knihovny a zabývala se též genealogií.

Zdroj:

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.80. https://otavinka.blogspot.com/…nicky-k.html

Poznámka:

Rozená Štefková.

Fotky:
Milada Písková *28. 8. 1943 - +24. 4. 2022
Místo narození: Zlín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Napajedla, Olomouc, Opava, Přerov, Zlín
Obory působení: literární historička, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Zdroj:

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Poznámka:

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Fotky:
Jan Kasal *4. 6. 1923 - +20. 11. 2021
Místo narození: Přerov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Praha, Přerov
Obory působení: dirigent, pedagog hudební, sbormistr, skladatel
Anotace:

Narozen v rodině advokáta. V Přerově se zapojil poprvé do hudebního života jako klavírista, absolvent Městské hudební školy, sborový zpěvák a později jako sbormistr spolku Přerub. Po gymnaziálních studiích prošel v rámci totalitního nasazení několika zaměstnámi. Teprve po osvobození v letech 1945–49 studoval v dirigentském oddělení pražské konzervatoře u prof. Doležila a Dědečka a Klímy. Zvláště prof. Doležila si velmi vážil pro jeho vysoké odborné vědomosti a jeho pedagogický přístup ke studentům. Nesnášel lajdáctví, nedůslednost a různé výmluvy studentů. To se snažil prof. Kasal uplatňovat později i ve své pedagogické a dirigentské praxi. Již během studia na konzervatoři přijal v letech 1946–48 místo korepetitora a později druhého sbormistra Pražského Hlaholu. Do Hlaholu se vrátil ještě 2 krát – v letech 1960–61 a 1980–92. Pro úplnost bohaté sbormistrovské a dirigentské práce prof. Kasal dlužno uvést alespoň tato tělesa: Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, Československý soubor písní a tanců, Vysokoškolský soubor UK, ženský sbor Charmone aj. Druhým nejdelším obdobím po Hlaholu, bylo osmnástileté působení prof. Kasala – sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů. Byl důstojným pokračovatelem svých slavných předchůdců prof. Doležila a Venhody. Byla to léta usilovné práce s osmdesátičlenným sborem, který se kromě tradičních skladeb zaměřoval na soudobou hudbu a dokonce se nevyhýbal ani experimentálním atonálním skladbám. Pamětníci toto období považují za zlatá léta PSPU. S tímto sborem absolvoval mnoho koncertních zájezdů po celé Evropě. Kmenovým zaměstnáním J. Kasala bylo jeho působení profesora sborového zpěvu a dirigování na pražské konzervatoři v letech 1965–87. Součástí jeho pracovního úvazku bylo vedení studentského smíšeného sboru konzervatoře. Význačná skladatelská činnost (klavírní, symfonické a sborové skladby), a organizace různých festivalů a soutěží, účast v různých domácích a mezinárodních porotách, interpretačních kurzech aj. I ve svém důchodovém věku se aktivně zapojuje do hudebního, zvláště sborového dění v Praze i mimo ni. Byl místopředsedou UČPS. Za svoji práci byl ještě v aktivním věku poctěn mnoha diplomy a uznáními. V roce 1993 získal prestižní cenu Ferdinanda Vacha, v r. 1996 cenu Bedřicha Smetany a Zlatý odznak Ministerstva kultury za celoživotní pedagogickou a dirigentskou práci.

Zdroj:

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963,S.653.; Přehled činnosti čs.divadel 1958.;Praha DÚ 1959, S.141.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.1.Praha 1982, S.233.;. http://www.ucps.cz/…1-clanek.php?…

Jarmila Koluchová *2. 6. 1928 - +10. 11. 2021
Místo narození: Střeň
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: ISIS, psycholožka, skautka, vysokoškolská pedagožka
Anotace:

Rozená Sedláčková Jarmila Od r. 1947 stud. na FFUP obor filozofie a čestina, od1953 dr. psychologie, půs. jako klinická psycholožka na dětském odd. psychiatr. kliniky v Olomouci, 1990 prof. ;od r. 1967 na PdFUP kat. psychologie, do 31. 8. 1991. T. č. působí jako externí učitel na FTK UP a postgraduál. st. PdFUP. V období 1995–2000 externě přednášela Prof. PhDr. Jarmila Koluchová, DrSc. patopsychologii na Vyšší odborné škole sociální a teologické v Olomouci. Autorka knih z oboru.

Zdroj:

Žurnál UP 1992, č.25, S.6./foto/;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.363.;.

Fotky:
Ivo Hlobil *28. 12. 1942 - +2. 11. 2021
Místo narození: Přerov
Místa pobytu: Olomouc, Praha
Obory působení: kunsthistorik, pedagog vysokoškolský
Anotace:

V roce 1969 abs.FFUK Praha dějiny umění, 1970 Phdr, 1980CSc.1974–1981 odb.as.KVTV FFUP.Autor vědec.studií z obl.památkoví péče a dějin výtv.umění, zejm.středověku a renesance.Pozornost věnuje městu Olomouc.Spolu­zakl.symp.His­torická Olomouc.

Zdroj:

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Poznámka:

Prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.

Fotky:
Leopold Pospíšil *26. 4. 1923 - +25. 10. 2021
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: USA
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: poradce prezidenta, právník, sociolog, spisovatel odborný
Anotace:

Syn JUDr.L.Pospíšila st./1898–1982/;Abs.SG v Olomouci r.1942.Odešel r.1948 spolu s otcem a rodinou do zahraničí.V Oregonu stud.sociologii a antropologii, abs.1956.tč.u­niv.prof.na Yale University a ředitelem antropolog.ústavu v New Haveru ve st.Connecticut, obor právní antropologie.14 knih, 103věd.prací, hovoří 9 jazyky i papuánsky.31 věd­.hodnostá, čl.Amer.nár.AV, poradce prez.G.Busche pro ot.lidských práv.

'

Zdroj:

Zicháček V.: univ.prof.dr.Le­opold Pospíšil.Hanácké noviny 30.5.1992, S.7.;/foto/; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomou­c1997, S.314–316; Paměť národa.

Poznámka:

prof. JUDr. PhDr. Leopold Jaroslav Pospíšil, Ph.D., DSc

Ladislav Lamač *3. 5. 1928 - +5. 7. 2021
Místo narození: Vsetín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Hranice, Olomouc, Praha, Studénka
Obory působení: právník, publicista odborný, redaktor
Anotace:

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Zdroj:

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

Poznámka:

JUDr. Ladislav Lamač

Fotky:
Ladislav Pospíšil *20. 6. 1927 - +13. 5. 2021
Místo narození: Košice (SR)
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Horka nad Moravou, Olomouc, Praha, Prostějov, Přerov, Uničov
Obory působení: architekt, hudební organizátor, hudební publicista, jazzman, projektant
Anotace:

Zemřel jeden z nejvýznamnějších olomouckých architektů 20. století Ladislav Pospíšil. Košický rodák vystudoval 1938–1946 SGO a poté obor architektury a pozemního stavitelství na Vysokém učení technickém v Brně (1946–1950), kde tehdy vyučovali vynikající představitelé meziválečného funkcionalismu, například Bohuslav Fuchs nebo Bedřich Rozehnal. V roce 1950 našel zaměstnání ve Stavoprojektu, nejprve v pražském Ateliéru národního umělce Jiřího Krohy, krátce v Bratislavě a nakonec, od roku 1953, v olomouckém středisku. Ladislav Pospíšil patřil ke generaci, jíž byla v počátcích tvorby vnucena doktrína socialistického realismu. V Olomouci však především patřil k těm, kteří ji pomáhali překonat ve prospěch moderní architektury, navazující na československou meziválečnou avantgardu i současné světové trendy. Svědčila o tom nejen jeho novostavba ubytovny Stavařov (1959–1960) rozvádějící ideu kolektivních domů, ale zejména objekt, který zde bylo možné po dlouhé době považovat za první skutečně moderní stavbu, tzv. Černý dům u hlavního nádraží (1958–1959). Celý nový domovní blok sice získal celostátní ocenění, ale „někdo z olomouckého okresního výboru KSČ přišel s tím, že černá a bílá byly barvy SS“, vzpomínal po létech Pospíšil. Černá barva průčelí měla zkrátka zpochybnit dobový optimismus. Navíc byl pan architekt známý spoluprací při zakládání džezového klubu ve Slovanském domě. A tak při kádrových prověrkách v roce 1958 dostal nejhorší ohodnocení a musel ze Stavoprojektu odejít. Po čase mu sice byl povolen návrat, ale definitivní výpověď obdržel po prověrkách v roce 1971. Nové útočiště našel v čerstvě založeném družstvu DRUPOS, kde brzy společně s obdobně postiženým Petrem Braunerem vytvořili pilíře projekčního týmu. Ladislav Pospíšil také navrhl provozní budovu na Tabulovém vrchu, kterou opět koncipoval v kombinaci černé s bílou. Svoje demokratické přesvědčení uplatnil okamžitě v listopadu 1989 angažovaností v Občanském fóru. Od r. 1953 v Olomouci, ve Stavoprojektu v Pozemních stavbách a od r. 1971 v Drupos. Řešení výtvarných záležitostí. Projekty: Uničov, Horka nad Moravou, Prostějov ad. Od mládí jej přitahoval jazz. V roce 1955 založil a do r. 1970 vedl olomoucký Kroužek přátel jazzové hudby, jehož zřizovatelem byly ZK ROH Moravské železárny, UP a OKS. Pořádal četné přednášky a podílel se na organizaci ČAJF.

Zdroj:

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.19–20.;. Zatloukal, P.: Aktualita MUO. 3.6.2021. Nekro­log. www.SGO.cz

Poznámka:

Ing.arch. Ladislav Pospíšil

Fotky:
Miloš Bařinka *24. 11. 1931 - +8. 4. 2021
Místo narození: Slavičín
Místo úmrtí: Slavičín
Místa pobytu: Brno, Haná, Kroměříž, Luhačovice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Zlín
Obory působení: nakladatel, pedagog středoškolský, projektant
Anotace:

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Zdroj:

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstviwww.atelierim.cz

Poznámka:

Ing. arch. Miloš Bařinka

Fotky:
Stanislav Bdinka *15. 12. 1951 - +29. 3. 2021
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Jeseník, Krnov, Ostrava, Uničov
Obory působení: aranžér, hudebník, malíř, portrétista, výtvarník
Anotace:

Vyučen aranžérem na ZUŠ Štursova, Olomouc. Pracoval jako aranžér v Jednotě Olomouc v období 1978–1985. Oděvy Olomouc s působením v různých místech Moravy: Jeseník, Krnov, Uničov, Ostrava. Jeho velká plátna umístěna ve vinárně Ing. Čalkovského v Olomouci. Ve volných chvílích se věnoval hudbě, bicí a kytara. Po operaci šedého zákalu téměř oslepl a chodil s bílou holí. Zemřel na covid.

Zdroj:

Osobní setkání na Příčné 999/2 dne 21.4.2020

Václav Jašek *28. 9. 1942 - +26. 1. 2021
Místo narození: Samotišky
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Dolany, Olomouc, Štíty, Šumperk
Obory působení: pedagog
Anotace:

V roce 1960 absolvoval Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci. Po maturitě učil od r. 1960 na ZŠ Šumperk, Heroltice ZVŠ, 1963– 70 ZŠ Štíty, 1970–79 ZŠ Holečkova Olomouc, 1979–86 ZŠ Dolany, přitom dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP, obor matematika a fyzika. Od r. 1992 ředitel Střediska informatiky a služeb škole, od r. 2000 ředitel Pedagogického centra. 1986–90 metodik OPS. Od roku 1990 publikuje v odb. tisku, oblast pedagogika.

Zdroj:

osobní sdělení 2001/HŠ. email – zpráva o úmrtí dne 10.9.2021.

Hana Maciuchová *29. 11. 1945 - +26. 1. 2021 „“
Místo narození: Šternberk
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Praha
Obory působení: herečka, pedagožka, recitátorka
Anotace:

Vyrůstala v uměleckém rodinném prostředí. Její otec byl učitelem
cizích jazyků a působil také jako herec a režisér ochotnického
divadla. Maminka (1925–2004) byla herečkou amatérské scény,
vynikající recitátorka a knihovnice. Hanička si užila rodiště čtyři
roky a pak se přestěhovala s rodiči do Olomouce. Zde chodila do obecné školy, absolvovala gymnázium v Hejčíně a poté odešla studovat DAMU do Prahy. Již během studií začala hrát v Divadle Za branou. V roce 1971 získala angažmá ve Vinohradském divadle, kde hraje dodnes. Kromě mnoha divadelních rolí se zapsala i do srdcí televizního diváka seriály Krkonošské pohádky (1974), Chalupáři, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Ulice, Náves, Příkopy ad. Životním partnerem jí byl dvacet let herec Jiří Adamíra (1926–1993). Po dlouhé těžké nemoci zemřela v Olomouci. Poslední dny pobývala u sestry Silvie Markové. V letech 1994–2004 vyučovala na Státní konzervatoři v Praze. V roce 2007, 2008, 2009 a 2010 získala cenu TýTý, v anketě Hvězda mého srdce (2008) byla zvolena mezi desítku nejoblíbenějších hereček a v r. 2009 se stala Ženou roku ANNO a dvakrát zvítězila v anketě „ Neviditelný herec“ o nejpopulárnější herecký výkon v Českém rozhlasu. . V červnu 2010 dostala Cenu města Olomouce za rok 2009, v září 2010 převzala na hradě Šternberk Čestné občanství města Šternberka a u příležitosti státního svátku dostala od prezidenta republiky Václava Klause dne 28.10. Medaili Za zásluhy v oblasti kultury.

Zdroj:

ČBS .Praha 1992.S.420., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998. Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.83–84. http://www. otavinka. blog.cz

Fotky:
Květuše Lepilová *9. 4. 1933 - +24. 12. 2020
Místo narození: Ostrava
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Praha, Zlín
Obory působení: editorka, pedagog vysokoškolský učitelka, redaktorka, rusistka, slavistika
Anotace:

Rozená Lýsková, dcera národního umělce, prof. Františka Lýska, DrSc. Maturovala na gymnáziu v Brně roku 1951. V roce 1953 absolvovala klavír a zpěv na brněnské konzervatoři a 1956 absolvovala FF MU v Brně. V roce 1957 působila ve Zlíně v rozhlasovém studiu jako externí hlasatelka. V roce 1958 se provdala v Brně. 1971 FFUK Praha a v Olomouci od r. 1981.

Zdroj:

http://www.slaviste.cz/index.php?… http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?…

Poznámka:

Doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc.

Pavel Kamas *7. 12. 1947 - +14. 12. 2020
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Opava, Praha, Záhřeb (Chorvatsko)
Obory působení: pedagog vysokoškolský, pěvec
Anotace:

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Zdroj:

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Poznámka:

Doc. MgA Pavel KAMAS

Fotky:
Jan Sikora - Lerch *14. 9. 1942 - +26. 8. 2020
Místo narození: Vysoké Mýto
Místo úmrtí: Třinec
Místa pobytu: Olomouc, Šumperk, Třinec
Obory působení: programátor, publicista odborný, šachista, šachový skladatel
Anotace:

Rod. jménem Sikora Jan. Šachy jej naučil ve třinácti letech otec. V době středoškolských studií v roce 1957 se účastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci. Maturoval v roce 1959 na gymnáziu v Šumperku a pak dva roky pracoval jako soustružník. Poté narukoval na 26 měsíců k PTP do Rimavské Soboty. Po návratu z vojny mu přestala platit první VT v šachu a musel začínat znovu. Pracoval jako technolog po dobu pěti let. V roce 1965 vyhrál Krajský přebor Ostravského kraje a získal zároveň titul km (kandidát mistra). V roce 1968 se odstěhoval do Třince, kde začal pracovat jako programátor a posléze jako systémový inženýr. Na 64 polích získával jeden úspěch za druhým a v roce 1974 se stal Mistr sportu a r. 1981 Mezinárodním mistrem. Věnoval se také skladatelské soutěži. Složil na 20 studií a v r. 1988 získal 1. cenu v prestižním maďarském časopisu Sakkelét. V periodiku Československý šach 1984 uveřejnil 18 studií. Též byl rozhodčím dvou mezinárodních turnajů.V roce 2008 se účastnil Mistrovství Evropy seniorů (nad 60 let) s pětičlenným týmem předních reprezentantů ČR a z Drážďan přivezl zlaté medaile.

Zdroj:

Almanach moravskoslezských problémistů. Brno SNZZ 1999. S.19. http://sachymosty.webnode.cz/…ikora-lerch/ Malá encyklopedie šachu. Praha, Olympia 1989. S.194. http://otavinka.blog.cz/1209/jan-lerch http://otavinka.blog.cz/…ici-sachista https://www.chess.cz/…ikora-lerch/

Poznámka:

IM Jan Sikora Lerch

Fotky:
Zdeněk Přikryl *4. 7. 1928 - +2. 4. 2020
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Hranice
Místa pobytu: Olomouc, Paříž (Francie)
Obory působení: básník, publicista odborný, sochař, vysokoškolský profesor
Anotace:

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Zdroj:

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Poznámka:

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl

Fotky:
Bohumír Kolář *10. 11. 1932 - +2. 1. 2020 „“
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Štěpánov
Obory působení: básník, pedagog, publicista
Anotace:

Dětství a mládí prožil v rodišti, kde v roce 1945 začal studovat reálné gymnázium.Věnoval se skautingu a roku 1947 se zúčastnil Jamboree ve Francii. V roce 1950 přestoupil na nově založené Pedagogické gymnázium v Olomouci, kde maturoval. Učil pak na malotřídních školách Olomoucka a po deseti letech přešel do Štěpánova u Olomouce a začal dálkově studovat Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, kde promoval v roce 1965. V letech 1963 až 1989 učil v Olomouci-Nemilanech. Pak byl povolán do školské správy, odkud v roce 1991 odešel do důchodu. Publikoval od roku 1978. Psal do pedagogického a regionálního tisku. Od roku 1984 byl předsedou literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kterou spoluzaložil v listopadu 1983. V roce 1987 se stal členem Spolku českých bibliofilů v Praze. Od roku 1991 se zabýval kulturním zpravodajstvím. Působil v Hanáckých novinách, Olomouckém týdnu a v roce 2002 v Olomouckých listech jako spolupracovník.Jeho články najdeme i na stránkách řady periodik na Prostějovsku i Přerovsku , v Učitelských novinách, Mostech ad. Za kulturní činnost obdržel v roce 2002 Cenu města Olomouce. Od podzimu 2002 publikuje i v internetových novinách, na olomoucké webové stránce. V letech 2006 – 2011 byl předsedou Literárního klubu Olomouc. Kromě rozhovorů s významnými osobnostmi, píše také recenze, fejetony, příběhy, aforismy, básně, glosy aj. Na svém kontě má téměř sto titulů knih a přes 10 000 článků, jak dokladuje Bibliografie jubilanta, kterou vydala Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2010. Jeho články, básně, haiku najdete na: http://bohumirkolar.blog.idnes.cz/

Zdroj:

Olomoucká haiku, kol. autorů, Olomouc 2006, S.103–104. http://otavinka.blog.cz/…ohumir-kolar http://bohumirkolar.blog.idnes.cz/ Parte.

Poznámka:

Nemilany u Olomouce je nyní část města Olomouc.

Fotky:
Milan Langer *19. 7. 1959 - +7. 8. 2019
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Rodez (Francie)
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Olomouc
Obory působení: odborný publicista, politik komunální, překladatel, sociální pracovník, tlumočník, učitel jazyků
Anotace:

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Zdroj:

Články na internetu.

Poznámka:

Mgr. Milan Langer

Fotky:
Václav Kupka *25. 5. 1933 - +5. 3. 2019
Místo narození: Teškovice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bánská Bystřice (SR), Brno, Hněvotín, Olomouc, Praha
Obory působení: advokát, básník, fotograf, kunsthistorik, malíř, publicista odborný
Anotace:

Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera…

Zdroj:

https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008.

Poznámka:

JUDr. Václav Kupka

Fotky:
Milan Balabán *3. 9. 1929 - +4. 1. 2019
Místo narození: Boratín (Ukrajina)
Místo úmrtí: Libice nad Cidlinou
Místa pobytu: Praha, Zábřeh
Obory působení: básník, kněz, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu r. 1948, studoval v letech 1948–1952 na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Postupně byl vikářem a poté farářem v českobratrských sborech v Šenově, Strmilově, Semtěši, Praze – Radotíně. V roce 1969 studoval na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey ve Švýcarsku. V roce 1974 byl zbaven státního souhlasu ke kněžské službě a do roku 1990 pracoval v různých povoláních(úředník, pomocný dělník, uklízeč). Od roku 1990 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze, od r. 1995 přednáší na teologické fakultě tamtéž,kde byl jmenován v témž roce profesorem. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, pořádal bytové semináře, soukromě vyučoval hebrejštinu. V letech 1987–1993 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při oreganizování dálkového studia teologie. Byl členem překladatelské skupiny pro Starý zákon, která připravovala český ekumenický překlad Bible ( 1968–1985), je členem redakčních rad řady křesťanských časopisů. Je editorem edice Rosa na ratolestech: z odkazu evangelických kazatelů nakladatelství Kalich. Uspořádal sborník k 70 tinám L.Hejdánka, je zastoupen v mnoha sbornících. Odborné publikace vydával už v samizdatu. Pod pseudonymem Karel Flossman vyšla v roce 1989 " Moudrost se Starém zákoně. Na svém kontě má přes deset knih. Básnickou tvorbu z let 1953–2003 přinesl titul Hudba pro pozůstalé (Torst, Praha 2006), který obsahuje 55 básní a nekolik kreseb. Žil v Praze.

Zdroj:

LES – In: Salon č.504, 1.2.2007. Literární příloha Práva.

Poznámka:

univ.prof. ThDr. Milan Balabán

Jiří Pilka *20. 2. 1930 - +7. 7. 2018 „“
Místo narození: Praha
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Olomouc, Pardubice, Písek
Obory působení: moderátor, muzikolog, pedagog, spisovatel
Anotace:

V Písku žil od roku 1936. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. Poté studoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1949–1956). Jeho studium bylo dvakrát přerušeno: 1950–1951 pro nemoc, 1952–1953 obviněn a vězněn za " spiknutí proti republice" – za ilegální skauting. Návrat do školy mu byl umožněn amnestií v roce 1953. V roce 1969 promoval na PhDr. na Palackého univerzitě v Olomouci. Zaměstnán byl jako archivář a faktor archivu Českého hudebního fondu (1957–1963), pak dramaturg hudebního vysílání Československé televize (1963–1972, v roce 1969 byl 6 měsíců šéfredaktorem vysílání. Propuštěn z politických důvodů a posléze zaměstnán jako dramaturg Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1973–1976), kde spolupracoval s dirigentem Liborem Peškem a ředitelem Josefem Shejbalem. V letech 1977–1986 působil v Praze, kde odborným pracovníkem hudebního oddělení Divadelního ústavu a poté v letech 1986–1989 vedoucím tohoto oddělení. Pak se vrátil do televize na místo šéfredaktora hudebního vysílání (1990–1991, 1991–1992 byl ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK a ve dvou etapách ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha (1992–1996 a 2000). V letech 1996–2001 působil jako externí pedagog soukromé Vyšší střední odborné školy filmové v Písku.

Rozsáhlá činnost publikační. Přednášky na zahraničních univerzitách: v Mohuči (1982), v Londýně (1991) aj.Autor literárních esejí nebo populárních úvah o životě a umění vůbec: Sonáta o hudbě, Doteky hudby, Zápas s mlhou, Rozcuchaná kniha. Od roku 2001 rozhlasový cyklus Jak to vidí Jiří Pilka.

Zdroj:

Pilka, J.: Výpravy proti času. Praha, Doron 2005. Špinková, Martina. Email ze dne 7.7.2018. Sdělení o úmrtí tatínka.

Poznámka:

Synovec hudebního skladatele Jiřího Srnky.

Fotky:
Vladimír Zicháček *2. 1. 1943 - +21. 5. 2018
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Šternberk, Vsetín
Obory působení: pedagog středoškolský, ředitel gymnázia, spisovatel odborný
Anotace:

Studoval SGO v letech 1957–1960, pak přírodovědeckou fak. na UP, v letech 1967–1978 učil ve Vsetíně, potom ve Šternberku. V roce 1989 byl jmenován metodikem Krajského pedagogického ústavu v Olomouci a od téhož roku působil jako středoškolský pedagog na SG. V roce 1992 byl jmenován do funkce ředitele SGO kde do roku 2007. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor středoškolských učebnic. Autor odborných textů a medailonků, jimž vzdal hold osobnostem vzešlých ze Slovanského gymnázia. Byl mu udělen Zlatý odznak TISu Summa Laudat honoratus a v roce 2005 byl na francouzském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem akademickým palem.

Zdroj:

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv Valašské Meziříčí 2011. S. 101. Nekrolog.

Fotky:
Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11