Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 280
Antonín Škamrada *4. 12. 1928 - +8. 3. 2023
Místo narození: Bystrovany
Místo úmrtí: Bratislava (SR)
Místa pobytu: Brno, Hněvotín, Hranice, Jeseník, Mohelnice, Olomouc, Šternberk, Velká Bystřice
Obory působení: architekt, odborný publicista, urbanista, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal.

Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě.

Zdroj:

Kdo je kdo v architektuře…Pra­ha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou­. 2016.

Poznámka:

Ing. arch. Antonín Škamrada

Fotky:
Jarmila Nohavičková *17. 7. 1923 - +28. 5. 2022
Místo narození: Ústín
Místo úmrtí: Náměšť na Hané
Místa pobytu: Brníčko u Uničova, Drahanovice, Horní Město u Rýmařova, Kroměříž, Loučany, Náměšť na Hané, Olomouc
Obory působení: kronikářka obce, ochotnická herečka, ochrana přírody, učitelka
Anotace:

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Zdroj:

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.

Fotky:
Zdeněk Vychodil *24. 12. 1925 - +27. 11. 2021
Místo narození: Velký Týnec
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohuslavice, Chudobín, Náklo, Olomouc, Senice na Hané
Obory působení: metodik, odborný publicista, učitel
Anotace:

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Zdroj:

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

Fotky:
Vlasta Ployharová-Preislerová *25. 1. 1928 - +26. 1. 2021
Místo narození: Hrádek u Sušice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Liberec, Olomouc, Ostrava, Praha
Obory působení: operní pěvkyně
Anotace:

Narozena v obci Zbynice (n.m.č.obce Hrádek u Sušice). Vlasta Ployharová, roz. Voláková. Sopranistka. Studovala na konzervatoři v Praze u V. Linhartové a v Itálii u Giny Cigny. V letech 1955–1960 působila ve Smetanově divadle a v Národním divadle Praha. V roce 1962 hrála v hudební televizním filmu Hoffmanovy povídky.V Olomouci od r. 1956–1984, poté přesídlila s manželem Františkem Preislerem ml. do Brna. Spolu s Františkem Šiftou byla na turné v USA v r. 1966 se souborem Laterna Magica. Žila v České Třebové.

Vít Dohnal *25. 3. 1932 - +11. 10. 2020
Místo narození: Krnov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Zlín
Obory působení: archeolog, odborný spisovatel
Anotace:

V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V letech 1952–1957 studoval
na Filozofickou fakultu MU v Brně, archeologii a etnografii. Absolvoval jako promovaný historik. Doktorát v r. 1967. V období let 1957–1969 pracoval v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde redigoval sborníky Pravěk východní Moravy a vytvořil expozici Pravěk východní Moravy na hradě v Malenovicích. V letech 1969–96 působil ve Vlastivědném muzeu Olomouc, kde vedl průzkum dómského návrší v Olomouci. Z terenních prací na nichž pracoval je významný výzkum popelnicového pole v Nehradicích, průzkum slovanských mohyl na Slavičínsku a opevněná sídliště z doby popelnicových polí na Moravě. Je autorem práce Osídlení Moravy lidem kultury podolské, práce Osídlení východní Moravy lužických popelnicových polí, tří monografií a cca 150 statí a článků v odborném tisku. V roce 2008 vydal vynikající publikaci " Olomoucká archeologie a její proměny". V roce 2011 převzal Cenu města Olomouce.

Zdroj:

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.224.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 137–138.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.79. www.ValaskeAtheny.cz

Fotky:
Vladimír Goš *8. 9. 1942 - +15. 1. 2020
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Šumperk
Místa pobytu: Brno, Jeseník, Loštice, Mohelnice, Moravičany, Olomouc, Opava, Palonín, Rýmařov, Šumperk
Obory působení: archeolog, historik, odborný spisovatel, vysokoškolský pedagog
Anotace:

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Zdroj:

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

Poznámka:

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Růžena Tichá *22. 12. 1929 - +11. 1. 2020
Místo narození: Opava
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohumín, Brno, Olomouc, Ostrava, Velké Losiny
Obory působení: lékařka, odborný publicista, vysokoškolská učitelka
Anotace:

Rozená Procházková. Od mládí žila v Bohumíně, gymnázium vystudovala v Ostravě a poté absolvovala Lékařskou fakultu MU v Brně. Zprvu pracovala na interním oddělení bohumínské nemocnice. Zde se nakazila infekční mozkovou obrnou, nemocí, která zabíjí. I když byla zavčas léčena, vyřadila jí tato nemoc z povolání, na dlouhý čas z plnohodnotného života. Jen silou vůle překonávala následky této choroby. Měla tři malé děti a musela se o ně postarat. Pobývala několikrát v rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách a koncem padesátých let se přistěhovala do Olomouce. Začala pracovat v Kojeneckém ústavu, později pod vedením Dr. Morese. Zprvu působila jako vedoucí oddělení nedonošených dětí, kde se věnovala výzkumu a rehabilitačním poradnám pro vývoj dětí s různými vrozenými vadami a postiženími způsobených předčasným porodem. Po odchodu doc.MUDr. Morese do důchodu, v roce 1973 byla jmenována ředitelkou Kojeneckého ústavu v Olomouci a následně i Dětského domova, kde působila do roku 1990. Zároveň externě přednášela jako vysokoškolská učitelka na Katedře speciální pedagogiky UP. V roce 1984 se habilitovala a byla jmenována docentkou pediatrie.
Dlouholeté zkušenosti v práci s postiženými dětmi dovedly doc. Tichou k uskutečnění velkého snu, s cílem vybudovat takové zázemí pro postižené děti, kde se jim dostane nejen odborné péče,zdravotní, výchovné a sociální, ale připraví je i k začlenění do běžného života. A tak se zrodilo Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci-Topolanech jako nestátní zdravotnické zařízení vybudované občanským sdružením rodičů a přátel postižených dětí. První kapitoly života tohoto unikátního komplexu s nadregionální působností se začaly psát 9. května 1990 jak uvádí datum pod stanovami. V roce 1995 získalo DC 90 Cenu Olgy Havlové.
Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc. zaměřila celou svou činnost na péči, prevenci, diagnostiku a léčbu postižených dětí a mládeže s kombinovanými vadami. Jako první v ČR diagnostikovala fetální alkoholový syndrom – postižení dítěte v důsledku alkoholismu matky v době těhotenství. Publikuje v odborném tisku doma i v zahraničí a aktivně se účastní mezinárodních a celostátních kongresů.

Zdroj:

Osobní zjištění v DC Topolany. Parte- pohřební služba, pasáž města Olomouce

Poznámka:

Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc.

Ladislav Čechák *26. 6. 1928 - +22. 11. 2019
Místo narození: Majetín
Místo úmrtí: Velký Týnec
Místa pobytu: Krčmaň, Město Libavá, Olomouc, Staré Město, Velký Týnec
Obory působení: folklorista, odborný publicista, ředitel školy, sbormistr, učitel
Anotace:

Po ukončení 5. třídy obecné odešel studovat do Olomouce, kde v roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval Pedagogickou fakultu Ubiverzity Palackého 1. stupeň základních škol. První učitelskou kapitolu začal psát v Krčmani a v Městě Libavá, kde působil v letech 1949 až 1950. Po vojně učil dvě léta ve Starém Městě u Bruntálu. Do Velkého Týnce přišel spolu s manželkou v roce 1954 a trvale se zde usadil. V letech 1959 až 1962 absolvoval Pedagogický institut UP v Olomouci, obor matematika, fyzika a Pvd pro 2..stupeň ZŠ. V období 1967 až 1974 byl ředitelem školy ve Velkém Týnci a poté do roku 1988 vykonával funkci okresního školního inspektora. Na všech působištích se věnoval aktivní mimoškolní činnosti dětí. Nacvičoval s dětmi divadelní představení, vedl pěvecký soubor. Po příchodu do Velkého Týnce se začal zajímat o místní lidovou kulturu a folklór. Ve vzpomínkách na Ing.Jana R.Bečáka popsal, jak s manželkou Marií chodili za tímto znalcem a etnografem, aby jim poradil při výběru krojů i písní hanácko-čuháckého regionu. V srpnu 1986 založil s manželkou národopisný soubor Týnečáci. Jeho vzpomínky na školu, práci souboru a kulturní život v obci najdeme na stránkách regionálního a místního tisku.

Zdroj:

Čtení o Velkém Týnci. 2007. Sdělení o úmrtí – Aleš Polzer.meil

Poznámka:

Mgr. Ladislav Čechák

Milan Langer *19. 7. 1959 - +7. 8. 2019
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Rodez (Francie)
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Olomouc
Obory působení: odborný publicista, politik komunální, překladatel, sociální pracovník, tlumočník, učitel jazyků
Anotace:

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Zdroj:

Články na internetu.

Poznámka:

Mgr. Milan Langer

Fotky:
Zdeněk Kotík *23. 10. 1932 - +9. 5. 2019
Místo narození: Lišany u Rakovníka
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Hlubočky, Litovelské Pomoraví, Olomouc, Rakovník
Obory působení: kartograf, odborný publicista, technolog
Anotace:

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

Zdroj:

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Fotky:
Alena Nelešovská *16. 9. 1950 - +25. 3. 2017
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Praha, Prešov (SR)
Obory působení: odborná publicistka, pedagog, univerzitní profesor
Anotace:

Narodila se v Olomouci jako Veselá a s olomouckým regionem je spjat celý její život. V roce 1969 maturovala na SGO a roku 1973 absolvovala na Univerzitě Palackého v Olomouci učitelský obor. Své působení v pedagogické praxi započala na málotřídní škole, působila také na základní škole s rozšířenou jazykovou výchovou a poté se vrátila na mateřskou univerzitu. Její vědecký růst se realizoval nejen na olomoucké univerzitě, ale i na univerzitách v Praze, Brně a Prešově. Podílela se na výchově talentovaných studentů a doktorandů, působila ve vědeckých radách a vědeckých organizacích národních i mezinárodních, získala řadu grantů na výzkumné projekty, včetně evropských. Je autorkou monografií, mnoha odborných i popularizačních článků a studií, studijních textů a vědeckých prací, které publikovala nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině, polštině a slovinštině. Dlouhodobě a velmi iniciativně se věnovala primárnímu vzdělávání učitelů. Výrazně se angažovala v oblasti mezinárodní spolupráce a mobility studentů. Své pedagogické názory prezentovala na desítkách vědeckých konferencí v České republice i v řadě zemí Evropy. Je autorkou více jak 160 prací. Titulový vývoj. 1973 – Mgr; 1980 PhDr.; 1989 CSc.;1993 Doc.; 2005 Prof.; V roce 2006 obdržela Pamětní medaili děkana Pedagogické fakulty. Do důchodu odcházela z postu vedoucí Katedry primární pedagogiky PedUP. Z díla: Didaktika I. UP 1999, spoluautorka; Didaktika II. UP 2001, dotisk; Didaktika III. UP 2003; Didaktika IV. UP 1999; Jak se děti učí hrou. Grada Praha 2004; Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Grada 2005; Pedagogická praxe – praktická příučka pro začínající studenty prezenčního studia oboru učitelského pro 1.stup.ZŠ UP 2000; Tradice a perspektivy výchovy a vzdělávání, česko-slovenské pedagogické studie. Nakladatelství Olomouc 2005; Německo-český a česko-německý pedagogicko psychologický slovník. Olomouc 2011 /spoluautor).

Zdroj:

Osobní sdělení – hš Nakladatelství Grada – web. parte

Poznámka:

Prof. PhDr. Alena Nelešovská, CSc.

Fotky:
Jan Přidal *1. 5. 1921 - +31. 8. 2015
Místo narození: Vřesovice
Místo úmrtí: Vřesovice
Místa pobytu: Brno, Prostějov
Obory působení: básník, odborný spisovatel, sokolský pracovník, soukromý zemědělec
Anotace:

V době 2. světové války byl v sokolském odboji JINDRA. Po vyzrazení zatčen gestapem, vězněn v Brně a koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1948 byl jedním z nejdéle soukromě hospodařících zemědělců ve Vřesovicích. Do JZD vstoupil až v r. 1960. Po roce 1990 působil jako předseda prostějovské Masarykovy společnosti a starosta sokolské župy v Prostějově. V letech 2007–2012 vydal publikace o zániku selského stavu n Prostějovsku a Olomoucku a knihu o odboji na střední Moravě.

Zdroj:

NK ČR. Databáze AUT Doležel, Jiří: Stopy paměti. Olomouc, Praha 2016. S.22 a fotoportrét.

Bohuslav Smejkal *11. 5. 1924 - +30. 7. 2015
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Samotišky
Místa pobytu: Olomouc, Samotišky
Obory působení: bibliofil, knihovník, odborný publicista
Anotace:

Dětství a mládí prožíval v Samotiškách u Olomouce. V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté byl dokonce války totálně nasazen. Od r. 1945 pracoval jako knihovník v Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v roce 1948. Po zrušení obchodních komor v roce 1949 přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu let jako vedoucí knihovnických služeb, v posledním období zastával funkci zástupce ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi a v období 1987 – 1998 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství. Souběžně byl od roku 1995 do 2000 aktivním členem Knihovní rady Okresní knihovny v Olomouci. Od roku 1991 se věnoval činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké. Čestný člen Spolku českých bibliofilů v Praze (1989).
Bohaté znalosti z oboru i zájmové činnosti využil k rozsáhlé publikační činnosti. Četnými články přispíval do kulturních rubrik periodik: Našinec, Stráž lidu, Lidová demokracie, Katolický týdeník, Hanácké noviny, Hanácký a Středomoravský den, Olomoucké listy, Mladá fronta Dnes, měsíčního zpravodaje Kdy-kde-co v Olomouci, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, vlastivědných časopisů a sborníků – (Numismatické listy), Vlastivědný věstník moravský, Střední Morava. Středisko VSMO, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní, Holický sborník vlastivědných prací (1966–1969), Sborník Státního okresního archivu v Olomouci, Sborník Státního okresního archivu Přerov, samotišské ročenky a odborných, knihovnických periodik – Z knihovnické praxe (1981–1984 redigoval), Knihovník, Naše knihovna, Čtenář a d. Přispíval do sborníků a jubilejních almanachů: Dar přátelství (1955), Rodné zemi (1957), Za hlasem Komenského (1957), V sýpkách ducha (1992), Primum necessarium je vzdělání a mravnost (1997), Slovanské gymnázium literární (2000), Vzděláván budiž (2002) aj.
Z knižních publikací: Poutní chrám Panny Marie na Svatém Kopečku. (Olomouc 1946.) Papírny střední a severní Moravy 16. a 18. století. (Olomouc 1960.) Bedřich Václavek a Studijní knihovna v Olomouci. ( Praha 1962.) Státní vědecká knihovna v Olomouci 1945–1965. (Olomouc 1965.) Státní vědecká knihovna Olomouc 1566–1966. K 400. výročí vzniku knihovny. (Olomouc 1966.) Z pokladů Státní vědecké knihovny v Olomouci. Katalog výstavy. (Olomouc 1966.) Bedřich Václavek a Zemská a Univerzitní knihovna v Brně. (Brno 1977.) Národní umělec Bohumír Dvorský. Personální bibliografie. (Olomouc 1982.) Olomouc. Městská památková rezervace. Informační průvodce. (Olomouc 1986.) Pocta dělníku knihy O.F.B. (Praha 1986.) Sto let české knihovny v Olomouci. (Olomouc 1989.) 850 let obce Samotišky. (Samotišky 1991.) Stanislav Menšík (1912–1976). Biografie. (Samotišky 1992.) Poutní místo svaté Anny ve Staré Vodě u Libavé. (Samotišky 1993.) František Šnajdr. Obrazy. Katalog výstavy. (Olomouc 1994.) Svatý Kopeček. Poutní chrám. (Starý Velehrad 1994.) Akademický sochař Jan Neckař. Plastiky – restaurátorské práce. Katalog výstavy. (Olomouc 1995.) Antonín Marek Machourek. Obrazy,kresby, ilustrace. Katalog výstavy. (Přerov 1997.) Město velebené veršem. Malý výbor básní o Olomouci. (Olomouc 1998.) Olomouc a černé umění. Pamětní tisk k 500. výročí tištění první knihy v Olomouci. (Olomouc 1999.) O.F.B. 2001. Malý sborník dosud nepublikovaných básní, článků, projevů a dopisů k poctě O.F. Bablera. (Olomouc 2000.) Nosím v sobě příliš mnoho Svatého Kopečka. Biografie o J. Wolkerovi. (Olomouc 2000.) Pohledy do historie Svatého Kopečka. (Svatý Kopeček 2001.) Paul Troger a Svatý Kopeček. Biografie. (Olomouc 2002.) Žil v Samotiškách u Olomouce.

Zdroj:

ap-: Jeho láskou je kniha: Stráž lidu 1989, 27.7., S.4; ZVSMO 1979, č.11–12, S.22;- KKC v Olomouci, 1984, květen; Z knihovnické praxe, 1984, seš.83, S.24;. Právo, ve čtvrtek 27. 11. 2003, příloha Salon https://www.samotisky.cz/…ejkal/d-1026

Poznámka:

Narozen v Holici u Olomouce, nyní Olomouc.

Fotky:
Ladislav Zelina *25. 11. 1922 - +17. 11. 2013
Místo narození: Machová
Místo úmrtí: Vyškov
Místa pobytu: Kroměříž, Olomouc, Tlumačov, Zlín
Obory působení: odborný publicista, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Narozen v rodině soukromého zemědělce. Po absolvování pěti tříd základní školy v Machové studoval na měšťanské škole v Tlumačově. Každý den vstával ráno ve čtyři hodiny a chodil přibližně čtyři kilometry tam a zpět. V letech 1937 až 1941 studoval na Učitelském ústavu v Kroměříži. Po maturitě pracoval jeden rok jako pomocný dělník u firmy Zajíc v Tlumačově, protože byl přebytek učitelů. Po krátké učitelské praxi v obcích Přílepy a Mysločovice byl od roku 1943 totálně nasazen u firmy Studeník v Hulíně, kde pracoval do konce války jako tesařský dělník.
Od roku 1945 učil na základních školách, a to zejména počty a prvouku. Po krátké praxi na škole v Lechoticích na Holešovsku působil od října roku 1945 do roku 1950 v obci Štěpánkovice na Hlučínsku. Rád vzpomíná na to, jak mu místní rodák na otázku, jak se dostane ke škole, odpověděl: „Hevaj prosto po šašeji“. V letech 1950 až 1954 byl Ladislav Zelina učitelem ve Velkých Karlovicích. V té době se oženil s Jaroslavou Chytilovou, pocházející rovněž z obce Machová, a narodila se mu dcera Marie. V letech 1954–1959 byl ředitelem základní školy v Růžďce na Valašsku, kde se mu narodila druhá dcera Alena. Místní školu se mu podařilo rozšířit o 2. stupeň. Pracoval také na své zdařilé Početnici pro třetí ročník základní devítileté školy, jejímiž spoluautory byli Josef Brož a Imrich Lečko. Učebnice vyšla v roce 1962 ve Státním pedagogickém nakladatelství s ilustracemi Adolfa Hoffmeistera.
Koncem 50. let se Ladislav Zelina s celou rodinou přestěhoval do Zlína, kde byl v letech 1959–1961 vedoucím kabinetu Pedagogického ústavu ve Zlíně, po jehož zrušení učil nejprve na základní škole v Mladcové, rodišti významného pedagoga a národopisce Františka Bartoše (1837–1906), a v letech 1963 až 1968 byl ředitelem Základní školy Zlín-Louky. Současně (v letech 1963–1968) studoval na Univerzitě Karlově obor Pedagogika. Byl tehdy jeden z mála absolventů, který ukončil studia s vyznamenáním. Ladislav Zelina často vzpomíná na těžkou zkoušku z filozofie u profesora Milana Machovce, kterou úspěšně zvládl na první pokus, přestože dostal následující zkušební otázku: Ekonomické názory slavných filozofů od antiky až po současnost. V roce 1968 také získal titul PhDr. na základě kvalitní diplomové práce.
V letech 1968–1988 působil Doc. PhDr. Ladislav Zelina, CSc. v Olomouci na Pedagogické fakultě UP jako vedoucí Katedry pedagogiky. Vyučoval zde pedagogiku, teorii výchovy a vyučování, dějiny pedagogiky a přípravu učitele na výuku v nejnižších třídách ZŠ. Je autorem či spoluautorem řady učebnic, mnoha článků ve sbornících a časopisech. Nyní žije ve svém rodišti, publikuje medailónky významných osobností regionu ve zlínských novinách a v kroměřížském tisku. Napsal Dějiny obce Machová a spolupracoval na publikaci Dějiny římskokatolické farnosti Žeranovice. Má čtyři vnuky a šest pravnoučat.

Zdroj:

B.V.: K životnímu výročí významného moravského pedagoga.Zpravodaj VSMO 1983–1984, č.19–20., S.33.;. Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 177.; Zicháček, Vladimír: Významné životní jubileum docenta Ladislava Zeliny. 2012. email od zelina.jakub@centrum.cz (2.12.2013)

Poznámka:

Doc. PhDr. Ladislav Zelina, CSc.

Fotky:
Miloslav Hůrka *3. 1. 1924 - +26. 12. 2010
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Německo, Písek, Zlín
Obory působení: historik, hudební režisér, hudební skladatel, odborný publicista, pedagog FAMU, zvukař, zvukový režisér
Anotace:

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.

Fotky:
Jiří Mrázek *11. 7. 1936 - +26. 6. 2009
Místo narození: Mukačevo (Ukrajina)
Místo úmrtí: Ostrava
Místa pobytu: Bratislava (SR), Bruntál, Litomyšl, Olomouc, Ostrava, Rýmařov
Obory působení: otorinolaryngolog, pedagog vysokoškolský, přednosta kliniky
Anotace:

Narozen v rodině středoskolského profesora Oldřicha M. (1908–1979), který v té době působil na Podkarpatské Rusi. Školní docházku zahájil studiem gymnázia v Olomouci 1951–1954. V roce 1954 maturoval na SGO.. Poté 1954–1960 absolvoval Lékařskou fakultu UP . V r. 1962 se oženil s MUDr. Helenou, roz. Vitoulovou. Po promoci na LFUP dostal umístěnku do Rýmařova, pak do Bruntálu. Specializoval se na otorinolaryngologii (ORL). Po svatbě odešel do Litomyšle, kde působil 1962–1966. V roce 1966 odešli do Ostravy. V roce 1989 byl jmenován přednostou ORL kliniky Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě a tuto funkci vykonával do r. 2006. Habilitoval se v r. 1993 na LF v Olomouci.

Zdroj:

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011. S.65–67.

Poznámka:

Doc. MUDr. Jiří Mrázek, CSc.

Oldřich Juryšek *4. 3. 1922 - +20. 2. 2008
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bruntál, Londýn (Velká Británie), Olomouc, Ostrava, Rýmařov
Obory působení: lékař, onkolog
Anotace:

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Zdroj:

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

Dušan Čapek *24. 1. 1926 - +9. 2. 2005
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Praha
Obory působení: odborný publicista, redaktor, teolog, vysokoškolský pedagog
Anotace:

V roce 1945 absolvoval Slovanské gymnáziu v Olomouci. Šéfredaktor evangelického týdeníku Kostnické jiskry. V roce 1950 absolvoval Komenského evangelickou bohoslovec. fakultu v Praze. 1950–55 asistent, 1955–86 tajemník Komenského evangel. bohoslovec. fak. Praha. Od 1953 redaktor Kostnických listů. ;

Zdroj:

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.78.;. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

Poznámka:

ThMgr. Dušan Čapek

Jaroslav Michal *13. 4. 1914 - +4. 12. 2003
Místo narození: Slušovice
Místo úmrtí: Hulín
Místa pobytu: Brno, Holešov, Krnov, Kroměříž, Olomouc, Rymice, Šternberk, Uničov, Valašské Meziříčí, Všetaty
Obory působení: knihovník, osvětový pracovník, učitel
Anotace:

Absolv. Pedagogický institut v Olomouci pro 6.-9.ročník. Pedagogicky jako učitel působil v Holešově (výpomocný učitel 1933–34, def. učitel od r.1936). 1942–45 byl totálně nasazen. 1945– učitelem v Krnově, okresní osvětový inspektor ve Šternberku. 1949–53 krajský osvětový inspektor v Olomouci. 1953–60 ředitel Krajské lidové knihovny v Olomouci. 1960–63 učitel ZŠ Šternberk. 1963–65 učitel II. ZDŠ ve Šternberku. 1966–70 ředitelem ZŠ Šternberk. 1970–71 učitel ZŠ v Uničově. Od r.1971 učitelem ZDŠ při psychiatrické léčebně ve Šternberku. Od r.1974 v důchodu. Po smrti dcery se přestěhoval do Olomouce. Bydlel na Horním náměstí. Krátce před smrtí se přestěhoval do Domova důchodců do Kroměříže a zemřel v rodině syna v Hulíně.

Zdroj:

Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 109–111.; Ševčíková, Hana: Zrcadlo regionu : Jaroslav Michal. In: Naše knihovna. Olomouc, březen-duben 1999.S. 10–12.; Ševčíková,Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, duben. S.5.;

Fotky:
Otakar Hanzelka *4. 2. 1921 - +2. 9. 2003
Místo narození: Vídeň (Rakousko)
Místo úmrtí: Prostějov
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: dirigent, ochránce přírody, sbormistr
Anotace:

Hudební vzdělání, sbormistrovská průprava HŠ Prostějov (obor klavír a zpěv, 1943), roční sbormistrovský kurz na Lidové konzervatoři Olomouc Nejvýznamější sbormistrovská praxe 1953 – 1963 DíKS Prostějov 1967 – dosud MPS Orlice Prostějov Sbormistrovské úspěchy a ocenění Cena Ferdinanda Vacha (2001) Cena Karla Hradila (1993) Zlatý odznak UČPS s granáty (1999) Další aktivity a členství: Zakládající člen Jihomoravského ObV UČPS (1969 – 2000), člen SSD AHUV (1990 – 95), účast v porotách okresních a krajských sborových soutěží Dlouholetý sbormistr mužského pěveckého sboru Orlice a druhý dirigent ženského pěveckého sboru Vlastimil. Členem Orlice se stal již jako student v roce 1939 a sbormistrem je od roku 1972. Často zasedá v odborných porotách, publikuje v kulturních rubrikách novin a časopisů a pracuje v oblastním výboru Unie českých pěveckých sborů. Unie mu v roce 1993 udělila Cenu Karla Hradila.

Zdroj:

http://www.ucps.cz/…01-heslo.php?… http://m.denik.cz/…erie/2997704?… Bartková, Hana: 100. výročí narození Otakara Hanzelky. (cv a foto)- www.prostejov.eu (4.2.2021)

Fotky:
František Šifta *11. 10. 1922 - +11. 12. 2002
Místo narození: Pečky
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Ostrava
Obory působení: operní pěvec
Anotace:

Tenorista. Studoval u M. Řezníčkové. Působil v ostravské operetě (1951) a v olomoucké opeře (1952 – 87). Měl krásný sametový hlas, vynikal muzikálností a výborným výrazovým ztvárněním svých postav. Hlavní role: Dalibor, Lukáš (Hubička), Laca (Její pastorkyňa), Manrico (Trubadúr), Turiddu (Sedlák kavalír), Cavaradossi (Tosca), Kalaf (Turandot), Samson (Samson a Dalila), Hoffmann (Hoffmannovy povídky), Florestan (Fidelio), Max (Čarostřelec), Tannhäuser, Lohengrin a mnoho rolí operetních.

Zdroj:

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959.

'

Oldřich Spisar *18. 8. 1919 - +29. 7. 2001
Místo narození: Vyškov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Olomouc, Vyškov
Obory působení: operní pěvec
Anotace:

První divadel. zkušenosti získal v ochotnic. spolku Haná ve Vyškově. 1938 začal stud. konzervatoř v Brně, další učitelé zpěvu M. Boučková v Olomouci. 1947–1952 angažován v Olomouci, poté v Opavě, sólistou opery ND Praha od 1. 10. 1958 – 31. 12. 1983 /důchod/. Nahrávky na gramof. deskách.

Zdroj:

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.462.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.227.;Bor.V.: Hudební rozhledy 19, 1966, S.268.;.

Fotky:
Richard Hanzlík *19. 5. 1917 - +13. 5. 2000
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Toronto (Kanada)
Místa pobytu: Hranice
Obory působení: odbojář, spisovatel
Anotace:

V roce 1935 maturoval na ČRO, poté studoval vojenskou akademii v Hranicích, aby se stal vojákem z povolání. Po Mnichově se zapojil do protinacistického odboje ve skupině Clay-Eva na Kroměřížsku a na Valašsku. Po válce byl vyznamenán, ale v roce 1948, kdy dosáhl hodnosti štábního kapitána byl vařazen z činné služby, vystěhován z bytu a deportován do pohraničí. Bez problémů mohl izolovat pouze parovodní potrubí. Začal psát. Autor rozhlasových adaptací děl E.A.Poe, Ch. Dickense, O.Wilda ad., které v brněnském rozhlase vděčně přijímal Jan Skácel. V září 1965 se Richard Hanzlík nevrátil ze zájezdu do Dánska. Díky přátelům se mu podařilo dostat do Kanady. Stesk po rodišti léčil psaním. Přispíval do krajanského tisku v Kanadě i v USA. Psal postřehy z cest, ale zejména historické studie. V r. 1991 vyšla v Torontu první Hanzlíkova kniha. Napsal ji ještě v Olomouci spolu s přítelem Miroslavem Hanákem a jmenuje se Laffayette. Pak vyšla ještě kniha povídek Staré pověsti z Olomouce.

Zdroj:

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.149;

  • mt-: Krajan za velkou louží. Fotoportrét. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, HN 1991. S.68–69.;

Vzděláván budiž…Olomouc, SG 2002.S. 450.;

Jaroslav Pinkava *26. 4. 1922 - +10. 10. 1999
Místo narození: Šubířov
Místo úmrtí: Šubířov
Místa pobytu: Brno, Brodek u Konice, Konice, Kroměříž, Olomouc, Šubířov
Obory působení: básník, historik, lesní inženýr, odborný publicista, sběratel pověstí
Anotace:

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Zdroj:

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Poznámka:

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Václav Burian *17. 7. 1921 - +18. 9. 1998
Místo narození: Podbřežice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Dolany, Dub nad Moravou, Hněvotín, Jívová, Olomouc, Věrovany
Obory působení: archeolog, církevní heraldik, historik, odborný publicista
Anotace:

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Zdroj:

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11