Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 435
Jarmila Nohavičková *17. 7. 1923 - +28. 5. 2022
Místo narození: Ústín
Místo úmrtí: Náměšť na Hané
Místa pobytu: Brníčko u Uničova, Drahanovice, Horní Město u Rýmařova, Kroměříž, Loučany, Náměšť na Hané, Olomouc
Obory působení: kronikářka obce, ochotnická herečka, ochrana přírody, učitelka
Anotace:

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Zdroj:

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.

Fotky:
Otakar Vystrčil *6. 7. 1935 - +10. 9. 2021
Místo narození: Košice (SR)
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bratislava (SR), Košice (SR), Litovel, Moldava nad Bodvou (SR), Moravská Třebová, Olomouc, Spišská Nová Ves (SR), Štěpánov
Obory působení: malíř, výtvarný pedagog
Anotace:

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Zdroj:

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,

Fotky:
Miloš Bařinka *24. 11. 1931 - +8. 4. 2021
Místo narození: Slavičín
Místo úmrtí: Slavičín
Místa pobytu: Brno, Haná, Kroměříž, Luhačovice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Zlín
Obory působení: nakladatel, pedagog středoškolský, projektant
Anotace:

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Zdroj:

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstviwww.atelierim.cz

Poznámka:

Ing. arch. Miloš Bařinka

Fotky:
Vlasta Ployharová-Preislerová *25. 1. 1928 - +26. 1. 2021
Místo narození: Hrádek u Sušice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Liberec, Olomouc, Ostrava, Praha
Obory působení: operní pěvkyně
Anotace:

Narozena v obci Zbynice (n.m.č.obce Hrádek u Sušice). Vlasta Ployharová, roz. Voláková. Sopranistka. Studovala na konzervatoři v Praze u V. Linhartové a v Itálii u Giny Cigny. V letech 1955–1960 působila ve Smetanově divadle a v Národním divadle Praha. V roce 1962 hrála v hudební televizním filmu Hoffmanovy povídky.V Olomouci od r. 1956–1984, poté přesídlila s manželem Františkem Preislerem ml. do Brna. Spolu s Františkem Šiftou byla na turné v USA v r. 1966 se souborem Laterna Magica. Žila v České Třebové.

Radoslav Kutra *13. 3. 1925 - +19. 1. 2020
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Lucern (Švýcarsko)
Místa pobytu: Lucern (Švýcarsko), Lutín, Olomouc, Praha, Uherské Hradiště
Obory působení: grafik, kreslíř, malíř, středoškolský pedagog, teoretik, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Narozen v Holici u Olomouce. V roce 1944 maturoval na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci. Rok před absolvováním (1949) AVU Praha, prof. Rada- byl vyloučen z politických důvodů. V roce 1950 byl přijat za člena Svazu československých výtvarných umělců. Po vojně pracoval v letech 1952–1955 jako reklamní grafik v Sigmě Lutín. Poté byl ve svobodném povolání. Od r. 1965 – 1968 externí učitel katedry výtvarné výchovy FFUP, vyučoval malbě. V roce 1968 začal učit na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti a na podzim t.r. odešel do švýcarského exilu.Jako nezávislý umělec prošel složitou cestou. Počáteční tvůrčí vývoj je spjat s Cézánnovským pojetím malby, později se dopracoval k vlastní svébytné figurálnosti. Figurální abstrakci věnoval i své teoretické stati. V roce 1973 se usadil v Lucernu a založil tam soukromou malířskou školu Kunstseminar Luzern.Tu vedl do roku 1985, kdy odešel do důchodu. Jeho rozsáhlou retrospektivu představilo Muzeum umění v roce 2005.

Zdroj:

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986.Olomouc 1986.;. Kolář, B. a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.378–379. Daněk, Ladislav: Radoslav Kutra. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S.136–139.; Olomoucká kulturní scéna přišla v lednu o dvě osobnosti.In:O­lomoucké listy 2020, č.2. S.8.

Poznámka:

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Vladimír Goš *8. 9. 1942 - +15. 1. 2020
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Šumperk
Místa pobytu: Brno, Jeseník, Loštice, Mohelnice, Moravičany, Olomouc, Opava, Palonín, Rýmařov, Šumperk
Obory působení: archeolog, historik, odborný spisovatel, vysokoškolský pedagog
Anotace:

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Zdroj:

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

Poznámka:

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Zdeněk Kotík *23. 10. 1932 - +9. 5. 2019
Místo narození: Lišany u Rakovníka
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Hlubočky, Litovelské Pomoraví, Olomouc, Rakovník
Obory působení: kartograf, odborný publicista, technolog
Anotace:

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

Zdroj:

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Fotky:
Josef Bieberle *19. 1. 1929 - +12. 1. 2018
Místo narození: Loštice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Litovel, Olomouc
Obory působení: historik, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Po maturitě na gymnáziu v Litovli, studoval FFUP /čeština, dějepis/. Na UP, v r. 1959 přešel na katedru historie, 1963 kandidát historie věd, 1965 docent. 1963–64 proděkan pro vědu a výykum, 1964–65 děkan FFUP, 50. –60. léta výzkum historie středomorav. regionu, autor publikací a statí z moderních dějin regionu. 1967 krátkodobý pobyt v Mohuči, dodnes dopl. materiály pro českoněmec. vztahy. V 1970 musel odejít z politic. , trvale pronásledován a šikanován. Pracoval v knihovně muzea, muzej. archivu, galerii, část. invalid. dúchod. Publikoval pod ciz. jmény. 1989 rehabilitován.

Zdroj:

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:Vlastivědná společnost muzeijní, 2004.S.253

Poznámka:

Doc. PhDr. Josef Bieberle, CSc.

Josef Maciuch *5. 1. 1920 - +28. 6. 2017
Místo narození: Šternberk
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohuňovice, Lutín, Olomouc, Šternberk
Obory působení: dramaturg, herec divadelní, režisér divadelní, učitel jazyků
Anotace:

V roce 1924 mu zemřel otec a vychovávala jej maminka s babičkou. V roce 1938 maturoval na obchodní akademii. Po záboru Sudet v roce 1939 byla rodina odsunuta do Bohuňovic u Olomouce a Josef zde založil Kroužek mladých. V roce 1940 se odstěhoval do Lutína. Zde režíroval, hrál a zpíval v Divadelním spolku. V roce 1945 se vrátil do rodiště a spoluzakládal Jednotu divadelních ochotníků. Jeho manželce Jarmile, roz. Pospíšilové (1925–2004) a jemu se zde v listopadu 1945 narodila dcera Hana. V roce 1949 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde Josef pracoval v Moravských železárnách jako technický úředník. V roce 1950 založil divadelní kroužek DS ZK MŽ. Byl znám též jako učitel cizích jazyků – němčiny, francouzštiny, angličtiny. Zemřel v 97 letech. U příležitosti 100. výročí narození se konala zádušní mše v Praze v kostele U sv. Ludmily vedená někdejším duchovním otcem Sv.Kopečka u Olomouce Jakubem K. Berkou.

Zdroj:

Databáze českého amatérského divadla. Hlůzová, Vlasta: Ochotnické divadlo ve Šternberku . 2012. http://otavinka.blog.cz/…oci-narozeni

Fotky:
Lubomír Doležel *3. 10. 1922 - +28. 1. 2017
Místo narození: Lesnice
Místo úmrtí: Verona (Itálie)
Místa pobytu: Brno, Litovel, Nový Jičín, Šumperk, Toronto (Kanada), Zábřeh
Obory působení: bohemista, filolog, lingvista, literární vědec, středoškolský pedagog, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Zdroj:

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Fotky:
Jarmila Cholinská *18. 6. 1925 - +29. 7. 2016
Místo narození: Litovel
Místo úmrtí: Litovel
Místa pobytu: Grenoble (Francie), Litovel, Praha, Teplice
Obory působení: básnířka, pedagožka vysokoškolská, překladatelka, tlumočnice
Anotace:

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Zdroj:

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Poznámka:

Mgr. Jarmila Cholinská.

Fotky:
Boris Hybner *5. 8. 1941 - +2. 4. 2016 „“
Místo narození: Vyškov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Litvínov, Zlín
Obory působení: herec, pantomima, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Český mim, herec, scenárista, gagman, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové. Od r. 1960 po maturitě, pracoval v chemičce v Litvínově a od 1961 studoval pedagogický institut ve Zlíně, kde založil kabaret Reflektor. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v témže roce tento soubor zvítězil na prvním festivalu pantomimy v Litvínově. V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Gag. V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Herce postihly dva infarkty, na které zemřel.

Zdroj:

(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/…Boris_Hybner)

Poznámka:

Zlín se před sametovou revolucí jmenoval Gottwaldov.

Fotky:
Miroslav Spáčil *5. 11. 1929 - +12. 3. 2016
Místo narození: Brodek u Přerova
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohuňovice, Grygov, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Pěnčín, Praha, Přerov, Tršice, Velký Týnec, Vsetín
Obory působení: kněz, knihovník
Anotace:

Bratr archiváře Vladimíra (* 1935) V jedenácti letech začal studovat reálné gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1948. Poté odešel studovat do Prahy na Husitskou teologickou fakultu, kde se seznámil se svou nastávající ženou Dagmarou (viz t.) Dva dny po promoci a vysvěcení na kněze Církve československé husitské v říjnu 1952 nastoupil do Vsetína odkud musel záhy odejít na vojnu. Po vojně nastoupil do Pěnčína (u Konice) odkud v r. 1957 odešel do Bohuňovic. Zde působil do dubna 1961, kdy musel nastoupit do výroby. Do konce r. 1966 pracoval v Hutní odbytové základně (později Ferona) v Olomouci. V letech 1967–1973 se vrátil k duchovní činnosti a působil v Přerově, v rodišti, v Lipníku. V období normalizace opět ztratil státní souhlas s výkonem kněžské služby a tak se vrátil do Ferony, kde pracoval jako skladník, později ve šroubárně a ve volných chvílích se věnoval knihovnické práci. Působil zde do konce r. 1989. Počátkem r. 1990 se mohl vrátit do služeb církve. Působil v Přerově jako farář, od července 1990–31.8.2001 byl farářem ve Velkém Týnci. Poznal i řadu okolních obcí. Často publikuje na stránkách Týneckých listů. Bydlí i s rodinou v Olomouci,

Zdroj:

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75.; Parte. Rozloučení s Mgr. Miroslavem Spáčilem se konalo 18.3.2016 ve 14 hodin v Husově sboru v Olomouci.

Poznámka:

Mgr. Miroslav Spáčil

Fotky:
František Dvořák *17. 4. 1920 - +9. 11. 2015
Místo narození: Červenka
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Kroměříž, Litovel, Loštice, Olomouc, Praha
Obory působení: kunsthistorik, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Narodil se v Července čp.144,, kde byl jeho otec zaměstnán u ČSD jako strojvůdce. Vystudoval litovelské Reálné gymnázium (maturoval 1943), poté šel na roční doškolení na učitelský ústav do Kroměříže, učil na měšťance v Lošticích a užil si i válečného nasazení na výrobě tanků. Po válce ( 13.5.1945) odešel do Prahy, kde studoval dějiny umění u prof. Antonína Matějčka. V r.1949 absolvoval FFUK, obor dějiny umění, estetika. Poté pracoval půl roku v NG, v oddělení, které vedla dr.Anna Masaryková a pak se na doporučení prof. Matějčka stal v letech 1950–58 asistentem prof. V.V. Štecha na AVU. Pro svůj nekompromisní postoj musel však AVU opustit a vrátil se do Nár. galerie (1958–63) a pak se stal profesorem Střední umělecko-průmyslové školy na Žižkově, kde působil do r. 1969. Tehdy vyhrál v konkursu na docenta umění UP v Olomouci, kde přednášel 1969–1985 celých 16 let (kde učil v úterý a středu a pak se zas vracel do Prahy). Současně dále přednášel již od r.1950 v Praze na FAMU, kde mu byl konečně po 40 letech ( v r. 1993) udělen titul profesora. Pedagogickou aktivitu neustále provázela bohatá činnost publikační, řady katalogových statí, monografií (o Františku Tichém, Janu Kupeckém, Janu Zrzavém a mj.). Je autorem 35 uměleckých monografií..Výz­namná je organizátorská práce prof. F. Dvořáka jako dlouholetého předsedy Spolku českých bibliofilů a zejména v předsednictvu KPVU. Od r.1989 místop­ředseda SČUG Hollar.

Zdroj:

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008. ; Po Karlově mostě. 20 zastavení s Františkem Dvořákem.Praha 2003.; Setkání s prof.PhDr. Františkem Dvořákem, CSc. v Července dne 31.10.2009.;

Fotky:
Zdeněk Hořínek *5. 11. 1931 - +20. 9. 2014
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Liberec, Praha
Obory působení: dramatik, dramaturg, pedagog vysokoškolský, teatrolog
Anotace:

Studium DAMU v Praze – obor div. věda, 1955.1961–68 dramaturg Divadla F.X.Šaldy v Liberci.1968–71 redaktor časopisu Divadlo, 1971 –1988 Divadlo E.F.Buriana Praha. 1988–93 odb. prac. Kabinetu pro studium č. div. ÚČSL ČSAV. 1978–92 dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1995 docent FF UK Praha, přednáší rovněž na FAMU, publikuje v Divad. revue, Divad. noviny, Lidové noviny. Člen Obce spisovatelů Divad. obce. Autor mnoha knižních publikací, statí ve sborn. a časopisech, spoluautor rozhlas. her i divad. her.

Zdroj:

Čes.biografický slovník.Praha 1992.S.231.;. Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002.

Břetislav Dadák *6. 5. 1936 - +19. 5. 2014
Místo narození: Liptál
Místo úmrtí: Liptál
Místa pobytu: Kroměříž, Lanškroun, Olomouc, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín
Obory působení: ilustrátor, muzejník, výtvarník
Zdroj:

Fabián, J.-Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 70.; Osobnosti střední Moravy – kalendář výročí 2021. S.24.

Ladislav Rusek *28. 6. 1927 - +27. 7. 2012 „“
Místo narození: Hrabství
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Hranice, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Osek nad Bečvou, Postřelmov, Přerov, Šumperk
Obory působení: grafik, skauting, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Mgr. Ladislav Rusek (skautským jménem ŠAMAN) je Slezan rodem a od jedenácti let Moravanem. Gymnázium začal studovat v Hranicích, poté v Oseku nad Bečvou, v Přerově a v Lipníku nad Bečvou, kde odmaturoval v roce 1945. Poté studoval od roku 1946 Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Velký vliv na jeho životní cestu utvářel prof. Jan Zrzavý a Bohumil Markalous. Promoval na UP v roce 1951 a protože na gymnáziích byla zrušena výuka výtvarné výchovy odešel učit na Základní školu do Postřelmova, kde byl později zástupcem ředitele školy. S rodinou bydlel v Šumperku a denně dojížděl. Od roku 1961 učil v Olomouci na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě. Do Olomouce se přistěhoval s rodinou v roce 1965 a působil posléze jako odborný asistent na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP až do roku 1990. Jako aktivní umělec byl v roce 1964 přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Mezi jeho oblíbené techniky patří suchá jehla a linoryt.Vytvořil na 900 ex libris, přes 500 novoročenek. Vystavoval doma i v cizině, samostatně asi 40 krát a participoval asi na 200 výstavách grafiky. Jeho grafická tvorba je zastoupena v několika galeriích nejen na Moravě, ale i v řadě českých měst, rovněž však i v zemích Evropy a Ameriky. Ilustroval také mnoho knih a asi 75 bibliofilií, jeho ilustrace jsou nedílnou částí řady českých a zahraničních periodik a v cizině vyšly i dvě jeho monografie (v r. 1971 v Dánsku). V době vysokoškolského působení publikoval své odborné znalosti a teoretické studie v univerzitních sbornících (AUPO) a také prostřednictvím řady katalogů vystavujících umělců olomouckých i zahraničních anebo úvodním slovem při zahajování (cca 80) vernisáží výstav nejen v Olomouci, ale i v několika univerzitních městech Evropy.
Teprve od roku 1990 se mohl plně věnovat literární práci. Články, recenze, básně, fejetony a eseje vycházely na stránkách periodik: Lidová demokracie, Hanácké noviny, Olomoucké listy, Časopis duchovních nauk, KAM v Brně, Literární noviny, Noviny do kapsy, skautské časopisy ( např. Podzimní vítr, Skaut-Junák, Skauting, Skautské listy , Wampum Neskenonu aj.) Zpravodaj Konfederace politických vězňů, Časopis Čechov a Slovákov vo Švajcarsku, Kanadské listy a další. Jeho básně vycházely v bibliofilských publikacích literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a samostatně vyšel soubor básní a linorytů Čas života (Olomouc SČB 1988), De profundis (Velký Týnec a Olomouc 2008) a několik sbírek haiku vydaných vlastním nákladem. Básně, úvahy, zamyšlení s filozofickou a křesťanskou tématikou vyšly s ilustracemi autora ve vydavatelství Leopolda Čady v Ludgeřovicích jako mimořádné tisky, např. : Pohled vzhůru (1997); Čára odlivu (1998); Oči stopařovy (2000). Na obranu původního skautingu s jeho mravními a duchovními hodnotami napsal a vydal celou řadu publikací ve spolupráci s Ekumenickou lesní školou, které doplnil svými grafikami, např.: Duchovní aspekty výtvarného umění (Praha 2000),Úvahy o skautingu, skautování a skautství (Praha 2000), Hledání (Praha 2001), Návraty k pramenům (Praha 2001),Zahrady zázraků (Praha 2002), Druhý dech (Praha 2003), Naplnění života (2008). Z dalších knižních publikací  – Člověk a výtvarné dílo ( Praha 1993), Cestou k horám (2000), Tak daleko daleko je Walden (Plzeň 2000),Psáno pod zeleným stromem (Olomouc 1995). Řada jeho publikací byla přeložena do cizích jazyků, zejména polštiny, slovenštiny, angličtiny a maďarštiny. Je členem Hanácké družiny Svojsíkova oddílu v Olomouci. Získal řadu skautských vyznamenání včetně zlatého stupně řádu Čestné lilie v trojlístku a Řádu stříbrného vlka. V roce 2000 byl pasován na nositele Junáckého řádu sv. Václava a v roce 2007 získal Stříbrný kříž za zásluhy o skauting uděleného mu Svazem polských harcerů spolu s čestným členstvím. Výběrová bibliografie zaměřená na skautskou motivaci byla vypracována Ing. Karlem Lešanovským před pěti lety. Uvádí několik set titulů. Nádherná monografie jubilanta vyšla před třemi lety a vydalo ji skautské nakladatelství v Českých Budějovicích. Šaman od roku 1994 úzce spolupracuje s Velkotýneckým skautským střediskem a pod jeho hlavičkou každoročně vystavuje své kresby, grafiku i literární tvorbu. Skauti z okresu Olomouc vystavovali jeho práce při různých mezinárodních výměnách, například v Polsku, Rakousku, Švýcarsku, USA, Kanadě, Německu, Holandsku, na Slovensku, v Chile a Thajsku. Osobní vyznání i vzpomínku na první setkání se Šamanem publikoval Dr. Jan Pečínka – Jambo ve výše uvedené monografii. V básni Čím je mi umění – uvádí jubilant „ Pro mne je tvorba stavbou / rostoucí z nadějí!“

Zemřel ve Vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku ve 4 hodiny ráno.

Zdroj:

Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989 /fotografie/; Kolář, Bohumír: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.107–108 (foto).; Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, XXII, 2012, červen, S.7–8. Rusková, Libuše: email 27.7.2012

Fotky:
Bohuslav František Červinka *10. 6. 1947 - +28. 12. 2011
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Šternberk
Místa pobytu: Drahanovice, Lutín, Olomouc
Obory působení: dokumentarista, fotograf
Anotace:

Vyučil se elektromontérem a po vojně vystudoval večerní Střední průmyslovou školu elektrotechnickou s maturitou (1974). Syn lidového písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–89). Do r.1997 pracoval v oboru a poté ze zdravotních důvodů odešel do inval. důchodu. Spolu s bratrancem Josefem Červinkou-Grifinem, zpracoval rozsáhlé dílo Rodokmen Červinků z Olomouce a okolí . Věnoval se i zpracování liter. odkazu svého otce. Zpracoval 900 básní a 20 próz do jednoho celku, z kterého pak ve spolupráci s lit. sekcí VSMO vybral texty k vydání dvou bibliofilských soukromých tisků Verše přátelům a Tucet drobných próz s ilustracemi Ing. Otty Bablera ze Samotišek. Od r. 2004 byl členem výboru VSMO a věnoval se v něm dokumentárnímu zachycení významných akcí vlastivědného a kulturního charakteru. V r. 2006 se stal spoluzakladatelem a členem výboru Literárního klubu Olomouc. Jeho koničkem bylo fotografování. O víkendech jezdil do Drahanovic. Necelý měsíc hospitalizován na psychiatrické klinice ve Šternberku, protože jinde nebylo místo.

Zdroj:

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, 2.díl, Olomouc 2006, S.254.; Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, č.6/2007, S.6.; http://otavinka.blog.cz/…rvinka-umrti

Fotky:
Kamil Kubík *9. 2. 1930 - +3. 8. 2011
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: New Jersey (USA)
Místa pobytu: Brno, Cambery (Austrálie), Essen (Německo), Londýn (Velká Británie), New York (USA), San Francisco (USA), Sydney (Austrálie)
Obory působení: grafik, malíř
Anotace:

Od začátku války žila Kubíkova rodina v Brně. Za války pracoval v Jehnicích u Brna jako lesní praktikant. Koncem srpna utekl přes Šumavu do Západního Německa. Vystřídal několik uprchlických táborů a pak se přes Neapol na válečné lodi General Black vypravil do Austrálie. Cesta tam trvala měsíc. Zprvu pracoval na farmě a v buši, později si sehnal místo návrháře a malíře v divadle a v tiskárně v Sydney. Bral hodiny jógy a v roce 1955 se oženil s Angličankou, která se věnovala baletu. Po svatbě se odstěhovali do Cambery, kde jeho paní vedla baletní školu. Kamil pracoval na Vysoké lesnické škole jako výzkumný asistent a též studoval na univerzitě orientální civilizaci. Taky zde připravil a vedl výstavu „25 let Cambery“, díky níž se seznámil s australským premiérem a členy vlády. V roce 1960 odjel s manželkou do Ameriky a 2 roky žili v San Francisco, kde pracoval v Uměleckém muzeu a jeho žena v baletní společnosti. O dva roky později se odstěhovali do New Yorku a Kamil začal studovat v Art Students League a současně pracoval jako umělecký ředitel ve velké tiskárně. V roce 1964 se manželé Kubíkovi vrátili do Evropy. Mladé paní se stýskalo po Londýně. Zde začal malovat architekturu. Když jednou kreslil katedrálu St. Paul, přišek za ním hrabě de La Lanne Stuart s dotazem, aby mu namaloval dům. Poté se stali velkými přáteli. Také se sešel se spisovatelem Grahamem Greenem. Záhy dostala jeho žena angažmá jako primabalerina opery v Essenu. Odstěhovali se tam a Kamil mohl srovnávat, jak vypadalo Německé v roce 1948 a jak o 18 let později. Po pohřbu Konráda Adenaura v roce 1967 se brzy vrátili do Ameriky. Tam se začátkem let sedmdesátých seznámil s prezidentským párem G. Busche a stali se přáteli. Stal se velmi uznávaným malířem. Jeho obrazy vlastní také britská královna Alžběta II., Donald Trump i někdejší starosta New Yorku – Rudolph Giuliani, Gerald Ford i manželka prezidenta L. Johnsona. Osobně se několikrát sešel i s malířem Salvatorem Dali a americkým prezidentem Richardem Bizonem. V roce 1991 a 1992 navrhl vánoční pohlednici pro Bílý dům. Bylo vytištěno 185 tisíc pohledů a 800 prezentačních lístků, o které byl velký zájem.V roce 1999 doprovázel manžele Buschovi na pozvání prezidenta Václava Havla do Prahy. Kamil Kubík je autorem knihy „City Scapes“, která je presentací jeho tvorby.

Zdroj:

(Informace čerpány z knihy Jana Antonína Krytka: Osudy – viz Pozitivní noviny.)

Poznámka:

Za války pracoval v Jehnicích u Brna – nyní Brno – Jehnice)

Fotky:
Jaroslav Pospíšil *19. 2. 1935 - +24. 4. 2011
Místo narození: Charváty
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Leningrad (Rusko), Olomouc, Praha, Prostějov, Tokio (Japonsko), Varšava (Polsko)
Obory působení: fyzik, vysokoškolský pedagog
Anotace:

V roce 1957 absolvoval PřF UP , matematika a fyzika, elektrotechnickou VUT Brno 1964. V letech 1957 – 1960 středoškolský prof. matematiky a fyziky na školách v Praze a Prostějově, od r. 1960 působil na PřF UP na katedře fyziky a didaktiky fyzik, od r. 1990 Prof. na katedře experimentál. fyziky. Postgraduálně studoval optiku v Tokiu 1965 – 1967, studijní pobyty ve Varšavě a Leningradě. Autor 140 vědeckých publikací a 9 vysokoškolských učebnic

Zdroj:

Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.764.;. Žurnál UP.č.16,11.2.2005, S­.6

Ladislav Lakomý *14. 11. 1931 - +11. 4. 2011 „“
Místo narození: Náměšť na Hané
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Brno, Loučka, Olomouc, Praha, Přerov, Uherské Hradiště
Obory působení: dabing, herec divadelní, herec filmový, pedagog vysokoškolský, rozhlasový pracovník
Anotace:

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Zdroj:

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Poznámka:

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý

Fotky:
Rostislav Čtvrtlík *9. 11. 1963 - +6. 3. 2011
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Brno, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Praha
Obory působení: dabér, herec
Anotace:

Základní školu navštěvoval na Hálkově ulici, poté studoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou a po maturitě odešel do Prahy na DAMU. Po absolvování v roce 1987, působil v tehdejším Mahenově divadle (dnes Národní divadlo v Brně). Vytvořil zde řadu rolí, např. Laertes v Shakespearově Hamletovi, Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Tralala v Pirandellově Sicilské komedii nebo Paris v Shakespearově Romeovi a Julii. V roce 1992 odešel do Divadla pod Palmovkou, kde jako jeden z předních herců mladší generace vytvářel, společně s ředitelem a uměleckým šéfem Petrem Kracikem, novou éru divadla. Rosťa Čtvrtlík žil s divadlem, pro divadlo a v divadle.I přes svoji těžkou a několik let trvající nemoc stále zkoušel a hrál. Diváci si ho z jeviště Divadla pod Palmovkou jistě pamatují v řadě krásných rolí – zejména jeho Vojcek v Büchnerově Vojckovi, Astolfo v Calderónově hře Život je sen, Jaša v Singerově Kouzelníkovi z Lublinu, Cherea v Camusově Caligulovi, Šalimov v Gorkého Letních hostech, Cheech v Allenových Výstřelech na Broadwayi, Josef II. v Shafferově Amadeovi, Kreónt v Sofoklově Oidipu vladaři, De Guiche v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, Ota v Procházkově komedii Ještě jednou, profesore, Dave Moose v Mametových Konkurentech, Kaliban v Shakespearově Bouři, Samko v Preissové Gazdině robě, náčelník Bromden ve Wassermanově Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Brad v Nashově dramatu Pozor, jaguár!. Poslední rolí, kterou Rostislav Čtvrtlík na jevišti Divadla pod Palmovkou ztvárnil, byla role Dr. Chapmana v Cooneyho Nájemnících pana Swana. Právě v této inscenaci vystoupil na jevišti Divadla pod Palmovkou 17. června 2010 naposledy. Rostislav Čtvrtlík hostoval také v Divadle v Celetné (jako šerif Talbott ve Williamsově Sestupu Orfeově, Kanovník Roch ve Vančurově Rozmarném létě, Iversen v Garnerových Černých býcích aj.), v Divadle ABC (Nick v muzikálu Funny Girl), v Divadle Na Fidlovačce a v Divadle v Řeznické. Hrál v řadě televizních filmů, mj. Šejk, Spirála nenávisti, Tvář za sklem či Svědek času a televizních seriálů, mj. Rodáci, Kde padají hvězdy, Kriminálka Anděl, Četnické humoresky nebo Vyprávěj. Hojně se věnoval televiznímu a filmovému dabingu (např. daboval postavu Chandlera z televizního seriálu Přátelé).Nejslav­nější divadelní rolí Rostislava Čtvrtlíka byla postava Lennieho v inscenaci hry Johna Steinbecka O myších a lidech, která byla reprízována sedmnáct let, dosáhla neuvěřitelných 300 repríz a mnohými byla vnímána jako kultovní. Jeho výkon se pohyboval na samotné hraně směšného a tragického a zcela mimořádným způsobem naplňoval tento neobyčejně obtížný, ale zároveň krásný herecký úkol.

Zdroj:

http://www.denik.cz/…sku-201.html http://otavinka.blog.cz/…lav-ctvrtlik http://otavinka.blog.cz/…k-v-olomouci http://otavinka.blog.cz/…-hrobu-rosti

Fotky:
Kuneš Sonntag *17. 8. 1919 - +28. 1. 2010
Místo narození: Brno
Místo úmrtí: Hranice
Místa pobytu: Litovel, Praha, Uherské Hradiště, Uničov
Obory působení: divadelní ochotník, právník
Anotace:

SONNTAG Kuneš JUDr. V jeho životních osudech se plně odrazila tragika doby. Po absolvování litovelského gymnázia nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po protinacistické studentské manifestaci r.1939 byl zatčen mezi prvními jako syn prvo-republikového ministra a vedoucí osobnost studentského hnutí. Jen shodou náhod nepatřil mezi popravené, ale nevyhnul se koncentračnímu táboru Sahsenhausen. Roku 1942 byl po třech letech propuštěn a oženil se s Věrou Chrudinovou, dcerou litovelského obchodníka. Krátce žil ve Střelicích (n.m.č.Uničova) Narodily se jim dvě dcery, Věra a Ivana. Po válce byl Kuneš Sonntag jedním ze studentů, kteří se zúčastnili obžaloby K.H.Franka, Dne 7.11.1947 mu prezident Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v boji za osvobození Československé republiky. Krátce po nástupu komunistické moci byl 7.3.1950 znovu zatčen v souvislosti s vyšetřování skupiny „Petr“ (viz ing. Josef Nepustil), Po 18 měsících vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti byl odsouzen Státním soudem Brno pro zločin velezrady a vyzvědačství ke 12 rokům odnětí svobody, pokutě 30.000 Kčs a konfiskaci majetku. Trest absolvoval při těžbě uranové rudy na Sokolovsku. Dne 28.7.1956 byl podmínečně propuštěn na zkušební dobu 7 roků a r.1990 v plném rozsahu rehabilitován Krajským soudem v Brně. Přes tyto trpké zážitky patřil vždy v Litovli k osobnostem kulturního života, jako recitátor, herec ochotnického divadla, ale zejména jako oblíbený právník. V devadesátých letech byl vůdčím činitelem Svazu bojovníků za svobodu.

Zdroj:

Šik, Lubomír. Litovelské osobnosti. (CD-R 2009). Parte. Šik Lubomír: In memoriam JUDr. Karel Sonntag. (rkp)

Ivan Poledňák *31. 12. 1931 - +5. 10. 2009
Místo narození: Velké Meziříčí
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Brno, Liberec, Olomouc, Praha, Trenčín (SR)
Obory působení: muzikolog, vysokoškolský profesor
Anotace:

V letech 1943–1946 začal studoval gymnázium v Trenčíně a dokončil je v Liberci, kde maturoval v r. 1951. Současně se učil hře na klavír a varhany na hudební škole. Poté studoval na FFMU v Brně, obor hudební věda a estetika. Promovaným historikem v r. 1956, PhDr. získal v r. 1968 na UK Praha, DrSc. koncem roku 1989, habilitován v Brně r. 1992 a profesorem teorie a dějin hudby jmenován v roce 1994 na UP Olomouc. Ředitel ústavu pro hudební vědu AV ČR, univ. prof. katedry muzikologie FF UPa PedF UK Praha, předseda České hudební rady, předseda České hudebně pedegogické společnosti. V období 1956–1959 v redakci Čs. hud. slovníku Brno, 1959–1968 ved. hud. odd. VÚ pedag. Praha, 1968– veděc. pracovník Ústavu hudební vědy ČSAV. 1962–1972 umělecký šéf divadla Reduta Praha, zakladatel Jazz klubu. 1989 stáž v Americe ve Philadelphii. Publikační činnost v oblasti hud. estetiky, psychologie, pedagogiky, teorie a dějin populární hudby, zejm. jazzu. Pedagogicky činný na FF UK, JAMU, FFMU, Pedag.fakulta UP, 1998–199 na FFUP, od 2003 vedoucí katedry na FFUP.

Zdroj:

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994. S. 448.; Seznam přednášek na FF UP 1995–1996. Olomouc 1995. S. 28., Kdo je kdo v ČR, Praha 2002,.S.519. Český hudební slovník MU Brno.

Jiří Mrázek *11. 7. 1936 - +26. 6. 2009
Místo narození: Mukačevo (Ukrajina)
Místo úmrtí: Ostrava
Místa pobytu: Bratislava (SR), Bruntál, Litomyšl, Olomouc, Ostrava, Rýmařov
Obory působení: otorinolaryngolog, pedagog vysokoškolský, přednosta kliniky
Anotace:

Narozen v rodině středoskolského profesora Oldřicha M. (1908–1979), který v té době působil na Podkarpatské Rusi. Školní docházku zahájil studiem gymnázia v Olomouci 1951–1954. V roce 1954 maturoval na SGO.. Poté 1954–1960 absolvoval Lékařskou fakultu UP . V r. 1962 se oženil s MUDr. Helenou, roz. Vitoulovou. Po promoci na LFUP dostal umístěnku do Rýmařova, pak do Bruntálu. Specializoval se na otorinolaryngologii (ORL). Po svatbě odešel do Litomyšle, kde působil 1962–1966. V roce 1966 odešli do Ostravy. V roce 1989 byl jmenován přednostou ORL kliniky Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě a tuto funkci vykonával do r. 2006. Habilitoval se v r. 1993 na LF v Olomouci.

Zdroj:

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011. S.65–67.

Poznámka:

Doc. MUDr. Jiří Mrázek, CSc.

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11