Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Hrabová | |||||
Místo úmrtí: | Znojmo | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jedlí, Písařov, Sloupnice, Šumperk, Vikýřovice, Zábřeh, Znojmo | |||||
Obory působení: | kulturní pracovník, odborný publicista, učitel | |||||
Anotace: |
Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní. |
|||||
Zdroj: |
Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.; |
|||||
Poznámka: |
Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu) |
|
||||||
Místo narození: | Blatnice pod Svatým Antonínkem | |||||
Místo úmrtí: | Zlobice | |||||
Místa pobytu: | Bratislava (SR), Brno, Drahany, Jaroměřice, Litovel, Náklo, Olomouc, Postřelmov, Praha, Uherské Hradiště | |||||
Obory působení: | básník, kněz řádový, spisovatel | |||||
Anotace: |
Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích. |
|||||
Zdroj: |
Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ; |
|
||||||
Místo narození: | Bušín | |||||
Místo úmrtí: | Zábřeh | |||||
Místa pobytu: | Brno, Cotkytle, Hrabová, Jakubovice, Leština, Olomouc, Písařov, Sudkov, Zábřeh | |||||
Obory působení: | kronikář obce, sběratel lidových písní, učitel | |||||
Anotace: |
Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Velmi jej ovlivnil prof. V. Prasek, který mu předal lásku k vlastivědě. V sextě studioim přerušil a vydal se na cestu do Polska a Ruska. Po návratu do vlasti odešel do Brna, kde v roce 1889 maturoval na učitelském ústavu. Od mládí se zajímal o historii slovanských národů, učil se rusky, ukrajinsky, polsky, slovinsky, srbochorvatsky a lužickosrbsky. Hodně cestoval po střední a východní Evropě. Ve všech obcích, kde působil vedl obecní i školní kroniky. Klimešova láska k rodnému kraji a zájem o regionální historii a vlastivědu je zřejmá v mnoha článcích publikovaných v časopisech: Moravský sever, Stráž Moravy i ve sbornících. V roce 1923 vydal vl.nákladem v Zábřehu Politický okres zábřežský, o rok později Zábřeh a okolí v době minulé a knihu Vlastivědné vycházky a výlety ze Zábřežska (1924). Penzi trávil od roku 1927 v Dubicku. Psal kroniky několika obcí : Dubicka, Hrabové, Leštiny, Bohuslavic a Sudkova. Spolupracovat též s VSMO. |
|||||
Zdroj: |
Hubálek, J.: Učitel Josef Klimeš. Severní Morava,sv.16. Šumperk 1968, S. 80–82. ; Hekele, F.: Vzpomínky na vlastivědné spisovatele. Severní Morava, Šumperk 1957, č.1.S.44. Klapil, P.: Nad lidovými nápěvy severní Moravy.In: V Zábřeze na rynku. Šumperk 1987, S. 5–23. ; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc, UP 1987. |
|||||
Poznámka: |
Otec Doc. Stanislavy Šprincové. |
|
||||||
Místo narození: | Hluchov | |||||
Místo úmrtí: | Vyškov | |||||
Místa pobytu: | Dobromilice, Hulín, Jaktař, Lobodice, Olomouc, Rychnov nad Kněžnou, Švábenice, Velká nad Veličkou | |||||
Obory působení: | etnograf, kněz, sběratel národopisu, spisovatel | |||||
Anotace: |
Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909). |
|||||
Zdroj: |
Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Nový Bohumín | |||||
Místo úmrtí: | Vidnava | |||||
Místa pobytu: | Javorník, Řím (Itálie), Těšín | |||||
Obory působení: | filozof, kněz, pedagog | |||||
Anotace: |
Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 doktorskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku. |
|||||
Zdroj: |
BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33. |
|
||||||
Místo narození: | Krnov | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jeseník | |||||
Obory působení: | architekt, pedagog vysokoškolský | |||||
Anotace: |
Studoval na státní průmyslové škole v Brně a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1913–1919 se stal prof. architektury na vídeňské Akademii. Na přelomu století se stal protagonistou středoevropského modernismu. Jeho největším dílem je budova Národní banky ve Vídni. Mimo jiné navrhl Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku. a stavěl je v letech 1908–1910 a 1928–1929. |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a Severní Moravy I.Vyd.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.18. |
|
||||||
Místo narození: | Hruška | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jihlava, Olomouc | |||||
Obory působení: | právník | |||||
Anotace: |
Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. Pracoval v Brně jako zemský rada. |
|||||
Zdroj: |
Peřinka: Vlastivěda moravská.OK Prostějov. |
|
||||||
Místo narození: | Velká nad Veličkou | |||||
Místo úmrtí: | Velká nad Veličkou | |||||
Místa pobytu: | Horka nad Moravou, Jihlava, Kroměříž, Olomouc, Praha, Strážnice, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | grafik, malíř akademický, pedagog středoškolský | |||||
Anotace: |
Po studiu na stážnickém a kroměřížském gynmáziu za 1. světové války pobýval ve Vídni. Malířské nadání v něm utvrdil malíř Ferdinand Zerlacher. Na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Vlasty Bukovce. Učil na středních školách v Jihlavě, Lučenci, Kroměříži, Třebíči a Olomouci na učitelském ústavu za 2. světové války a po ní na gymnáziu a na škole v Horce nad Moravou. Olomoucké pamětihodnosti zobrazil řadou linorytů a kreseb. |
|||||
Zdroj: |
Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL., Páleníček,Ludvík: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku, Kroměříž 1940., Purketová, Jana: O životě a díle českých pedagogů, Brno 1999., Toman, P: NSčsVU, 2.díl L-Ž, Praha 1950. |
|
||||||
Místo narození: | Blížkovice | |||||
Místo úmrtí: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Bánov, Jihlava, Moravské Budějovice, Olomouc, Strání, Uherský Brod, Vlčnov | |||||
Obory působení: | básník, divadelní ochotník, prozaik, překladatel, učitel | |||||
Anotace: |
Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny. |
|||||
Zdroj: |
Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Náklo | |||||
Místo úmrtí: | Uherské Hradiště | |||||
Místa pobytu: | Jemnice, Olomouc, Praha, Strážnice | |||||
Obory působení: | právník, prozaik | |||||
Anotace: |
Vlastním jménem František Červínek. |
|||||
Zdroj: |
Stratil, V. : Z galerie literárně činných absolventů SG v Olomouci. ZVSMO, 1982, č. 17–18, S. 39–41. ; Slavík, Bedřich: Hanácké písemnictví. Olomouc, Promberger 1940. S. 193 – 198. ;. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č.9. www.naklo.cz |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Polná | |||||
Místo úmrtí: | Tichomoří | |||||
Místa pobytu: | Jihlava, Olomouc | |||||
Anotace: |
Studoval gymnázium v Jihlavě, filozofii v Olomouci, kde vstoupil do jezuitského řádu jako laický bratr. Působil jako bratr ekonom a bratr stavitel. Jeho stavitelské schopnosti mu usnadnily přijetí do misií. Ve 28 letech odjel v dubnu 1678 s výpravou českých jezuitů do Ameriky. V Mexiku přijal nové jméno (de Castro). Provedl tam také stavbu vodního díla. Při odchodu do Tichomoří zemřel na mor. |
|||||
Zdroj: |
Kunský, Josef: Čeští cestovatelé. Praha, Orbis 1961. I.díl. S. 231. |
|
||||||
Místo narození: | Svébohov | |||||
Místo úmrtí: | Teplice | |||||
Místa pobytu: | Jablonec nad Nisou, Litvínov, Ukrajina, Zábřeh | |||||
Obory působení: | politický vězeň, učitel | |||||
Anotace: |
Narozen na Zábřežsku, kde jeho rodiče vlastnili malé hospodářství. Po vychození měšťanky si už další studia nemohl dovolit. Nemohl najít zaměstnání a tak posléze se přihlásil na výzvu, jít učit na Ukrajinu a odjel tam v říjnu 1927. Bylo mu přikázáno místo učitele na české škole ve Vyšehradu v makarovském okrese. Koncem roku 1928 se zde oženil. Dne 18.6.1930 byl v Kyjevě zatčen a obviněn za „protistátní činnost českých učitelů.“ Byl odsouzen k smrti a vězněn v Charkově, v Jaroslavi a 1933 byl odtransportován na Solovecké ostrovy. V červnu 1935 mu bylo oznámeno, že trest smrti mu byl změněn na pětiletý žalář a pět let vyhnanství. Hned byl deportován na Sibiř. Tam živořil do pozdního léta 1936, kdy zcela nečekaně dostal povolení k odjezdu do vlasti. Po návratu do ČSR v září 1936 hledal způsob jak upozornit na utrpení svých druhů.K učitelskému povolání se nevrátil, protože neměl k němu vzdělání. Střídavě žil v rodišti a v Praze. K práci s mládeží se vrátil až po válce, když se uchýlil jako vychovatel do učiliště v Litvínově. Za „pomlouvání Sovětského svazu“ se dostal lednu 1952 opět do vězení a byl odsouzen na 18 let vězení ( Pankrác, Litoměřice, Mírov). Na svobodu byl propuštěn v r. 1960, už těžce nemocný. Uchýlil se do Jablonce. V březnu 1967 dostal z Kyjeva vyrozumění, že rozsudek z června 1931 byl yrušen a že byl plně rehabilitován.Zrušení stejně bezprávného rozsudku čs. soudu z r. 1952 se už nedožil. Zemřel v Teplicích, kde byl na léčení. |
|||||
Zdroj: |
Filip,Z.: Případ učitele B. Severomoravský příspěvek k dějinám stalinských represí.In: Severní Morava,59, 1990.S.28–38. Filip,Z.: J.B. In: Učitelské portréty.Olomouc 1996. S.69–71. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003.S.17–19. |
|
||||||
Místo narození: | Přerov | |||||
Místo úmrtí: | Tábor | |||||
Místa pobytu: | Jindřichův Hradec, Praha | |||||
Obory působení: | herec, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Autor publ.„Řečnictví v teorii a praxi“;Syn herce a divad.ředitele Jana H., bratr herce a výtvarníka Josefa H., manžel zpěvačky Vlasty Loukotkové.Gymnázium studoval v Jindř.Hradci, přerušil studia a odešel do Prahy za otcem.V ND 1906–1925.Lektor řečnictví na práv.fak.UK 1926–1934; |
|||||
Zdroj: |
Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.174–175.;. |
|
||||||
Místo narození: | Klopina | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Brníčko, Jeseník, Klopina, Nemile, Olomouc, Písařov, Postřelmov, Šumperk, Úsov, Výprachtice | |||||
Obory působení: | odbojář, učitel | |||||
Anotace: |
Narozen ve Veleboři (n. Klopina) v rodině venkovského stolaře. Po absolvování české měšťanské školy v Úsově odešel v roce 1922 studovat na učitelský ústav do Olomouce, kde byl silně ovlivněn sokolskými myšlenkami a intenzivně se věnoval tělesné výchově. V roce 1926 začal učitelskou dráhu v Brníčku. Po absolvování vojenské služby u hraničářského praporu ve Frývaldově (n, Jeseníku) učil na školách v Písařově, Klopině a Nemili. V roce 1930 získal trvalé místo na obecné škole v Postřelmově a později po doplňovacím studiu češtiny a tělesné výchovy i na měšťance. Brzy po příchodu do Postřelmova byl zvolen náčelníkem místní sokolské jednoty a poté působil jako okrskový náčelník a člen vedení Severomoravské župy sokolské. V roce 1934 založil při postřelmovské jednotě první odbor táboření v rámci Severomoravské župy sokolské. Prázdninové tábory mládeže pořádal u Jakubovic. Působil v postřelmovském sokolském divadelním souboru a byl členem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. Po okupaci pohraničí byl již koncem roku 1938 vyšetřován pro svou sokolskou činnost. I v podmínkách okupace učil své žáky vlastenectví. Na udání německého ředitele postřelmovské školy Teufla byl zatčen a znovu vyslýchán. Jako nepohodlný učitel byl přeložen k 1. září 1939 na obecnou školu ve Výprachticích v protektorátní části Lanškrounska. Zde se zapojil do odbojové činnosti. Jako spojka udržoval styky mezi východočeským odbojovým hnutím a zábřežským Národním sdružením československých vlastenců. Po vzniku krajského vedení Národního sdružení československých vlastenců v roce 1943 v něm zastupoval Lanškrounsko. Po vyzrazení odbojové organizace našel úkryt ve vinohradské nemocnici v Praze, kam si odejel léčit nemocné srdce. Zde však byl gestapem brzy vypátrán a dne 18. dubna 1944 zatčen a převezen do Šumperka. Navzdory krutému vyslýchání v tzv. „robotárně“ neprozradil jména svých spolupracovníků. Následkům nelidského mučení podlehl již 20. dubna 1944. Pohřben byl na šumperském hřbitově jen za přítomnosti své manželky Věry. Po osvobození byly jeho ostatky převezeny a s náležitými poctami pohřbeny na hřbitově ve Veleboři. Jeho oběť připomíná památník uprostřed rodné vsi ( r. 1980). V Postřelmově nese jeho jméno jedna z ulic a k padesátému výročí otevření nové školní budovy v Postřelmově byla učiteli a vlastenci Bohumilu Ballonovi odhalena ve vestibulu školy pamětní deska (v r. 1988). . . . |
|||||
Zdroj: |
Bartoš, J.: Vlastenec a antifašista B.B. Severní Morava, 49, 1985, S.40–51., Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.18–20.; Doplnění – email od Ivana Horníčka dne 2.7.2016 a foto. |
|||||
Poznámka: |
Veleboř -osada v obci Klopina. Výprachtice ( u Ústí nad Orlicí) |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Náměšť nad Oslavou | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jihlava, Náměšť nad Oslavou, Šumperk, Vladislav | |||||
Obory působení: | učitelka | |||||
Anotace: |
Na severní Moravu se přestěhovala až v důchodovém věku- Šumperk. Publikovala do periodik: Učitelské noviny, Květy, Rudé právo, Naše svoboda, Naše slovo, ostravský Zpravodaj krajské sekce pro dějiny učitelstva. |
|||||
Zdroj: |
Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 31–32. /fotografie/. |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jeseník, Loštice, Mohelnice, Moravičany, Olomouc, Opava, Palonín, Rýmařov, Šumperk | |||||
Obory působení: | archeolog, historik, odborný spisovatel, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky. |
|||||
Zdroj: |
Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.; |
|||||
Poznámka: |
PhDr. Vladimír GOŠ, CSc. |
|
||||||
Místo narození: | Šumperk | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jihlava, Mikulov, Olomouc, Šumperk, Terst (Itálie), Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | pedagog | |||||
Anotace: |
Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem. |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105; |
|
||||||
Místo narození: | Litovel | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Javorník, Šumperk | |||||
Obory působení: | knihař, politický pracovník, publicista | |||||
Anotace: |
Pocházel z rodiny krejčího. V Javorníku na Jesenicku se vyučil knihařskému řemeslu a jako knihařský tovaryš proputoval Německo a Švýcarsko. Počátkem 20. století se v Šumperku osamostatnil. Od mládí měl vřelý vztah k literatuře, knihám a k umění vůbec. Zážitky z cest si pečlivě zanamenával do deníku a malířského skicáře. V Šumperku se jako autodidakt cílevědomě vzdělával.Často publikoval drobné prózy a fejetony zejména v šumperském či brněnském německém periodiku. Záhy se stal oblíbeným a respektovaným občanem Šumperka. Za 1. světové války byl i členem městského zastupitelstva. Po válce založil Domov dělnické mládeže a v roce 1919 vstoupil i do politiky. Necelý rok po smrti vydal šumperský nakladatel E.Rudl výbor z jeho literárních prací s titulem Mein Tagebuch (1928). |
|||||
Zdroj: |
BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 19–20. |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Šternberk | |||||
Místa pobytu: | Jihlava, Olomouc, Prostějov | |||||
Obory působení: | básník, filozof, pedagog vysokoškolský, překladatel, publicista odborný, redaktor | |||||
Anotace: |
Narodil se v učitelské rodině, hlásící se prokrové tradici rodu Stunů ( Matěj Stuna byl herec a spisovatel v době národního obrození). Do 11 let bydlel s rodiči v Jihlavě a pak v Prostějově, kde maturoval na prostějovském klasickém gymnáziu v roce 1950, poté studoval FFUP v Olomouc, obor filozofie a historie a promoval r. 1954. Po vojně v letech 1956 – 1960 byl redaktorem Stráže lidu. Poté působil na Univerzitě Palackého (1960–1981). Překládal z ruštiny.Řadu let byl vysokoškolským učitelem, v roce 1970 jmenován docentem. Byl publicisticky činný, zabýval se oblastí kultury a poezie. Do Filozofického časopisu psal recenze a zprávy o nových knihách. Pravidelně přispíval do olomouckého tisku, a sborníku Střední Morava. Terezínské listy, Nová Svoboda, Právo, Tvorba. V brněnské Rovnosti publikoval řadu medailonů moravských kulturních osobností. Spolupracoval s ČRo Ostrava a Olomouc. Jeho syn Jan Stuna, též publikuje v regionálním tisku. |
|||||
Zdroj: |
Slovník českých filozofů. Brno MU 1998.S.546. Galerie rodáků a nejen jich (7.8.2014) |
|||||
Poznámka: |
Doc. PhDr. Rudolf Stuna, CSc. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Mikulovice | |||||
Místo úmrtí: | Säckingen (Německo) | |||||
Místa pobytu: | Budapešť (Maďarsko), Jeseník, Mnichov (Německo), Norimberk (Německo), Nový Jičín, Supíkovice, Šumperk, Uničov, Vídeň (Rakousko), Vidnava | |||||
Obory působení: | akademický sochař, restaurátor | |||||
Anotace: |
Narozen v obci Terezín u Mikulovic (n. Mikulovice). Absolvoval studia na kamenické škole v Supíkovicích, poté Akademii výtv. umění ve Vídni, studijní pobyty v Budapešti a v Mnichově. Vytvořil: Sousoší Vidění sv. Františka – kostel ve Vidnavě, pomník lékaře a zakladatele lázní v Jeseníku Vincence Priessnitze, r.1909. Ve Velké Kraši vybudoval sochařskou dílnu, vedl ji od r.1909 do r.1945. Pracovní zakázky: funerální plastiky (hrobka Elsnerů ve Skorošicích), náhrobky (velmistři německ. rytířů v Bruntále), výzdoby veřejných budov – reliéfy pro budovy obchodní a živnost. komory v Opavě, figurální výzdoba zámku Dalberg či výzdoba rak.-uher. banky ve Vídni. Vynikal zejména v portrétní tvorbě – pomník J.G.Mendela v Novém Jičíně, r.1931. V Säckingenu se usadil a založil ateliér. V Norimberku působil jako restaurátor. |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš.1.Opava -Ostrava, 1993.S.77.; Zrcadlo památek, 10/1996. S.20; |
|
||||||
Místo narození: | Souš | |||||
Místo úmrtí: | Rýmařov | |||||
Místa pobytu: | Čáslav, Jeseník, Kutná Hora, Praha, Prešov (SR), Rýmařov, Štramberk, Šumperk | |||||
Obory působení: | archeolog, geolog, odborný publicista | |||||
Anotace: |
Narozen na Mostecku. Studoval Fakultu báňského inženýrství VŠB, které dokočil až o deset let později. 1952 byl jmenován hlavním geologem Ministerstva hutí a spojů. 1956–1958 učil na Střední průmyslové škole geologické v Praze. Poté působil na úseku lomů VŽ ve Štramberku 1958–1966. Od roku 1966 až do důchodu byl zaměstnán v Geologickém průzkumu v Rýmařově. Hojně publikoval a také ve Zprávách olomouckého muzea a archivním sborníku. |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.96; Šefčík, E.: Zemřel inženýr J.Novák. In: Severní Morava,58, 1989. S. 75.; |
|
||||||
Místo narození: | Holešov | |||||
Místo úmrtí: | Přerov | |||||
Místa pobytu: | Jeseník, Košice (SR), Přerov | |||||
Obory působení: | dirigent, kulturní pracovník | |||||
Anotace: |
Mládí a školní léta prožíval v Přerově. Po ukončení páté třídy gymnázia odešel do Košic, kde v r. 1925 vystudoval s vyznamenáním obchodní akademii. Odtud se vrátil zpět do Přerova, nastoupil do zaměstnání v Městské spořitelně a ve volném čase se věnoval kulturně osvětové činnosti v pěveckém spolku Přerub. Po 2. světové válce odešel ze služeb spořitelny a stal se vedoucím kulturního oddělení MNV v Přerově. Počátkem roku 1947 působil několik let v Jeseníku, odkud se brzy vrátil zpět do Přerova. Do konce svého života působil jako ředitel Osvětové besedy. Se jménem Jožky Gardavského se pojí rozvoj pěveckého sdružení Přerub, jehož byl dlouholetým úspěšným dirigentem (1930 – 45), také zakladatelem symfonického orchestru.V roce 1940 provedla filharmonie Přerubu pod taktovkou Gardavského symfonickou báseň B. Smetany „Má vlast'. V podání symfonického orchestru Přerubu zazněla „Má vlast" celkem osmkrát, s neobyčejným úspěchem. Splnila tak své buditelské poslání v době okupace. |
|||||
Zdroj: |
Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.80.;. |
|
||||||
Místo narození: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místo úmrtí: | Prostějov | |||||
Místa pobytu: | Jevíčko, Prostějov | |||||
Obory působení: | pedagog, regionální publicista | |||||
Anotace: |
Zajímal se o korespondenci Jiřího Wolkera a články publikoval v KK Prostějov a v regionálním tisku. |
|||||
Zdroj: |
Nekrolog.ZVM, 4, 1966, č.1, S.2.;Glivický, J.: Nedožité jubileum prof.J.Cejpka.Štafeta, 2, 1970, č.4, S.26.; |
|
||||||
Místo narození: | Pelhřimov | |||||
Místo úmrtí: | Prostějov | |||||
Místa pobytu: | Javoříčko, Konice, Náměšť na Hané, Olomouc, Paříž (Francie), Praha, Tršice | |||||
Obory působení: | divadelní ochotník, restaurátor, sochař akademický | |||||
Anotace: |
V mládí působil krátkou dobu jako herec u kočovné společnosti Slavinského. Tato činnost jej však nenadchla, raději kreslil a dělal s hlínou. Při divadelní štaci v Tršicích opustil společnost a šel pracovat do dílny tršického kameníka Čeňka Palíka, u kterého se učil řemeslu v letech 1921–1923. Kameník rozpoznal Janův talent a umožnil mu získání tovaryšského listu. V Tršicích také vzniklo jeho první dílo, portrét jeho matky, která s ním žila. V roce 1924 působil v olomouckém ateliéru u Julia Pelikána. Po ukončení vojenské služby v roce 1926 se přihlásil na AVU do Prahy, kde navštěvoval medailérskou speciálku Otakara Španiela.. V roce 1932 se vrátil na Moravu a trvale se usadil se svou ženou v Prostějově. V roce 1929 byl v Paříži a r. 1935 v Itálii. Zprvu se věnoval drobné plastice, zejména portrétní tvorbě, restaurátorské práci a stavbě nových pomníků. V letech 1932–1943 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a od r. 1933 vystavoval své práce ve volném sdružení hanáckých výtvarníků pod názvem „Rejsek“. Souborně vystavil se svým bratrem Františkem (1901–1975) v březnu 1934 v Prostějově 39 prací. Jeho sochy najdeme v Olomouci, Náměšti na Hané rodný dům F.A.Procházky,, Brně v Konici před školou, medaile na Wolkerově Prostějově, restaurátorská práce na radnici v Prostějově, pro brněnskou expozici Antropos řadu soch pravěkých lidí a pak sousoší v Javoříčku. |
|||||
Zdroj: |
Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990, S.46.; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa.Ostrava 1975.S.88.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 135–136.; Wikipedia.cz |
|||||
Fotky: |