Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 966
Jura Sosnar *20. 5. 1914 - +26. 11. 1989
Místo narození: Hroznová Lhota
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Hodonín, Holešov, Kroměříž, Olomouc
Obory působení: politik, publicista, spisovatel
Anotace:

Vlastním jménem Jiří Sosnar se narodil v rodině venkovského dělníka. Po vychození měšťanské školy se vyučil zámečníkem, příležitostně pracoval též jako instalatér, kopáč cihlářské hlíny a brusič nožů. Po 1930, kdy vstoupil do Komunistické strany Československa, většinou působil jako politický pracovník. 1933–35 zastával v Hodoníně funkci krajského politického pracovníka Komsomolu, od 1935 byl (s výjimkou vojenské služby 1937–39) okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. Za organizaci politických demonstrací a stávek byl několikrát uvězněn. Na počátku okupace pracoval jako dělník v Olomouci a redigoval ilegální komunistický časopis Svobodná Haná. 1940 byl zatčen a vězněn mj. v německé káznici Wohlau, kde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert (1886–1945). Pro těžkou tuberkulózu byl 1942 z vězení propuštěn do nemocničního ošetřování. Nadále se však účastnil ilegální činnosti: působil jako krajský tajemník KSČ v Olomouci, redigoval noviny Moravská Rovnost a masové cyklostylované vydání publikace Dějiny VKS(b), byl rovněž komisařem partyzánské skupiny (za odbojovou činnost mu byla udělena četná vyznamenání). Po válce byl zvolen krajským tajemníkem KSČ v Olomouci (zde také pracoval v redakci Stráže lidu), stal se kandidátem Ústředního výboru KSČ a do 1948 byl poslancem Národního shromáždění; 1947 absolvoval novinářskou školu – kurz pořádaný ÚV KSČ. 1949 byl zbaven funkce (pro anarchistické aktivity v únoru 1948) a do 1954 pracoval v ČKD Sokolovo jako soustružník, pak byl vedoucím internátu (do 1958). Po rehabilitaci 1957 se znovu vrátil k politické i redakční práci: do 1961 byl zástupcem šéfredaktora týdeníku Květy, do 1971, kdy odešel do důchodu, vedoucím redaktorem pražské redakce Práce (Bratislava). Publikovat začal v r. 1935 v Rudém Slovácku (Hodonín), přispíval do periodik, v nichž působil, a dále do novin a časopisů Pochodeň (Hradec Králové), Stráž lidu (Olomouc), Rudé právo, Tvorba, Lidové noviny, Literární noviny, Mladá fronta, Květy, Práce, Čs. voják, Svět v obrazech, Voják, Hlas revoluce, Nový život, Praha–Moskva, Literární měsíčník a do dětských časopisů Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr aj. Pro Československý rozhlas napsal hry: Haniččina iniciativa (1950) a Mezičas (1984). Jako autor námětu a scenárista se s režiséry podílel na filmech Velká příležitost (1949, režie Karel Michael Walló, scénář pod pseudonymem Martin Gazda) a na filmové podobě vlastní prózy Jurášek (1956, režie Miroslav Cikán, scénář pod pseudonymem J. Sosnar-Gazda, spoluautor scénáře Vladimír Bor), která byla rovněž Zdeňkem Bláhou zdramatizována pro divadlo (1955). Užíval pseudonymů Ivan Černý (Stráž lidu), Martin Gazda (1948–58), Martin Gazda-Sosnar, J. Sosnar-Gazda.

Zdroj:

Cinger, František. Nekrolog. In: Rudé právo, 29.11.1989. S­.5. Brožová, Věra: Jura Sosnar. In: web. Slovník české literatury. (1998, 2006.)

Julius Jeroným Christin *17. 2. 1849 - +29. 1. 1927
Místo narození: Lazníky
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Olomouc, Spytihněv, Uherské Hradiště, Veselí nad Moravou, Zlín
Obory působení: archeolog, pedagog
Anotace:

Studoval reálku a učitelský ústav v Olomouci. V letech 1868– 1870 učil ve Starém Městě u Uherského Hradiště, dále ve Spytihněvi a ve Zlíně. V letech 1881–1908 působil jako řídící učitel ve Veselí nad Moravou. Publikoval v pedagogickém a hudeb. tisku. Jeho články též v periodiku Komenský (1874). V době pobytu ve Starém Městě objevil v poloze " Na Špitálkách" část velkomoravského opevnění, dodnes označovanou jako Christinův val. O dřevním Velehradu psal do listu Komenský.

Zdroj:

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963.S.544.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 249.;

Julius Jan Půda *14. 2. 1881 - +15. 3. 1956
Místo narození: Olšany
Obory působení: spisovatel
Anotace:

Strahovský premonstrát, kaplan na Sv. Kopečku v letech 1905–1914, notář arcidiecéze pražské, probošt svatokopecký v letech 1924–1950. Plně věnoval všechny své síly k důkladné obnově celého chrámového objektu. V letech 1930–32 rozsáhlá renovace, instalace světelných zdrojů. V roce 1945 byl Kopeček při osvobozovacích bojích značně poškozen. Hrůzostrašnou noc z 6. na 7. května 1945 popsal Julius Půda v obsáhlém svědectví „Řádění válečné lítice na Svatém Kopečku“, uveřejněném v olomouckém týdeníku Rozsévač 1945. V letech 1945–49 se postaral o obnovu věží a vnějších chrámových fasád. V dubnu 1950 byl se svými spolubratry násilně odvlečen a o šest let později zemřel.

Zdroj:

Katalog kněžstva Arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949.; Smejkal, V.: Poutní chrám Navštívení Panny Marie. Velehrad 1994. S. 15–16.; Musil, J.V.: Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984. S. 44.

Julius Ambros *13. 4. 1855 - +23. 5. 1925
Místo narození: Hradčany - Kobeřice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: právník, spisovatel
Anotace:

Od r. 1887 advokátem v Olomouci. Byl dobrým řečníkem a obhájcem. Člen Národní jednoty, Matice školské, Sokola-starostou v letech 1890–93, ve výboru Žerotína. Napsal a vydal knižně: Burdova žena/o vlastní manželce/. Pseud. Antonín Doubrava. Autor publikací z dějin čes. spolk. života v Olomouci. Mecenáš výtvarného umění. V závěti odkázal část financí na založení Galerie výtvarného umění v Olomouci. Z díla: Z malých kořenů.Olomouc, vl.n.1912.

Zdroj:

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.7.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha, SPN 1973, S.354.;.

Julius Brachtl *18. 11. 1849 - +24. 1. 1933
Místo narození: Postřelmov
Místo úmrtí: Postřelmov
Místa pobytu: Olomouc, Postřelmov, Šumperk, Vyškov
Obory působení: kronikář obce, sbormistr, učitel, varhaník
Anotace:

Od r. 1861 studoval v Šumperku, od 1865 na učitel. ústavu v Olomouci, aproboval r. 1867. Poté učil ve Vyškově až do února 1872, kdy se vrátil do rodiště, kde učil do r. 1907. Publikoval v čas. Komenský, Štěpnice, vydal několik divadelních her pro mládež, řídil pěvec. sbor spolku Lumír. , varhaník, ředitel kůru, kronikář obce 1874–1879, kronikář školy. Psal vánoční koledy pro Štěpnici.

Zdroj:

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S.127.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.26–28./fotografi­e/;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982 S.51.;.

Julius Chodníček *6. 2. 1837 - +17. 8. 1895
Místo narození: Opava
Místo úmrtí: Kroměříž
Místa pobytu: Kroměříž, Olomouc
Obory působení: pedagog středoškolský, spisovatel, teolog
Anotace:

Studoval bohosloví v Olomouci, od r. 1858 vyučoval na arcibiskup. G v Kroměříži, 1887 jmenován kanovníkem. Kromě odborných duchovědných prací je autorem pamětí, které zachycují město v 2. polovině minulého století. Vyšlo v r. 1938 pod názvem Kroměříž v hradbách.

Zdroj:

Hýsek, M.: Literární Morava.S.90.;ZMK, 1987, č.5, S.97.;.

Julius Lébl *10. 5. 1897 - +22. 12. 1960
Místo narození: Peruc
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Berlín (Německo), Olomouc
Obory působení: herec, režisér, scenárista
Anotace:

Vystudoval techniku ale upoutalo ho divadlo. Ne však jako herce ale jako ředitele a zejména režiséra. Absolvoval seminář na Vysoké škole Maxe Reinhardta v Berlíně (1919 – 1920). Zde byl zejména asistentem režie u K. S. Stanislavského v Družině Stanislavského (1921 – 1922). Vrátil se do Prahy a začal režírovat a ředitelovat v pražské Uranii (1922 až 1924), ve Švandově divadle (1924 – 1928) a v Intimním divadle (1928 – 1932), které založil a ve kterém byl i režisérem. Poté se stal na 9 let dramaturgem a režisérem Divadla Vlasty Buriana (1933 až 1942). Odešel z divadla a po roce se stal uměleckým ředitelem v Olomouci (1943 – 1954). Opět se vrátil do Prahy a do konce života byl ředitelem Státního divadla v Karlíně (1954–1960). Všechny divadla, ve kterých řediteloval nebo režíroval, se v té době vyznačovaly vysokou úrovní, náročným a osobitým repertoárem. Kromě ředitelování a režisérské práce se věnoval rovněž psaní a překladu divadelních her a psaním divadelních studií. Léblova manželka Marie Buddeusová (1897 – 1978) byla divadelní a filmová herečka. S filmem se setkal v roce 1920 kdy režíroval za spolupráce Antonína Ludvíka Havla drama ZA ČEST VÍTĚZŮ. O rok později se na stříbrném plátně objevil jako herec v jedné z rolí ve filmu Stanislava Šotka CESTY K VÝŠINÁM, kde si svoji jedinou hlavní roli zahrál manžel herečky Antonie Nedošinské herec a režisér Jiří Nedošinský. Na začátku 30. let (po příchodu zvuku) se neúspěšně pokusil dvakrát o filmovou režii. V produkci americké společnosti Paramount Pictures natočil v pařížských ateliérech Joinville u Paříže české verze dramat TAJEMSTVÍ LÉKAŘOVO (1930) a SVĚT BEZ HRANIC (1931). U prvnímu filmu (a zřejmě také u druhého) byl Lébl rovněž spoluscenáristou . Lébl do filmů angažoval naše nejlepší herce: Andulu Sedláčkovou, Theodora Pištěka, Máňu Ženíškovou, Václava Vydru st., Karla Jičínského, Růženu Šlemrovou a také svoji manželku Marii Buddeusovou. U Paramountu Lébl pracoval ještě v dalších letech (1932 – 1933). V roce 1937 se díky svému příteli a zaměstnavateli Vlastovi Burianovi naposledy objevil v epizodní roli jednoho z detektivů ve Fričově a Burianově filmu TŘI VEJCE DO SKLA. Podle jeho divadelní hry „Provdám svou ženu“, kterou napsal společně s Jindřichem Hořejším, a kterážto byla s úspěchem uváděna v Burianově divadle, natočil režisér Miroslav Cikán komedii PROVDÁM SVOU ŽENU s Vlastou Burianem v hlavní roli docenta botaniky Blahomrava Ducánka (tuto postavu hrál Burian i na své divadelní scéně). Na filmu se rovněž podílel jako scenárista (spolu s Jaroslavem Mottlem a Václavem Wassermanem). Externě spolupracoval rovněž s rozhlasem. Za své veliké divadelní režisérské a ředitelské zásluhy byl v roce 1957 jmenován Zasloužilým umělcem.

Zdroj:

Bio kartotéka ČTK.P., 1985..

Julius Pelikán *23. 2. 1887 - +17. 2. 1969
Místo narození: Nové Veselí
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Hodonín, Hořice, Itálie, Olomouc, Praha, Příkazy, Svatobořice-Mistřín, Žďár nad Sázavou
Obory působení: akademický sochař, medailér
Anotace:

Do měšťanky chodil do Žďáru nad S. Tam už jeho velký výtvarný talent rozpoznali učitelé a doporučili rodičům dát chlapce na studia. V r. 1905 absolvoval Odbornou školu kamenickou v Hořovicích. V letech 1909–13 vystudoval AVU v Praze u prof. Myslbeka a Štursy, poté získal stipendium do Itálie, z níž se vrátil do Olomouce, kde se trvale usadil. 1913–1969 samostatný umělec. 1945–1959 předseda Svazu výtvar.umělců moravských SVUM. V letech 1917–18 spolu s malíři Adolfe Kašparem a Oldřichem Lasákem se podíleli na obnově výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec. Ve 20. letech vytvořil tzv.sochařskou galerii v Příkazech, ve 30.- 50. letech se věnoval tvorbě medailí, převážně portrétové slavných osobností, podobiznám v mramoru, drobným plastikám, monumentálním pracím-pomníky např. Jan Hus-Hranice, Palacký-Holice, Děvče z Vysočiny-Žďár nad Sázavou. Dále: výzdoba kostelů, řada pomníků v Olomouci, Dřevohosticích (1922), Hranicích, Fulneku a Bohumíně atd. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Zasloužilý umělec r.1967. Stálá expozice děl v rodišti.

Zdroj:

Toman, P.: NSČSVU, Praha 1947. S.257–258.; Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, roč. 4. 1927–1928. S. 38–42; Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, č.2/2007.S.11; Lakosil, J.: Sochař J. Pelikán, Brno 1962;Mazur, Ludvík: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996. (Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.).;

Julius Petřivalský *29. 11. 1873 - +7. 12. 1945
Místo narození: Přerov
Místo úmrtí: Přerov
Místa pobytu: Brno, Praha
Obory působení: chirurg, lékař, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Narozen ve Vinarech u Přerova (n. Přerov). Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval LF v Praze a Innsburku. V r. 1898 promoval na MUDr., r. 1909 habilitoval a mimořádným profesorem se stal r. 1915. V letech 1897 – 1919 působil na LF v Praze, 1919–1939 na LF MU obor chirurgie v Brně. Dne 1.6.1947 mu byla odhalena na budově chirurgického pavilonu němocnice v Přerově pamětní deska.

Zdroj:

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Praha 1947,S.45.;.

Poznámka:

Vinary u Přerova (n. Přerov)

Julius Rauscher *4. 4. 1859 - +17. 3. 1929
Místo narození: Zborovice
Místa pobytu: Holešov, Kroměříž, Olomouc
Obory působení: hudební pedagog, sbormistr
Anotace:

V letech 1889–1894 učitel hud. školy Žerotín v Olomouci, 1905–1922 prof. učit. ústavu v Kroměříži, 1905–7 sbormistr pěv. spol. Moravan, učil zpěvu též na gymnázium. Sestavil Rauscherovo/Kro­měřížské/, jehož primáriem 1907–10, . Odpočinek trávil v Holešově. Mj. „Pět písní“, op. 3. -f. Táborský/1890/;

Zdroj:

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.406.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127.

Julius Schreitter *3. 10. 1897 - +16. 3. 1966
Místo narození: Kadaň
Místo úmrtí: Traunreaut (Německo)
Místa pobytu: Cheb, Liberec, Most, Olomouc, Praha
Obory působení: politik, právník, starosta města Olomouce
Anotace:

Vystudoval Strakovu akademii a práva na něm. univerzitě v Praze. JUDr. Schreitter působil jako finanční referent v Mostu. V mobilizaci 1938 byl bezepčnostními orgány ČSR zajištěn v internančím táboře. Něm. vojska hoosvobodili a působil jako náměstek starosty v Mostu, Chebu, Liberci. V roce 1942 přišel do Olomouce a stal se starostou. Po válce byl v Olomouci odsouzen na pět let nucených prací.

Zdroj:

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.58–59;

Julie Charvátová *14. 4. 1912 - +12. 6. 1994
Místo narození: Praha
Místo úmrtí: Jindřichův Hradec
Místa pobytu: Olomouc, Prostějov, Sobotka, Valašské Meziříčí
Obory působení: herečka, porotkyně, recitátorka
Anotace:

1935–1946 členka činohry Městského divadla v Olomouci, poté odchod do Prahy, členka Českosl. rozhlasu. Od r. 1969 v důchodu. Porotkyně Moravského festivalu poezie v letech 1966,1967, 1970–1978, též porotkyně Wolkerova Prostějova a Šrámkovy Sobotky.

Zdroj:

Bio kartotéka ČTK.Praha, 1987.; Malá československá encyklopedie.Praha, Academia 1985., S.915.; /da/: Rozhlas můj život.=Rudé právo, 1987, 14.4., S.5.; /df/: Hlas zasvěcený poezii.=Práce, 1987, 15.4., S.14.;

Julie Nováková *9. 3. 1909 - +19. 11. 1991
Místo narození: Praha
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: filoložka, překladatelka, vysokoškolská pedagožka
Anotace:

Doc. PhDr. Julie Nováková, DrSc. přednášela v letech 1948–1961 na FF UP v Olomouci (VŠP) starověké dějiny, řeckou a římskou literaturu. Od roku 1961 působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro český jazyk ČSAV v Praze, kde redigovala latinské spisy J. A. Komenského. V 60. letech 20. století externě přednášela na FF UK (o metrice, o antické versifikaci, úvod do překladatelství). Věnovala se i české poezii, obecné teorii překladu, překládala z latiny i řečtiny atd. K jejím zásadním pracím náleží příspěvky na pomezí literární vědy a jazykovědy. K nejpřínosnějším příspěvkům k dějinám antického písemnictví náleží monografie o tzv. stříbrném věku římské slovesnosti. Podstatná část jejího vědeckého působení je ukotvena v komeniologickém bádání. Od r. 1961 pracovala na edici Dílo J. A. Komenského. Hodnotné jsou její překlady z antické literatury. K překladům přistupovala jako umělkyně-básnířka i jako fundovaná badatelka. Překládala Lucretia, Hesioda, Musaia, Aristotela, Aurelia Augustina, Vergilia, Persia.

Zdroj:

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.340; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996.S.167–169.(Komárek Miroslav).; Motlíček, Tomáš: Paměti aneb Autobiografie­.Třináct let (1948–1961) v Olomouci. Vzpomínky Julie Novákové na UP. Olomouc UP 2008.;

Fotky:
Julie Šemberková *11. 9. 1846 - +3. 2. 1892
Místo narození: Březová nad Svitavou
Místo úmrtí: Hamburk (Německo)
Místa pobytu: Olomouc, Praha
Obory působení: herečka
Anotace:

Angažována u německé opery v Olomouci 1865, 1867–1876 v Prozatimním divadle v Praze, 1885–86 v ND Praha. Sebevražda v Hamburku.

Zdroj:

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.296.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.481.;.

Julie Olešovská *22. 2. 1966
Místo narození: Brno
Místa pobytu: Loštice, Mělník, Mohelnice, Praha, Třebíč
Obory působení: grafička, textilní výtvarnice, výtvarná pedagožka
Anotace:

Absolvovala SUPŠ se zaměřením na textilní tvorbu v Brně. Od r. 1992 Učila na Základní umělecké škole v Mohelnici a dva roky pobývala v Řecku, od r. 1998 učila na ZUŠ Adolfa Kašpara v Lošticích. V letech 1999–2005 byla na mateřské dovolené a opět pedagogicky působí na ZUŠ v Lošticích. Svým vlivem podpořila zájem a cítění k výtvarné výchově v Lošticích a založila Ateliér U ibišku. Její umělecká tvorba se soustřeďuje na olej, akryl, grafiku, malbu na hedvábí a pedagogickou činnost. Vystavovala v Olomouci v Galerii U bílého slona ( s J. Valouchovou), RCO, v Loštickém salonu a nástěnné malby v kapličce Mělník, v Praze v G Amadeus, Brně. Žije v Lošticích.

Zdroj:

Taťoun P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.15. Re­klamní leták se základními údaji. www.julie-nadeje.webnode.cz

Fotky:
Juda Tadeáš Super *29. 3. 1712 - +1. 5. 1771
Místo narození: Mohelnice
Místo úmrtí: Moravská Třebová
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: malíř
Anotace:

Rodný dům v Radniční 5, nyní ul.B.Smetany.R­.1730 se začal učit u olomouckého malíře a arch.Karla Františka Haringera.Brzy se uplatnil jako výtečný malíř podobizen, jak na Moravě tak v Čechách.Rád maloval krajiny s bitevními výjevy.Jimi si získal výbornou pověst a obrazy kupovala šlechta.Auto oltářních obrazů.Asi v r.1745 se trvale usadil v Moravské Třebové.Je tam pohřben.

Zdroj:

Hekele, F. : V živých barvách baroka. In: Kulturní kalendář Mohelnice. 1967, č. 8, s. 8–9. ;.

'

Jožo Mikulič *19. 3. 1908 - +17. 9. 1994
Místo narození: Poštorná
Místo úmrtí: Valtice
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: básník, prozaik, redaktor
Anotace:

V r.1944 abs.v O­lomouci školu pro výpravčí vlaku ČSD.Užíval pseud.Josef Lípa, J.M.Lípa.R.1946 u zro­du Malovaného kraje.Redaktor vlastivěd.časopisů.

Zdroj:

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jm Kraje.1.Brno, KJM 1989, S.160–161.;. Malovaný kraj, 1994, č.6.

Poznámka:

pseudonymy:

LÍPA Josef LÍPA J. M.

Joža Barvič *14. 8. 1853 - +3. 1. 1924
Místo narození: Velké Karlovice
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: nakladatel
Anotace:

V letech 1873–1876 voj. služba u dělostřelců v Olomouci, kde pak vstoupil do knihkupectví V. Žakovského- do r. 1880. V Olomouci působil v Sokole. V r. 1883 otevřel 1. české knihkupectví v Brně.

Zdroj:

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.152–153.;.

Joža Malý *2. 11. 1875 - +3. 2. 1965
Místo narození: Jedlí
Místo úmrtí: Zábřeh
Místa pobytu: Brno, Drozdov, Olomouc, Zábřeh
Obory působení: knihkupec, učitel
Anotace:

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Zdroj:

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Joža Uprka *26. 10. 1861 - +12. 1. 1940
Místo narození: Kněždub
Místo úmrtí: Hroznová Lhota
Místa pobytu: Bedihošť, Brodek u Přerova, Mnichov (Německo), Olomouc, Praha, Prostějov, Ptení, Věrovany
Obory působení: malíř
Anotace:

Na Slovanské gymnázium do Olomouce přišel počátkem školního roku 1878/79 a pobyl zde do roku 1881, kdy odešel na malířskou akademii do Prahy. Maloval i taneční pořádky některých spolků, ilustroval studentské časopisy Lípu a Sršeň. Měl rád hudbu a byl dobrý flétnista. Na Olomouc rád vzpomínal a rád se sem vracel. Od 1881 studoval na akademii v Praze, od 1884 na mnichovské akademii, studium uzavřel roku 1887 v Praze u M. Pirnera. Vrátil se do svého rodného kraje, kde vzniklo rozsáhlé dílo, které se stalo cenným etnografickým dokumentem regionálného folklóru. Reprodukce jeho obrazů vycházely na pohlednicích u Prombergra v Olomouci. Dílo malíře Joži Uprky je protkáno postavami bodrých Hanáků. Spisovatel Otakar Bystřina, vzpomíná: " V krušných dobách hledali jsme pro Jožku práci. Doškovali jsme ho nejspiš do Ptení k páteru Jenúfovi, kterému cosi za třicet zlatek maloval. Pak pobýval v Prostějově a tam se zalíbil magnátům hanáckým, s kterými se stýkal ponejvíce v prostějovské Besedě…" Pak maloval v Bedihošti, na nějaký čas se uchýlildo Brodku u Přerova, kde mu stáli modelem leckterý z pánů cukrovarnických a jeho sláva se dostala až ke sluchu jisté stařenky ve Věrovanech, která, aby usmířila Boha, si u Uprky objednala křížovou cestu. Tam si Joža najmul ateliér a za den byl s prvním „zastavením“ hotov.

Zdroj:

Poche, E.: Encyklopedie čes. výtvarného umění.Praha 1975.S.546.; Smýkal, J.: Jožka Uprka studentem v Olomouci.In: Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.118–120.; Czmero,Rostislav: Před 140 lety se narodil Joža Uprka. Olomoucký den, 3.11.2001, příl.Víkend.

Fotky:
Jozef Ludvík Srda *27. 3. 1920 - +13. 2. 2002
Místo narození: Police
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Litovel, Mohelnice, Plumlov, Vřesovice, Zábřeh
Obory působení: antropolog, biolog, pedagog vysokoškolský, spisovatel
Anotace:

Vlastním jménem Bořivoj Novák. V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.

Josefina Černochová *29. 1. 1840 - +5. 1. 1902
Místo narození: Černotín
Místo úmrtí: Podolí
Místa pobytu: Olomouc, Přerov
Obory působení: vydavatelka
Anotace:

Rod.jm. Špačková narozena v Podolí u Uherského Hradiště. Manželka novináře Josefa Černocha (1838–1882). V březnu 1868 vydala noviny Našinec, po návratu manžela z Vídně pracovala v administraci listu. Předsedkyně Spolku paní a dívek.

Zdroj:

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S.40.

Josefa Doležalová *5. 8. 1888 - +13. 2. 1977
Místo narození: Náměšť nad Oslavou
Místo úmrtí: Šumperk
Místa pobytu: Brno, Jihlava, Náměšť nad Oslavou, Šumperk, Vladislav
Obory působení: učitelka
Anotace:

Na severní Moravu se přestěhovala až v důchodovém věku- Šumperk. Publikovala do periodik: Učitelské noviny, Květy, Rudé právo, Naše svoboda, Naše slovo, ostravský Zpravodaj krajské sekce pro dějiny učitelstva.

Zdroj:

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 31–32. /fotografie/.

Josef Vratislav Monse *15. 6. 1733 - +6. 2. 1793
Místo narození: Nové Město na Moravě
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Telč, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: historik, knihovník, pedagog vysokoškolský, právník, překladatel
Anotace:

Narodil se jako osmé z devíti dětí písaře a právníka Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Po ukončení docházky ve škole v Novém Městě pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval do r. 1754 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. V roce 1764 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě a zároveň dále vykonával advokátní praxi. Po smrti profesora J. A. Sommera v roce 1774 po něm na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva. Téhož roku si také změnil jméno z Vít na Vratislav. Byl stoupencem osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy, což vyvolávalo odpor teologů. V roce 1777 byl jmenován prefektem olomoucké univerzitní knihovny pro světské obory. V roce 1778 byla univerzita přesunuta do Brna a bylo ustaveno Právnické direktorium, jehož ředitelem se stal Monse dekretem z konce roku 1779 byl on i Schanza zbaven svých povinností vůči knihovně vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění. V roce 1780 byl jmenován rektorem univerzity a povýšen do šlechtického stavu. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
Po návratu univerzity do Olomouce v r. 1782 a její degradaci na lyceum začal Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. pracovní vypětí znásobené opětným jmenováním do funkce vrchního bibliotekáře lycejní knihovny (21.4.1785) způsobilo, že se u něho projevily první příznaky choroby. Pro úporné bolesti hlavy a Další info URLWikipedie (Josef Vratislav Monse)plicní potíže v roce 1792 přestal vyučovat a postupně utlumoval i publikační činnost. Od roku 1782 byl členem Učené společnosti hessensko-homburské, od roku 1785 České společnosti nauk v Praze. Medaile a ocenění: Čestný člen Bavorské učené společnosti v Burghausenu (1780)

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám.
V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

Zdroj:

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

  • jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

SCK -Slovník českých knihovníků.

Poznámka:

Prof. JUDr. Phil.Dr. Josef Vratislav Monse

Josef von Engel *19. 1. 1830 - +28. 4. 1900
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: starosta města Olomouce
Anotace:

Navštěvoval gymnázium, studia musel ukončit a nastoupit do otcova obchodu jako kupecký úředník. Dva roky se učil též jako kupecký příručí ve Vídni. 1859 převzal otcovský obchod U Bílé růže. 1861 byl zvolen do městského zastupitelstva. 1872 se ujal úřadu starosty a působil v něm plných 24 let. K jeho zásluhám patří zlepšení městských financí, prosazení výstavby budovy poštovního a telegrafního úřadu, výstavba vyšší reálky, zřízení průmyslového muzea a historického muzea, oprava sloupu Nesvětější trojice a kašen. Za jeho starostování se započalo s odstraňování částí hradeb a městských bran.

Zdroj:

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.42–43;

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11