Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Velká Bystřice | |||||
Místo úmrtí: | Velká Bystřice | |||||
Místa pobytu: | Hanoj (Vietnam), Mariánské Údolí, Olomouc, Paseka, Praha, Prostějov, Šala (SR) | |||||
Obory působení: | elektrotechnik, projektant, středoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí. |
|||||
Zdroj: |
Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023 |
|||||
Poznámka: |
Ing. Jiří Peřina |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Bystrovany | |||||
Místo úmrtí: | Bratislava (SR) | |||||
Místa pobytu: | Brno, Hněvotín, Hranice, Jeseník, Mohelnice, Olomouc, Šternberk, Velká Bystřice | |||||
Obory působení: | architekt, odborný publicista, urbanista, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Vl.jm. Antonín Milan Škamrada studoval olomouckou Českou reálku, na níž maturoval v roce 1948 ve třídě prof. Štěpánky Gregorové. Po studiích architektury působil v letech 1952 – 1956 jako asistent na katedře urbanismu Fakulty architektury VUT v Brně, dalších 11 let ve Stavoprojektu Olomouc a v letech 1967 – 1971 v Útvaru hlavního architekta města Olomouce. Od roku 1991 byl vedoucím ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Olomouci. Souběžně se v letech 1982 – 1987 věnoval pedagogické činnosti na katedře výtvarné výchovy PdF UP. Jeho rukopis nese bezpočet projektů, které se po své realizaci staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Projektoval např. mj. regeneraci historického jádra města Olomouce, Šumperka, Hranic, Nového Jičína, rekonstrukci Edelmannova paláce (Olomouc, Horní nám. 5), knihkupectví Velehrad, úpravy interiérů olomouckého Arcibiskupského paláce, rekonstrukci Stojanova na Velehradě, vnější plášť katedrály sv. Václava v Olomouci a rekonstrukci zámků ve Velkých Losinách, Tovačově, Mor. Třebové a aktuálně i olomoucké Konzervatoře evangelické akademie adal. Z nově realizovaných staveb projektoval v Olomouci budovu Teplotechny, Vysokoškolské koleje na Envelopě, Krajský pedagogický ústav a řadu rodinných domů. Jeho autorskou pečeť nese interiér zámku ve Velké Bystřici, hlavní nádraží ČD Olomouc a Vrchní soud v Olomouci… V roce 2016 obdržel Cenu města Olomouce, v oblasti jiné. Zemřel u dcery v Bratislavě. |
|||||
Zdroj: |
Kdo je kdo v architektuře…Praha, Modrý jezdec 1993. S. 175. Škamrada, A.:Má cesta k architektuře a architekturou. 2016. |
|||||
Poznámka: |
Ing. arch. Antonín Škamrada |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Ústín | |||||
Místo úmrtí: | Náměšť na Hané | |||||
Místa pobytu: | Brníčko u Uničova, Drahanovice, Horní Město u Rýmařova, Kroměříž, Loučany, Náměšť na Hané, Olomouc | |||||
Obory působení: | kronikářka obce, ochotnická herečka, ochrana přírody, učitelka | |||||
Anotace: |
Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané. |
|||||
Zdroj: |
Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Přerov | |||||
Místo úmrtí: | Přerov | |||||
Místa pobytu: | Hranice, Ostrava, Přerov | |||||
Obory působení: | hudebník, kytarista, skladatel hudební, textař | |||||
Anotace: |
Od zač.60.let autor textů pro Dixieland XI v Přerově a pro Pavla Nováka, 1964 člen jeho skup.Synkopa(kytara), 1967 ved.sk.Synkopa, 1971–73 člen sk.Flamingo v Ostravě.Spolupráce s rozhlasem a Čs.televizí. |
|||||
Zdroj: |
Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.623.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Vsetín | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Brno, Hranice, Olomouc, Praha, Studénka | |||||
Obory působení: | právník, publicista odborný, redaktor | |||||
Anotace: |
1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře. Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy. Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc. Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení. Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Fotografie: Ševčíková, H. a Lamačová, K. |
|||||
Poznámka: |
JUDr. Ladislav Lamač |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Šternberk | |||||
Místa pobytu: | Hranice, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | divadelní fotograf | |||||
Anotace: |
Syn Oldřicha Šimáčka. 1963 ukončil v Praze studium průmyslové a reklamní fotografie. V SDOS Olomouc pracuje od r. 1959 jako fotograf. Výstavy jeho prací : 1963 – Děti ve fotografii, Hranice;1976 Divadel. fotografie v Olomouci – DH;1980 Ostrava – Divadel. fotografie;1981 DH Olomouc – pásmo diapozitivů a textů s názvem Šimáček dr. Leo Bureše, promítnut společ. film 16 mm Návraty. 1981 – Cena O. Stibora. 1983, 1986, 1989 vystavoval v Jugoslávii – Trienále divadelní fotografie. 1990 cyklus Kameny. |
|||||
Zdroj: |
Kdy-kde-co v Olomouci, 1990, srpen, S.14.; Kdy kde co v Olomouci l992, říjen, S.17. Wikipedie.cz |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Košice (SR) | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bratislava (SR), Brno, Horka nad Moravou, Olomouc, Praha, Prostějov, Přerov, Uničov | |||||
Obory působení: | architekt, hudební organizátor, hudební publicista, jazzman, projektant | |||||
Anotace: |
Zemřel jeden z nejvýznamnějších olomouckých architektů 20. století Ladislav Pospíšil. Košický rodák vystudoval 1938–1946 SGO a poté obor architektury a pozemního stavitelství na Vysokém učení technickém v Brně (1946–1950), kde tehdy vyučovali vynikající představitelé meziválečného funkcionalismu, například Bohuslav Fuchs nebo Bedřich Rozehnal. V roce 1950 našel zaměstnání ve Stavoprojektu, nejprve v pražském Ateliéru národního umělce Jiřího Krohy, krátce v Bratislavě a nakonec, od roku 1953, v olomouckém středisku. Ladislav Pospíšil patřil ke generaci, jíž byla v počátcích tvorby vnucena doktrína socialistického realismu. V Olomouci však především patřil k těm, kteří ji pomáhali překonat ve prospěch moderní architektury, navazující na československou meziválečnou avantgardu i současné světové trendy. Svědčila o tom nejen jeho novostavba ubytovny Stavařov (1959–1960) rozvádějící ideu kolektivních domů, ale zejména objekt, který zde bylo možné po dlouhé době považovat za první skutečně moderní stavbu, tzv. Černý dům u hlavního nádraží (1958–1959). Celý nový domovní blok sice získal celostátní ocenění, ale „někdo z olomouckého okresního výboru KSČ přišel s tím, že černá a bílá byly barvy SS“, vzpomínal po létech Pospíšil. Černá barva průčelí měla zkrátka zpochybnit dobový optimismus. Navíc byl pan architekt známý spoluprací při zakládání džezového klubu ve Slovanském domě. A tak při kádrových prověrkách v roce 1958 dostal nejhorší ohodnocení a musel ze Stavoprojektu odejít. Po čase mu sice byl povolen návrat, ale definitivní výpověď obdržel po prověrkách v roce 1971. Nové útočiště našel v čerstvě založeném družstvu DRUPOS, kde brzy společně s obdobně postiženým Petrem Braunerem vytvořili pilíře projekčního týmu. Ladislav Pospíšil také navrhl provozní budovu na Tabulovém vrchu, kterou opět koncipoval v kombinaci černé s bílou. Svoje demokratické přesvědčení uplatnil okamžitě v listopadu 1989 angažovaností v Občanském fóru. Od r. 1953 v Olomouci, ve Stavoprojektu v Pozemních stavbách a od r. 1971 v Drupos. Řešení výtvarných záležitostí. Projekty: Uničov, Horka nad Moravou, Prostějov ad. Od mládí jej přitahoval jazz. V roce 1955 založil a do r. 1970 vedl olomoucký Kroužek přátel jazzové hudby, jehož zřizovatelem byly ZK ROH Moravské železárny, UP a OKS. Pořádal četné přednášky a podílel se na organizaci ČAJF. |
|||||
Zdroj: |
Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.19–20.;. Zatloukal, P.: Aktualita MUO. 3.6.2021. Nekrolog. www.SGO.cz |
|||||
Poznámka: |
Ing.arch. Ladislav Pospíšil |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Slavičín | |||||
Místo úmrtí: | Slavičín | |||||
Místa pobytu: | Brno, Haná, Kroměříž, Luhačovice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Zlín | |||||
Obory působení: | nakladatel, pedagog středoškolský, projektant | |||||
Anotace: |
V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských. |
|||||
Zdroj: |
Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz |
|||||
Poznámka: |
Ing. arch. Miloš Bařinka |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc - Sv.Kopeček | |||||
Místo úmrtí: | Moravský Beroun | |||||
Místa pobytu: | Hranice, Konice, Olomouc, Olomouc - Slavonín, Svatý Kopeček, Velké Karlovice | |||||
Obory působení: | malířka, úřednice | |||||
Anotace: |
Narozena na Svatém Kopečku u Olomouce. Členka skupiny výtvarníků „Olomoučtí“. Výstava obrazů v Knihovně Ant.Šprince, Brněnská, Olomouc v roce 1997. Poté výstava v Domě armády (březen 2000) v DA Olomouc. Portréty, krajiny, akvarely, kresba uhlem, olejová malba. Absolvovala univerzitu třetího věku na UP v Olomouci. Výstava na pobočce Knihovny města Olomouce, Jungmannov ul. leden- březen 2014. Střídavě ve své tvorbě uplatňuje též kolorované perokresby. Často maluje baziliku na Svatém Kopečku. Zemřela v nemocnici v Moravském Berouně po úrazu a zlomenině krčku. |
|||||
Zdroj: |
Osobní sdělení – hš 2014 |
|||||
Poznámka: |
Svatý Kopeček – m.č.města Olomouce |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Radslavice | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Hořovice, Hradec Králové, Olomouc, Ostrava, Přerov | |||||
Obory působení: | herec | |||||
Anotace: |
Vyučil se řezníkem, pak vystudoval Obchodní akademii v Přerově, kde maturoval v r. 1944. Chtěl pokračovat ve studiu na medicíně, kam ale nebyl přijat z kádrových důvodů. Pracoval jako dělník a nakonec začal studovat DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 1956. Svou hereckou kariéru zahájil v oblastním divadle v Hořovicích (1956–1958), poté hrál v Divadle v Hradci Králové (1958–1961), svůj další život pak spojil s moravskými scénami ve Státním divadle v Ostravě (1961–1966) a v Olomouci (1966–1979). Od roku 1979 byl několik let jako herec ve svobodném povolání, v roce 1986 se pak ale vrátil do stálého angažmá v Olomouci, odkud pak v roce 1990 odešel do důchodu. Na divadle ztvárnil Matyáš řadu hlavních postav převážně v klasickém repertoáru, vynikl především v shakespearovských hrách (Romeo a Julie, Richard III.), dále pak ve hrách ruských klasiků jako byli Čechov, Bulgakov a další. Ve filmu začal hrát v roce 1956 a na svém kontě má cca 50 filmů a TV seriály: Ctěná paní Lucie, 30 případů majora Zemana, přátelé zeleného údolí, Velké sedlo, Černí andělé, Ulice. Jeho žena Věra, s kterou žil 50 let a zemřela r. 2008 zdědila po své matce kaštěl v Jasenove v Žilinském kraji, venkovské šlechtické sídlo, které Svatopluk deset let rekonstruoval. Na stáří žil v Domově pro seniory Hortenzie. Měl dceru Alenu (61 let). Zemřel ve spánku. |
|||||
Zdroj: |
Kdo je kdo 91/92.I.Praha 1991.S.593.;Literární místopis SOKA Přerov/duben 1993.. Seznam.cz |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Lišany u Rakovníka | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Hlubočky, Litovelské Pomoraví, Olomouc, Rakovník | |||||
Obory působení: | kartograf, odborný publicista, technolog | |||||
Anotace: |
Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři. |
|||||
Zdroj: |
.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Halič (SR) | |||||
Místo úmrtí: | Nezamyslice | |||||
Místa pobytu: | Bruntál, Havířov, Kroměříž, Nezamyslice, Olomouc, Ostrava, Rajnochovice, Rudná pod Pradědem | |||||
Obory působení: | kronikář farnosti, kronikář obce, spisovatel, učitel | |||||
Anotace: |
Dlouholetý učitel na Moravě. |
|||||
Zdroj: |
Borešová, Anna. Medailonek. Haličské zvěsti. 2009. Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In:Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53. |
|||||
Poznámka: |
Mgr. Bohumil Outrata |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Teškovice | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bánská Bystřice (SR), Brno, Hněvotín, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | advokát, básník, fotograf, kunsthistorik, malíř, publicista odborný | |||||
Anotace: |
Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera… |
|||||
Zdroj: |
https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008. |
|||||
Poznámka: |
JUDr. Václav Kupka |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bystrovany, Hlubočky, Olomouc, Přáslavice, Velká Bystřice, Velký Týnec, Velký Újezd | |||||
Obory působení: | duchovní, farářka | |||||
Anotace: |
Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Domažlice | |||||
Místa pobytu: | Domažlice, Hořice, Hradec Králové, Praha | |||||
Obory působení: | autorka knih pro děti, ilustrátorka, sochařka akademická, spisovatelka | |||||
Anotace: |
Rozená Daňková. Od r. 1934 bydlela s rodiči v Hradci Králové.Studovala kamenickou školu v Hořicích a v roce 1950 absolvovala AVU Praha, 1947 spolupracovala s Čs.rozhlasem, od r. 1957 s ČsT. Působla v Praze. Autorkou pojmenování skřítka HAJAJA. Ilustrovala si své knihy pro děti. Od r. 2000 žije v Domažlicích.Jejím manželem výtvarník Miloslav Hejný (1925–2013). V roce 2010 získala ocenění Zlatá stuha. |
|||||
Zdroj: |
Profily autorů knih KMČ. Praha, Albatros 1989. Foto.;Bibliografie knižních prací členů SČS. Praha, ČS 1979, S. 35–36. ; Toman, P. : Dodatky 1955. ,S. 66. ; Wikipedie.cz |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Holíč nad Moravou (SR) | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Horka nad Moravou, Mohelnice, Náměšť na Hané, Olomouc, Písařov, Těšetice, Úsov | |||||
Obory působení: | publicistka regionální, učitelka | |||||
Anotace: |
V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.; |
|||||
Zdroj: |
Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.; |
|||||
Poznámka: |
Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olšany | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Hanušovice, Novi Sad (Srbsko), Olomouc, Šumperk, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | básník, literární historik, spisovatel, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Honorář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980). |
|||||
Zdroj: |
Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;
Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322. |
|||||
Poznámka: |
Doc. PhDr. František Valouch, CSc. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Podivín | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Bohumín, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Kroměříž, Napajedla, Olomouc, Orlová | |||||
Obory působení: | historik hudební, houslista, hudební pedagog, hudebník, publicista hudební | |||||
Anotace: |
Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby. |
|||||
Zdroj: |
V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Hranice | |||||
Místo úmrtí: | Hranice | |||||
Místa pobytu: | Brno, Hranice | |||||
Obory působení: | malíř, pedagog středoškolský | |||||
Anotace: |
Studoval lesní inženýrství v Brně a v letech 1954–83 učil na střední lesnické škole v Hranicích. Malířství studoval soukromě u Stanislava Krátkého. Věnoval se krajinomalbě, zejména lesním interiérům, zvláštní pozornost věnoval krajině Valašska. Jen občas namaloval zátiší nebo portrét. Vystavoval v Hranicích, Vsetíně a v Olomouci, zúčastnil se výstavy Výtvarníci Valašska ve Velkých Karlovicích. Vydavatelství Margaret ve Zlíně vydalo v roce 1997 jeho monografii. Od září do 30.11.2011 se v sálech Nové radnice v Hranicích konala jeho výstava k jubileu. |
|||||
Zdroj: |
Zatloukal, Pavel : I.souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. www.Valaskeatheny.cz |
|||||
Poznámka: |
Ing. Jan Jaroš |
|
||||||
Místo narození: | Habrovany | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Hranice, Olomouc, Přerov | |||||
Obory působení: | dramaturg, herečka | |||||
Anotace: |
Roku 1946 abs. konzervatoř v Brně, od r. 1944 působila v Brně, v Hanáckém divadle v Přerově, v Beskydském divadle v Hranicích, v KOD Olomouc, r. 1951 přešla do Ústř. domu Čs. armády Praha. |
|||||
Zdroj: |
Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 205. |
|
||||||
Místo narození: | Dambořice | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Hodonín, Moskva (Rusko), Olomouc, Praha, Slušovice, Vsetín, Zlín | |||||
Obory působení: | lingvista, redaktor, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB. |
|||||
Zdroj: |
Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013 |
|
||||||
Místo narození: | Hrabství | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Hranice, Lipník nad Bečvou, Olomouc, Osek nad Bečvou, Postřelmov, Přerov, Šumperk | |||||
Obory působení: | grafik, skauting, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Mgr. Ladislav Rusek (skautským jménem ŠAMAN) je Slezan rodem a od
jedenácti let Moravanem. Gymnázium začal studovat v Hranicích, poté
v Oseku nad Bečvou, v Přerově a v Lipníku nad Bečvou, kde odmaturoval
v roce 1945. Poté studoval od roku 1946 Pedagogickou fakultu Univerzity
Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Velký vliv na
jeho životní cestu utvářel prof. Jan Zrzavý a Bohumil Markalous. Promoval
na UP v roce 1951 a protože na gymnáziích byla zrušena výuka výtvarné
výchovy odešel učit na Základní školu do Postřelmova, kde byl později
zástupcem ředitele školy. S rodinou bydlel v Šumperku a denně
dojížděl. Od roku 1961 učil v Olomouci na Pedagogickém institutu,
později Pedagogické fakultě. Do Olomouce se přistěhoval s rodinou v roce
1965 a působil posléze jako odborný asistent na Katedře výtvarné výchovy
Pedagogické fakulty UP až do roku 1990. Jako aktivní umělec byl v roce
1964 přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Mezi jeho
oblíbené techniky patří suchá jehla a linoryt.Vytvořil na 900 ex libris,
přes 500 novoročenek. Vystavoval doma i v cizině, samostatně asi
40 krát a participoval asi na 200 výstavách grafiky. Jeho grafická tvorba
je zastoupena v několika galeriích nejen na Moravě, ale i v řadě
českých měst, rovněž však i v zemích Evropy a Ameriky. Ilustroval také
mnoho knih a asi 75 bibliofilií, jeho ilustrace jsou nedílnou částí řady
českých a zahraničních periodik a v cizině vyšly i dvě jeho monografie
(v r. 1971 v Dánsku). V době vysokoškolského působení publikoval své
odborné znalosti a teoretické studie v univerzitních sbornících (AUPO) a
také prostřednictvím řady katalogů vystavujících umělců olomouckých
i zahraničních anebo úvodním slovem při zahajování (cca 80) vernisáží
výstav nejen v Olomouci, ale i v několika univerzitních městech
Evropy. Zemřel ve Vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku ve 4 hodiny ráno. |
|||||
Zdroj: |
Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989 /fotografie/; Kolář, Bohumír: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.107–108 (foto).; Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, XXII, 2012, červen, S.7–8. Rusková, Libuše: email 27.7.2012 |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kroměříž | |||||
Místo úmrtí: | Ruda nad Moravou | |||||
Místa pobytu: | Hanušovice, Postřelmov, Praha, Štíty | |||||
Obory působení: | kněz, literární kritik, překladatel, publicista | |||||
Anotace: |
Po absolvování Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze byl farářem v Hosticích a Hanušovicích na Šumpersku. Od roku 1971 pracoval jako dělník v Prefě Postřelmov a potom na poště v Šumperku, podílel se v utajení na církevních aktivitách a publikoval pod pseudonymem v církevním tisku. V letech 1990–2006 pracoval v OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, byl členem Sněmu ČMKOS a zástupcem šéfredaktora odborového časopisu PTN Echo. Zároveň působil jako výpomocný duchovní v Olomoucké diecézi Církve čs. husitské.. V roce 2008 byl oceněn čestným uznáním za dlouholetou duchovní činnost ve Štítech, o rok později jmenován významnou osobností Rudy nad Moravou. Nyní je opět farářem v Hosticích a je členem církevního zastupitelstva. Podílel se na publikaci ČSSD Náboženství a sociální společenství, časopisecky publikoval řadu odborných prací,, časopisecky i knižně rovněž překlady poezie a prózy ze slovanských jazyků. Mgr. Emil Jan Havlíček byl členem Obce překladatelů. |
|||||
Zdroj: |
http://otavinka.blog.cz – 16.4.2011 Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi – Ju. Valašské Meziříčí 2010. |
|||||
Poznámka: |
Hostice – (n. m.č. obce Ruda nad Moravou). |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Olomouc | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Český Těšín, Horní Loděnice, Hranice, Olomouc, Štěpánov, Uničov, Velké Losiny, Velký Týnec | |||||
Obory působení: | asambláže, malíř, sítotiskař, sochař, výtvarník | |||||
Anotace: |
Dětství prožil s dvěma mladšími sourozenci ve středu města Olomouce.
K babičce z maminčiny strany jezdil do Štěpánova. V roce 1952 ochrnul.
Do svých 15 let se léčil v Hranicích a Velkých Losinách, nakonec
zůstala postižena jen jeho pravá noha. Hodně četl a chtěl se vzdělávat
na průmyslovce, tím jej ovlivnil strýc ve Štěpánově. Částečné
vyřazení z kolektivu dětí v něm vzbudilo intenzivní touhu po
vzdělání. Uznávaný výtvarník. Patřil ke generaci beatniků a měl
blízko k literatuře a rockové hudbě. Jeho obraz " Čas těla" ze
surrealistického období datovaný rokem 1975 je v Zámecké galerii Velký
Týnec. Pracoval jako sítotiskař v Družstvu invalidů. |
|||||
Zdroj: |
Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991./foto/; Kdy kde co v Olomouci 1991, listopad, S. l2, 13. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S.132–133. Daněk, L.: Divoce něžný outsider.In: Revue Host 2012, roč.28, č.6.S.10. |