Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 65
Zdeněk Manina *11. 9. 1961
Místo narození: Kladno
Místa pobytu: Francie, Olomouc, Praha
Obory působení: kreslíř, malíř, pedagog středoškolský, pedagog vysokoškolský, sochař
Anotace:

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Zdroj:

Osobní sdělení. 2.11.2012

Marie Kühnová *7. 9. 1941
Místo narození: Prostějov
Místa pobytu: Belgie, Brno, Francie, Kroměříž, Mariánské Lázně, Praha, Prostějov, Rakousko
Obory působení: hudební pedagožka, klavíristka, korepetitorka
Anotace:

Hru na klavír absolvovala na hudební škole v rodišti. Poté studovala konzervatoř v Brně, kde absolvovala v r. 1961. Odešla studoval do Prahy, kde na AMU absolvovala v r. 1965. V roce 1963 lureátkou Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Sólová pianistka i v zahraničí (Rakousko, Francie, v r. 1970 Belgie). Od r. 1965 pedagogicky působila na konzervatoři v Brně a 1972–1976 v Kroměříži jako profesorka klavíru a korepetitorka.

Zdroj:

Žemla, Jan: Klavírní oddělení Konzervatoře v Brně. Diplomová práce. Konzervatoř Brno 2006.;

Josef Haubelt *27. 7. 1932
Místo narození: Olšovec
Místa pobytu: Frankfurt nad Mohanem, Hranice, Lipsko (Německo), Praha
Obory působení: filozof, historik, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Narozen v obci Olšovec čp. 33 Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě (1952) studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd (přednostové Gerhard Harig a Stanysłav Schwann) LF Univerzity (tehdy) Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd (ředitel Willy Hartner) PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent (habilitační práce: Studie o Ignáci Bornovi). V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. (dizertace: Zastavení na kraňské cestě G. A. Scopoliho), v r. 1987 titul DrSc. (Dějepisectví Gelasia Dobnera). Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO (International Commission on the History of Geological Science) při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union.

Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o „svatém“ Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, AUC – HUCP III, 1962; Zastavení na kraňské cestě Giovanniho Antonia Scopoliho, AUC – PhH 1964; Montanista Peithner v osvícensko-obrozenském vývoji, Studie z obecných dějin. Sb. historických prací k 60. narozeninám prof. PhDr. Oldřicha Říhy, DrSc., 1972; Bolzanos Lehrer Jan Marian Mika, Bernard Bolzano 1781–1848, 1981; Alexander von Humboldt a vzdělanost ve středu Evropy, Alexander von Humboldt a české země, ed. H. Beck, J. Bloss, J. Blucha, 1996.

Zdroj:

http://www.phil.muni.cz/…et/haub.html

Poznámka:

Doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc.

Ladislav Jalůvka *15. 6. 1932 „“
Místo narození: Ostrava
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Olomouc, Pálkovice, Praha
Obory působení: grafik, malíř, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Mládí prožil v Palkovicích, maturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V letech 1952–1955 studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde žákem prof. M. Salcmana, Cyrila Boudy a K.Lidického.Potom působil jako výtvarný pedagog na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. .R.1969 získal za soubor krajin.prací cenu města Nový Jičín.1964–1973 odb.asist.pro malbu na pedag.fak.UP v Olomouci. V letech 1973–1976 byl bez zaměstnání, musel z politických důvodů z univerzity odejít. Rehabilitován jako výtvarník byl až v r. 1988, jako pedagog až v r. 1991, kdy krátce působil jako učitel kresby a malby na Pedagogické fakultě UP. Žije a pracuje v Olomouci. Ve své tvorbě se inspiruje krajinou Valašska a Lašska, městské téma mu poskytuje Olomouc, zvláště pak katedrála sv. Václava, kde poblíž má ateliér. Od Unie výtvarných umělců Olomoucka v r. 2005 dostal diplom za celoživotní malířské dílo a za rok 2004 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti výtvarného umění.

Zdroj:

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 4–5., …A Blahopřejeme. Výročí.Kdy-kde-co 2012, červen.S.2.

Fotky:
Viktor Weiser *25. 3. 1931 - +29. 10. 1997
Místo narození: Jabloné v Podještědí
Místo úmrtí: Mnichov (Německo)
Místa pobytu: Bruntál, Drážďany (Německo), Frankfurt nad Mohanem, Krnov, Nové Město nad Metují, Olomouc, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: archivář, pedagog vysokoškolský, Řád německých rytířů, ředitel muzea
Anotace:

Rodina žila v Novém Městě nad Metují. Po záboru Sudet odešla rodina do Drážďan a vrátila se do vlasti až po roce 1945, kde maturoval na gymnáziu. Poté odešel studovat němčinu a historii na FFUP v Olomouci od r. 1951. Ve své diplomové práci se zabýval Řádem německých rytířů na severní Moravě a ve Slezsku. Po promoci odešel v létě 1956 na umístěnku na ONV Bruntál, kde vedl muzeum.Spravoval též muzeum v Krnově. Funkci ředitele zastával až do roku 1967, kdy vážně onemocněl. Po léčení odešel do Okresního archivu v Krnově. V prosinci 1968 emigroval. Zprvu pracoval v archivu Řádu německých rytířů ve Vídni a pak odešel na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se habilitoval jako doc. Pohřben do rodinné hrobky v Krnově.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada,č.1.(13.) Ostrava 2000. S. 112.

Poznámka:

Doc. PhDr. Viktor Weiser

Libor Koval *2. 4. 1930 - +28. 12. 2003
Místo narození: Praha
Místo úmrtí: Freiburg (Německo)
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Olomouc, Řím (Itálie)
Obory působení: básník, kněz, lingvista, překladatel
Anotace:

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Zdroj:

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Milan Vágner *24. 9. 1929
Místo narození: Ivanovice na Hané
Místa pobytu: Brno, Frenštát pod Radhoštěm, Olomouc, Opava
Obory působení: herec, vysokoškolský pedagog
Anotace:

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii ve Frenštátu pod R. Poté začal studovat JAMU v Brně. Jeho kolegy v ročníku byli: Vladimír Menšík, Lubomír Kostelka ad. Po absolvování odešel do Opavy, kde pobyl 6 sezón. V letech 1959–1961 hrál v Olomouci a pak byl členem činohry Státního divadla v Brně od r. 1961 – (1985). Od r. 1978 pedagogicky působí na brněnské konzervatoři.

Zdroj:

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1985–1989. S. 23–27.; Československý biografický slovník. Oraha 1992. S. 763.;

Fotky:
Zdeněk Mička *21. 7. 1927 - +15. 4. 1991
Místo narození: Kopřivnice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín, Ostrava, Praha, Prostějov
Obory působení: kulturní pracovník, politik komunální, publicista odborný
Anotace:

Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953, pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970–1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913–1989), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí.

Dr. Zdeněk Mička, přezdívaný „ Ječmínek“, pro skutečnost, že byl těžko k zastižení, byl hodnověrný spolupracovník. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben.

Zdroj:

Hanzelka, Vratislav : Mořkov. Brno 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí. 2010. http://otavinka.blog.cz/…zdenek-micka

Poznámka:

RSDr. Zdeněk Mička.

Fotky:
Milan Ryšavý *7. 1. 1927 - +3. 2. 2016
Místo narození: Podivín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohumín, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Kroměříž, Napajedla, Olomouc, Orlová
Obory působení: historik hudební, houslista, hudební pedagog, hudebník, publicista hudební
Anotace:

Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

Zdroj:

V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Fotky:
Lubomír Drozd *3. 10. 1924 - +20. 6. 1988
Místo narození: Dubicko
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Frankfurt nad Mohanem, Litovel, Manheim (Německo), Vídeň (Rakousko), Zábřeh
Obory působení: anglista, germanista, jazykovědec, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Narozen v učitelské rodině. Studoval reálné gymnázium v Zábřehu, po záboru Sudet v roce 1938 v Litovli. Po maturitě v roce 1943 krátký čas studoval na univerzitě ve Vídni hudbu a r. 1944 unikl totálnímu nasazení tím, že odešel do Vídně, kde pracoval jako korespondent a překladatel švýcarské firmy CIBA A.G. Po válce 1945–1949 studoval na FFUK v Praze, obor germanistiku a anglistiku. Studia ukončil v r. 1951 dizertační prací o E.E.Kischovi a doktorátem. Od r. 1952 pracoval tři roky na zahraničním odboru ministerstva informací a kultury a dalších 26 let do r. 1981 přešel na FFUK jako vedoucí katedry anglistiky, germanistiky a nordistiky. Působil též na VŠ zemědělské , kde se věnoval odborné terminologii. Autor skript a učebnic. Byl prezidentem terminologické společnosti TERMA v Kanadě, expertem UNESCO, členem výboru Kazykovědného sdružení při ČSAV.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001. S. 29.

Poznámka:

Prof. PhDr. Lubomír Drozd, DrSc.

Stanislava Šprincová *24. 8. 1924 - +2. 9. 2014
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Francie, Králíky, Praha, Vídeň
Obory působení: geografka, pedagog středoškolský, publicistka odborná
Anotace:

Stanislava Šprincová,, rodným Kavanová, se narodila v Olomouci. Její otec Antonín Kavan byl jako člen městského zastupitelstva krátce po
okupaci v roce 1939 zatčen a pět měsíců vězněn. V roce 1944 ho gestapo znovu zatklo a odvezlo do terezínské Malé pevnosti. Krátce po osvobození zemřel na skvrnitý tyfus v karanténní stanici v Roudnici nad Labem. Stanislava Kavanová musela těsně před maturitou na SGO v roce 1943 nastoupit na nucené nasazení. V Králíkách ji v roce 1944 za nezávaznou korespondenci se skotským zajatcem zatkli a uvěznili ve věznici pro mladistvé ve Vídni, kde zažila poslední měsíce války spojené s bombardováním této metropole. Po válce se provdala za Zdeňka Šprince, který měl velkou zásluhu na opětovném zřízení olomoucké univerzity, v čemž mu usilovně pomáhala. Studiovala práva v Brně a po té ekonomickou geografii v Praze a také ve Francii. Působila na Katedře hospodářského zeměpisu přírodovědecké fakulty UP od roku 1950 jako odborná asistentka a od roku 1959 přednášela na katedře geografie a vědecky se věnovala socioekonomické geografii. . Publikovala v regionálním a odborném tisku ( Severní Morava, VVM, ZVÚO aj.) Též autorkou několika monografií. Zpracovatelka pozůstalosti prof.A.Šprince a Dr. Zdeňka Šprince. Při otevření knihovny na pobočce , Brněnská 82/83 darovala v prosinci 1991 památky na prof. Antonína Šprince, významného knihovníka Olomouce.

Zdroj:

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 352.
V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.164.
Bibliografie publikační činnosti v almanachu SGO 1947, 1967, 1992.
Parte.

Poznámka:

Doc. JUDr. et RNDr. Stanislava Šprincová, CSc.

rozená Kavanová

Fotky:
Ladislav Horalík *12. 5. 1923
Místo narození: Valašské Klobouky
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Olomouc
Obory působení: jazykovědec, pedagog středoškolský, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Původním povoláním středoškolský prof. , působil na G Frýdek-Místek a v Olomouci. Půs. na UP v Olomouci v obd. 1962–1988, ved. lingvistické sekce katedry rusistiky, publikoval více jak 100 vědec. prací, prac. v jazykověd. sdružení ČSAV.

Zdroj:

Purketová, Jana: O životě a díle čes.a slov.pedag.Brno, SVK 1991, S.59.; LD, 19.5.1988, S.5.;.

Alexej Pludek *29. 1. 1923 - +7. 9. 2002 „“
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Jihlava, Prostějov
Obory působení: dramatik, knihovník, novinář, spisovatel
Anotace:

Pochází z početné rodiny dělníka. Studoval na reálném gymnáziu v Jihlavě a na reálce v Prostějově (mat. 1940). Za války pracoval na městském úřadě v Prostějově, 1943 byl totálně nasazen jako dělník v prostějovském závodu firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození nejprve pracoval jako knihovník ve Frýdku-Místku a poté studoval na Vysoké škole politické a sociální (ekonomický směr, 1946–50, Ing.). Souběžně (1948–50) pracoval jako redaktor časopisu Haló Nedělní noviny. 1951 byl redaktorem deníku Mladá fronta. Po dvouleté vojenské prezenční službě se 1953 stal dramaturgem Čs. televize, 1956 redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1967 působil jako šéfredaktor pro beletrii v nakladatelství Práce, 1972–73 jako redaktor Literárního měsíčníku. Poté se věnoval spisovatelské práci. – V mládí byl členem skautského oddílu, později působil jako vedoucí, při dočasném obnovení této organizace (1968–71) byl členem Ústřední rady Junáka. 1967–89 několikrát navštívil Indii, byl i členem Čs.-indického výboru. Do politického života vstoupil po 1990: ve volbách 1992 za Levý blok zvolen poslancem Federálního shromáždění. V témže roce založil Slovanskou unii, nacionalistickou organizaci, jejímž cílem měla být obrana Čechů a Slovanů vůbec vůči cizímu, zejména germánskému nebezpečí. 1994 založil nakladatelství Point. Přispíval do periodik: Nedělní noviny (od 1947 zde povídky; 1948–50 reportáže, tit. časopisu od 1948 změněn na Haló Nedělní noviny), Tvorba, Rudé právo, Kulturní rozvoj, Mladá fronta, Literární noviny, Nový život, Zlatý máj, Červený květ (Ostrava), Literární měsíčník, Kmen aj.; po 1990 přispívá především do novin Naše pravda. Je autorem scénáře pro absolventský film režiséra Jana Valáška V ulici je starý krám (1955). Alexej Pludek debutoval před rokem 1948 hrou pro mládež Statečná slova, formu dramatu zvolil o tři roky později i pro své druhé dílo, pro budovatelskou hru Případ Modrá voda. Od poloviny 50. let se pak věnoval výhradně tvorbě prozaické. Jeho první román Slunce v údolí je situován na stavbu Trati mládeže na Slovensku a schematickým dějem i postavami ilustruje komunistickou ideologii, ukazuje „nový“, vzorový typ mládeže a kritizuje nedostatky politické práce. Po pokusu o psychologickou prózu s tématem citového zrání mladého člověka před válkou a za okupace (Dvě okna do dvora) i v současnosti (Ženy nemají pravdu) našel Pludek prostor pro literární projekci svého vnímání světa v žánru historické, respektive utopistické prózy. Trojice jeho románů o starověkých monarchiích je situována do Egypta 14. století př. n. l. (Faraonův písař), Indie přelomu 4. a 3. st. př. n. l. (Rádce velkých rádžů) a do fiktivní ideální země (Nepřítel z Atlantidy). Tato volná trilogie se vyznačuje podrobným popisem reálií, snahou o psychologizaci postav a vykreslení dobové duchovní atmosféry, jakož i zjevnou moralistní didaktičností a ideologickou zacíleností, promítající se do dějových schémat. Pludkovi hrdinové jsou ve značné míře autorskou sebeprojekcí: uprostřed intrik na královských dvorech a boje o moc vedou vnitřní a vnější zápas za pravdu, za čest a zachování státu, za mír a ušlechtilou službu vládnoucí společnosti. Zdroj ohrožení těchto etických hodnot pak Pludek příznačně vidí v iracionálně pojímaném „spiknutí temných sil“. Ve sci-fi románu Nepřítel z Atlantidy z počátku 80. let je boj proti spiknutí dotažen až v rasistický obraz nepřítele: černovlasých lidí s velkými nosy, obchodníků, kteří svým kupčením zpochybňují základní hodnoty mytického státu, vykresleného jako kastovní, přísně hierarchizovaná společenská struktura, navíc po sovětském vzoru ovládající další satelitní republiky. Obdobná hodnotová perspektiva určila také románový pamflet Vabank, v němž Pludek zobrazil Pražské jaro a dění z let 1967–68 vůbec jako zákulisní hru pravicových sil v čele s Židy. Pludkův dávný zájem o okultní a nadpřirozené jevy, a zejména převtělování (související s jeho zájmem o Indii) dal vzniknout knize fantaskních povídek Hledání antipoda. Potlačované zalíbení v totalitních společenských systémech jej pak inspirovalo k varovné vizi toho, co by se stalo, kdy byla uskutečněna Hitlerova tisíciletá říše, k antiutopii (Takových tisíc let). Autorova orientace na kladné hodnoty češství a českého charakteru dala vzniknout historické próze Česká pře i knihám literatury faktu (Český král Karel IV.). V Pludkově tvorbě pro děti převažuje literatura s dobrodružným dějem a s hrdiny, v jejichž pozadí je skautský ideál správného hocha. Inspiraci k příběhům o chlapcích mířících k ideálu čestného a spravedlivého života Pludek čerpá opět z historie (Rytířská jízda Jana z Michalovic), ale rovněž ze současnosti (Horami jde březen). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Statečná slova (D pro ml., 1947); Modrá voda (D 1951, prem. s tit. Případ Modré vody, 1950); Slunce v údolí (R 1955); Ptačí pírko aneb Jak Vítek o všechno přišel (P pro děti, 1959); Dvě okna do dvora (P 1959; poté in Lásky na zavolanou); Tudy chodíval Ječmínek (PP pro ml., 1959); Hromotlucká historie (P 1961; poté in Lásky na zavolanou); Zakutálený míč (P pro děti, 1962); Ženy nemají pravdu (P 1963; poté in Lásky na zavolanou); Horami jde březen (P pro ml., 1963; přeprac. 1973); Faraonův písař (R histor., 1966); Teichheger Maresch schöpft Verdacht (něm., LF, Hamburg 1968); Jaká byla Zuzana (P pro ml., 1969, sešit. vyd.); Pověsti dávných časů (PP pro ml., 1971; přeprac. 1983); Vabank (P 1974); Rádce velkých rádžů (R histor., 1975); Lužiske zetkanja (lužickosrbsky, LF, Bautzen 1977); Lásky na zavolanou (1978, obsahuje: Dvě okna do dvora, Hromotlucká historie, Ženy nemají pravdu); Český král Karel (LF 1978; přeprac. 1979); Nepřítel z Atlantidy (R sci-fi, 1981); Králevic, král, císař (LF pro ml., 1983); Hledání antipoda (PP sci-fi, 1986; přeprac. s tit. Předsíň záhad, 1993); Rytířská jízda Jana z Michalovic (P histor. pro ml., 1987); Takových tisíc let (P sci-fi, 1988); Česká pře (R histor., 1989). Uspořádal a vydal: Červnové nebe (sb., 1945, též přisp.).

Zdroj:

Z díla: K Hané se vztahuje kniha povídek pro děti.Tudy chodíval Ječmínek.Praha 1959.Biografie: Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.108.;Galík, J.: A.Pludek pětasedmdesáti­letý.=Štafeta, 10, 1978, č.2, S.7–10.;Galík, J.: Ještě Olomoucko v české literatuře.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;Bibliografie knižních prací členů SČS.P., ČS 1979, S.116.;Kyjonková, M.: Alexej Pludek.Personál­.bibliografie­.Karviná, Okr.knihovna, 1989.;Pludek, A.: Tak daleko a tak blízko.Vzpomín­ky.=Štafeta, 15, 1983, č.l, S.16–18, 1 obr.; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Fotky:
Jaromír Stříž *12. 1. 1923 - +25. 10. 1983
Místo narození: Ostrava
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bruntál, Freiburg (Německo), Frýdek-Místek, Olomouc, Opava, Praha, Přerov
Obory působení: básník, knihovník, kulturní pracovník, prozaik, překladatel, ředitel knihovny
Anotace:

Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Opavě (1934–1938),1938–1940 ve Frýdku-Místku a 1940 – 1942 v Přerově, kde maturoval. Po zkouškách byl totálně nasazen jako pomocný zámečník do továrny na letadla ve Freiburgu in Schlesien. V září 1944 byl zatčen gestapem a obviněn z protiříšské činnosti. Po měsíci byl propuštěn pro nedostatek důkazů. V červnu 1945 se přihlásil na studium FFKU, obor estetika a literární věda. Po vzniku Palackého univerzity přišel v roce 1947 do Olomouce, kde ukončil studia v roce 1950 disertační prací z oboru teorie filmu. (PhDr.). V období vysokoškolských studií působil v redakci pražského časopisu Umělec (1945–1947) a v letech 1947–1953 hojně publikoval v olomoucké Stráži lidu jako filmový recenzent. V období 1949–1950 byl předsedou krajské filmové dramaturgie v Olomouci a úzce spolupracoval s divadly v Olomouci a Trutnově, pro které překládal hry z polštiny a italštiny. Po promoci se oženil a nastoupil vojenskou presenční službu, z níž byl pro zánět pohrudnice předčasně propuštěn na jaře 1952. Po částečném vyléčení získal přechodné umístění na ONV v Bruntále jako knihovnický inspektor, kde nastoupil na podzim 1952. V letech 1954–1955 pracoval v Krajské knihovně Olomouc jako krajský metodik a do konce června 1960 zastával funkci inspektora kultury KNV. K 1. červenci t.r. byl jmenován ředitelem Okresní knihovny v Olomouci, kde působil deset let. Básně publikoval časopisecky zejména v Literárních novinách a brněnském periodiku Host do domu. Odborné články z filmové a divadelní kritiky vycházely v časopise Tvorba. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze na úpravě lidových pohádek. Na svém kontě má dvě knihy pro děti a mládež – Ztracená stopa (1956) a Největší kouzelník (1959). V lednu 1971 byl odvolán z funkce ředitele z politických důvodů a byl jmenován vedoucím regionálního oddělení, které vzniklo v červenci 1970. Vypracoval základní koncepci spolu s pracovníky vědecké knihovny v Brně a v Českých Budějovicích. V Olomouci nemohla být koncepce zcela naplněna, protože byl PhDr. Stříž z politických důvodů opět přeložen na pobočku mimo ústřední budovu.

.

Zdroj:

Z díla: Ztracená stopa. Olomouc, KN 1956. Poesie mladé Hané. Olomouc, KN 1956. , S. 42–43, S. 69–71. O něm:. Sto let české knihovny v Olomouci 1889–1989. Olomouc, OK 1989. http://www.vkol.cz/…lednuti----/ http://otavinka.blog.cz/…aromir-striz

Poznámka:

Narozen v Muglinově (n.m.č. města Ostravy).

PhDr. Jaromír Stříž

Fotky:
Antonín Huvar *23. 7. 1922 - +22. 9. 2009 „“
Místo narození: Albrechtičky
Místo úmrtí: Nový Jičín
Místa pobytu: Curych (Švýcarsko), Fulnek, Jeseník nad Odrou, Olomouc, Orlová, Ostrava, Petřvald, Rychvald, Velká Bystřice, Vizovice
Obory působení: kněz, politický vězeň, redaktor, skauting, spisovatel, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Narozen v Albrechtičkách u Nového Jičína. Studoval Reálné gymnázium v Příboře do okupace a pak od kvinty v Ostravě, kde r. 1942 maturoval. Bohoslovecká studia ve Vidnavě a poté v Olomouci. Ordinován 5. 7. 1947 v Olomouci. Působil ve Vizovicích, kde 26.9.1948 zatčen a 6.11.1948 v U­herském Hradišti odsouzen k 10 letům vězení . Prošel 13 kriminálů. Po návratu odešel pracovat do státního rybářství, pak v Dopravních stavbách Olomouc a ve velkomlýně v Jeseníku nad Odrou. Vydával samizdaty, psal relace do rozhlasu i do zahraničí. Teprve od r. 1967 působil opět v duchovní správě ve Fulneku. V r. 1975 mu byl opět státní souhlas odebrán a vrácen v r. 1982. Pak působil v Orlové, Rychvaldě a Petřvaldě. V letech 1969–1971 přednášel na teologické fakultě v Olomouci a pak 1989–1993 a přitom působil jako duchovní ve Velké Bystřici. Katolický kněz, monsignore, doktor teologie, vysokoškolský pedagog, katecheta, autor výchovných studií, vězněn komunisty, držitel řádu T.G.M. Mons. ThDr. papežský prelát žil v obci Vrázné p. Odry.Prezident Mezinárodního sdružení bývalých vězňů se sídlem v Curychu. V r. 2006 dostal Pamětní medaili k 60. výročí obnovení olomoucké univerzity. K 1.1. 2005 odešel do důchodu a žil ve Vrážném p. Odry.

Zdroj:

Musil,J.V. Osmdesátiletý Msgre. ThDr. Antonín Huvar OT a jeho…Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. č.286,2003. S..75–78.

Fotky:
Rudolf Kašpar *23. 8. 1921
Místo narození: Šumperk
Místa pobytu: Doloplazy, Františkovy Lázně, Karlovy Vary, Němčice nad Hanou, Olomouc, Prostějov, Šumperk, Uničov
Obory působení: lékař, odborný publicista
Anotace:

R. 1940 abs. SG v Olomouci, vyučoval na učňovských školách v Olomouci. Od r. 1945 na odborné škole pro ženská povolání Poettingeum. Působil též jako cizojazyčný korespondent. 1947–1953 stud. LFUP a jako mimořád. posluchač historii a jazyky na FFUP. Po promoci si zvolil povolání důstojníka zdravotnictví. Z váž. zdrav. důvodů odešel z armády a půs. v Karl. Varech a Frant. Lázních. Odtud přešel do nemocnice v Šumperku, závod. lékař v Uničovských strojírnách. Od r. 1963 půs. v Prostějově, pak v Němčicích a v Doloplazích (na Prostějovsku). Dlouholetý člen VSMO sekce dějin lékařství. Přednášková a publikační činnost.

Zdroj:

Životní jubileum MUDr.R.Kašpara­.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.25.;.

Josef Vlček *6. 6. 1920
Místo narození: Kaňovice
Místa pobytu: Fryšták, Olomouc, Ostrava
Obory působení: nakladatelský redaktor, politický vězeň, překladatel, žurnalista
Anotace:

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

Zdroj:

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;

Fotky:
Josef Bernard Bartoň *4. 1. 1920 - +11. 10. 2000
Místo narození: Mořkov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Fulnek, Kopřivnice, Kroměříž, Olomouc, Opočno, Spálov
Obory působení: kněz řádový, spisovatel
Anotace:

V roce 1937 vstoupil do kapucínského řádu a v roce 1943 byl vysvěcen. Za války byl totálně nasazen. Působil v Opočně, kde lektorem církevních dějin. Od r. 1949 byl novicmistrem. V roce 1950 byl internován, sloužil u PTP, byl vězněn a po propuštění pracoval v Kopřivnici jako dělník. Od r. 1968 vykonával kněžskou službu a tajně vychovával řeholní dorost. Po roce 1989 byl magistrem juniorů v Olomouci. Napsal několik knih s duchovní tématikou.

Zdroj:

Fabián,J.- Ševčíková,H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 19.;

Tomáš Špidlík *17. 12. 1919 - +16. 4. 2010 „“
Místo narození: Boskovice
Místo úmrtí: Řím (Itálie)
Místa pobytu: Benešov, Brno, Florencie (Itálie), Maastricht (Nizození), Olomouc, Řím (Itálie), Velehrad
Obory působení: kardinál, kněz řádový, teolog
Anotace:

V roce 1940 vstoupil do jezuitského řádu. Vystudoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. V letech 1951–1989 byl spirituálem v české koleji Nepomuceum v Římě. Od roku 1954 vyučuje východní teologii na Orientálním ústavu a Gregoriánské univerzitě v Římě. 28.9.2003 jmenován kardinálem. Autor mnoha knih a publikací. Žil v Římě. Na UP obdržel v roce 1997 titul doctor honoris causa.

Zdroj:

Olomoucký den, č.291, 13.12.2003, S.4;

Drahoslav Gawrecki *15. 6. 1919 - +19. 10. 1988
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Olomouc, Opava, Ostrava
Obory působení: básník, knihovník, překladatel, ředitel knihovny
Anotace:

Pocházel z dělnické rodiny. Maturoval v roce 1937 na reálce v Prostějově. Pak vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze, kde absolvoval r. 1938 a začal studovat na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1939–1945 působil jako knihovník ve Frýdku-Místku. Později se stal knihovnickým inspektorem. Ředitel SVK Olomouc, Ostrava, městská knihovna Opava, Pedagogická knihovna v Bratislavě. Od r. 1962 trvale zakotvil v Praze, kde ředitelem Státní technické knihovny, Státní knihovny ČSSR, Státní pedagogické knihovny. Od 1974 – 1979 byl náměstkem ředitele Státní knihovny ČSR. Krátce také přednášel knihovnické discipliny na Fakultě sociálních věd UK (1968–1970. Literárně debutoval sbírkou básní Nebe v Beskydách/1939/. Z polštiny přeložil J. Iwaszkiewicze a H. Boguszewskou.

Zdroj:

Kunc, Jaroslav: Slovník čes. spisovatelů beletristů 1945–56. Praha, SPN 1957, S. 110–111. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 5. Opava 1983. ; V roce 1988 zemřeli. Brno SVK 1989, S. 71. ;Čtenář, 1988, č. 12/příl. čl. S. Šír;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S. 31–32.

Josef Jílek *10. 12. 1914 - +28. 10. 1944
Místo narození: Kolšov
Místo úmrtí: Belgie
Místa pobytu: Francie
Obory působení: voják
Anotace:

Rotný čs. zahraniční armády na Západě., absolvoval poddůstojnickou školu. V prosinci 1939 odešel do Francie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii. Stal se tankistou, v bitvě v Calaiské úžině padl.

Zdroj:

Filip,Z.: Cesty hrdinů In:. Severní Morava. sv.91,2006. S. 30–33.

František Hecl *27. 8. 1914 - +13. 3. 1944
Místo narození: Horní Studénky
Místo úmrtí: Biskajský záliv (Španělsko)
Místa pobytu: Francie, Piešťany (SR), Prostějov
Obory působení: letecký mechanik
Anotace:

Občanským povoláním instalatér, absolvent školy leteckého dorostu v Prostějově v letech 1933–1934. V říjnu 1934 nastoupil vojnu do Piešťan k leteckému pluku. V červnu 1939 odešel z domova přes Polsko do Francie, kde v srpnu vsoupil do cizinecké legie. Po odjezdu ze severní Afriky se stal v červenci 1940 příslušníkem RAF (311. čs. bombardovací perutě) jako letecký mechanik. Dosáhl hodnosti rotmistra. Nositel čs. voj. pamětní medaile 1943. V roce 1947 in memoriam povýšen na por. letectva v záloze.

Zdroj:

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli. Praha 1989. S. 85. ;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.36;

Antonín Bernáček *22. 5. 1914 - +5. 7. 1998
Místo narození: Frýdek-Místek
Místo úmrtí: Frýdek-Místek
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Chlebovice, Metylovice, Olomouc, Paříž (Francie)
Obory působení: kněz, misionář, odbojář, publicista
Anotace:

Chtěl se stát misionářem v Alžíru a proto vystudoval teologii v Paříži. 1939 zaútočili Němci na Francii a přihlásil se do armády. Byl zajat a utekl do Španělska a do Anglie. Účastnil se vylodění v Normandii. Po demobilizaci vstoupil do semináře v Olomouci a dostudoval bohoslaví na UP. 1947 přijal kněžské svěcení. 1948 emigroval a vrátil se ož po revoluci v roce 1990. Od r. 1991 farářem v Metylovicích. Jako důchodce působil v Chlebovicích.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.13;

Bedřich Téma *24. 8. 1913 - +12. 10. 1995
Místo narození: Dolní Lutyně
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohumín, Brno, Frýdek-Místek, Olomouc, Orlová, Ostrava, Prostějov, Přerov
Obory působení: dialektolog, jazykovědec, pedagog vysokoškolský, polonista, slavistika
Anotace:

V letech 1949–1981 půs. na FFUP v Olomouci na katedře polského jazyka. Zabýval se dialektologií na Těšínsku a Ostravsku. Pořídil jedinečnou kartotéku dialektu na území Ostravska.

Zdroj:

Sedmdesátiny doc.PhDr.B.Té­my.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.9.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996. S. 260.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.115–116.

Vojtěch Gaja *28. 6. 1912 - +23. 5. 1992
Místo narození: Miškovice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Fryšták, Kroměříž, Olomouc
Obory působení: překladatel
Anotace:

Stud. G v Kroměříži a Brně, poté učil na Slovensku, po r. 1939 ve Fryštáku, od r. 1946 stud. u Markalouse estetiku a dějiny VV, 1951 abs. FFUP v Olomouci doktorátem. Pak 11 měsíců samostat. překladatel z ruštiny, angličtiny, francouštiny, latiny, řečtiny, němčiny, poté lektorem ruštiny, tlumočníkem a jazykovým poradcem při LFUP. V r. 1958 pro nábož. názory přeřazen na hrubou práci do Morav. železáren, po intervenci doc. E. Spáleného rehabilitován.

Zdroj:

Parte na UP/dne 26.5.1992.Chadraba, R.: In memoriam PhDr.V.Gaji.=Žurnál UP, 1992, červen, č.39, S.4.;.

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3