Osobnosti Moravy.eu

Působil v okruhu humanistů kolem olomouc. biskupa S. Thurza, vedl jeho kancelář, pozd. sekretářem, 1511 zvolen kanovníkem olomouc. kapituly, 1527 proboštem kroměřížským, olomouckým děkanem. 1522 získal rytířský titul. 1541 zvolen olomouckým biskupem a přesídlil na kroměřížský zámek. Autor latinsky psaných Dějiny Království českého. 1552, 33 dílů.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.609–610.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.1188.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1486

Sedmý rektor olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova v letech 1607–1612.. Doktor teologie. Ordinován na kněze v Římě. Vyučoval v jezuitské akademii ve Štýrském Hradci. Bohatá publikační činnost.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP č.24, 15.4.2005, S.7.

ředitel Vysokého učení v Olomouci

PhDr. Radek Mikulja-Muzeum Vyškovska;přip. KK 1993;.

Barokní hudební skladatel, ředitel kůru v želivském klášteře, skládal sólové chrámové kantáty.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S..269..

Syn Kryštofa D. (1655 – 1722). Navštěvoval malostranské jezuitské G, poté filozofii a matematiku na univerzitě v Praze. Od 1708 – 1716 pobýval v Rakousku. Významný barokní stavitel. V Olomouci působil v říjnu 1720, kdy zasahoval do stavby jezuitské koleje.

Kdo byl kdo do r.1918.Praha, Rovina 1992.S.57.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.97.;.

Dodatky ke KK 94/OK Prostějov, pí Štolbová..

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

Byl synem vojína Jakuba Doubravského (změnu jména způsobil chybný zápis v matrice). Jeho otec byl brzy přeložen do Klatov a rodina Dobrovského se usadila v Horšovském Týně. V jeho rodině se mluvilo německy, česky se naučil až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (tehdy Německý Brod), kde studoval od roku 1763. V letech 1767–1769 studoval u jezuitů v Klatovech. Roku 1769 odešel Dobrovský studovat filosofii do Prahy. V roce 1772 se stal novicem jezuitského řádu a připravoval se na misionářskou cestu do Indie. Ta nebyla uskutečněna, protože roku 1773 byl zrušen celý jezuitský řád v českých zemích a Josef Dobrovský se rozhodl dokončit studium teologie v Praze. V roce 1787 jej v Hradci Králové biskup Jan Leopod Hay vysvětil na kněze.[1] V Praze zaměstnával i Františka Palackého, ten vypomáhal při tvorbě šlechtických rodokmenů. V letech 1776–1787 působil jako učitel filozofie a matematiky u hrabat Nosticů. V této době s nimi navštívil Rusko a Švédsko. Roku 1787 se stal prorektorem a v roce 1789 rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce (n.m.č. města) . Po smrti císaře Josefa II. (1790), však došlo k zrušení seminářů a penzionovaný Dobrovský se vrátil do Prahy, kde dále žil jako uznávaný soukromý vědec ze státní penze a také finančně podporovaný hrabaty Nostici. Právě v této době napsal množství pro slavistiku, filologii i historiografii zásadních prací. Již v 80. letech se Dobrovský živě účastnil vědeckého života v Praze, působil v Soukromé společnosti nauk. V roce 1784 pomáhal zakládat Českou (resp. Královskou) společnost nauk a v roce 1818 Národní muzeum.Měl také vliv na mladou generaci osvícenců. Jeho žákem se stal František Palacký, ale např. filologii u něj studoval i Václav Hanka. V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Onemocněl a během hospitalizace v klášteře Milosrdných bratří zde 6. ledna 1829 zemřel.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985. S.560–571.;Králík, O.: Josef Dobrovský v Olomouci.Sborník SLUKO/B-I/1951–1953. S.95–105.;Spáčil, Vladimír: Dobrovský a Dolany.ZVŮO 1962, č.104. S.22–23.;Hanácké noviny, 30.3.1996. S.10.;

Syn rytíře a zem.advokáta, který měl v Jesenci u Konice zámeckou kapelu.Vliv kněze J.N.Schoena a hanácké lid.písně.Stud­.akad.G v Olomouci 1818–1820, lyceum r.1824, filosofii v Brně r.1821–23.Působil jako učitel hudby v Olomouci od r. 1830, od 1841 náležel k vlastenec.kruhu A.V.Šembery.Tvorba umělé písně a kytarových skladeb.Autor vlastenec.písní a písně Moravo, Moravo.

Axman, Emil: Morava v české hudbě 19. století. Praha 1920, S.21–26.
Československý hudební slovník. I. Praha, SHV 1963, S. 234–235. ;.

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Redaktor časopisu Cyril a Method

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.53.;

Narozen v Dubu u Tovačova (n. Dub nad Moravou). Důlní inženýr. Poslanec. Doc .Ing. Šimon Dvořák působil v Praze.

Ing. Jaroslav Pinkava.

Studoval G v Kroměříži, v 1836–40 v Hradci Král.1841–45 jako písař na Hukvaldech, 1845–8 na Mírově, od ledna 1849 v Brně v redakci Ohéralova Týdeníku.Přispíval do Lumíru a Koledy, Týdeníku a čas., které redigoval: Moravský národní list 1853–57;Moravské noviny 1858–63;aj.Povídky za jeho života knižně nevyšly.Hrálo se drama Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce.1859­.;Přítel Boženy Němcové.Souborně vyšlo jeho dílo r.1924 u Prom­bergra.Pamět.des­ka v Kvasicích u Kroměříže.

Z díla: Hanácké povídky. Praha, ELK 1940. ;První povídky hanácké. Olomouc R. Promberger 1924. Staré hanácké povídky. Ostrava, Profil 1987.

Biografie: Dějiny české literatury. III. Praha, NČSAV 1961, S. 558. Skalička, Jiří: Proč staré hanácké povídky Antoše Dohnala?Doslov. In: Staré hanácké povídky. Ostrava Profil 1987, S. 234–249. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . Praha, SPN 1973, S. 604. ; Spáčil, J. : Haná v díle A. Dohnala. =VVM, 1, 1946, S. 163–164. ;.

Absolvoval gymázium v Kroměříži, posl. rok studia v Brně, kde maturoval. Roku 1845 vstoupil do cisterciánsk. kláštera v Dolních Rakousích. Po roce se vrací na Hanou a vystuduje bohosloví v Olomouci. V Olomouci činný v roce 1848 ve studentských vlastenec.spolcích. v letech 1849–1850 pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovny v Olomouci. V r. 1850 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Holešově, v Kostelci, ve Velké Bystřici (10 let). Autor cestopisů, fejetonů a povídek. V r. 1861 se stal spoluzakladatelem vlast. nábož. spolku Koruna soluňská. Publikoval do časopisů Cyril a Metod, Hvězda, Čas, Hlas, Morava, Moravan. V r. 1864 se stal farářem v Hrušce u Kojetína a od r. 1880 získal hodnost víceděkana ve Vyškově.

Lexikon české literatury.1., P., Academia1985, S.612–613.; Spáčil, V.: Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.; Týnecké listy, 3/2007, S.7; Týnecké listy, č.6/2007, S.7; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007.S. 65–66.;

Studoval v Kroměříži, Mikulově a Olomouci, kde 1849 vysvěcen na kněze, poté kaplanem u sv.Mořice v Olomouci, 1851 v Bystřici p.H., 1856 farářem v Kojetíně, od 1881 kanovníkem v Olomouci.Ve své residenci dal k dispozici několik sálů pro sbírky VSMO.První předseda VSMO.Členem všech spolků českých.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.213–214.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.246.;Hanácké noviny, 23.1.1996, S.3., . V měsíci červnu připomínáme.In. Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014. S.2.

Studoval v Olomouci, poté v Praze a ve Vídni.R.1857 se stal prof.chemie a přírodopisu na něm.reálce v Olomouci.Z jeho podnětu založeny rolnické školy v Přerově 1865, na Hradisku 1876.Redigoval časopis"Hospodář Moravský„, který byl r.1871 změněn na " Pozor“.Vydal četné populární hospodář.brožu­ry.R.1867 a 1871 zvolen do zems.sněmu moravského za poslance za okr.olomoucko-prostějovský, r.1873 za prostějovsko-plumlovský.R.1883 dal podnět ke zřízení česko-moravského spolku selského pro Moravu v Olomouci. Zakladatel a první předseda správní rady Rolnického cukrovaru ve Vrbátkách v letech 1870–1879, v období od 10.8.1871 do 20.11.1874 před­nosta Poštovního úřadu ve Vrbátkách.

OSN, Sv.VII.Praha 1893, s.278;Masarykův slovník naučný.II.Praha, 1926, S.152.; Pospěch, Pavel: Příspěvek k politické činnosti J.R.Demla.=ZKVMO, 1981, č.214, S.6–12.; Pospěch, Pavel: Výročí J.R.Demla.=ZKVMO, 180, č.208, S.26.; Fotografie. PKK 1980.Olomouc, OK 1979.; Pamětní kniha obce Vrbátek.I., S.236, 269.

'

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Studoval gymnázium a teologii v Olomouci, v letech 1868–1870 působil jako katecheta v Litovli. Autor učebnic bibl. učení.

Český slovník bohovědný.III., S.560.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., S34.;.

Chválkovice jsou součástí města Olomouc.

Vyučil se tiskařem. Po roce 1860 koupil od Alfreda Trasslera tiskárnu a nakladatelství v Opavě. Vedle drobných tisků vydával a tiskl poloúřadní Troppauer Zeitung.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.28–29.

Hanácký obr, výška 232 cm, váha 186 kg;Drásalova obrovitého vzrůstu využil hostinský Janocha z Holešova, od r. 1860 s ním jezdil po Evropě. Přijal ho i franc. král Napoleon III. Pozůstalost uložena v olomouc. muzeu. Obraz J. Drásala ve skutečné velikosti, jeho boty a rukavice, uloženy v holešovském muzeu. Památky na hanáckého obra najdete v Muzeu Josefa Drásala, Horní náměstí 1, Olomouc.

Valenta, Jan: Obr Josef Drásal z Chromče. =Severní Morava. Šumperk, 1972, sv. 23, S. 54–55; Moravský obr Drásal. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S. 21–22. ;
Zapletal, Fr.: Obr Josef Drásal. = Vlastivěd. sborník pro mládež župy olomoucké, 2, 1923 –1924, S. 145 –147.

Holické noviny.č.3, červen 2005, S.7.

Narozen v Holici u Olomouce. Nyní součást města Olomouce.

Gymnázium studoval v Brně a teologii v Olomouci. Do Valašského Meziříčí přišel v roce 1873 jako katolický kněz. Vedle kněžských povinností učil náboženství na gymnáziu. Byl spoluzakladatelem Muzejní společnosti a budovatelem meziříčského muzea, jemuž stál v čele od roku 1897 do své smrti. Bohatá publikační a vydavatelská činnost. V roce 1878 napsal Paměti města Valašského Meziříčí a městečka Krásna. Jeho nejvýznamější prací, která vyšla v Brně roku 1914 je v edici Vlastivěda moravská titul: Valašskomeziříč­ský okres.

Janoušek, Jindřich: Galerie významných osobností Valašského Meziříčí jeho rodáků, obyvatel a studentů. Valašské Meziříčí 1998. S.12–13.

Studoval na univerzitě ve Vídni a pak působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Uherském Hradišti a v Uničově. Od r. 1875 pak dlouhodobě v Třebíči. Zabýval se mineralogií. Redaktorem Vlastivědy moravské.

Významná výročí Třebíčska. Web. stránka.

Narozen v obci Drahlov (n.m.část obce Charváty). Vl.jm. Josef Čapka. Psán též Josef Čapka-Drahlovský. Základní hudební vzdělání získal v Dubu nad Moravou, u učitele a hudebníka J. Stušky. V době studií německého gymnázia v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil sbor pro nějž napsal svůj první sbor „Modré oči“. Po maturitě odešel studovat do Prahy na varhanickou školu, kde absolvoval v roce 1871. Od června téhož roku působil jako varhaník a ředitel kůru u Sv. Vavřince v Přerově. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Od roku 1872 byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení Přerub (založeném r. 1862). Od jeho nástupu nastal rozkvět činnosti sdružení, vtiskl sboru klasický repertoár skladeb. P. Křížkovského, B. Smetany, A. Dvořáka. Po vzniku zpěvního dámského odboru Vlastimila (založ. 1883), působil i zde. Oba sbory střídavě vedl až do roku 1907. Provedl zde nejen Nešverovy skladby, ale i svoje. Po 21 let působil také jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Přerově, kde učil zpěv. Napsal více než 200 hudebních děl, mezi něž patří skladby komorní jako Klavírní legendy, Hudební obrázky a Písně beze slov, dále skladby orchestriální, kam lze přiřadit legendy, capricia, symfonie a Moravské tance op. 62 a 169 (které provedl Karel Kovařovic na Národopisné výstavě v roce 1895). Dále skládal písně a sbory pro mužské, ženské a smíšené uskupení, Moravské zpěvy, Moravské dvojzpěvy a Moravské trojzpěvy. Je též autorem řady kantát a oratorií, zpěvoher, i chrámových skladeb, které vycházely v notách nejen v Olomouci, ale i v Pazdírkově nakladatelství v Brně. Zhudebnil také na slova Ondřeje Přikryla „Písně z Hané“. Zemřel 11. června 1926 v Přerově. Pohřben byl v Charvátech. Na rodném domě v Drahlově je pamětní deska. Jeho jménem byly pojmenovány dvě ulice. V Přerově a v Chomoutově u Olomouce.

Ševčíková Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. č.12.2002. S.4.; ČSHS, I.Praha 1963.S.261–262.;Přichystal, A.: Významné postavy politického,so­ciálního.,Olo­mouc 1979.;Pospíšil, Fr.: Almanach hanáckého roku, Přerov, 1923, S.125., Halma, Oldřich: Zapomínaný hanácký hudební skladatel.=Vlas­tivěd.sborník pro mládež župy olomoucké, 3, 1924 –1925, S.124–126.

Zemřel v Olšanech (u Prostějova).

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL;.