Osobnosti Moravy.eu

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Pocházel ze živnostenské rodiny a od dětství žil v Ostravě, kde vystudoval gymnázium a učitelský ústav. Začal učit na Ostravsku. Po válce působil na Slovensku a Těšínsku. V době působení v Ostravě-Michálkovicích přeložil do esperanta básně Petra Bezruče.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S.15.

Zemřel ve Vlčicích (o.Jeseník).

Absolvoval Zemskou vyšší hospodářskou školu v Olomouci, kde maturoval r.1933. Poté studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. V r. 1941 vydal vlastním nákladem monografii Lidové umění na Hané. V r. 1949 se podílel na výstavě Lidové umění na Hané v Kroměříži na zámku. V r. 1964 byl přijat jako etnograf ve Valašsk. muzeu v Rožnově pod Radhoštěm a v letech 1965–71 byl jejím ředitelem. V r.1972 se stal vedoucím národopisného oddělení Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Zasloužil se o uspořádání několika výstav lidového umění v muzeu, sbírkové činnosti a o stálou expozici Z klenotnice lid. kultury Hané, Litovel r.1975. V r.2001 vy­dána publikace s názvem Lidové umění na Hané. Ing. Jan Rudolf Bečák stál u zrodu čestného hřbitova Valašského Slavína, kde mu byl také slavnostně odhalen náhrobek v r. 2005 v areálu Dřevěného městečka.

MP.: Zemřel ing. J.R. Bečák. Kdy-kde, co v Olomouci, 1987 únor. S.12.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.1/07, /foto/. S.29; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S.32., Mikulcová, M., Graclík, M.: Kulturní tulky Valašskem, Frýdek-Místek, 2001.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 5, Opava-Ostrava 1996. S.14–15; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.63.;

Studoval na zábřežském gymnáziu a UK v Praze obor filosofie a práva. Působil jako učitel na obchodní akademii v Praze do konce 1. světové války. Od roku 1921 pracoval na Vysoké škole obchodní v Praze. Hodně cestoval a přispíval do časopisů. Redigoval revue Naše doba, kterou založil T. G. Masaryk. Byl aktivní v politice, člen skuppiny „Pátečníků“. Okupace znamenala konec jeho politické kariéry. Po osvobození se stal děkanem Vysoké školy obchodní. V roce 1949 odešel do exilu nejprve do Anglie poté do USA. Zemřel ve Vancouveru.

Profesor Josef Macek. Průvodce. Zábřežský kult. a inform. měsíčník. únor 2000. S. 12

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

Učitel v Šumperku a Hrabišíně. Spolupracovník vlastivědného sborníku Severní Morava.

Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.

Abs.AVU v Praze, u prof.V.Hynaise, FFUK v Praze a Bratislavě, obor národopis a dějiny umění.1946–1953 profesor na PdF UP.Přednášel teorii VV a umění, výtvarnou výrobu.1946–1950 ved.ústavu pro výtvarnou výchovu.Autor knih a statí v časopisech o lidové keramice, architektuře, krojích.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.801.;.

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

Narozen v Osíčku na Kroměřížsku (region Záhoří). Studoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí. V letech 1936–1947 učitelem na Moravě a ve Slezsku. Při tom dálkově studoval FFMU v Brně, obor etnografie. V letech 1941–1946 se učil hrát na kontrabas.Od roku 1947 pracoval v Moravském muzeu v Brně, kde založil a řídil Etnografický ústav.. V devadesátých letech se účastníl regionálních konferencí na Hané " Lidový rok na Hané", kde jsem se s ním osobně potkala. Zpracovával bibliografie a publikoval v odborném tisku.Autor jedinečného soupisu českých časopiseckých článků z Valašska a Záhoří 1884–1964.

Československý hudební slovník.i.díl.Praha 1963. S.791. http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?…

Doc.PhDr. Ludvík Kunz, CSc.

Autor přírodovědných knih. V letech 1939–1959 správcem muzea v Přerově.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;.

'

Od r. 1926–1930 působil jako ředitel na Žerotínově obec. škole, od r. 1935 ředitelem přírodovědec. laboratoře „Falco“ v Mariánských Horách. Autor odbor. článků, za odbor. publikaci o motýlech-člen světové entomologické společnosti. Entomolog. sbírku věnoval Přerovu, část získalo Moravské muzeum v Brně. Sběratel lidových písní a tanců.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.93.; Časopis vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 56 1947, S.103–104;.

Byl nejstarší z deseti dětí. V Brně studoval na nižším gymnáziu, kde na něj měl výrazný vliv prof. František Bartoš v letech 1888–1892 a poté na Prvním českém vyšším gymnáziu v Brně, kde maturoval v r. 1896. Poté studoval bohosloví v Brně a byl vysvěcen v r. 1900. kaplanem ve Hvězdlicích a farářem v Šardicích. Redaktorem studentského časopisu Záboj, kde publikoval své prvotiny. Debutoval v Novém Životě překlady esejí Arnolda Hella. Přátelil se s Dostálem-Lutinovem, Jakubem Demlem. Redigoval Obzor a Nový Obzor. Od r. 1923 působil v Křižanově u Brna. Od r. 1937 na odpočinku v Prostějově. Členem DLU v Olomouci od 1913, místopředsedou v letech 1928–35, 1936–37. ;

Lexikon české literatury.I.Praha 1985. S. 572–573.; Poselství. Družina literární a umělecká. Olomouc 1938.

Dětství prožil v městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. V roce 1999 se stal jeho čestným občanem. Část mládí pobýval v Brně. Přátel se s Františkem Halasem. Působil v Praze v Národní Galerii a v letech 1959–1971 přednášel dějiny umění na VŠUP v Praze.

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

PhDr. Jan Tomeš

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Teoretik ve fyzice. Na jeho počest se každé dva roky koná soutěž vědeckých prací mladých fyziků do 30 let , kterou pořádá Česká fyzikální společnost = Cena Milana Odehnala.

Purketová , jana: O životě a díle čes. a slov.pedagogů.Brno SVK 1991, S.110.;.

Narozen v obci Lípy (n. m.č. Slatinice)

Studoval na němec. G v Olomouci a v Českém Těšíně, později na něm. obchod. akademii v Olomouci. Činný v hnutí komunistic. mládeže ve Šternberku. Koncem r. 1924 odešel do Prahy. Od dubna 1935 vydával satir. časopis Bodláky. Antifašista. Sbíral českou obrozenec. lit, zejm. spisy vydávané Krameriem.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.114–115.; Kollmann, V.: Vincy Schwarz.Šternberk 1977.;Skutil, Jan: Antifašistický bojovník.Sborník KVMO B-IV/1956–1958., S.299–305;Za nový život Šternberska, 28.6.1958..

Narozena v Šumperku, odkud pocházela její maminka. Rodina záhy přesídlila do Prahy, kde r. 1939 maturovala na francouzském gymnáziu. Po maturitě studovala Vysokou školu zemědělskou, která byla v době okupace uzavřena a tak studia dokončila až v letech 1945–1947 na lesnické fakultě ČVUT v Praze. Pracovala v redakci odborného časopisu Živa.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.77–78.

RNDr. et ing. Eliška Nováková, DrSc.

Letecký důstojník v Olomouci. Podplukovník Adámek byl taky význačným sběratelem brouků a publikoval v odborném tisku.

Časopis Čs. společnosti entomologické,47, 1950,č.1/2. S. 72–73.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1903

V Opavě vystudoval reálné gymnázium. Od roku 1879 se zaměřil výhradně jen na entomologii. Přestěhoval se z Paskova do Vídně, kde si otevřel entomologické knihkupectví, které rozšířil i na obchod s entomolog. potřebami. Později jej přenesl zpátky do Paskova, kde žil a pracoval až do své smrti. 1867–1913 vykonal i mnoho úspěšných stujních a sběratelských cest po entomologicky zajímavým místech Evropy.

Biografický slovník Slezska aseverní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.50;

Univ.prof. PhDr., DrSc. Vědecké obory vystudoval na FFUK Praha, FFUP Olomouc a FFUJEP Brno. Působil do r. 1961 na UP Olomouc, poté pracoval na ČSAV v Praze. člen VSMO, člen redakční rady VSMO, konsultant na UP. Patří k nejvzdělanějším uměnovědcům v ČR. Proslul u nás a ve světě jako ikonolog a interpret díla Albrechta Durrera a umění německé reformace i umění doby Karla IV.

Katedra umění UP Olomouc,
Z paměti literární Olomouce. Olomouc:Vlastivědná společnost muzeijní, 2004.S.255. Z pa­měti literární Olomouce. Olomouc 2006. S. 415. (VH): Zemřel historik Rudolf Chadraba. In: Právo, 11.3.2011.S.10.

Středoškolský prof. na Obchodní akademii v Olomouci, od 1950 –1958 docent politické ekonomie UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity., Ostrava 1973.,S.339.;

Maminka Doc. Lucy Topolské. Působila v Moravském muzeu Brno a v KVM Olomouc. Zájem o lidovou keramiku. Od r. 1987 čestnou členkou Národopisné společnosti československé při ČSAV a čestná členka švýcarské společnosti přátel keramiky.

Kunz, Ludvík: Výzkum české keramiky v životním díle R. Hrbkové.In: Středisko VSMO 1989, č. 12. S.78–83.* Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci. duben 2014. S.2.

Syn literárního historika. Od r. 1922 profesor Zemské nemocnice v Olomouci. Založil Lékařský vědecký spolek v Olomouci. Působil na lékařské fakultě UP v letech 1946–1963, profesor hygieny a epidemiologie. Autor více jak 100 vědeckých prací, článků, 11 učebnic, monografií a skript.

Krejčí Zdeněk: Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc, významný vědec, lékař-humanista. =Středisko, sborník VSMO , 70–71, 1987–88, S. 105–106;. Musil, Jiří: Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc. 29.10.1891–14.7.1979: zdravý rozum – původní studie univ. prof. MUDr. Jana Kabelíka, DrSc. „Zdravý rozum“ z roku 1978 a sborník příspěvků ze semináře k 110. výročí narození prof. Kabelíka v roce 2001 Vydavatel Vlastivědná společnost muzejní, 2003. Jan Kabelík 29.10.1991. Kdy,kde,co v Olomouci, 1991, říjen S.1. Wondrák, E.: Opustil nás prof. MUDr. Jan Kabelík,DrSc. ZVSMO 1980,č.13–14.S.1–4.

Prof. MUDr. Jan Kabelík, DrSc.

Fotograf autodidakt od r. 1935, zakládající člen skup. DOFO r. 1958. Působil jako fotograf od r. 1952 – 1971. Kandidát SČSVU 1964, 1973-SČF, 1974 čl. KFA Olomouc. Představitel progresivního proudu amaterské fotografie. C: 1. cena v soutěži Historická Olomouc r 1972. ;stříbrná medaile salón Buenos Aires 1972. ;Zaměřuje se na statickou fotografii krajiny a objektů. Od 1975 člen SČF a fotosekce VSMO. Ve dnech 8.9.-6.10. 2006 se konala v Galerii, Radniční 3 ve Šternberku výstava jeho fotografií.

Encyklopedie čes. a slov.fotografů­.Praha 1993.S.202 –203.; Percl, J.: DOFO.ČsF, 28, 1977, č.2, S.56.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1948. Poté pokračoval ve studiu na FFUP, kde vystudoval francouzštinu a češtinu a promoval r. 1952. 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf (v letech 1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz) a správce rukopis. sbírek. Od r. 1964 působil na katedře bohemistiky FFUP. v roce 1966 spoluzakla­datelem a organizátorem Academia filmu. R. 1968 se habilitoval a r. 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou a zejména dílem Petra Chelčického. Překládal a vydával humanistické texty. V roce 1989–1994 vedoucí katedry bohemistiky a slavistiky, 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost. Rozsáhlá publikační činnost. V roce 1957 zpracoval Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (bibliografie). Autor prací o literatuře již v době působení v SVKOL, např. Z rukopisných sbírek SVKOL (1959). S I. Hlobilem vydal monografii Humanismus a raná renesance na Moravě (1992); Vzdálené hlasy (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti (2002). V době působení v knihovně publikoval v odborném tisku: Z knihovnické praxe, Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci a Technická knihovna. Dále přispíval do periodik: Ruský jazyk, Listy filologické, Česká literatura, Čs.rusistika, Slavia, Literární měsíčník, Scriptum, ˇČervený květ, Index, Stráž lidu, Hanácké noviny, Nová Svoboda. V denním tisku užíval šifer: -epe-, ep. V 80. letech působil též jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.731. Sichálek, J. Eduard Petrů.In: Česká literatura 2006/4.S.170–171 Schneider,J.: Kmen 1988,č.50. Ko­lářová, J.: Tvar 2006,č.6. Heme­líková, Blanka: Eduard Petrů.In: Slovník české literatury po r. 1945. (zprac.1998, aktualizace 4.11.2006 (kb)

nositel Ceny města Olomouce v oblasti historie za rok 1998 Prof.PhDr. Eduard Petrů, DrSc. Emeritním porofesorem jmenován r. 2005