Osobnosti Moravy.eu

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Rozená Procházková. Od mládí žila v Bohumíně, gymnázium vystudovala v Ostravě a poté absolvovala Lékařskou fakultu MU v Brně. Zprvu pracovala na interním oddělení bohumínské nemocnice. Zde se nakazila infekční mozkovou obrnou, nemocí, která zabíjí. I když byla zavčas léčena, vyřadila jí tato nemoc z povolání, na dlouhý čas z plnohodnotného života. Jen silou vůle překonávala následky této choroby. Měla tři malé děti a musela se o ně postarat. Pobývala několikrát v rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách a koncem padesátých let se přistěhovala do Olomouce. Začala pracovat v Kojeneckém ústavu, později pod vedením Dr. Morese. Zprvu působila jako vedoucí oddělení nedonošených dětí, kde se věnovala výzkumu a rehabilitačním poradnám pro vývoj dětí s různými vrozenými vadami a postiženími způsobených předčasným porodem. Po odchodu doc.MUDr. Morese do důchodu, v roce 1973 byla jmenována ředitelkou Kojeneckého ústavu v Olomouci a následně i Dětského domova, kde působila do roku 1990. Zároveň externě přednášela jako vysokoškolská učitelka na Katedře speciální pedagogiky UP. V roce 1984 se habilitovala a byla jmenována docentkou pediatrie.
Dlouholeté zkušenosti v práci s postiženými dětmi dovedly doc. Tichou k uskutečnění velkého snu, s cílem vybudovat takové zázemí pro postižené děti, kde se jim dostane nejen odborné péče,zdravotní, výchovné a sociální, ale připraví je i k začlenění do běžného života. A tak se zrodilo Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci-Topolanech jako nestátní zdravotnické zařízení vybudované občanským sdružením rodičů a přátel postižených dětí. První kapitoly života tohoto unikátního komplexu s nadregionální působností se začaly psát 9. května 1990 jak uvádí datum pod stanovami. V roce 1995 získalo DC 90 Cenu Olgy Havlové.
Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc. zaměřila celou svou činnost na péči, prevenci, diagnostiku a léčbu postižených dětí a mládeže s kombinovanými vadami. Jako první v ČR diagnostikovala fetální alkoholový syndrom – postižení dítěte v důsledku alkoholismu matky v době těhotenství. Publikuje v odborném tisku doma i v zahraničí a aktivně se účastní mezinárodních a celostátních kongresů.

Osobní zjištění v DC Topolany. Parte- pohřební služba, pasáž města Olomouce

Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc.

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Vystudoval LF UP v Olomouci, promoval v roce 1951, habilitace v roce 1990. Emeritní primář chirurgického oddělení nemocnice v Přerově a profesor LF UP Olomouc. V současnosti pracuje jako konsultant a soudní znalec. Působil v Olomouci, Ostravě, Přerově, kde v současné době vykonává funkci okresního zdravotního rady. Chirurg, přednosta chirurgické kliniky v Olomouci v letech 1991–1993. Předtím působil jako primář na chirurgickém oddělení nemocnice v Přerově (1976–1987). Význačný odborník jícnové chirurgie.

http://koalice.wz.cz/kandidati.html (Volby do Městského zastupitelstva Přerov v r. 2006.) Katalog národních autorit. NK Praha

Prof. MUDr. Jiří Králík, DrSc.

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Ho­norář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980).

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;

• bk-: F. Valouch: Honorář za hříchy. =Hanácké noviny, 1991, 8. 1. , S. 4. ;.

Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322.

Doc. PhDr. František Valouch, CSc.

V roce 1960 absolvovala gymnázium v Hejčíně, 1962 vyučena ruční sazečkou, v roce 1967 absolvovala Střední průmyslovou školu grafickou. Do roku 1988 působila v tiskárnách, 1989–1990 redaktorkou závodního časopisu Olomoucký stavbař. V letech 1990–1995 působila v Přerově, kde redaktorkou časopisu Pozemní stavby. V údobí 1995–1996 technická redaktorka Hanáckých novin. Od roku 1997–2004 pracovala v tiskárně Střediska informatiky a služby škole. Od roku 1959 věnuje volný čas zcela Kašpárkově říši, kde byla zástupce vedoucího. V roce 1979 dostala za činnost Zlatý odznak Josefa Skupy. A v roce 2007 osenění Zlatý Tyl. V Kašpárkově říši působila jako režisérka, návrhářka loutek, autorka textů a úprav loutkových her. Autorka veršů. Publikovány v časopise Květy v r. 1962 a řadě sborníků. Podílela se na vydávání sborníčků Čechova Olomouc od r. 1973. V publikační činnosti užívá šifry: JN. V roce 2010 vyšla její sbírka básní Kytice modrých nadějí. LKO 2010. Loni dodatková sbírka k 70. narozeninám a to sbírka: Návraty a závratě (2013). Zemřela ve spánku.

Nohelová, Mirka: Honza na vychování aneb Naučné věty tety Květy z etikety. Olomouc Integrafis 1996., dokument. list/97 http://otavinka.blog.cz/…ou-nohelovou Parte.

Nohelová, Mirka – literární pseudonym

Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.;

Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc.

Absolvoval SG v Olomouci r. 1943, poté studium na FFUK v Praze do r. 1947, do r. 1949 na FFUP . Působil od r. 1949 na UP. V r. 1969 navržen na jmenování profesorem, v r. 1990 byl jmen. profesorem. 1987–1988 přednáškové pobyty na univerzitách v Rakousku, Švédsku, Dánsku. Zabýval se jazykovědnou bohemistikou, fonologií, morfologií, slavistikou a obecnou lingvistikou. Několik let byl vedoucím katedry bohemistiky a slavistiky. Člen českých a mezinárodních vědec. společností. Autor asi 160 studií a odb. článků. Laureát Ceny města Olomouce.

Žurnál 1992, č.22.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.164.; ČBS XX.stol., 2.díl., Praha 1999., Kdo je kdo 91/92, ČSFR Federální orgány, 1.díl, Praha 1999. Parte.

Prof. PhDr. Miroslav Komárek, DrSc.

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013

Po absolvování Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze byl farářem v Hosticích a Hanušovicích na Šumpersku. Od roku 1971 pracoval jako dělník v Prefě Postřelmov a potom na poště v Šumperku, podílel se v utajení na církevních aktivitách a publikoval pod pseudonymem v církevním tisku. V letech 1990–2006 pracoval v OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, byl členem Sněmu ČMKOS a zástupcem šéfredaktora odborového časopisu PTN Echo. Zároveň působil jako výpomocný duchovní v Olomoucké diecézi Církve čs. husitské.. V roce 2008 byl oceněn čestným uznáním za dlouholetou duchovní činnost ve Štítech, o rok později jmenován významnou osobností Rudy nad Moravou. Nyní je opět farářem v Hosticích a je členem církevního zastupitelstva. Podílel se na publikaci ČSSD Náboženství a sociální společenství, časopisecky publikoval řadu odborných prací,, časopisecky i knižně rovněž překlady poezie a prózy ze slovanských jazyků.

Mgr. Emil Jan Havlíček byl členem Obce překladatelů.

http://otavinka.blog.cz – 16.4.2011 Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi – Ju. Valašské Meziříčí 2010.

Hostice – (n. m.č. obce Ruda nad Moravou).

Pracovník Katedry bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na olomoucké univerzitě vystudoval českou a polskou filologii. Přednáší úvod do studia jazyka, českou lexikologii a lexikografii a také rétoriku. Kromě toho se rovněž zabývá zkoumáním česko-polského jazykového pomezí a konfrontací češtiny a polštiny. Přednášek na zahraničních univerzitách, např. v Krakově, Katovicích, Poznani, Lipsku, Kodani. Proděkan FFUP pro pedagogic. činnost a učitel katedry bohemistiky a slavisty. Absolvent UP r. 1955, poté půs. jako střed. prof. Autor více jak 125 odb. článků a statí. Prof.PhDr. Edvard Lotko, CSc.

• zdn-: Šedesátiny.Žurnál UP, 1992, č.18, S.7.;.

Vyučil se uměleckým knihařem u svého otce, poté absolvoval dvouletou Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, při zaměstnání absolvoval hejčínské gymnázium. Třináct let působil jako důstojník ČSA. Do důchodu pracoval v Moravských tiskařských závodech v Olomouci jako mistr a technolog výroby. Začínal v sokolském loutkovém divadle v Přerově, prošel loutkářskou praxí v souboru Umělecká výchova v Praze pod vedením dr. Erika Kolára, kde navázal osobní kontakty s mnoha osobnostmi tehdejšího loutkového divadla. Členem amatérského loutkového divadla Kašpárkova říše Olomouc je od roku 1955, v jeho čele jako vedoucí stojí od roku 1963. Od začátku se účastnil aktivit Skupiny amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků. Je amatérským loutkářským výtvarníkem a režisérem. Loutky sám navrhuje a realizuje. V roce 1979 úspěšně absolvoval scénografickou školu SČDO. K svým sedmdesátinám měl samostatnou výstavu v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi a v roce 2003 samostatnou výstavu ve Vlastivědnému muzeu v Olomouci, o jeho činnosti byl natočen televizní medailon. Jako vedoucí souboru a režisér se podílel na běžných i mimořádných představeních Kašpárkovy říše, organizoval vystoupení na přehlídkách včetně Loutkářské Chrudimi a dvou zahraničních zájezdů (Německo, Švýcarsko). Je jedním z iniciátorů festivalu Čechova Olomouc, za svou činnost byl vyznamenán Zlatým odznakem národního umělce Josefa Skupy, Zlatým odznakem SČDO a Zlatým odznakem J. K. Tyla. Z jeho prací můžeme zmínit: Doktor Faust – verze pro děti, Faustův bludný kruh – verze pro dospělé (režie, realizace návrhů olomouckého výtvarníka Fr. Bělohlávka), Zlatovláska (výprava, režie), Bajaja (výprava, režie) a celou řadu českých klasických pohádek. Nositel CMO 2003. Maturoval na Gymnáziu Hejčín, dálkově studoval 3 letou SPŠG v Praze a v Olomouci, v roce 1979 absolvoval scénografickou školu. 13 let důstojník ČSA. Od r. 1952 působí v Olomouci. V Kašpárkově říši od r. 1953, vedoucí Kašpark. říše od r. 1963.

Čechova Olomouc 1993., dokument. list/1997;

V roce 1938 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v brně. Prvním jeho působištěm byla nemocnice v Hranicích. Brzy však přešel do Zemských ústavů v Olomouci, kde nastoupil u primáře MUDr. Blatného. Specializoval se na gastroenterologii a výživu. Od r. 1954 přednostou II. interní kliniky FN v Olomouci, od 1963 vedoucí Katedry chorob vnitřních LF UP v Olomouci. Zrekonstruoval bioptickou střevní sondu. Jako předseda Čs. gastrologické společnosti se podílel na organizaci sjezdů a výměny zahraničních odborníků. V důchodovém období rád navštěvoval literární večery, divadlo, koncerty Moravské filharmonie a Spolku pro komorní hudbu.

Prof. Kojecký jubiluje. Moravský den 24.10.1998.S.6.; Šimek, I.: Prof.MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. – 85 let. In: Vnitřní lékařství 1998,44, č.12.S.736.; Hejtmánek, M.: Prof.MUDr. Zdeněk Kopecký – 85. narozeniny. In: Žurnál 27.11.1998,8, č.11.; Ehrmann: Za profesorem Kojeckým…In.: Vnitřní lékařství, 54, č.3 (2008). S. 308–309.;

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do nedávna působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců. a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci.

Ševčíková, Hana : Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009,č.9. S. 4. Stuna, Jan: Narodil se v Rozstání. Prostějovský týden, r. 9, č.37.S.15. Burdová, Daruše: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012 http://otavinka.blog.cz/…g-by-mel-100

Plukovník MUDr. Vladimír Burda

Absolv. gymnázium v Olomouci r.1942, LF UP, chirurgie, v letech 1945–49. Celý svůj profesní život pracoval ve FN v Olomouci. Nejprve na I.chirurgické klinice, v r. 1957 atestace II. stupně z chirurgie. Od r. 1957 se specializovala na plastickou chirurgii, v r. 1965 atestace z tohoto oboru. Od r. 1965 jmenována ordinářkou pro plastickou chir. ve FN Olomouc a v této vedoucí funkci působila 20 let. Věnovala se vědecké a pedagogické práci, přednáškám. Byla autorkou řady odb. publikací. V r. 1975 titul CSc. Manžel prof. Z. Šerý, DrSc. –

Žurnál UP, č.18, 15.6./2007, S.5;

V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof­.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K­.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně .

Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;re­dig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;.

Šenov u Frýdku-Místku

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Kdo je kdo., Praha. Agentura Kdo je kdo., 2002, S.133.,

Vystudoval letecké učiliště v Prostějově a poté působil v 2. leteckém pluku Eduarda Beneše v Olomouci. Po okupaci odešel v roce 1939 přes Polsko do Francie. Byl přijat do francouzského letectva a bojoval jako člen elitní stíhací perutě. Po válce emigroval a zůstal v Severní Americe. V roce 1993 se vrátil domů. Na základě jeho vzpomínek napsal Fr. Fajtl knihu " Generál nebe."

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1948. Poté pokračoval ve studiu na FFUP, kde vystudoval francouzštinu a češtinu a promoval r. 1952. 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf (v letech 1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz) a správce rukopis. sbírek. Od r. 1964 působil na katedře bohemistiky FFUP. v roce 1966 spoluzakla­datelem a organizátorem Academia filmu. R. 1968 se habilitoval a r. 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou a zejména dílem Petra Chelčického. Překládal a vydával humanistické texty. V roce 1989–1994 vedoucí katedry bohemistiky a slavistiky, 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost. Rozsáhlá publikační činnost. V roce 1957 zpracoval Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (bibliografie). Autor prací o literatuře již v době působení v SVKOL, např. Z rukopisných sbírek SVKOL (1959). S I. Hlobilem vydal monografii Humanismus a raná renesance na Moravě (1992); Vzdálené hlasy (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti (2002). V době působení v knihovně publikoval v odborném tisku: Z knihovnické praxe, Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci a Technická knihovna. Dále přispíval do periodik: Ruský jazyk, Listy filologické, Česká literatura, Čs.rusistika, Slavia, Literární měsíčník, Scriptum, ˇČervený květ, Index, Stráž lidu, Hanácké noviny, Nová Svoboda. V denním tisku užíval šifer: -epe-, ep. V 80. letech působil též jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.

Kdo je kdo.2.91/92.Praha 1991, S.731. Sichálek, J. Eduard Petrů.In: Česká literatura 2006/4.S.170–171 Schneider,J.: Kmen 1988,č.50. Ko­lářová, J.: Tvar 2006,č.6. Heme­líková, Blanka: Eduard Petrů.In: Slovník české literatury po r. 1945. (zprac.1998, aktualizace 4.11.2006 (kb)

nositel Ceny města Olomouce v oblasti historie za rok 1998 Prof.PhDr. Eduard Petrů, DrSc. Emeritním porofesorem jmenován r. 2005

Na LF působil v letech 1946–1953. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.326.;Ar­chiv UP.;.