Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 1161
Milada Písková *28. 8. 1943 - +24. 4. 2022
Místo narození: Zlín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Napajedla, Olomouc, Opava, Přerov, Zlín
Obory působení: literární historička, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Zdroj:

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Poznámka:

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Fotky:
Ladislav Lamač *3. 5. 1928 - +5. 7. 2021
Místo narození: Vsetín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Hranice, Olomouc, Praha, Studénka
Obory působení: právník, publicista odborný, redaktor
Anotace:

1947 absolvoval gymnázium v Hranicích. Po maturitě studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou dokončil v Praze na KU, kde byl promován v roce 1951. 1955 vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Brně. Poté působil ve Studénce a od roku 1965 v Olomouci. Psal do odborných právnických textů a regionálních novin. Byl členem Spolku přátel komorní hudby a Klubu přátel výtvarného umění. Vedle trvalého zájmu o literaturu a výtvarné umění (byl znalcem a sběratelem grafiky), provázela zemřelého láska k vážné hudbě a zejména k opeře.

Od studentských let navštěvoval koncerty a operní představení v Praze, oslněn generací pěvců kolem L. Domaninské, M. Tauberové, B. Blahuta, K. Kalaše, E. Hakena a dalších. Po přestěhování do Olomouce se stal předplatitelem koncertů Moravské filharmonie a sledoval vývoj orchestru i vedení uměleckého tělesa jednotlivými dirigentskými osobnostmi. Radostí jej naplňovala uváděná díla Janáčkova a jednotlivé symfonie Mahlerovy.

Se stejnou pravidelností sledoval i komentoval uvádění operních děl v olomouckém divadle. Vážně se zabýval otázkou operní režie, kontaktoval některé současné operní režiséry, do denního tisku psal recenze. Mezi prvními diváky se stal členem nově založeného Klubu příznivců Moravského divadla Olomouc.

Jeho “bravo” léta povzbuzovalo nejen olomoucké pěvce, ale v posledním desetiletí často zaznívalo i v hledišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kam pravidelně zajížděl na nedělní odpolední představení.

Nemůžeme se tedy divit, že Moravské divadlo Olomouc poděkovalo za dlouholetou přízeň svému “renesančnímu” příznivci kyticí rudých růží se stuhou doplněnou svým emblémem umístěných na katafalku. Zádušní mše se konala v dominikánském kostele, Slovenská ulice dne 14.7.2021 ve 14 hodin.

Zdroj:

Ševčíková, Hana: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2013, č.5, S.4. Ševčíková, H.: Se smutkem v duši. Nekrolog na blogspot 5.7.2021 Parte Doupalová, E.: Dodatek k nekrologu. Meil 25.7.2021 Foto­grafie: Ševčíková, H. a Lamačová, K.

Poznámka:

JUDr. Ladislav Lamač

Fotky:
Ladislav Pospíšil *20. 6. 1927 - +13. 5. 2021
Místo narození: Košice (SR)
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Horka nad Moravou, Olomouc, Praha, Prostějov, Přerov, Uničov
Obory působení: architekt, hudební organizátor, hudební publicista, jazzman, projektant
Anotace:

Zemřel jeden z nejvýznamnějších olomouckých architektů 20. století Ladislav Pospíšil. Košický rodák vystudoval 1938–1946 SGO a poté obor architektury a pozemního stavitelství na Vysokém učení technickém v Brně (1946–1950), kde tehdy vyučovali vynikající představitelé meziválečného funkcionalismu, například Bohuslav Fuchs nebo Bedřich Rozehnal. V roce 1950 našel zaměstnání ve Stavoprojektu, nejprve v pražském Ateliéru národního umělce Jiřího Krohy, krátce v Bratislavě a nakonec, od roku 1953, v olomouckém středisku. Ladislav Pospíšil patřil ke generaci, jíž byla v počátcích tvorby vnucena doktrína socialistického realismu. V Olomouci však především patřil k těm, kteří ji pomáhali překonat ve prospěch moderní architektury, navazující na československou meziválečnou avantgardu i současné světové trendy. Svědčila o tom nejen jeho novostavba ubytovny Stavařov (1959–1960) rozvádějící ideu kolektivních domů, ale zejména objekt, který zde bylo možné po dlouhé době považovat za první skutečně moderní stavbu, tzv. Černý dům u hlavního nádraží (1958–1959). Celý nový domovní blok sice získal celostátní ocenění, ale „někdo z olomouckého okresního výboru KSČ přišel s tím, že černá a bílá byly barvy SS“, vzpomínal po létech Pospíšil. Černá barva průčelí měla zkrátka zpochybnit dobový optimismus. Navíc byl pan architekt známý spoluprací při zakládání džezového klubu ve Slovanském domě. A tak při kádrových prověrkách v roce 1958 dostal nejhorší ohodnocení a musel ze Stavoprojektu odejít. Po čase mu sice byl povolen návrat, ale definitivní výpověď obdržel po prověrkách v roce 1971. Nové útočiště našel v čerstvě založeném družstvu DRUPOS, kde brzy společně s obdobně postiženým Petrem Braunerem vytvořili pilíře projekčního týmu. Ladislav Pospíšil také navrhl provozní budovu na Tabulovém vrchu, kterou opět koncipoval v kombinaci černé s bílou. Svoje demokratické přesvědčení uplatnil okamžitě v listopadu 1989 angažovaností v Občanském fóru. Od r. 1953 v Olomouci, ve Stavoprojektu v Pozemních stavbách a od r. 1971 v Drupos. Řešení výtvarných záležitostí. Projekty: Uničov, Horka nad Moravou, Prostějov ad. Od mládí jej přitahoval jazz. V roce 1955 založil a do r. 1970 vedl olomoucký Kroužek přátel jazzové hudby, jehož zřizovatelem byly ZK ROH Moravské železárny, UP a OKS. Pořádal četné přednášky a podílel se na organizaci ČAJF.

Zdroj:

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.19–20.;. Zatloukal, P.: Aktualita MUO. 3.6.2021. Nekro­log. www.SGO.cz

Poznámka:

Ing.arch. Ladislav Pospíšil

Fotky:
Miloš Bařinka *24. 11. 1931 - +8. 4. 2021
Místo narození: Slavičín
Místo úmrtí: Slavičín
Místa pobytu: Brno, Haná, Kroměříž, Luhačovice, Olomouc, Prostějov, Přerov, Zlín
Obory působení: nakladatel, pedagog středoškolský, projektant
Anotace:

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Zdroj:

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstviwww.atelierim.cz

Poznámka:

Ing. arch. Miloš Bařinka

Fotky:
Stanislav Bdinka *15. 12. 1951 - +29. 3. 2021
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Jeseník, Krnov, Ostrava, Uničov
Obory působení: aranžér, hudebník, malíř, portrétista, výtvarník
Anotace:

Vyučen aranžérem na ZUŠ Štursova, Olomouc. Pracoval jako aranžér v Jednotě Olomouc v období 1978–1985. Oděvy Olomouc s působením v různých místech Moravy: Jeseník, Krnov, Uničov, Ostrava. Jeho velká plátna umístěna ve vinárně Ing. Čalkovského v Olomouci. Ve volných chvílích se věnoval hudbě, bicí a kytara. Po operaci šedého zákalu téměř oslepl a chodil s bílou holí. Zemřel na covid.

Zdroj:

Osobní setkání na Příčné 999/2 dne 21.4.2020

Václav Jašek *28. 9. 1942 - +26. 1. 2021
Místo narození: Samotišky
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Dolany, Olomouc, Štíty, Šumperk
Obory působení: pedagog
Anotace:

V roce 1960 absolvoval Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci. Po maturitě učil od r. 1960 na ZŠ Šumperk, Heroltice ZVŠ, 1963– 70 ZŠ Štíty, 1970–79 ZŠ Holečkova Olomouc, 1979–86 ZŠ Dolany, přitom dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP, obor matematika a fyzika. Od r. 1992 ředitel Střediska informatiky a služeb škole, od r. 2000 ředitel Pedagogického centra. 1986–90 metodik OPS. Od roku 1990 publikuje v odb. tisku, oblast pedagogika.

Zdroj:

osobní sdělení 2001/HŠ. email – zpráva o úmrtí dne 10.9.2021.

Hana Maciuchová *29. 11. 1945 - +26. 1. 2021 „“
Místo narození: Šternberk
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Praha
Obory působení: herečka, pedagožka, recitátorka
Anotace:

Vyrůstala v uměleckém rodinném prostředí. Její otec byl učitelem
cizích jazyků a působil také jako herec a režisér ochotnického
divadla. Maminka (1925–2004) byla herečkou amatérské scény,
vynikající recitátorka a knihovnice. Hanička si užila rodiště čtyři
roky a pak se přestěhovala s rodiči do Olomouce. Zde chodila do obecné školy, absolvovala gymnázium v Hejčíně a poté odešla studovat DAMU do Prahy. Již během studií začala hrát v Divadle Za branou. V roce 1971 získala angažmá ve Vinohradském divadle, kde hraje dodnes. Kromě mnoha divadelních rolí se zapsala i do srdcí televizního diváka seriály Krkonošské pohádky (1974), Chalupáři, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Ulice, Náves, Příkopy ad. Životním partnerem jí byl dvacet let herec Jiří Adamíra (1926–1993). Po dlouhé těžké nemoci zemřela v Olomouci. Poslední dny pobývala u sestry Silvie Markové. V letech 1994–2004 vyučovala na Státní konzervatoři v Praze. V roce 2007, 2008, 2009 a 2010 získala cenu TýTý, v anketě Hvězda mého srdce (2008) byla zvolena mezi desítku nejoblíbenějších hereček a v r. 2009 se stala Ženou roku ANNO a dvakrát zvítězila v anketě „ Neviditelný herec“ o nejpopulárnější herecký výkon v Českém rozhlasu. . V červnu 2010 dostala Cenu města Olomouce za rok 2009, v září 2010 převzala na hradě Šternberk Čestné občanství města Šternberka a u příležitosti státního svátku dostala od prezidenta republiky Václava Klause dne 28.10. Medaili Za zásluhy v oblasti kultury.

Zdroj:

ČBS .Praha 1992.S.420., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998. Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.83–84. http://www. otavinka. blog.cz

Fotky:
Jan Sikora - Lerch *14. 9. 1942 - +26. 8. 2020
Místo narození: Vysoké Mýto
Místo úmrtí: Třinec
Místa pobytu: Olomouc, Šumperk, Třinec
Obory působení: programátor, publicista odborný, šachista, šachový skladatel
Anotace:

Rod. jménem Sikora Jan. Šachy jej naučil ve třinácti letech otec. V době středoškolských studií v roce 1957 se účastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci. Maturoval v roce 1959 na gymnáziu v Šumperku a pak dva roky pracoval jako soustružník. Poté narukoval na 26 měsíců k PTP do Rimavské Soboty. Po návratu z vojny mu přestala platit první VT v šachu a musel začínat znovu. Pracoval jako technolog po dobu pěti let. V roce 1965 vyhrál Krajský přebor Ostravského kraje a získal zároveň titul km (kandidát mistra). V roce 1968 se odstěhoval do Třince, kde začal pracovat jako programátor a posléze jako systémový inženýr. Na 64 polích získával jeden úspěch za druhým a v roce 1974 se stal Mistr sportu a r. 1981 Mezinárodním mistrem. Věnoval se také skladatelské soutěži. Složil na 20 studií a v r. 1988 získal 1. cenu v prestižním maďarském časopisu Sakkelét. V periodiku Československý šach 1984 uveřejnil 18 studií. Též byl rozhodčím dvou mezinárodních turnajů.V roce 2008 se účastnil Mistrovství Evropy seniorů (nad 60 let) s pětičlenným týmem předních reprezentantů ČR a z Drážďan přivezl zlaté medaile.

Zdroj:

Almanach moravskoslezských problémistů. Brno SNZZ 1999. S.19. http://sachymosty.webnode.cz/…ikora-lerch/ Malá encyklopedie šachu. Praha, Olympia 1989. S.194. http://otavinka.blog.cz/1209/jan-lerch http://otavinka.blog.cz/…ici-sachista https://www.chess.cz/…ikora-lerch/

Poznámka:

IM Jan Sikora Lerch

Fotky:
Bohumír Kolář *10. 11. 1932 - +2. 1. 2020 „“
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Štěpánov
Obory působení: básník, pedagog, publicista
Anotace:

Dětství a mládí prožil v rodišti, kde v roce 1945 začal studovat reálné gymnázium.Věnoval se skautingu a roku 1947 se zúčastnil Jamboree ve Francii. V roce 1950 přestoupil na nově založené Pedagogické gymnázium v Olomouci, kde maturoval. Učil pak na malotřídních školách Olomoucka a po deseti letech přešel do Štěpánova u Olomouce a začal dálkově studovat Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, kde promoval v roce 1965. V letech 1963 až 1989 učil v Olomouci-Nemilanech. Pak byl povolán do školské správy, odkud v roce 1991 odešel do důchodu. Publikoval od roku 1978. Psal do pedagogického a regionálního tisku. Od roku 1984 byl předsedou literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kterou spoluzaložil v listopadu 1983. V roce 1987 se stal členem Spolku českých bibliofilů v Praze. Od roku 1991 se zabýval kulturním zpravodajstvím. Působil v Hanáckých novinách, Olomouckém týdnu a v roce 2002 v Olomouckých listech jako spolupracovník.Jeho články najdeme i na stránkách řady periodik na Prostějovsku i Přerovsku , v Učitelských novinách, Mostech ad. Za kulturní činnost obdržel v roce 2002 Cenu města Olomouce. Od podzimu 2002 publikuje i v internetových novinách, na olomoucké webové stránce. V letech 2006 – 2011 byl předsedou Literárního klubu Olomouc. Kromě rozhovorů s významnými osobnostmi, píše také recenze, fejetony, příběhy, aforismy, básně, glosy aj. Na svém kontě má téměř sto titulů knih a přes 10 000 článků, jak dokladuje Bibliografie jubilanta, kterou vydala Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2010. Jeho články, básně, haiku najdete na: http://bohumirkolar.blog.idnes.cz/

Zdroj:

Olomoucká haiku, kol. autorů, Olomouc 2006, S.103–104. http://otavinka.blog.cz/…ohumir-kolar http://bohumirkolar.blog.idnes.cz/ Parte.

Poznámka:

Nemilany u Olomouce je nyní část města Olomouc.

Fotky:
Milan Langer *19. 7. 1959 - +7. 8. 2019
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Rodez (Francie)
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Olomouc
Obory působení: odborný publicista, politik komunální, překladatel, sociální pracovník, tlumočník, učitel jazyků
Anotace:

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Zdroj:

Články na internetu.

Poznámka:

Mgr. Milan Langer

Fotky:
Václav Kupka *25. 5. 1933 - +5. 3. 2019
Místo narození: Teškovice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bánská Bystřice (SR), Brno, Hněvotín, Olomouc, Praha
Obory působení: advokát, básník, fotograf, kunsthistorik, malíř, publicista odborný
Anotace:

Narozen v Těškovicích u Bílovce. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Hněvotína u Olomouce. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Práva vystudoval v Praze a souběžně navštěvoval AVU přednášky uměnovědné v ateliéru prof. F. Ketzka. FFMU – obor dějiny výtvarného umění absolvoval v Brně u prof. Richtera, Kutala, Bohdana Laciny aj.. Po promoci JUDr v r. 1956, dostal umístěnku na Slovensko, kde působil jako advokátní koncipient v Bánské Bystrici čtyři roky. Od roku 1960 žil v Olomouci. Působil jako advokát, publikoval ve Zpravodaji VSMO aj. region. tisku. Ved. sekce dějin umění VSMO. Po roce 1990 privátní advokát až do roku 2008. Psal poezii a maloval. Byl to jeho největší koníček. Jeho dcera Dr. Eva Slezáková vlastní soukromou Galerii 1499. Členem Unie výtvarných umělců Olomoucka.V r. 1990 vydával čas. Nové rozhledy. Vydal mj. soukr. bibliofil. publ. Míjení; Přítomnost básně; Z italské itineráře; Et cetera…

Zdroj:

https://advokatnidenik.cz/…avem-kupkou/ Kupka, Václav Et cetera… Olomouc vl.n. 2008.

Poznámka:

JUDr. Václav Kupka

Fotky:
Milan Balabán *3. 9. 1929 - +4. 1. 2019
Místo narození: Boratín (Ukrajina)
Místo úmrtí: Libice nad Cidlinou
Místa pobytu: Praha, Zábřeh
Obory působení: básník, kněz, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu r. 1948, studoval v letech 1948–1952 na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Postupně byl vikářem a poté farářem v českobratrských sborech v Šenově, Strmilově, Semtěši, Praze – Radotíně. V roce 1969 studoval na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey ve Švýcarsku. V roce 1974 byl zbaven státního souhlasu ke kněžské službě a do roku 1990 pracoval v různých povoláních(úředník, pomocný dělník, uklízeč). Od roku 1990 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze, od r. 1995 přednáší na teologické fakultě tamtéž,kde byl jmenován v témž roce profesorem. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, pořádal bytové semináře, soukromě vyučoval hebrejštinu. V letech 1987–1993 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při oreganizování dálkového studia teologie. Byl členem překladatelské skupiny pro Starý zákon, která připravovala český ekumenický překlad Bible ( 1968–1985), je členem redakčních rad řady křesťanských časopisů. Je editorem edice Rosa na ratolestech: z odkazu evangelických kazatelů nakladatelství Kalich. Uspořádal sborník k 70 tinám L.Hejdánka, je zastoupen v mnoha sbornících. Odborné publikace vydával už v samizdatu. Pod pseudonymem Karel Flossman vyšla v roce 1989 " Moudrost se Starém zákoně. Na svém kontě má přes deset knih. Básnickou tvorbu z let 1953–2003 přinesl titul Hudba pro pozůstalé (Torst, Praha 2006), který obsahuje 55 básní a nekolik kreseb. Žil v Praze.

Zdroj:

LES – In: Salon č.504, 1.2.2007. Literární příloha Práva.

Poznámka:

univ.prof. ThDr. Milan Balabán

Jiří Pilka *20. 2. 1930 - +7. 7. 2018 „“
Místo narození: Praha
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Olomouc, Pardubice, Písek
Obory působení: moderátor, muzikolog, pedagog, spisovatel
Anotace:

V Písku žil od roku 1936. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. Poté studoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1949–1956). Jeho studium bylo dvakrát přerušeno: 1950–1951 pro nemoc, 1952–1953 obviněn a vězněn za " spiknutí proti republice" – za ilegální skauting. Návrat do školy mu byl umožněn amnestií v roce 1953. V roce 1969 promoval na PhDr. na Palackého univerzitě v Olomouci. Zaměstnán byl jako archivář a faktor archivu Českého hudebního fondu (1957–1963), pak dramaturg hudebního vysílání Československé televize (1963–1972, v roce 1969 byl 6 měsíců šéfredaktorem vysílání. Propuštěn z politických důvodů a posléze zaměstnán jako dramaturg Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1973–1976), kde spolupracoval s dirigentem Liborem Peškem a ředitelem Josefem Shejbalem. V letech 1977–1986 působil v Praze, kde odborným pracovníkem hudebního oddělení Divadelního ústavu a poté v letech 1986–1989 vedoucím tohoto oddělení. Pak se vrátil do televize na místo šéfredaktora hudebního vysílání (1990–1991, 1991–1992 byl ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK a ve dvou etapách ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha (1992–1996 a 2000). V letech 1996–2001 působil jako externí pedagog soukromé Vyšší střední odborné školy filmové v Písku.

Rozsáhlá činnost publikační. Přednášky na zahraničních univerzitách: v Mohuči (1982), v Londýně (1991) aj.Autor literárních esejí nebo populárních úvah o životě a umění vůbec: Sonáta o hudbě, Doteky hudby, Zápas s mlhou, Rozcuchaná kniha. Od roku 2001 rozhlasový cyklus Jak to vidí Jiří Pilka.

Zdroj:

Pilka, J.: Výpravy proti času. Praha, Doron 2005. Špinková, Martina. Email ze dne 7.7.2018. Sdělení o úmrtí tatínka.

Poznámka:

Synovec hudebního skladatele Jiřího Srnky.

Fotky:
Vladimír Zicháček *2. 1. 1943 - +21. 5. 2018
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Šternberk, Vsetín
Obory působení: pedagog středoškolský, ředitel gymnázia, spisovatel odborný
Anotace:

Studoval SGO v letech 1957–1960, pak přírodovědeckou fak. na UP, v letech 1967–1978 učil ve Vsetíně, potom ve Šternberku. V roce 1989 byl jmenován metodikem Krajského pedagogického ústavu v Olomouci a od téhož roku působil jako středoškolský pedagog na SG. V roce 1992 byl jmenován do funkce ředitele SGO kde do roku 2007. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor středoškolských učebnic. Autor odborných textů a medailonků, jimž vzdal hold osobnostem vzešlých ze Slovanského gymnázia. Byl mu udělen Zlatý odznak TISu Summa Laudat honoratus a v roce 2005 byl na francouzském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem akademickým palem.

Zdroj:

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv Valašské Meziříčí 2011. S. 101. Nekrolog.

Fotky:
Marie Nádvorníková *4. 7. 1944 - +23. 10. 2017
Místo narození: Přerov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Přerov
Obory působení: bibliografka, knihovnice, pedagog vysokoškolský, ředitelka knihovny
Anotace:

Knihovnice v SVK Olomouc, krátký čas ředitelka OK Přerov.Po odchodu Dr.A.Přichystala 1982 – 2003 do důchodu ředitelka SVKOL.Zabývala se bibliografií Moravika.Přednáší na FFMU Brno, obor knihovnictví a informatika. Hojně publikovala v odborném tisku. V roce 2003 dostala prestižní medaili Zdeňka Václava Tobolky, která se předává významným a zasloužilým knihovníkům od roku 2000. Po odchodu do důchodu se podílela na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Zdroj:

Kdo je kdo.Hanácké noviny 1992.;.

Poznámka:

PhDr. Marie Nádvorníková, CSc.

Alena Nelešovská *16. 9. 1950 - +25. 3. 2017
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Praha, Prešov (SR)
Obory působení: odborná publicistka, pedagog, univerzitní profesor
Anotace:

Narodila se v Olomouci jako Veselá a s olomouckým regionem je spjat celý její život. V roce 1969 maturovala na SGO a roku 1973 absolvovala na Univerzitě Palackého v Olomouci učitelský obor. Své působení v pedagogické praxi započala na málotřídní škole, působila také na základní škole s rozšířenou jazykovou výchovou a poté se vrátila na mateřskou univerzitu. Její vědecký růst se realizoval nejen na olomoucké univerzitě, ale i na univerzitách v Praze, Brně a Prešově. Podílela se na výchově talentovaných studentů a doktorandů, působila ve vědeckých radách a vědeckých organizacích národních i mezinárodních, získala řadu grantů na výzkumné projekty, včetně evropských. Je autorkou monografií, mnoha odborných i popularizačních článků a studií, studijních textů a vědeckých prací, které publikovala nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině, polštině a slovinštině. Dlouhodobě a velmi iniciativně se věnovala primárnímu vzdělávání učitelů. Výrazně se angažovala v oblasti mezinárodní spolupráce a mobility studentů. Své pedagogické názory prezentovala na desítkách vědeckých konferencí v České republice i v řadě zemí Evropy. Je autorkou více jak 160 prací. Titulový vývoj. 1973 – Mgr; 1980 PhDr.; 1989 CSc.;1993 Doc.; 2005 Prof.; V roce 2006 obdržela Pamětní medaili děkana Pedagogické fakulty. Do důchodu odcházela z postu vedoucí Katedry primární pedagogiky PedUP. Z díla: Didaktika I. UP 1999, spoluautorka; Didaktika II. UP 2001, dotisk; Didaktika III. UP 2003; Didaktika IV. UP 1999; Jak se děti učí hrou. Grada Praha 2004; Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Grada 2005; Pedagogická praxe – praktická příučka pro začínající studenty prezenčního studia oboru učitelského pro 1.stup.ZŠ UP 2000; Tradice a perspektivy výchovy a vzdělávání, česko-slovenské pedagogické studie. Nakladatelství Olomouc 2005; Německo-český a česko-německý pedagogicko psychologický slovník. Olomouc 2011 /spoluautor).

Zdroj:

Osobní sdělení – hš Nakladatelství Grada – web. parte

Poznámka:

Prof. PhDr. Alena Nelešovská, CSc.

Fotky:
Eliška Blažejová *14. 10. 1927 - +7. 2. 2017
Místo narození: Holíč nad Moravou (SR)
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Horka nad Moravou, Mohelnice, Náměšť na Hané, Olomouc, Písařov, Těšetice, Úsov
Obory působení: publicistka regionální, učitelka
Anotace:

V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.;

Zdroj:

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.;

Poznámka:

Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40.

Fotky:
Antonín Přidal *13. 10. 1935 - +7. 2. 2017
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Brno, Napajedla, Uherské Hradiště
Obory působení: pedagog vysokoškolský, překladatel, spisovatel
Anotace:

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

Zdroj:
  • bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Poznámka:

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

Fotky:
Boleslav Vaca *21. 3. 1926 - +2. 11. 2016
Místo narození: Příkazy
Místo úmrtí: Paseka
Místa pobytu: Olomouc, Příkazy
Obory působení: kulturní pracovník, národopisec, písmák, regionální publicista, zpěvák
Anotace:

Narodil se v rolnické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanskou školu vychodil v Olomouci. Pak se věnoval hospodářství. Vztah k dokumentaci života obce získal už od rodičů, kteří mu předali album dnes již historických fotografií rodiště a okolí. První album s názvem Kamarádská čtyřka, kde zachycuje kroniku čtenářského klubu Mladý hlasatel vytvořil ve 14 letech. Od mládí také miloval koně. Lásku k nim zdokumentoval v neobyčejné sbírce kreseb, fotografií, básní a další literatury. Lásku k rodišti, předkům, kulturní tradici, historii obce i okolí a k uchování národopisných zvyků a lidové kultury vůbec dokumentoval v albumech: Cesta životem, Vzpomínky, Pěvecký sbor v Příkazích, Koně a jejich osud, Potopa 1997, Rod fotografů v Příkazech, Rodáci a nerodáci, Vzácná a milá setkání, Z tatínkova zápisníku, Přátelé ze zámoří aj. Články a fotografie ze života obce začal publikovat před více než čtyřiceti lety. Některé vyšly pod značkami –VA-, -VB-, -BV-, -AC- na stránkách regionálního a celostátního tisku, např. Obrana lidu (1964), Květy (1976), Zemědělské noviny (1976, 1990), Stráž lidu (1988), Hanácké noviny (1990, 1992, 1996), Puls (1992). V roce 2003 se stal vedoucím redaktorem občasníku Pod hanáckým žudrem. řada zajímavých příspěvků byla pojata též do národopisných sborníků Lidová kultura na Hané a ročenky Hanácký kalendář. Spolu s Pavlem Pospěchem se podílel na tvorbě monografie Příkazy ( Čtení o hanácké vesnici), která vyšla roku 2000. Člen obecního zastupitelstva, školské a kulturní komise, sboru pro občanské záležitosti, vedoucí místního Seniorklubu byl filmově zvěčněn na VHS Jiřím Linhartem. Videosnímek pod názvem Vyznání rodáka z Hané – aneb chvíle s Boleslavem Vacou zaznamenal všechny tvůrčí aktivity příkazského jubilanta. V roce 2014 vyšla kniha Hanácké Vánoce. Je vyobrazen nejen na orloji Karlem Svolinským, ale i v hale hl. nádraží ČD malířem Wilhelmem Zlamalem.Dne 25. 11. 2015 byl sídle Olomouckého kraje oceněn Seniorem kraje jako dloujoletý člen a někdejší předseda Seniorklubu Příkazy. Zemřel v nemocnici v Pasece.

Zdroj:

dopis OSM/96,06 Šev­číková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č. 3. S. 4. Zuntych, Ondřej: Zemřel hanácký patriot, folklorista a jezdec z orloje Boleslav Vaca. In: www.olomoucky.denik.cz/zpravy (4.11.2016). Parte a dopis od dcery pana Vaci – 8.11.2016 www.Olomoucky.denik.cz (koláž Olomouckého deníku od Jany Urbaníkové)

Poznámka:

Fotografie Bolelsva Vaci r. 2015 byla pořízena při rozsvícení stromu v Příkazích dne 28.11. 2015.

Fotky:
Ivo Krč *24. 4. 1932 - +15. 8. 2016
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: hematolog, internista, pedagog vysokoškolský
Anotace:

V roce 1950 maturoval na SG v Olomouci, od r. 1960 působil ve FN, od r. 1962 – 1990 LFUP v Olomouci, obor choroby vnitřní, II. interna; V roce 1990 jmenován docentem, 1991 profesorem pro obor choroby vnitřní, od 1991 přednosta kliniky. Autor skript pro VI. roč. LF. Výzkum v mezinár. společ. od r. 1972, v oboru chemo- a imunoterapii IGCI ve Vídni. Autor 150 vědec. prací /hematologie, onkologie/, z toho 40 v zahraničí. Prof. MUDr. Ivo Krč, DrSc.

Zdroj:

Žurnál UP, 1992, červen, č.39, S.6, foto; V sýpkách ducha.Olomouc 1992; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 311.

Jarmila Cholinská *18. 6. 1925 - +29. 7. 2016
Místo narození: Litovel
Místo úmrtí: Litovel
Místa pobytu: Grenoble (Francie), Litovel, Praha, Teplice
Obory působení: básnířka, pedagožka vysokoškolská, překladatelka, tlumočnice
Anotace:

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Zdroj:

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Poznámka:

Mgr. Jarmila Cholinská.

Fotky:
Boris Hybner *5. 8. 1941 - +2. 4. 2016 „“
Místo narození: Vyškov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Litvínov, Zlín
Obory působení: herec, pantomima, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Český mim, herec, scenárista, gagman, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové. Od r. 1960 po maturitě, pracoval v chemičce v Litvínově a od 1961 studoval pedagogický institut ve Zlíně, kde založil kabaret Reflektor. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v témže roce tento soubor zvítězil na prvním festivalu pantomimy v Litvínově. V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Gag. V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Herce postihly dva infarkty, na které zemřel.

Zdroj:

(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/…Boris_Hybner)

Poznámka:

Zlín se před sametovou revolucí jmenoval Gottwaldov.

Fotky:
Milan Ryšavý *7. 1. 1927 - +3. 2. 2016
Místo narození: Podivín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohumín, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Kroměříž, Napajedla, Olomouc, Orlová
Obory působení: historik hudební, houslista, hudební pedagog, hudebník, publicista hudební
Anotace:

Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

Zdroj:

V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Fotky:
Karel Vysloužil *24. 1. 1927 - +27. 10. 2015 „“
Místo narození: Čelčice
Místo úmrtí: Vsetín
Místa pobytu: Bedihošť, Kojetín, Kroměříž, Olomouc, Praha, Prostějov, Valašské Meziříčí, Vsetín, Zlín
Obory působení: básník, politický vězeň, spisovatel, vydavatel
Anotace:

Pochází z rolnické rodiny. Po smrti otce jako nejstarší ze čtyř sourozenců musel zanechat studia na gymnáziu v Prostějově a ukončil školu na měšťance v Bedihošti. V roce 1948 byl členem Okresního výboru mládeže Lidové strany v Kojetíně, v únoru1948 vytiskli 4 letáky s textem a básní Karla Vysloužila, které byly zaměřeny proti totalitě. V roce 1948 se oženil a přestěhoval za svou ženou Jitřenkou do Vsetína. Na podzim 1949 byl spolu s ostatními členy Lidové strany zatčen a označen za vedoucího protistátní skupiny a 10.6.1950 odsouzen v Olomouci k 20 letům těžkého žaláře ( Bory u Plzně, konc.tábor Vojna, uranové doly u Příbrami). Po propuštění v roce 1957 byl až do roku 1991 zaměstnán v dělnických profesích, převážně v oboru elektro. V roce 1968 absolvoval večerní studium Střední ekonomické školy ve Valašském Meziříčí. Celý život se věnuje literární tvorbě.Básně začal psát v 16 letech. V samizdatu vydal asi 50 sbírek poezie a 10 knih prózy. Veřejně jeho poezie zazněla na autorském večeru ve Viole v březnu 1986. Tiskem vyšla poprve v týdeníku Naše rodina v roce 1987. Užíval též pseudonym Bohumil Rosa. Články a poezii publikoval v periodikách: Literární noviny, Lidové noviny aj. 1994–1998 zastupitelem a radním města Vsetína. Od r. 1991 vydává nejmenší časopis na světě " Hlas z pasínku"(poezie, filozofické úvahy i kritiky). V r. 1992 byl hostem pořadu Z očí do očí Antonína Přidala. Od r. 2001 je iniciátorem poutí píšících křesťanů na Svatém Hostýně. V Olomouci měl zatím dva autorské večery spolu s LKO.

Zdroj:

Málková, Iva – Urbanová, Svatava a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Votobia, Olomouc 2001. S.334–335.; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha, Modrý jezdec 1996.S. 177.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S. 172.; NKP – databáze AUT

Fotky:
Zora Pořická Chadrabová *27. 12. 1921 - +29. 7. 2015
Místo narození: Plzeň
Místo úmrtí: Teplice v Čechách
Místa pobytu: Brodek u Přerova, Kojetín, Olomouc, Praha
Obory působení: grafička, ilustrace, knihovnice, plakátová tvorba, typografka, umělkyně, vysokoškolská učitelka, zvony
Anotace:

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Zdroj:

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

Poznámka:

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Fotky:
Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11