Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval konzervatoř v Praze a ještě před dokončením v r. 2002 působil jednu sezónu v Moravském divadle Olomouc. V současné době pracuje ve Východočeském divadle v Pardubicích a hraje v seriálu TV Nova " Ordinace v růžové zahradě" doktora Adama Suka. Navštívil také Český rozhlas v Hradci Králové, odkud je snímek.

Kaplanová, Dana: Josef Pejchal má jizvu na srdci. In: Styl.Magazín deníku Právo 10.11.2009. S.10–13.;

Absolvoval FFUP Olomouc obor Výchova a vzdělávání dospělých. Působil jako redaktor podnikového časopisu Rudné doly Jeseník. Několik let jako komunální politik, byl kronikářem města a 16 let před odchodem do důchodu působil jako pedagog SŠ gastronomie a farmářství. V roce 2021 vydal vl.n. historický román Konec frývaldovského ka­ta.

Sdělení meilem 31.7. 2021 /hš

Mgr. Jiří Krutil

Od roku 1968 působil v Moravské filharmonii Olomouc jako hráč na kontrabas a v letech 1985–1991 v orchestru Moravského divadla v Olomouci.

Narozen v Horním Žukově (n.část města Český Těšín). Fotografoval od dětství a v letech 1967–1969 studoval Lidovou konzervatoř, obor výtvarná fotografie. Absolvent FAMU v letech 1981–1986, obor reportážní fotografie. Věnuje se také výtvarné fotografii. Profesionálně působí od roku 1971, kdy pracoval jako fotograf – výtvarník na dole Odra v ostravě a od r. 1973 v ČTK Praha, kde působil v olomoucké oblastní redakci až do r. 2011. Poté ještě občas pracuje pro ČTK či jiné akce. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka a výtvarné skupiny Střet. Účastní se fotografických výstav a soutěží. V létě 1993 vystavoval v Muzeu umění poetický cyklus Stromy a lidé. Výstavy fotografií v roce 1995 na Sv. Kopečku, v září 1997 ve Šternberku mu přinesly prestižní ocenění v novinářské soutěži Czech Press Photo Jeho autorské výstavy se konaly v Hukvaldech (1990), Šternberk (1992),Mohelnice (2001), Olomouc (2004).V roce 2007 dne 14.5. byla otevřena v galerii Podkova slavnostně otevřena výstava Vladislava Galgonka k jeho 61. narozeninám a 35 letům jeho fotografické práce v ČTK. V roce 2007 převzal Cenu města Olomouce v oblasti umělecká fotografie.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

Vystudovala gymnázium v Písku, pak knihovnickou školu v Brně. V letech 1966 – 2001 působila v Okresní knihovně v Olomouci, od r.1972 v regi­onálním oddělení. Připravovala biografické ročenky, ediční činnost, příležitostně publikuje v periodikách. 2003 edičně připravila Slovník myšlenek.Od roku 1999 – 2017 spolupracuje na vydávání Evropanského diáře, výběrem citátů na 365 dnů v roce. Od roku 2001 pravidelně publikuje v měsíčníku Týnecké listy, kde připravuje stránku významných výročí středomoravského regionu. Spolupracovala s občanským sdružením Valašské Athény. Je členkou Vlastivědné společnosti muzejní a Literárního klubu Olomouc.V listopadu 2015 vyšla v Pelhřimově knížečka jejích vzpomínek formou básní, prózy i fotografií s názvem " Písecké oblázky". V roce 2019 byla nominována v soutěži Žena regionu Olomouckého kraje a dne 8.10.2019 byla finalistkou X. ročníku v kategorii: umění, kultura a sport.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004, S.263–264 Slovník osobností východní Moravy. 2006. [cit. 21. 9. 2011] Dostupné na http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?… (kol) Písecké oblázky Hany Ševčíkové. Písecký deník, 18. 12. 2015, č. 294, s. 9. Vejlupek, Miroslav. O Píseckých oblázcích Hany Ševčíkové. Písecké postřehy, 16. 12. 2015, roč. 24, č. 50, s. 8. Vejlupek, Miroslav. Senzitivita a lyričnost – to jsou „Písecké oblázky“. Literární noviny. 27. 12. 2015. /online/ /cit. 08012015/. Dostupné na http://www.literarky.cz/…ecke-oblazky

databáze Knihovny města Písku http://otavinka.blog.cz/…regionu-2019 http://www.ctenizpisku.cz/…na-sevcikova

Původně hráč kopané , s atletikou začínal ve Slovanu Olomouc r. 1954, trenér Křenek, od r. 1966 – 1982 v TŽ Třinec. Mistr sportu 1969, mistr ČSSR 1965, 1968, 1969, 1970, 1971, 1973.

Jirka, Jan.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.58./foto/;.

Od r. 1967 přednášel v Brně a v Praze. V letech 1970–81 v angličtině v kursech Světové zdravotnické organizace. Vedoucí Národní referenční laboratoře MZ ČR pro tetanus. Autor 70 vědeckých publikací, z toho 11 v zahraničním tisku. Od r. 1972 v Olomouci jako vedoucí protiepidemického odboru Okresní hygienické stanice v Olomouci, od r. 1986 dosud ředitel a hlavní hygienik Železniční hygiemické stanice ÚŽZ v Olomouci, 1990 jmenován doc. pro obor epidemiologie, 1990 přednosta ústavu prevent. lékařství LFUP, 1991 jmenován profesorem. Prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc. působí na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UPOL, kde externě vyučuje předmět Epidemiologie, hygiena a veřejné zdraví, je vedoucím ústavu epidemiologické ochrany veřejného zdraví na Ostravské univerzitě a zástupce přednosty ústavu preventivního lékařství LFUP. Soudní znalec. Bydlí ve Velké Bystřici.

Žurnál, 1992, č.36/37, S.10.;.

Studoval vojenskou hudební školu ve Spišském Podhradí. Dirigent hudby v Plzni, dirigent malé Dechové hudby " Plzeňačka", šéf Posádkové hudby Praha. Kapelník, skladatel. Podplukovník. V posledním údobí hlavním inspektorem vojenských hudeb. Pohřben v Praze 4 – Nusle, odd.8.

Pospíšil, Josef: Za vesnickými muzikanty. Praha 1999.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudby 1983–1990. Praha 1992.;

Absolv. Vyšší prům. škola strojní v Brně, ČVUT Praha, fakulta strojní. Od roku 1938 v Července, Průběžně publikuje v Litovelských novinách o historii obce Červenka (1997, 2003, 2004, 2007)

V letech 1948–1950 na olomoucké scéně, poté působila v Bratislavě.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.

Pochází z rolnické rodiny. Po smrti otce jako nejstarší ze čtyř sourozenců musel zanechat studia na gymnáziu v Prostějově a ukončil školu na měšťance v Bedihošti. V roce 1948 byl členem Okresního výboru mládeže Lidové strany v Kojetíně, v únoru1948 vytiskli 4 letáky s textem a básní Karla Vysloužila, které byly zaměřeny proti totalitě. V roce 1948 se oženil a přestěhoval za svou ženou Jitřenkou do Vsetína. Na podzim 1949 byl spolu s ostatními členy Lidové strany zatčen a označen za vedoucího protistátní skupiny a 10.6.1950 odsouzen v Olomouci k 20 letům těžkého žaláře ( Bory u Plzně, konc.tábor Vojna, uranové doly u Příbrami). Po propuštění v roce 1957 byl až do roku 1991 zaměstnán v dělnických profesích, převážně v oboru elektro. V roce 1968 absolvoval večerní studium Střední ekonomické školy ve Valašském Meziříčí. Celý život se věnuje literární tvorbě.Básně začal psát v 16 letech. V samizdatu vydal asi 50 sbírek poezie a 10 knih prózy. Veřejně jeho poezie zazněla na autorském večeru ve Viole v březnu 1986. Tiskem vyšla poprve v týdeníku Naše rodina v roce 1987. Užíval též pseudonym Bohumil Rosa. Články a poezii publikoval v periodikách: Literární noviny, Lidové noviny aj. 1994–1998 zastupitelem a radním města Vsetína. Od r. 1991 vydává nejmenší časopis na světě " Hlas z pasínku"(poezie, filozofické úvahy i kritiky). V r. 1992 byl hostem pořadu Z očí do očí Antonína Přidala. Od r. 2001 je iniciátorem poutí píšících křesťanů na Svatém Hostýně. V Olomouci měl zatím dva autorské večery spolu s LKO.

Málková, Iva – Urbanová, Svatava a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Votobia, Olomouc 2001. S.334–335.; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha, Modrý jezdec 1996.S. 177.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S. 172.; NKP – databáze AUT

Od roku 1955 působil v DOS Olomouc .

Přehled činnosti čs.divadel v r.1958.Praha 1959.S.261.;.

Spolupodílel se na vývoji laseru. Aspirantura Moskva r. 1960. Pplk. Ing. pedagogicky působil na VAAZ v Brně a na UP Olomouc.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980–1985.Praha, NK 1992, S.54.;

Stud.obch.akad v Olomouci, 1945 maturoval, doktorát obojího práva r.1951 na KU v Praze.Od r. 1965 prac.GŘ VHJ Sigma v Olomouci-1970.Poté pracoval v Ostravě v pojišťovně až do důchodu r.1988.Od r.1990 spolupracuje s UP, pověřen řízením příprav.prací v souvislosti se vznikem práv.fakulty a funkcí děkana fakulty. Vědecky a pedagogicky působil i v zahraničí, zvláště na právnických fakultách v Grazu, Curychu, Drážďanech, Petrohradě, Kyjevě, New yorku a ve Washingtonu. Za jeho působení získala Právnická fakulta UP v r. 1996 prestižní cenu Hannah Arendt, udělovanou Koerberovou nadací. V r. 1998 dostal Cenu města Olomouce in memoriam.

Žurnál UP 1990, č. 8, S. 1 a 4. ;/fotografie/; Univerzita Palackého. Právnická fakulta 1994–1995. Olomouc 1994. ; Vyhnánek, Leoš: Zemřel děkan právnické fakulty M. Liberda. Hanácké noviny 8. 1. 1998, S..3.

Doc. JUDr. Miroslav Liberda

Studoval konzervatoř, obor dirigování a operní režie a HAMU v Praze. V letech 1951–1977 dirigoval symfonický orchestr AUS a poté působil v MFO a pak v hudebním divadle Karlín. Od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana, od r. 1977 v ND Praha, dirigentem orchestru činohry. V divadle Járy Cimrmana účinkoval v řadě her např. Záskok, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Posel z Liptákova, Němý Bobeš, Hospoda Na mýtince, Dobytí severního pólu, Dlouhý, široký a krátkozraký, Lijavec, Blaník, Vražda v salónním kupé, Afrika, Cimrman v říši hudby.

Zahrál si v řadě filmů: Když má svátek Dominika, Tajemství zlatého Buddhy, Jáchyme hoď ho do stroje!, Marečku podejte mi pero!, Vrchní, prchni, Rozpuštěný a vypuštěný. Nejznámější filmovou rolí je postava starosty vesnice Hoštice ve třech filmech režiséra Zdeňka Trošky: Slunce seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. Nejznámější televizní rolí je postava harmonikáře Josky z televizního seriálu Hospoda.

Wikipedie.cz Schindler, A.: Historie MFO. (rkp).

Studoval gymnázium ve svém rodišti a poté estetiku a hudební vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci (1947–50). Hře na housle se učil u Jaroslava Pekelského v Praze. Od roku 1945 působil v Moravské filharmonii Olomouc a v r. 1946 se stal členem Olomouckého kvarteta. V roce 1952 přijal místo koncertního mistra Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Dále byl skladatelem komorních děl a autorem hudebně estetických a hudebněvědných publikací, zabýval se tématikou vztahu hudby a tance. Vytvořil hudební dílo: Andante a Scherzo pro smyčcové kvarteto; Preludium, fuga a ciacona pro sólové housle (1952/56).

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.99.;. Berdychová, Tereza: Český hudební slovník. Ústav hudební vedy FFMU Brno 2008. (web).

Specializase na historii lesnictví a myslivosti v našich zemích, publikuje v časopisech: Les, Severní Morava, Slezský sborník, Acta UP. Autor publikací.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1983.; Bibliografie vlast.sborníku Severní Morava 1–50.Šumperk, 1988.;.

Učitelství: Měšťanská škola Užhorod, Opava 1938. Na obecných školách: Opava, Olomouc, Kroměříž 1942. Lidová škola umění Žerotín Olomouc, obor varhany 1970. Úřednická činnost ve „Službě veřejnosti“ Olomouc. U Krámáře a Procházky v Olomouci roku 1941 vydala sbírku „Verše“. Manželka Mojmíra Hanuše.

V letech 1942–48 absolvoval VŠUP, VŠ architektury a pozem. stavitelství Praha, ped. fak. UP a FFUP Olomouc. Od r. 1946 odb. asistentem pro kresbu a malbu PdF UP, 1947–1951 půs. v oborech VV, deskript. geometrie a modelování. Vystavuje od váleč. let.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ing. arch. Luděk Buriánek

Studoval reálku v Prostějově a maturoval r. 1940. Poté si doplnil maturitu jednoletým studiem na učitelském ústavu v Olomouci. Po otevření vysokých škol odešel do Prahy, kde absolvoval VŠ architektury r.1948, Byl žákem Cyrila Boudy, M.Salcmana, K.Lidického ad. Jako stipendista poznal Itálii a její slavné umění. Poté se dal zapsat na AMU obor scénografie 1950. První působiště divadlo Mladá Boleslav. Od roku 1963 učil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.87.;.Dolívka,J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007.S.21.;

Narodil se v Července čp.144,, kde byl jeho otec zaměstnán u ČSD jako strojvůdce. Vystudoval litovelské Reálné gymnázium (maturoval 1943), poté šel na roční doškolení na učitelský ústav do Kroměříže, učil na měšťance v Lošticích a užil si i válečného nasazení na výrobě tanků. Po válce ( 13.5.1945) odešel do Prahy, kde studoval dějiny umění u prof. Antonína Matějčka. V r.1949 absolvoval FFUK, obor dějiny umění, estetika. Poté pracoval půl roku v NG, v oddělení, které vedla dr.Anna Masaryková a pak se na doporučení prof. Matějčka stal v letech 1950–58 asistentem prof. V.V. Štecha na AVU. Pro svůj nekompromisní postoj musel však AVU opustit a vrátil se do Nár. galerie (1958–63) a pak se stal profesorem Střední umělecko-průmyslové školy na Žižkově, kde působil do r. 1969. Tehdy vyhrál v konkursu na docenta umění UP v Olomouci, kde přednášel 1969–1985 celých 16 let (kde učil v úterý a středu a pak se zas vracel do Prahy). Současně dále přednášel již od r.1950 v Praze na FAMU, kde mu byl konečně po 40 letech ( v r. 1993) udělen titul profesora. Pedagogickou aktivitu neustále provázela bohatá činnost publikační, řady katalogových statí, monografií (o Františku Tichém, Janu Kupeckém, Janu Zrzavém a mj.). Je autorem 35 uměleckých monografií..Výz­namná je organizátorská práce prof. F. Dvořáka jako dlouholetého předsedy Spolku českých bibliofilů a zejména v předsednictvu KPVU. Od r.1989 místop­ředseda SČUG Hollar.

Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008. ; Po Karlově mostě. 20 zastavení s Františkem Dvořákem.Praha 2003.; Setkání s prof.PhDr. Františkem Dvořákem, CSc. v Července dne 31.10.2009.;

Po maturitě na státním gymnáziu v Prostějově r.1934 studoval Lékař. fakultu MU v Brně. V době okupace pracoval v letech 1941–1945 jako úředník v obuvnické továrně v Praze. Po osvobození 1945 vysokoškol. studia v Brně ukončil. Nastoupil jako lékař na chirurg. odd. Okresní veřejné nemocnice v Prostějově. V roce 1950 byl povolán na dlouhodobé vojenské cvičení do výcvikového tábora Libavá, 1952 přeložen na Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové, kde se stal náčelníkem nemocniční chirurgie. Po zrušení VLA pracoval v letech 1958–1960 jako přednosta chirurgického oddělení Okresní nemocnice v Uherském Hradišti, odkud odešel do téže funkce do Ostravy. Stal se uznávaným zakladatelem klinické a experimentální hyperbaroxie u nás, takže mohl své poznatky přdnášet lékařům v Olomouci, Brně, Uherském Hradišti a v Praze, ale též v cizině: Berlín, Glasgow, Amsterodam, Londýn, Řím. Též členem poradního sboru Ministerstva zdravotnictví ČSR. Předseda spolku českých lékařů v Ostravě.. nepříznivě do jeho života zasáhly důsledky podpisu 2000 slov a politických postojů 1968–1969. Byl degradován na funkci chirurga v ambulanci Závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde pracoval do odchodu do důchodu v r. 1988. Po listopadu 1989 byl jmenován předsedou rehabilitační komise zdravotníků Severomoravské­ho kraje.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.63;

Po studiu na pražské konzervatoři (1928–1932) působil v Pardubicích, v Kladně, Plzni, Opavě jako kapelník divadla. V Olomouci 1956–1976 první dirigent olomoucké opery. Autor scénické hudby, operety Šly panenky silnicí, chrámových skladeb a skladeb k sokolským cvičením. Koncem let 70. působil v Mariboru. Pochován v rodinné hrobce v rodišti.

• pp-: Za dirigentem Preislerem.Kulturní měsíčník 1983, č.6, S.33, 1 obr.;/

M.Z.?: Smetanovský dirigent.Nová svoboda 1990, 30.1., S.5.

Housle I. V MFO působil od 15.6.1945 do 31.8.1952.

Katalog členů MFO.

Studoval na klas. gymnáziu v Prostějově, přivydělával si u okresních a kraj. soudů v Prostějově, Brně, Olomouci, od r. 1933 půs. v Brně, později v Ostravě do r. 1958. Od r. 1963 ředitelem muzea v Karviné se sídlem v Č. Těšíně. Externě studoval dějiny umění na UJEP Brno a r. 1939 promoval.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava, ČSAV 1983, seš.5, S.25–26.;.