Osobnosti Moravy.eu

Po 115 letech byla v Náměšti na Hané konána Hanácká svatba. Taneční soubor Šumica ji uspořádal pro svůj taneční pár, který se v souboru seznámil. Průvod s vlajkonošem na koni jel ze Senice, odkud byla nevěsta, k oddavkám na náměšťský zámek. Padesát krojovaných se veselilo a zpívalo a prováděly se všechny lidové zvyky, tančily se hanácké tance, zpívaly svatební písně, říkaly svatební šplechty. V půlhodinovém zpracování pak byla tato svatba provedena na náměšťských dožínkách koncem srpna 1994.

Kršková, H.: Hanácká svatba. Zpravodaj hanáckého poradního sboru pro soubory lidových písní a tanců. 1984, č.3.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v roce 1978, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V listopadu 1989 vstoupil do komunální politiky a do roku 1993 byl poslancem městského zastupitelství v Popradě a členem městské rady. V letech 1991 – 1993 zastával funkci náměstka ředitele Nemocnice s poliklinikou pro léčebně preventivní péči. Po rozdělení Československa byl jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku a prvním předsedou regionální organizace na Spiši. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. Je ženatý a má dvě děti. Do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“, zachycujícím období achajmenovské perské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I. Román „Bratři ze Soluně“ (1995) přiblížil životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V další knize Herodes – Židovský král (1998, druhé vydání pod názvem Já, Herodes, 2005) se na známé postavě biblického krále pokusil o analýzu vzniku zla v lidském konání. Román „A stanu se králem“ (2001) se zabývá bojem mladého krále Zikmunda Lucemburského o uherský trůn, a v románě „Richenza“ přiblížil čtenářům postavu královny Alžběty Rejčky a její zápas s Eliškou Přemyslovnou. Poslední kniha „Mezi císařem a papežem“ (2006),se zabývá událostmi církevního koncilu v Kostnici, které jsou bezprostředně svázány s českými dějinami osobou mistra Jana Husa a následky jeho popravy. Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010); Ať zemře král (2013)..

http://cs.wikipedia.org/…_Pol%C3%A1ch www.apolach.cz antoninpolach@yahoo.de

V letech 1978 – 1983 vystud. Pedag. fakultu UP v Olomouci. Samostatně vystavoval v Klubu UP 1983, v Galerii pod podloubím r. 1986. Je označován za autora happeningů, land artových a body artových realizací, za performara, tvůrce vizuální poezie (včetně objektů), autorských knih, instalací, malíř, kreslíř, grafik v oblasti nových médií (digitální tisky), znám i jako literární tvůrce a zároveň vysokoškolský učitel. Působí na Katedře výtv. výchově PdF UP Olomouc v oboru Intermediální tvorba.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991. /foto/; Katalog. Brno 1991.Galerie mladých při MKS. Kresby.

Doc. Vladimír Havlík

Irena Zednicek,roz.Fi­alová se narodila v Náměšti na Hané. Zde také prožila své dětství.V Náměsti absolvovala osmiletou základní školu. Potom vystudovala stavební průmyslovku v Prostějově. Pracovat potom šla do Brna ,kde působila ve Státním projektovém ústavu obchodu. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ing.arch.Karlem Zedníčkem. Spolu pak měli 2 děti. Po okupaci ČSR v r.1968 vojsky Varšavské smlouvy se rozhodli,že emigrují do ciziny. Emigrovali s celou rodinou. Dětem byly 2 a 5 let. Nejprve emigrovali do Rakouska,kde byli půl roku a potom do USA. Zde Irena Zednicek vystudovala architekturu. Pak pracovala v USA jako architektka managerka. Bydleli v New Yorku na Oyster Bay ve vlastním domě. Již na základní škole projevovala velký talent na kreslení. Tento talent dál rozvíjela až se stala malířkou. V New Yorku se svým manželem otevřeli spolu obrazovou galerii pod názvem: Fiala galerie. Prováděli také výzdobu České kaple v kostele národů ve Washingtonu. Na svoji vlast nezapoměla a po pádu Železné opony ji často navštěvovala. Fotografie z roku 1985.

Životopisné údaje poskytl bratr jmenované meilem dne 18.3.2022 Jiří Fi­ala

V Olomouci bydlel s rodiči od roku 1948, v roce 1959 maturoval na SGO a poté absolvoval
PedF UP, učitelství 1.-5.ročníku. Pedagogicky působil v Karlovicích r.1968, Okres. dům mládeže v Olomouci v letech 1970–1976, poté do roku 1980 ředitelem DPM ve Šternberku. Pak pracoval v Programovém oddělení PKO Olomouc, kde po úmrtí ředitele Ščudlíka ředitelem PKO a v letech 1987–1991 pracoval v Měské správě kin, kde od roku 1991 ředitelem do 31.12.1998, od 1.1.1999 spolu­majitelem s.r.o. Olomoucká kina. Od léta 1999 předseda AC+klubu. Publikuje v místním tisku.

Pracovní list ze dne 3.9.1999. HŠ. Anketa: Kdy-kde-co v Olomouci 1994, č. 1. Videokazeta – regionální vysílání při české premiéře filmu Vojtěcha Jasného.

V 1953–57 stud. SUPŠ Uherské Hradiště. samostatné výstavy od r. 1968. Věnuje se malbě, volné i užité grafice, ilustraci. Grafic. techniky. :lept, akvatinta, kombinované techniky.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.189.;/fotografie

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

V roce 1959 absolvovala Katedru knihovnictví FFUK Praha a poté nastoupila do metodického oddělení Krajské lidové knihovny v Olomouci. Později pracovala jako vedoucí metodického oddělení, vedoucí Katalogizačního oddělení v Okresní knihovně Olomouc. Pedagogicky působila v Ostravě v postgraduálním studiu a knihovnických kurzech. Publikovala v odborném knihovnickém tisku: Čtenář (1976), Naše knihovna (1974–1979), Z knihovnické praxe (1974, 1988) ad.Manželka spisovatele a vědce, emeritního profesora UPOL Stanislava Komendy.

Sto let české knihovny v Olomouci. Olomouc Okresní knihovna 1989.

Mgr. Eva Komendová

Narozen na Náchodsku. V letech 1969–1970 působil na Katedře chirurgie UP, poté na neurochirurgii, přednosta neurochirurgické kliniky FN.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.323.; Stráž lidu, 31.12.1988, S.5.; Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1986–1990.Praha 1994.S.8..

Narozen v Hradečné (n.Nová Hradečná). Od roku 1945 žil v Blížkovicích, poté v Oblakovicích. Od r. 1951 studoval přírodovědnou fakultu univerzity v Brně, abs. 1961, 1968 antropologii UK Praha. Od r. 1959 působil na UJEP Brno. Univ.prof. RNDr. Jan Beneš, DrSc. publikoval v časopisech: VTM, Věda a život, Rovnost.; Z díla: Tajemství pana Dawsona. Brno Blok 1975;Opředeni mocným kouzlem. Ostrava Profil 1989; teprve v roce 1991 se mohl habilitovat, v r. 1992 se stal profesorem antropologie a obnovil samostatnou katedru antropologie, kterou v letech 1993–1998 vedl. Pobýval též na univerzitách v USA, Anglii (1990,1992).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno KJM 1989;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.68–69.;

Oblakovice – místní část města Znojmo.

Studia DAMU v Praze nedokončil. Působil v oblastních divadlech.

V letech 1953–1954 v Jihlavě, pak v Kolíně, Příbrami, v Kladně,

Mladé Boleslavi a v Praze. Jinak hrál ve čtrnácti filmech a v jednom

seriálu TV a to většinou epizodní role. Debutoval v roce 1963 ve filmu

Cesta hlubokým lesem. V r. 1973 Větrné moře. V roce 1974 ve filmech

Sokolovo; Poslední ples na rožnovské plovárně; Noc oranžových ohňů;

r. 1977 Zlaté rybky; Zítra vstanu a opařím se čajem;

r. 1979 Kdo přichází před půlnocí, roku 1984 Na smaragdovém měsíci,

v roce 1987 filmy Proč; Zuřivý reportér; Návraty;

v TV filmu O Radkovi a Mileně , kde hrál astrologa (1990)

a v posledním Renčově filmu Na vlastní nebezpečí, který měl premiéru

v lednu 2008.

www.Horácké divadlo Jihlava Rubeš B.: Uzavřené osudy.

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý

V letech 1946–1948 vyučen i fy Baťa ve Zlíně jako pletař, v roce 1948–1950 absolvoval mistrovskou školu pletařskou. V roce 1956 absolvoval FFUP v Olomouci obor čeština a ruština. Poté do r. 1975 působil na Katedře bohemistiky a slavistiky FFUP. V roce 1975 byl nucen z UP odejít z politických důvodů a mohl se zpět vrátit až v r. 1990. V mezidobí 1975–1990 pracoval v n. p. Moravia Mariánské Údolí (n.Hlubočky) jako opravář kancelářských strojů. Od 1990 docent FFUP v oboru český jazyk v právu a vedoucí katedry jazyků na PF UP. Publikace v časopisech : Slovo a slovesnost, Naše řeč, Český jazyk a literatura, též v regionálním tisku: Stráž lidu, Kulturní život Šumperska aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.171.; Hádek, K.: Zemřel F. Hladiš. In: Češtinář,12, 2001–2002.S.135–136.;

Narozen v Hartmanicích. V letech 1945–1949 studoval Školu umění ve Zlíně u profesora K.Hofmana, V.Hrocha, F. Kousala a F. Petra. Od maturity se věnoval samostatné umělecké tvorbě, zejména na dotváření architektonických celků. je autorem mnoha sgrafit, mozaik, mříží a reliéfů, na které používal sklo, kov, dřevo a keramiku. Působil v Olomouci a od r. 1952 tam vystavoval. V Prostějově r. 1986 a r. 2001 a r. 1990 v Kostelci na Hané. Ilustroval knihy Krajského nakladatelství v Olomouci (B. Štégra,, J. Kanyzy a S. Krejčího) v letech 1952–59. V roce 1986 ilustroval bibliofilii pro Wolkerův Prostějov. Pro školu na Olomouc -Lazce zhotovil obrazové panó Život v přírodě, pro Farmakon Olomouc reliéf Proměny hmoty, pro Zábřeh mozaiku Atomový kosmický věk,, pro Přerov mozaiku Ke slunci. Pro prostějovskou vstupní halu bývalého ONV vytvořil dvě okna. Realizoval 50 veřejných úkolů, spolupracoval se sochaři a medailéry, vytvořil 20 reliéfních a písmových úprav zvonů pro dílnu rodiny Dytrychových do Brodku u Přerova.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec S. 8; ZKVMO, 1983, č. 223., S.7.; SDU: Malíř a grafik J. Grmela. =ZVSMO, 1986–1987, č. 23–24. S. 32. , fotografie. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, září. S. 6. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 36.;

Obec Hartmanice byla v r. 1949 přejmenována na Niva.

Slavný americký básník přednášel a recitoval na UP v režii rektora UP Josefa Jařaba. Poprve navštívil Olomouc v květnu 1990 a nyní od 22.11.-5.12. 1993.

Petruš Marek: Ginsberg na univerzitě. In: Hanácké noviny, 4, č. 270 (25.11.1993).S 1.

Absolvovala Školu umění ve Zlíně r.1949, kde žačkou Karla Hofmana, Františka Kousala a Vladimíra Hrocha..R.1965 zís­kala čestné uznání v soutěži SČVU, r.1966 čest.uznání Euroexlibris Olomouc a II.Bienále užité grafiky Brno, r.1977 v nakl­.Profil Ostrava.Působila od roku 1952 v Olomou­ci.Účastnila se mezinár.přehlídek grafiky. Ilustrovala více než 40 publikací moravských autorů, zejména však dílo Heleny Lisické.Např.: Lisická H.: Pohádky z jalovce.P.1974­.;Lisická, H.: Z českých a moravských hradů.P., 1977;Sirovátka, O.: Devětkrát les.Ostrava Profil 1982.;aj.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;Ilustráto­ři dětské knihy.Olomouc OK 1989;Anna a Jeroným Grmelovi v Prostějově.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;;Z.P.: Grafička Anna Grmelová.Kdy-kde-co v Olomouci, 1976, č.1, S.25; hl-ar: Nad dílem A.Grmelové: ZVSMO, 1986–1987, č.23–24, S.34–36.(fotografie); Štafeta, 1986, č.3, 22.Kdy kde co v Olomouci 1991, leden, S.33…

Fotografie je z objektivu Vladislava Galgonka.

Po studiích na FFMU v Brně se zapojil do katolické mládeže a pracoval v jejím vedení. při likvidaci této skupiny byl na něj vydán zatykač. Byl předem varován v rodišti a stačil utéci přes Brno do Rakouska. Později odešel do Německa, kde se přihlásil v redakci SE v Mnichově. Stal se jazykovým korektorem českých pořadů, později byl zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Vystupoval pod jménem Martin Zemek. Po listopadu 1989 rád jezdil do rodného kraje. Vracel se do Olomouce, přednášel na UP a účastnil se různých sympozií a konferenci. Přátelil se s Janem Čepem.

Kopecká-Valeská, Olga: Nekrolog rádia Svobodné Evropa dne 27.10.1995. Vycho­dil, Ladislav: K nedožité sedmdesátce PhDr. Mirka Podivínského.-In: Náměšť na Hané a okolí.1995, č.8, prosinec.

'

Narozen ve Lhotě u Nákla (n. Náklo). V letech 1939 – 1945 obecní knihovník ve Lhotě, 1946 – 48 abs. 2letou mistrovskou školu jemné mechaniky v Přerově. Po vojně v r. 1950 vybudoval ve Lhotě loutkovou scénu. Pracoval v MEZ Mohelnice, kde bydlel 6 let. Doplnil si středoškol. vzdělání, abs. SPŠS strojní v Mohelnici. Při ZK ROH MEZ Mohelnice založil další loutkovou scénu/marionety a maňásky/. Od r. 1959 bydlel opět ve Lhotě, kde oživil tradice loutkového divadla, které hrálo po celém okolí. S přenosnou maňáskovou scénou byl i na kraj. přehlídce v Ostravě. 1960 zvolen poslancem za obec do Nákla, předsedou školské a kulturní komise. Založil měsíčník Nákelský zpravodaj, který vycházel 1965–1968. Z lid. hudebníků založil kroužek, kde hrál na housle kroužek učinkoval též jako divadelní orchestr pro Sokol Náklo. Po r. 1969 nesměl vykonávat veřejné funkce a tak se vše rozpadlo. Ujal se vedení zanedbané místní knihovny a v r. 1972 vytvořil moderní knihovnu. Založil Fotokroniku, dokumentující histor. události obce. 1971 – 85 člen Vlastivěd. kroužku v Nákle. 1980 založil při MLK soubor z dětí „Pálečka“, který se rozpadl 1990. Za dosavadní kulturní činnost dostal v r. 1985 vyzn. Ministerstva kultury " Vzorný prac. kultury"Od 1992 kronikář obce Lhota, zpětně od r. 1960. Autor zpráv pro ČSAV v r. 1977, pro Památ. ústav v Olomouci r. 1992 /pomístní jména /.

Dopis p.Jaroslava Obrtela, Lhota nad Moravou 44, z 2.2.1994.;.

Lhota nad Moravou – místní část obce Náklo.

Český spisovatel, který přesídlil v roce 1968 do kanadského Toronta.

V roce 1968 byl králem Majálesu na UP v Olomouci.

1948–1958 ve Zlíně, 1959–1974 v Olomouci, od r. 1976 režisér v Příbrami.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.674.;.

'

Abs. AMU Praha dramaturgie 1950, půs. v KOD Olomouc jako dramaturg, SD Ostrava. Autor her pro děti.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.73;.

V letech 1948–51 angažmá v divadle Olomouc, v letech 1951–59 Divadlo pracujících Zlín, v letech 1959–65 Krajské oblastní divadlo v Olomouci, poté 20 let působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci od r. 1968. V letech 1965–68 Divadlo Za branou Praha, 1990–91 Divadlo na Vinohradech. Působil v mnoha filmech (např. Menzl: Rozmarné léto) a televizních pořadech různých žánrů. Do r. 1982 zákaz spolupráce s ČST a

' filmem. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti divadla. a Ceny Olomouckého kraje, Zemřel v DD – Chválkovice.

Kdo je kdo na přelomu 20. stol., Praha 1991, S.833–34.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ;

Syn skladatele a hudebního pedagoga Karla Konvalinky. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v r. 1938, studoval brněnskou konzervatoř (skladba u Jaroslava Kvapila, dirigování u G. Arnoldiho, klavír u F. Schäfera), kde absolvoval r. 1943. Po působení v Göttingen nastoupil po válce na jednu sezónu jako korepetitor a dirigent do Divadla 5. května v Praze, odkud přešel do Ústí nad Labem, 1948–49 operním šéfem v Košicích a 1949–1951 šéfem Karlovarského symfonického orchestru. V letech 1951–54 dirigent Moravské filharmonie Olomouc. 1954–1976 hudební redaktor Čs. rozhlasu, Olomouc, Ostrava. 1972–76 šéf opery Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. 1976–79 šéf opery ND Praha, 1980–85 ředitel vydavatelství Panton. Zasl. um. 1974. ;Hud. redaktor Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Od 1. 2. 1984 v důchodu. Zasl. člen ND /1975/; V polovině let osmdesátých se odstěhoval do Brna.

BIO-ČTK 17.11.1988.; Národní divadlo a jeho předchůdci., Praha, Academia 1988, S.236.; Janota, D.: Malá encyklopedie české opery, Praha, 1999., Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava, 1987., ČBS XX.stol., 2.díl, Praha, 1999., BSSSM.,seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 76–77. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy, kde , co v Olomouci, leden 2014. S.1.

Na LF působil v letech 1946–1953. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.326.;Ar­chiv UP.;.

Narozen ve Lhotě nad Moravou. V letech 1920–26 navštěvoval obecnou školu v Nákle, 1934 mat. na gymnáziu v Litovli. Ve vojenské službě, zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, pro své antimilitaristické smýšlení vyloučen, přešel do Prahy. Po skončení vojenské služby r. 1936 se zapsal na lékařskou fak. UK Praha/za přispění MUDr. F. Stravy z Litovle/. Přivydělával si kondicemi a překlady z francouzské a americké literatury. 28. 10. 1939 byl při demonstraci studentů proti nacismu v Praze střelen do břicha a na následky zranění zemřel 11. 11. v 11 hod. 45 min. 1939. Pohřeb byl v Nákle 16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později, dřívější datum ohlásili rodiče, aby mohl jít dříve do školy.

Vaňák, B. : Jan Opletal a 17. listopad. Litovel 1978. ;Buriánek, F. : Svědectví. Praha, MF 1984. ;Leikert, J. : Ráno přišla noc. Praha, MF 1989. (autorovi zaslal podklady a výpisy ze Lhotecké kroniky p. Jaroslav Olbert, Lhota nad Moravou 44. ).

Lhota nad Moravou (nyní místní část obce Náklo).