Osobnosti Moravy.eu

Legenda našeho bylinářství Josef Antonín Zentrich byla původním povoláním papírenský technik. Pracoval jako technolog v Otrokovicích, ale v roce 1968 byl z politických důvodů přeřazen na práci pomocného dělníka. Volný čas věnoval sbírání i poznávání bylinek a samovzdělávání. V roce 1964 mu byla lékaři po těžké chřipce diagnostikována začínající leukémie a tak se po medikamentózní léčbě začal zajímat o možnosti a léčení bylinkami. Jedním z jeho přírodních lékařů byl bylinář Rudolf Franěc z Holešova (1910–1981), který jej zasvěcoval do tajů rostlin a léčení. Pod jeho vedením se postupně vypracoval z pacienta na pomocníka a vzápětí i studenta. Bylo to usilovných patnáct let samostudia.V letech 1969–1972 dálkově studoval astrologii ve Švýcarsku. Pro veřejnost začal pracovat v roce 1981, kdy po náhlém úmrtí svého učitele a léčitele převzal jeho klientelu. V papírně setrval až do roku 1983 a bylinářskou praxi vykonával načerno. Teprve po odchodu ze zaměstnání začal v lázních Skalka na Prostějovsku provozovat bylinkovou poradnu. V roce 1985 přešel pod křídla JZD Slušovice. Svoji vlastní praxi si otevřel záhy po revoluci, v roce 1990.
Literárně debutoval knihou o léčivých bylinách „Byliny v prevenci“ (Brno TJ Jóga 1985). Po roce 1989 začal spolupracovat s MUDr. Josefem Jonášem a začátkem roku 1990 vyšla kniha Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů, která byla záhy rozprodána, přestože vyšla v nákladu 290 000 výtisků. Na svém kontě má na třicet titulů. Jeho knihy vycházely především v nakladatelstvích Fontána a Eminent. V roce 1990 si otevřel bylinářské poradny v Otrokovicích, Olomouci, Kyjově, Kroměříži, Brně, Praze a Ostravě. Před třemi lety získal Bratislavu. Spolupracoval také s TV Ostrava a pořadem Pod pokličkou. V posledním rozhovoru se šéfredaktorkou Ilonou Manolevskou z časopisu Meduňka je uvedeno, že se pokládal především za bylináře a když začínal provozovat vlastní praxi pěstoval a sušil bylinky pro své pacienty. Postupem let, když se klientela rozrůstala začal spolupracovat s lékárenskými firmami. Za nejlepší ze svých knih považoval třídílnou Encyklopedii moderního bylinářství , kde zpracoval přes 400 bylin. Poslední rozloučení se konalo 10.9.2012 v O­trokovicích – Kvítečkově.

http://otavinka.blog.cz/…f-a-zentrich

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska, kde se stal hercem vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hraje doma v České republice. Divadelní hry: Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Arest, Sanitární noc, Protentokrát zbohatnem. Přezdívka : Lanďák. Zemřel na infarkt.

wikipedie

Kytín u Mníšku pod Brdy

V roce 1951 abs.VŠUP Praha, 1951–53 spec.šk.malíř.a restaur.technik, AVU Praha, 1954–1958 aspiratura AVU Praha.1968–1971 externí učitel na KVTV FFUP, obor restaurátorství­.Výsledky své práce vystavuje, odborná publicistika.Vlas­tní malířská tvorba.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Obecnou školu navštěvoval v Droždíně (n.m.č. Olomouce), poté reálné gymnázium v Olomouci, 1945 zapsán na lékařskou fakultu MU v Brně, později pokračoval v Olomouci. 1953 přešel na oční kliniku lékařské fakulty UP v Olomouci., 1967 se stal přednostou očního oddělení nemocnice v Kyjově, pak působil jako primář v Kroměříži. Psal do odborných časopisů, spolupracoval na několika výzkumných pracích.

Významný oftalmolog-samotišský rodák. Občanům Samotišek. květen 2004.S.11.

Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a bohosloví v Olomouci, v letech 1942–1943 byl totálně nasazen. Od roku 1946 byl kaplanem a provizorem v Otrokovicích, v letech 1951–1954 byl u PTP, pak kaplanem ve Štípě a administrátorem v Trnavě u Zlína, v Dubicku, Třeštině, na Horní Bečvě (1975–1981), ve Vsetíně a Liptále (1981–1989), od roku 1982 byl vsetínským děkanem. V letech 1989–1991 byl generálním vikářem olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka, olomouckým děkanem, pak kancléřem Arcibiskupství olomouckého, generálním vikářem arcibiskupa Jana Graubnera a od roku 1998 je notářem Arcibiskupství olomouckého. Je kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci a čestným kanovníkem Kolegiální kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1999 vyšla jeho kniha „Neboj se a pojď!“ o jeho životní cestě, kněžském povolání i aktuálních otázkách dneška. V posledním desetiletí žil v Domově sester sv. Kříže v Kroměříži, kde také zemřel. Poslední rozloučení se konalo dne 18.4.2017 v Ka­tedrále sv. Václava v Olomouci v 10 hodin dopoledne.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994.S.429.; Pepřík,E.: Neboj se a pojď ! Vsetín, Mička 1999. ( Vzpomínky).; Fabian, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte.

V roce 1938 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Působil ve skautském hnutí.Začal studoval LFUK Praha a spolupracovat s organizací Obrana národa. Dne 3.1.1940 ilegálně přešel hranice a jako dobrovolník bojoval ve Francii, v r.1941 u letecké jednotky v Anglii. Padl v boji.Pomníček na vojenském hřbitově u města Kleve na německo-holandském pomezí.Vyznamenán Čs.válečným křížem za statečnost a Zlatým křížem Junáka i.m.Bratranec olympioničky Dany Zátopkové.V O­lomouci bydlel v Legionářské č.3.;

Zicháček, Vl.: Osobnosti SG./12/.Hanácké noviny, 13.6.1992. S.4.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997. S.322–323; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co.Olomouc 2014, listopad.S.1.

Narozen v Drahotuších u Hranic (n.m.č. Hranic). Maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích 1935, do r. 1941 stud. na teolog. fakultě v Olomouci, vysvěcen na kněze. Působil v Holešově. Vydal velkou bibliografii hudebních děl, jež vznikla na texty P. Bezruče. /Opava 1962/. Autor spisu: Chrámová hudba ve Vyškově kolem r. 1660. Vyškov 1938. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.24.;. Fabián,J. – Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.5–6.

Rozená Sýkorová. Absolvovala FFUK v Praze, žačka prof.V.Lesného, v Londýně se seznámila s bengálským spisovatelem, který pocházel z rodu Thákurů.Do Indie odešla r. 1939 a žila v rodině R.Thákura.V Kalkatě založila školu, na které působila jako ředitelka.Od r. 1939 žila trvale v Indii.Autorka cestopis.knih/V ří­ši klenotů(1967);Pu­tování za lovci lebek (1970); a dalších, též článků publ.u nás a v Indii.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov, Ganguli, Milada : Obrázky z Bengálska. Praha 1963. Nekrolog: Nový Orient 7/2000.

Doktorát 1935 na MU Brno. Zahran. polit. korespondent Lidových novin v Paříži a Londýně. Za války spoluprac. s Msgr. Šrámkem. Po návratu do vlasti r. 1945 poslanec čs. str. lidové. Publikoval v čas. Obzory, kritizoval KSČ. Po únoru 1948-exil Anglie, USA. Působil jako rozhlas. komentátor v čs. odd. Hlasu Ameriky-každou neděli pod jm. Martin Čermák/podle ptáčka Čermáka/. Odtud přešel do New York College, kde půs. jako prof. polit. věd. Byl členem Rady svobod. Československa a Společnosti pro vědy a umění. Autor vědec. knih a vysokoškol. učebnic.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989,S.30–34.; Ducháček, Ivan: Analýza chyb.=ATD…1990, 1.3.,S.7.

PhDr. Martin Čermák

Ivo Ducháček se po absolvování práv stal redaktorem Lidových novin, které jej již v roce 1936 vyslaly do Paříže jako svého zpravodaje. Zde prožil Mnichov a březen 1939 a spolu s Gustavem Wintrem, Miloslavou Sísovou a dalšími začal působit v tisku vznikající emigrace. Po pádu Francie odejel do Velké Británie, kde spolupracoval s H. Ripkou. Na konci 2. světové války se zúčastnil osvobození Plzně jako styčný důstojník u generála George Pattona.

Ducháček se pak stal předním činitelem Čs. strany lidové (ČSL), za kterou byl až do února 1948 poslancem a předsedou zahraničního výboru Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění. V této funkci přesvědčeně prosazoval zahraniční politiku orientovanou na SSSR. Vnitropoliticky se však stále více dostával do rozporu s KSČ, zejména jako šéfredaktor týdeníku Obzory, který založil s P. Tigridem. V únorových dnech jej akční výbor ČSL vyloučil ze strany a Ducháček odešel do nového exilu v USA. Od října 1949 až do své smrti pak pod jménem Martin Čermák připravoval pro Hlas Ameriky populární Zápisník o USA a tamním životě. Působil také jako profesor politických věd na New York College a byl členem exilové Rady svobodného Československa.

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992

alias Martin Čermák

V Kroměříži absolvoval reálku, poté studoval FFMU Brno a Praha. Středoškol.prof., učil ruštinu, němčinu a češtinu.Pak působil jako učitel v Zábřehu na Moravě, 1938–1948 v Kroměřiži a na Kroměřížsku.

Fišer, Z.: Sny a boje Josefa Šuberta.Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1986, č.3, S.28–36.;.

Po maturitě na gymnáziu v Opavě r. 1931 studoval několik let na bohoslovecké fakultě v Olomouci. VŠ nedokončil. Působil na poště, v muzejní knihovně, stal se členem numizmatické společnosti i redakční rady odborného periodika.

BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.31–32.

Stud. na reálném gymnáziu v Olomouci, poté se vyučil zedníkem, maturoval na Střed. stavební škole v Přerově, 1932–1937 VŠUP Praha. Po studij. cestách se trvale usadil od r. 1938 v Olomouci. Pracoval ve Stravoprojektu, na UP, 1970–74 děkan FFUP, ved. stř. památkové dokumentace. Založil tradici věd. symp. Historická Olomouc.

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.16–19.;.

Emigroval v roce narození s rodiči do Rakouska. Navštěvoval gymnázium v Klagenfurtu, kde maturoval r. 1929. Poté studoval slavistiku, germanistiku a indologii na univerzitě ve Vídni. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1933 doktorátem a poté byl rok na stáži v Paříži u A. Meilleta a rok v Praze, kde se seznámil s PLK a stal se jeho členem. V roce 1935 se na vídeňskou univerzitu vrátil jako lektor ruštiny a 1939 se na univerzitě v Lublani habilitoval a do podzimu 1941 tam přednášel jako soukromý docent. Na pozvání L.
Nováka přesídlil do Bratislavy, kde v letech 1941–1945 učil
Na obchodní akademii a účastnil se tamního vědeckého života. Po válce nastoupil jako profesor ruského jazyka na univerzitu. .V období deseti let 1955–1965 vyučoval na FFUP v Olomouci, Ale od počátku 60.let paralelně působil v Akademii věd NDR v Berlíně. V roce 1965 nastoupil do Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Rok 1967 strávil jako hostující profesor na Univerzitách v Los Angeles, Michiganu a Yale. Po okupaci Československa působil 1968–1971 na univerzitě v Los Angeles. Potom přešel na nově zakládanou univerzitu do Klagenfurtu, kde působil až do smrti. Vstoupil do lingvistiky studiemi korutanských nářečí slovinštiny, Také jako specialista na fonetiku a fonologii slovanských jazyků. Fonetice a fonologii slovanských jazyků, zejména ruštiny se věnoval průběžně celý svůj život a to v čase 1947–1978.

Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha Libri 2008. Kostřica, Vladimír. Profesor Isačenko a ruská literatura. Rossica36.S. 128–134. www.

2 články na http://otavinka.blog.cz/ únor 2011.

Farář v Kokorách, zabýval se dějinami Kokor a Pavlovic.

Pavlovice u Přerova. Obecní úřad 1999.;

V roce 1927 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Ředitel hřebčína Albertovice ve Slezsku (n.m.č.obce Štěpánkovice).

Informace od ředitele SGO Vladimíra Zicháčka.

Hrál za SK Prostějov 1920 – 1933, 1938 – 1951, mezitím v Praze. Po zranění kolena trenér pro Moravii Olomouc 1953 – 1955. Účastník osmi MS, 1933–39, ME 1932, ZOH 1936. V Moravii Olomouc působil jako trenér až do r. 1963.

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.53., foto.;. http://www.lhkjestrabi.cz/zobraz.asp?…

přezdívka " Lolek".

Středoškolský profesor na dívčím reál. gymnáziu a reálce v Prostějově, kde učil češtinu a francouzštinu. Sokolský a kulturní pracovník, redaktor sokolského časopisu Vatra v Prostějově.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.31.;.

Publikoval v deníku Národní osvobození, od r. 1931 spolupracoval s brněnským odb. Radiojurnálu jako režisér. Přešel do Prahy. Autor sbírky esejí Divadelní dopisy z Paříže /1947/;

ČBS., Praha 1992., S.650.;

Narodil se na Slovinsku, kam se jeho otec vandrem dostal z Křečkovic. Oženil se tam a přestěhoval s rodinou na Moravu. Obecnou školu a gymnázium absolvoval ve Vyškově, poté studoval Husovu bohosloveckou fakultu. Jako farář působil na mnoha místech Moravy.

Materiály OK Vyškov/1995.

Něm.původu, 1939 se přihlásil k čes.národnos­ti.1925–29 stud.Př.fak.něm­.univ.v Praze, 1926–39 asistent tamtéž.1939 pro nesouhlas s nacismem opustil univ., učil na vl.žádost na RG Jana Nerudy v Praze.Vězněn v konc.táb.1945–60 prac.MŠ, od 1962 prof.UK.Mor­fologie

ČBS.Praha Academia 1992, S.104–105.;.

Manželka B. Václavka, od r. 1950 půs. v Praze, 1950–3 řed. knihovny Národního muzea, první ředitelka PNP na Strahově. Často se vracela do Olomouce. Koncem života žila u svého syna v Kralupech.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1979, S.168–9.; ZVSMO, 1985, č.21–22, S.51.;.

Působil v pěveckém sdružení Pohoran v Holešově.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.15.;.

Narozen v Mezicích (n. místní část obce Náklo) Studoval teologii a filosofii v Olomouci. Redaktor teolog.sborníků a časopisů.R.1928 u­čitelem náboženství.Vedl redakci týdenníku „Neděle“ v Praze.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.80­.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.151.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.151.;.

Abs. FFUK Praha-historie, pom. vědy. Naposledy působil jako redaktor týdeníku Obnova. Psal do 30 různých časopisů a novin, věnoval se české literární historii 17. a 18. stol. Autor monografií o Balvínovi, Koniášovi. Člen DLU v Olomouci od r. 1928. Užíval pseud. BOBE, Kamil Havelka, B. Zub.

Poselství.Olomouc 1938, S.205–206.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.393.;(bá): Koniášův životopisec.LD, 30.8.1990, S.5.;