Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

V roce 1965 ukončil studia na Fakultě architektury VUT Brno
1974–1979 aspirantura na Fakultě architektury ČVUT Praha
13 let hlavním architektem mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc (1967–1980)
1972 obdržel z rukou nizozemské královny Juliany významné ocenění za československou expozici " Symfonie skla a květin" na mezinárodní výstavě Floriada 72 v Amsterodamu.
1982–1988 externě vyučoval na Katedře architektury AVU v Praze
1989–2002 svobodné povolání, architekt a designer
2000–2003 prezident Unie výtvarných umělců Olomoucka
2003–2012 ředitelem Výstaviště Flora Olomouc, a.s. V březnu 2012 mu byl udělen titul " Osobnost veletržního průmyslu za rok 2011". Samostatné výstavy se konaly v roce 1992 v Galerii Patro v Olomouci, Galerie Helix Zlín (1993), Galerie Luga Luzern ( 1994, v r. 1997 na Zastupitelském úřadu ČR v Paříži, v r. 1998 v Galerii Spektrum v Jilemnici. České kulturní středisko ve Vídni (2001); Jubilejní výstava Architekt a sklář v Galerii G v Olomouci (2002); Výstava „Skleněné sny“ na zámku v Reimengenu, Bavorsko ( 2005) a následně r. 2007 v Galerii Patro v Olomouci. R. 2009 v Galerii Alma Patro v Praze a r. 2010 výstava v Městské galerii v Nordingenu , Bavorsko.

http://www.olomouc.eu/…tuality/1753

Ing. arch. Zdeněk Štefka CSc.

V letech 1945–1956 žila rodina v Kyjově. V roce 1967 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, obory přírodopis – zeměpis. V letech 1968 – 2007 byl zaměstnán jako samostatný odborný pracovník v okresním vlastivědném muzeu v Šumperku, RNDr. 1973 – doktor přírodovědy z oborů mineralogie a petrografie. Celý aktivní život se věnoval intenzivní publikační činnosti. Do roku 2022 publikoval tiskem 600 odborných a popularizačních prací, z toho 20 monografií. Tématika publikací je velmi různorodá. Nejvíce jich je z geologických věd, poměrně dost i z historie dopravy, těžby nerostných surovin aj. Nechybějí ani stati v turistických průvodcích, místopisných a vlastivědných sbornících.Je čestným členem Společnosti pro výzkum souvků se sídlem v Hamburku a Greifswaldu. V roce 2014 dostal Cenu města Šumperk za kulturní přínos městu. Od této své hlavní činnosti autor důsledně odděloval angaažovanost v krásné literatuře . Autorský výbor poezie, prózy a aforismů z let 1961–2010 vyšel pod názvem Dlažební kostky v r. 2011. Literární eseje psával pod pseudonymy. Esej Bezruč (vyd. v březnu 1992) vyšla pod pseudonymem Zbyněk Hába a jiné pod jménem Štěpán Kameník. Publikoval v samizdatové edici Texty přátel. Roku 1997 vydal v nakladatelství Vetus via knihu básní Lítost.S rodinou žije v Šumperku. Velký zájem nejen rodáků, ale i obyvatel Šumperska měly zejména tituly: Vlastivědné zajímavosti z přírody Jeseníků (2014); Pomezí Čech a Moravy od Suchého vrchu po Lázek (2016); Horské chaty v Jeseníkách na starých pohlednicích a fotografiích (2017);
Kapitoly přírody a historie Šumperka (2022) ad.

Písemné sdělení Z. Gáby (korespondence 30.10.2022) a úpravy 11.12.2022 meil od ZG jun. Fabián, J.- Janásová, K. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Občanské sdružení Valašské Athény 2010. Valašské Meziříčí.S. 13. Gába, Z.: Dlažební kostky. Kniha Zlín 2011. Kuběna, J. – Gába, Z. Proglas 1990, č. 3. Kuběna,J.: Box 7/ 1990; www.Christiania.cz (Rozhovor s J.E. F.) Ševčíková,H.: na blogspotu Otavínka Už máte knihy pod stromeček? https://otavinka.blogspot.com/…romecek.html Životopisné údaje a soupisy publikací lze najít mj. c periodiku Severní Morava v číslech 77 ( 1999), 95 (2009) a 101 (2015).

RNDr. Zdeněk Gába Fotografii vytvořil Jaromír Mašek v roce 1986.

Pobyty posloupně: Kyjov, Rožumberok, Strašice, Litoměřice, Jeseník, Šumperk;

Narodila se v česko-německé rodině jako nejstarší z deseti dětí soudního úředníka a dcery plumlovského tkalce Černého. S prvními literárními pokusy začala již v raném věku. V sedmnácti letech, roku 1871 odešla Vojtěška sloužit do Vídně jako vychovatelka do rodiny českého profesora. Profesor rozpoznal její nadání a vymohl jí stupendium. V Černovicích v Bukovině vystudovala pak učitelský ústav a získala aprobaci pro německé školy. Po návratu na Moravu učila v Rýmařově a ve Šternberku. Od roku 1881 působila v Kroměříži, kde po odborné zkoušce češtiny učila na české dívčí škole. V roce 1906 odešla do pense a přesídlila do Olomouce. Přispívala do časopisu Malý čtenář. Autorka pohádek. Též do Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.128–129.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940.;-jch-: Sto pětatřicet let
od narození moravské spisovatelky.Stráž
lidu, 1989, 22.7., S.4.;Prostějovský týden 30.3.1994, S.9. Olomoucký den, 1.4.1999.

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

Vystudoval reálku v Kroměříži, poté učitelský ústav v Olomouci. Roku 1934 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy v Praze. Po maturitě nastoupil na školu v Halenkově. Poté vystřídal školy v Písařově, Zábřehu, Rájci, Postřelmově, Crhově ad. V roce 1933 byl jmenován odborným učitelem na chlapecké škole v Lošticích. Po 2. svět. válce se vrátil do Zábřehu, kde se roku 1954 stal ředitelem osmileté střední školy. Působil také jako knihovník okresní učitelské knihovny. Byl členem redakční rady Průvodce kulturou Zábřežska a věrným členem Pěveckého sboru severomor. učitelů v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.65–67.;

Crhov – nyní místní část obce Štíty.

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Narozen v Unčovicích (n.m.č. Litovle).

Studoval učitelský ústav v Olomouci. Působil v Hroznové Lhotě, Zdounkách. Správce jednotřídky v Ratajích v letech 1873–1893, řídící učitel v Chropyni až do r. 1909, varhaník, ředitel kůru. Vedl též ratajskou kapelu. Celkem učil 42 let. Ještě za Rakouska-Uherska byl vyznamenán titulem ředitele. Oba jeho synové: Jaroslav (* 1884) a Emil (*1887) se věnovali hudbě.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.38 .; Fabián, J.: – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. 2009. S.9.;

Studoval v Příboře a působil v Prostějově, Valašském Meziříčí, Rožnově jako učitel. Byl redaktorem Hlasů z Hané, psal do krajinských listů, Radhoště, Nivy. Studie Moravští Valaši byla poctěna cenou Moravskoslezské Besedy v Praze r. 1903.

Ethen, W.: Portréty a silhuety.I.1926­.S.216 an.;Sla­vík, B.: Písemnictví na Moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.239.;.

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Narozen v Odrlicích (nyní část obce Senička). Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1868, do r. 1874 studijním prefektem v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1875 – 1890 profesorem gymnázia v Rychnově.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Olomouc 1937.S.51.;.

V roce 1954 maturoval na gymnáziu v Mor. Budějovicích. Odešel studovat do Prahy, kde v r. 1959 promoval na Mat-fyz.fakultě UK v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Po promoci nastoupil na LF UP v Olomouci, kde působil 50 let. Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc. byl velmi plodný autor. Odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií, 15 učebních textů, skript a miniskript. Absolvoval zahraniční pobyty v Moskvě (1978), Dublinu (1993), v Richmondu (1997,1998) a na odborných konferencích přednášel na 30 místech Ameriky a Evropy. Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů: básně, aforismy, eseje, fejetony. Kromě knih vlastních jsou jeho aforismy též v antologiích Slovník myšlenek (2003), Myšlenky 1–12 (1992–1998), Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Od r. 2001 úzce spolupracoval s obč. sdružením V-ART Písek na elektronickém almanachu Zonty 2001 a poslední 3 roky publikoval aforismy na webu Liber.upol.cz Člen Obce spisovatelů. V roce 2001 Cena města Olomouce.

Z paměti literární Olomouce. Olomouc:VSMO 2004. S. 256.; Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002., , Cena města Olomouce, Olomouc 2001.

Studoval na gymnáziích v Olomouci a v Prostějově, 1936–1941 na teologické fakultě v Olomouci, na kněze vysvěcen 5.7.1941. Poté jmenován kooperátorem ve Velkém Ořechově, 1946 administrá­torem ve Velké u Strážnice, poté v Popovicích u Uherského Brodu, 1947 ustanoven kooperátorem a pak kaplanem v Rýmařově. Pak působil na Bruntálsku. V roce 1951 byl jmenován olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou prelátem-kustodem. Značnou část jeho pozůstalosti tvoří fotografie, protože kněz byl fotografickým amatérem a dále deník z let 1941–1946.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 41.

Narozen v obci Biskupství (n.m.č. Náměště na Hané).

Studoval gymnázium v Brně a v Olomouci. R., 1859 vstup do kláštera Rajhrad, 1865 vysvěcen. 1867–1886 vybíral četbu pro lid na náb. motivy, založil náb. čas. Škola Božského Srdce Páně. 1878 spoluredigoval kalendář Moravan. Založil centrum pro vydávání katolické literatury. Redigoval Anděl strážný, od r. 1884 Květy mariánské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.18–19.;.

Od dvanácti let studoval gymnázium v Zábřehu, v 18 letech odveden na vojnu a vyslán na ital. frontu. Maturoval 1921 v Zábřehu, poté absolvoval učitelský abiturienský kurz v Olomouci zkouškou r. 1922. Prvé učitelské místo v Hrabenově. Zatčen gestapem r. 1944. Vězněn v Terezíně, vrátil se 2. 5. 1945 těžce nemocen. Od 1923 členem soc. dem. strany v Hrabenově. Pamětní deska na škole v Hrabenově, dílo akad. sochaře Jana Urbana.

V.J.: Vzpomínka na hrabenovského učitele Petra Bezděka.In: Kulturní život Šumperka.1966, č.4, S.9.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.23–25.(foto).;.

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou.

Absolvoval SUPŠ Uherské Hradiště, AVU Praha. 1979 vězněn za přechovávání protistát. materiálů. Po návratu začal pracovat se zvony. Tvoří na Velehradě.

Gogela, Jan, ml.: Naslouchat poselství zvonů.=Lidová demokracie 1990, 13.4., S.5.;.

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

Narozen v Břuchotíně. Povoláním právník.

Šachista a korespondenční šachista. Řídil šachovou rubriku v olomouckém tisku.Od 30. let se účastnil většiny olomouckých turnajů, několikrát vyhrál přebor města, okresu i kraje. Hral na I. ŠO v korespondenčním šachu 1949–1952. Byl předsedou trenérské rady u ČSTV v Ostravě. Od roku 1957 řídil šachovou rubriku ve Stráži lidu (Olomouc).

Malá encyklopedie šachu. Praha 1989.S.208.

Břuchotín (nyní obec Křelov-Břuchotín)

Studoval v Přerově, stř. školu v Lipníku a Brně. Poté u prof. Viléma Blažka. Po r. 1945 stud. hudební vědu a estetiku FFMU Brno, u prof. Štědroně. 1949 – 1951 referent pro hud. vědu ve Slezském ústavu v Opavě, od 1958 prac. v KVM Hradec Králové, poté ředitel okr. muzea v Rychnově nad Kněžnou. Od června 1963 ve Vlastivěd. muzeu v Šumperku, ved. společenskovědního odd. V březnu 1968 přešel do Brna, kde prac. na VŠZ. Přispíval do Hudebních rozhledů a čas. Opus musicum.

Severní Morava.Šumperk 1970, sv.20, S.77–78.(foto).;.

V roce 1946 maturoval na SGO. Poté studoval na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Pak pobýval v Ružomberoku a od roku 1960 v Olomouci, od 1962 působil na Katedře chirurgie LF UP. Habilitace mu byla dovolena až v roce 1990. Miloval hru na housle, byl aktivním sportovcem. Rád lyžoval, chodil po horách a vršcích, běhal maraton.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957. S.191. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S.327. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992. S.170. Ma­ňák,P.: Za docentem MUDr. Miloslavem Korhoněm, CSc. In: Žurnál,r.8, č.16, 29.1.1999.S.5.

Doc. MUDr. Miloslav Korhoň, CSc.

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Byl jedním z prvních žáků valašskomeziříč­ského gymnázia. Po doplňovací zkoušce na učitelském ústavu v Brně se v roce 1887 stal učitelem v Zašové. Básnické prvotiny publikoval pod pseudonymen M. Hanuš v almanachu Zora. V Zašové napsal povídky Nevzešlo ráno a Zapadlé úhory. V roce 1891 se oženil s Žofií Libosvárskou z Krásna, v roce 1901 byl jmenován správcem školy v Komárovicích a v roce 1919 ředitelem školy v Rožnově. Jeho dalšími knihami jsou sbírky povídek Večerní stíny, Ráj a jiné povídky, Horští lidé, romány Selský práh a Slunečná paseka, veršovaná idyla Lukáš Roman a kniha a valašských dětech Jarní píseň. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově.

Kunc, J.: Slovník souodobých čes.spisovate­lů.I.Praha, Orbis 1945.S.299–301..

Krásno nad Bečvou (n.m.č, Valašské Meziříčí)

Vzdělání získal na hlavní škole v Bruntále, mat. na gymnáziu v Olomouci r. 1846, Filoyofii absolvoval r. 1848 v Litomyšli. Nastoupil na Báňskou akademii do Bánské Štiavnice, ale revoluce 1848 přerušila jeho studium. Krátce působil jako praktikant v Ludvíkově, 1849 studoval 2 semestry polytechnického ústavu ve Vídni a 1850–53 Báňskou akademii v Bánské Štiavnici. Na podzim 1853 vstoupil do státních služeb. Pracoval v Tyrolsku a Švýcarsku a na přání rodičů se vrátil r. 1856 na Moravu. Působil v Sobotíně, v Rejhoticích a 1857 povýšen na vedoucího Leopoldiny hutě v Sobotíně. 1859–1863 pracoval jako huťmistr v Sobotíně a ve Štěpánově u Olomouce. R. 1900 odešel na odpočinek a přestěhoval se do Brna.

Obecní kronika Štěpánova.;Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.1.Opava, Optys 1993.S.58–59.;.