Osobnosti Moravy.eu

Jeho vztah k poezii se vytvářel už od dětských let, kdy přednášel básně ve školním rozhlaase, při vítání občánků či na pohřbech. V letech 1981–1985 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Pak pracoval jako učitel základní školy. S rodinou žije v Čechovicích u Velkého Týnce. Řada jeho samizdatových sbírek byla v roce 2008 přerušena pozdním debutem Kámen mlýna, kterou vydalo nakladatelství Host v Brně. Verše publikoval v časopisech Psí víno, Landek, Týnecké listy. Akustické realizace básní přednesl na řadě míst, nejdále ve Walesu. Je básníkem hodiny mezi psem a vlkem. V databázi knih o něm píší, že je básnický bard, který se vyhýbá cvrkotu literárních kaváren a mediální páře nad hrncem. Jeho básnické sbírky následující: Obruče vzduchu (2011) aa Hrana ohně (2015), spolu s debutem jsou beznadějně rozebrány. Mgr. Stanislav Denk pracuje jako komunální politik, je 1. místostarostou pro finanční a legislativní záležitosti obce Velký Týnec.

Mgr. Stanislav Denk

Od dětství byl na invalidním vozíku s diagnostikovanou progresivní svalovou distrofií-myopatií. Základní školu absolvoval v Brně v Ústavu pro tělesně postižené. V letech 1974 – 1978 studoval na Gymnáziu pre telesně postihnutých v Bratislavě. Filozofickou fakultu J. E. Purkyně v Brně, obor nepedagogické studie němčina-italština, zakončil v roce 1983 závěrečnou zkouškou. Od roku 1984 pracoval jako překladatel pro Konferenční servis Brno. V roce 1990 začal pracovat jako soukromá osoba – soudní překladatel, tlumočník, domácí učitel jazyků. V letech 1999 až 2003 se účastnil modulu 2 Česko – Britského projektu reformy sociálních služeb. V roce 1997 se stal předsedou Trendu Vozíčkářů Olomouc, od roku 1999 předsedou krajské rady zdravotně postižených – sdružení organizací zdravotně postižených. Aktivně se zapojil do projektu „Bezbariérová Olomouc“. Dále se věnoval překladům a článkům do různých periodik zabývajících se problematikou zdravotně postižených. Zabýval se soudními překlady z německého a italského jazyka. Spolupracoval s MPSV ČR na publikaci „Průvodce standardy kvality sociálních služeb“. Přestože byl od mládí na invalidním vozíku, na život nerezignoval a žil plnohodnotný život. Vozík pro něho není překážkou při seberealizaci v osobním i pracovním životě. Od roku 1997 žil v Olomouci, bydlel v bezbariérovém bytě s manželkou Martinou. Aktivně se prosazoval a obhajovál práva osob se zdravotním postižením. V letech 2010 – 2014 byl olomouckým zastupitelem. Byl nápomocen při odstraňování architektonických, ale i psychických bariér mezi lidmi. Dlouhodobě aktivně spolupracoval v organizacích pro zdravotně postižené (Svaz invalidů, Asociace muskulárních dysrofiků, Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky, Národní rada osob se ZP ČR). Měl rád lidi, rád cestoval a poznával nové země. Dne 21.3.2019 se vypravil se čtyřmi kamarády na pěšší pouť dlouhou 3 500 km do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Cesta měla trvat 200 dnů. Koncem července zkolaboval a ve francouzské nemocnici zemřel na dehydrataci a nějakou infekci.

Články na internetu.

Mgr. Milan Langer

Učitelka přírodopisu. Láska k motýlům jí dovedla na přírodovědné gymnázium
v Žamberku, kde maturovala v roce 1978. Poté studovala Pedagogickou fakultu UK
v Hradci Králové, obor biologie a chemie pro střední školy. Po promoci a doktorátu
v roce 1983 začala působit v přírodovědném oddělení DDM v Hradci Králové. Po přestěhování na Moravu učila v Základní škole Lutín a od roku 1990 ve Velkém Týnci. Její touha po poznávání dalekých krajů, brouků a motýlů jí v prázdninových měsících přiváděla do různých tropických zemí. Několikrát navštívila Thajsko, Laos, Srí Lanku, Vietnam, Malajsii, Namibii, Peru, Mexiko i evropské země. Cestuje takříkajíc na vlastní pěst, protože chce poznat správný kolorit každé země. V roce 1998 vydala knihu Na shledanou v džungli, kde popisuje nejen postřehy z cest, ale dokládá je i barevnými fotografiemi. Je štěstím mít zaměstnání jako povolání i jako koníčka. Možná je pro mnohé žáky přírodopis na velkotýnské škole nejmilejším předmětem. Vidět na vlastní oči roztodivné motýli a brouky musí být nezapomenutelný zážitek. Paní učitelka Jančíková je členkou České společnosti entomologické a kromě toho prezentuje sbírky brouků i motýlů na různých výstavách.

Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. In. Týnecké listy 2018, č.12.

PaeDr. Milada Jančíková

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

V roce 1978 absolvoval Pedagogickou fakultu v Olomouci. Poté působil 12 let jako učitel Základní školy ve Štěpánově a od r. 1992 na Pedagogické fakultě UP, katedra českého jazyka a literatury, Teorie vyučování českého jazyka. Provádí výzkumy na školách, jejichž závěry publikuje a seznamuje s nimi učitelskou veřejnost na Moravě i v Čechách. Posuzovatel nových učebnic českého jazyka. Aktivně se účastní akcí organizovaných společností Přátel angažovaného učení. Organizuje a řídí pedagogickou praxi budoucích učitelů češtiny na základních školách. V letech 1998–1999 publikoval v Učitelských novinách (č.5. V jakých podmínkách pracují učitelé českého jazyka- a nejen oni?; č. 10 Učitelské obrázky). V roce 2000 obhájil titul Ph.D disertační prací na téma Učitel českého jazyka v podmínkách současných českých základních škol. Autor Učebnice českého jazyka pro základní školy po roce 1989 a současné tendence ve vzdělávání. (2005).

Osobní sdělení -hš

Mgr. Milan Polák, Ph.D.

Roz. Krumholcová. Absolvovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Pedagogickou fakultu UP. Učila na ZŠ Hálkova 1. st. Bydlí v Radíkově.

biogram hš

Studoval v letech 1968–1971 na gymnáziu v Zábřehu. Poté v 1971–1975 studoval Pedagogickou fakultu UP obor český jazyk a dějepis, a dálkově bakalářské studium středověké archeologie na Slezské univerzitě v Opavě (od r. 1995), jež nedokončil. Hned po promoci učil na ZŠ Mikulovice a ještě v letech 1975–1995 byl odborným pracovníkem a historikem OVM v Šumperku, od r. 1996 ředitelem Vlastivědného muzea v Jeseníku. V období 1998–1999 byl místopředsedou pobočky ČAS pro severní Moravu a Slezsko. Od 80. let prováděl výzkumy na Jesenicku, Opavsku a Osoblažsku. Výzkumy prováděl v Javorníku, v Jeseníku, v Skorošicích u Žulové, ve Vidnavě, na Bruntálsku. Publikoval ve sborníku Severní Morava, Pravěk a j, vlastivědná periodika. Od r. 1982 kronikář města Jeseník.

Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.88. BSSSM Ostrava 2000,č.1 (13). S. 21–24. Nekrolog. Severní Morava 1999. 78.;

Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu 

v Olomouci na Pedagogické fakultě UP. Po promoci působila jako učitelka 

pro 1. stupeň na základních školách v Bělotíně, Velké Bystřici, v Holici 

u Olomouce a též ve Velkém Týnci. Po ukončení učitelské dráhy 

pracovala v nakladatelství Matice Cyrilometodějské v Olomouci jako 

korektorka a souběžně překládala z polštiny pro časopis Světlo a ze

slovenštiny díla Milana Hromníka a Františka Kuboviče. Její knihy a překlady

najdeme v knihovně brněnského Biskupství.

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Vystudoval JAMU v Brně, po studiích nastoupil nejprve do divadla v Chebu. Pak působil několik let v Hradci Králové, kde na sebe v roce 1982 upozornil režií Romea a Julie, která byla považována za poněkud „divokou“. Od roku 1984 pracoval v pražském Realistickém divadle. V letech 1985 získal cenu Českého literárního fondu za režii představení Čáry na dlani a v roce 1998 získal cenu Českého literárního fondu za hru Merlin. Ve druhé polovině 80. let začal hostovat v Národním divadle. V roce 1990 do něj nastoupil jako kmenový režisér a například zde režíroval hry Ze života hmyzu bratří Čapků, Goldoniho Mirandolínu a Gogolovu Ženitbu. Od roku 1990 vyučoval na katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU Praha. V roce 1996 se stal uměleckým vedoucím Dejvického divadla. Zde režíruje většinu představení, ale uvedl zde i vlastní hry a v roce 2002 získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii talent roku za ztvárnění postavy otce v Zelenkově autorské inscenaci Příběhy obyčejného šílenství. Pod jeho vedením divadlo získalo řadu prestižních ocenění. Z filmové tvorby: Účastníci zájezdu (2005), Restart(2005), Venkovský učitel (2007), Alois Nebel (2011) a j. Byl hostem v pořadech: Krásný ztráty (2000) a Na plovárně (1998).

http://cs.wikipedia.org/…oslav_Krobot

Narodila se v Olomouci jako Veselá a s olomouckým regionem je spjat celý její život. V roce 1969 maturovala na SGO a roku 1973 absolvovala na Univerzitě Palackého v Olomouci učitelský obor. Své působení v pedagogické praxi započala na málotřídní škole, působila také na základní škole s rozšířenou jazykovou výchovou a poté se vrátila na mateřskou univerzitu. Její vědecký růst se realizoval nejen na olomoucké univerzitě, ale i na univerzitách v Praze, Brně a Prešově. Podílela se na výchově talentovaných studentů a doktorandů, působila ve vědeckých radách a vědeckých organizacích národních i mezinárodních, získala řadu grantů na výzkumné projekty, včetně evropských. Je autorkou monografií, mnoha odborných i popularizačních článků a studií, studijních textů a vědeckých prací, které publikovala nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině, polštině a slovinštině. Dlouhodobě a velmi iniciativně se věnovala primárnímu vzdělávání učitelů. Výrazně se angažovala v oblasti mezinárodní spolupráce a mobility studentů. Své pedagogické názory prezentovala na desítkách vědeckých konferencí v České republice i v řadě zemí Evropy. Je autorkou více jak 160 prací. Titulový vývoj. 1973 – Mgr; 1980 PhDr.; 1989 CSc.;1993 Doc.; 2005 Prof.; V roce 2006 obdržela Pamětní medaili děkana Pedagogické fakulty. Do důchodu odcházela z postu vedoucí Katedry primární pedagogiky PedUP. Z díla: Didaktika I. UP 1999, spoluautorka; Didaktika II. UP 2001, dotisk; Didaktika III. UP 2003; Didaktika IV. UP 1999; Jak se děti učí hrou. Grada Praha 2004; Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Grada 2005; Pedagogická praxe – praktická příučka pro začínající studenty prezenčního studia oboru učitelského pro 1.stup.ZŠ UP 2000; Tradice a perspektivy výchovy a vzdělávání, česko-slovenské pedagogické studie. Nakladatelství Olomouc 2005; Německo-český a česko-německý pedagogicko psychologický slovník. Olomouc 2011 /spoluautor).

Osobní sdělení – hš Nakladatelství Grada – web. parte

Prof. PhDr. Alena Nelešovská, CSc.

Narozena v Karolíně. Vyrostla v Javorníku ve Slezsku. Navštěvovala turistický oddíl vedený skautským vedoucím. Vyrůstala v nádherném prostředí Rychlebských hor. Studovala Pedagogickou školu v Brně a pracovala jako učitelka mateřské školy. Nyní žije ve Vrchoslavicích. Členka Střediska východočeské obce spisovatelů. Od roku 2002 publikovala sedm sbírek a publikovala v časopise Řád a ONKOOKNO. Z díla: Kuplet o Brně. (Kroměříž 2015).
Místa srdci blízká. (2016)
Vánoční reminiscence. Almanach 2017. Z literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek.
Třpytivé podoby roku. Almanach 2019. Literárního klubu P. Bezruče Frýsek-Místek
Delty domovů. Hradec králové 2019. S. 61–62.

Osobní sdělení dne 19.5.2017. Ma­tysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116.

Více na blogu Píseček – dne 6.2.2018.
dne 25.6.2018 Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018.

Člen pěveckého sdružení MF Žerotín v Olomouci. Sbormistr dětských sborů při ZŠ v Troubelicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1992.S.184.;.

Již od dětství se u něj projevoval vřelý vztah ke knihám, což ho posléze vedlo ke studiu češtiny a historie na PdF UP, které úspěšně ukončil roku 1967. Následně působil jako středoškolský učitel, obvodní inspektor kultury a na dalších kulturně-administrativních pozicích. Jeho permanentní zájem o umělecké aktivity se mj. projevil v letech 1972–1973, když se na brněnské JAMU účastnil Letní školy pantomimy. Na přelomu 70. a 80. let ho tento zájem přivedl i do Prahy, kde na Lidové konzervatoři absolvoval obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo (herectví, režie, dramaturgie) a literární žánry. Šíři jeho uměleckých zájmů dokládá též účast v mnoha uskupeních a spolcích, např. v amatérském divadle Esence, ve folklórním souboru Hanák, dále byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8, přispíval do periodik Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy ad. Jeho tvorba byla oceněna na mnoha literárních festivalech a v soutěžích (např. Cena Václava Jelínka a titul „laureát festivalu“, Bechyně 1992 a 1993) a sám v literárních soutěžích figuruje i v roli porotce. Vedle poezie se taktéž věnuje psaní prózy a dramatu. Báseň Jarní povětří – publikována 1.5.2020. na blogu Otavínka /otavinka.blog­.cz/2005/jarni-povetri

Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.135.; V krajině Pegasa. Mělník 2018. Stibor, Vladimír: Noc plná žen. Hradec Králové. 2018 ( básně JS – S.118–119) Osobní korespondence ze dne 21.10.2019. Vše­tička, František: V krajině srdce soutok. In: Olomouc literární 4. Olomouc 2020. S.167–170.

Stud. Stř. prům. školu stavební v Lipníku nad Bečvou, abs. 1961;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

V Olomouci bydlel s rodiči od roku 1948, v roce 1959 maturoval na SGO a poté absolvoval
PedF UP, učitelství 1.-5.ročníku. Pedagogicky působil v Karlovicích r.1968, Okres. dům mládeže v Olomouci v letech 1970–1976, poté do roku 1980 ředitelem DPM ve Šternberku. Pak pracoval v Programovém oddělení PKO Olomouc, kde po úmrtí ředitele Ščudlíka ředitelem PKO a v letech 1987–1991 pracoval v Měské správě kin, kde od roku 1991 ředitelem do 31.12.1998, od 1.1.1999 spolu­majitelem s.r.o. Olomoucká kina. Od léta 1999 předseda AC+klubu. Publikuje v místním tisku.

Pracovní list ze dne 3.9.1999. HŠ. Anketa: Kdy-kde-co v Olomouci 1994, č. 1. Videokazeta – regionální vysílání při české premiéře filmu Vojtěcha Jasného.

Vystudoval VPŠ elektrotechnickou v Mohelnici roku 1959, poté elektrotechniku na ČVUT v Praze r.1966 a fotografii na FAMU u prof.Jána Šmoka r. 1971. Fotografuje od roku 1964. Od roku 1971 evidován u ČFVU jako samostatný fotograf. Pracoval též jako konstruktér. V letech 1976–1978 vedl fotografické oddělení na SUPŠ v Košicích. Od r. 1990 předseda výboru ČFVU. Žije v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 168., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, 5000 životopisů, Praha 2002. Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 90–91.

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

Vyučil se u otce ve Valašském Meziříčí a pracoval s ním až do znárodnění v r. 1959. Účastní se pravidelně každoročních setkání na Helfštýně. Držitel titulu " Nositel tradice lidových řemesel."

Www. Valašské Athény. Slovník osobností východní Moravy.

Rozená Leibnerová. V letech 1953–1956 absolvovala střední školu v Litovli. V té době členkou hudební kapely, kde hrála na harmonium. Hudební vzdělání – samouk. Poté pracovala v MEZ Mohelnice jako kreslička. Od r. 1971 pracovala jako učitelka MŠ a dálkově vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově a od roku 1974– do dubna 1993 byla ředitelka Mateřské školy v Bouzově. Přes léto průvodkyní na hradě Bouzov. Zná hodně lidových písní z Bouzovska, nejen od maminky, ale i od učitele Bohumila Vaňáka. Písně publikovala v kalendářích Rok na Hané..Působila též v Javoříčku a v Řimicích.

Kvapilová, M.: Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl.práce FFUP Olomouc 1995.S.29.

Javoříčko (n.m.č. obce Luká) Řimice (n.m.č. obce Bílá Lhota).

Manželka herce Václava Brtny. Působila jako učitelka MŠ. Poté knihovnicí v Olomouci – Holice. Publikovala do regionálního tisku.

Osobní sdělení – hš.

Narozen v Chomoutově u Olomouce. Do roku 1969 učil na základních školách, po emigraci svého syna do NSR byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se už nevrátil ani po roce 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej a byl praktickým hráčem šachu. Hrál za olomoucké šachové týmy (Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům Armády). Byl také dobrým hudebníkem, hrál na akordeon. Po roce 1990 začal vydávat trampské písně z dob svého mládí. Bydlel v Chomoutově a v červenci 1997 musel osobně čelit záplavám. Na podzim 1997 dostal infarkt.

Chomoutov je část města Olomouc.

. Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání absolvovala Pedagogickou fakultu olomoucké univerzity, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v letech 1955–57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957–1959 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od r. 1959 do r. 1992 na 2. stupni ZŠ Dr. Hrubého ve Šternberku. Dlouhodobě publikuje v regionálním tisku, její zajímavé články můžeme číst většinou ve Šternberských listech. Její zásluhou byla vydána část pozůstalosti vlastivědného badatele, astronoma a politického vězně Karla Morava (1906–1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy a Zlý sen. V roce 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška, plukovníka letectva v. v. (1918–1996), a vydala knížku jeho leteckých povídek Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání – 2003, Cestou zpátky – 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české knihovny a významným osobnostem Šternberska.

Osobní sdělení Ševčíková, Hana: Výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2015, č.12, S.4.

Mgr. Vlasta Hlůzová

Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti.

Slovník české literatury po r. 1945. (www)

V letech 1949–1950 se vyučil modelérem porcelánu ve Staré Roli u Karlových Varů, Pak do roku 1954 studoval scénické výtvarnictví na Škole uměleckého průmyslu v Praze, prof.Z.Balaš, R.Lander, F.V.Mokrý, J.Solar.Byl členem skupiny výtvarníků Máj /1963/.V letech 1971–1983 byl fotografem Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze. Poté samostatným fotografem. Od r. 1970 kandidátem SČSVU a od 1972 evidován při ČFVU. Jeho první fotky vznikají v letech 1957–1958 (zátiší, krajiny s michelskou plynárnou. Z r. 1963 je cyklus Kameny. Jeden z autorových vrcholů představuje soubor Stoly (1971). Svobodovo fotografické dílo má mezinárodní význam.

Kříž, Jan: Stůl ve fotografiích Jana Svobody. Fotografie , 22, 1978, č. 1, S. 21–24. ;V dimenzích prázdna. Katalog. Praha 1991. . Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S.348–351.