Osobnosti Moravy.eu

Bratrský kazatel, překladatel a pedagog. V roce 1564 se stal učedníkem v Přerově, záhy odešel na univerzitu do Wittenburgu, kde absolvoval r. 1567 a stal se Mistrem. Poté se stal správcem bratrské školy ve Třebíči a r. 1572 byl vysvěcen. R. 1577 byl zvolen na synodě v Holešově za staršího biskupa jednoty se sídlem v Ivančicích.

Literární lexikon.1.Praha 1985.S.39.;. Fabian, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 5.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1357

Studoval AVU ve Vídni, abs. 1735, maloval oltářní obrazy v Kojetíně, Tovačově a u sv. Tomáše v Brně.

Toman, P.: Slovník.II., S.203.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1709

Varhanář střední Moravy v 18. století. Dne 4.3.1737 se oženil v Kroměříži.Zemřel ve věku 66 let v domě č.195. Koncem života zastával též funkci radního v Kroměříži. V roce 1748 opravoval varhany v Tovačově, 1767 v Kvasicích, 1772 u piaristů v Kroměříži, 1776 v Tištíně.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2.část M-Z.In: ČMM.Brno 1980, S.135.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1716

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám. Monse studoval práva ve Vídni, kde se seznámil a ztotožnil s osvícenskými myšlenkami. Od roku 1764 působil v Olomouci, zprvu jako advokát, později jako universitní profesor. Po přemístění university do Brna (1778) se stal jejím rektorem. Když se universita po dvou letech jako „lyceum“ vrátila do Olomouce, vedl Monse katedru „pro zákony vlastenecké“. V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

V r. 1762 doktorem práv, od r. 1764 v Olomouci, zprvu jako advokát do r. 1778, ale už od r. 1768 přednášel státní právo na olomouc. univerzitě. Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

Studoval v Olomouci a v roce 1803 vstoupil do františkánského řádu v Trnavě, kde získal hudební vzdělání. Působil pak v Bratislavě, až do konce života jako varhaník v Malackách.

Československý hudební slovník. I. Praha 1963.S.187.;

Studoval v Kojetíně, učitelský kurs absolvoval v Olomouci. Od r. 1810 učil na škole v Tovačově, od r. 1814 řídícím školy a ředitel kůru. Na tovačovském kůru prováděl české chrámové skladby (mj. i Mši J.J.Ryby). Vychoval syna Arnošta (1825–1874).

ČSHS.I.Praha 1963.S.340.;.

'

Vzdělání získal na evangelické škole v Trenčíně a evangelickém lyceu v Bratislavě v letech 1812–1818. Potom působil jako učitel ve šlechtických rodinách. Od roku 1823 působil jako archivář v rodině hrabat Šternberků, od roku 1831 jako historiograf Království českého. V letech 1848–1849 vedoucí osobnost českého liberálního politického hnutí. Předsedal Slovanskému sjezdu v Praze, byl považován za vůdce českých poslanců na zasedání Ústavodárného sněmu ve Vídni a později v Kroměříži. Po porážce revoluce se stáhl z veřejného života a věnoval se opět historii. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě do roku 1526 vyšly nejprve německy 1836–1842 a potom v pěti dílech česky.

Osobnosti českých dějin. Olomouc, ALDA 1995.S.266–267. MČSE.IV.Praha 1986.S.751–752.;

Syn kantora Josefa Förchtgotta . Studoval v Olomouci diecésní hlavní školu od r. 1838 , gymnázium do r. 1845, zároveň navštěvoval přednášky v české řeči a literatury na stavovské akademii u Al. V. Šembery v letech 1843–1846. Po studiu filozofie, kde jej učil J.Helcelet 1845–1848, poslouchal v Olomouci ještě práva a státovědu do r. 1851. Zároveň se učil hudbě u Lud. z Dietrichů a patřil k vlastenecké skupině Aloise V. Šembery. Zprvu psal německé sbory, organizoval hudební pořady českých besed a divadelních představení a byl sbormistrem pěveckého studentského kroužku od r. 1847. Za revolice 1848 byl velitelem studentské legie a členem výboru Slovanské lípy a spolupracoval s básníkem J. Vikem (1822–1896), na jehož slova napsal vlastenecký sbor " Přijde jaro přijde!". Mj. působil jako koncertní barytonista. nejdříve působil v německých zpěváckých spolcích, ale od r. 1860 patřil k zakladatelům Zpěváckého slovanského spolku, kde sbormistrem (1861–1874)., Slovanské besedy od 1865 aj. Sbormistrovská činnost blahodárně působila na jeho skladatelskou tvořivost. Trpěl vleklou tubrkulózou již marně léčil v Teplicích nad Bečvou a již nakonec podlehl. Na jeho rodném domě je pamětní deska od 1876. K jeho poctě založen v Praze pěvecký kruh Tovačovský (v r. 1883). Tovačovský skládal skladby chrámové, písně pro sbory mužské, kantáty, upravoval lidové písně.

Československý hudební slovník. 2. Praha 1965. S.785–786.;

Narozen v obci Lipňany (n.m.č. obce Tršice). Chodil do farní školy v Tršicích. V Olomouci studoval gymnázium a bohosloví..R.1848 nav­štívil Prahu jako člen deputace Lípy slovanské z Olomouce na Slovanský sjezd. Od r.1850 vyučoval na gymnázium v Olomouci a v Jihlavě, 1853 učitelem dějepisu a zeměpisu ve Znojmě. Publikoval v Týdeníku, spoluprac. s Havlíčkem.Založil čes.vědec.his­toriografii ve Slezsku.

Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.89–91.; Horáčková, E.: František Lepař-Jan Lepař.P., PNP 1976.;Neruda, Jan: Podobizny.1.Praha, ČS 1951, S.179–181.

Narozen v obci Lipňany (n. m.č. obce Tršice). Farní školu vychodil v Tršicích. V letech 1843–1951 studoval gymnázium v Kroměříži, poté začal studovat filozofickou fakultu v Olomouci, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy. Univerzitu Karlovu absolvoval v únoru 1855. Působil jako středoškolský profesor zprvu v České Lípě, od r. 1856 v Jičíně, od 1871 byl ředitelem gymnázia v Jičíně až do r. 1891.

OSN.XV.díl.Praha 1900.S.888–889.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, XIX. Velký Týnec 2009. S.7.

Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105;

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

Přestavěl zámek Tovačov na Moravě, vynikl v oboru gotiky, stavby synagog a hřbitovních kaplí

Toman, P.: Slovník výtvar.umělc;­.S.136.;.

Od roku 1852 působil ve Vídni, studoval a poté působil v Josefovském divadle a ve dvorní opeře 1863–1896. Roku 1869 místosbor­mistrem, 1875 sbormistrem Zpěváckého spolku slovanského. Koncert v Tovačově r. 1876. Přítel Ant. Dvořáka.

Československý hudební slovník I. Praha, SHV 1963, S. 145. ;Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha 1982, S. 60. ;Axman, Emil: Morava v české hudbě XIX. století. Praha 1920, S. 45. ;Marek, P. : Bibliografie okresu Prostějov. Prostějov 1990. , zázn. č. 2313, 7054;,

Vystudoval teologickou fakultu v Olomouci. Vysvěcen 1871. Působil v duchovní správě v Napajedlích, Halenkovicích a Tlumačově (1884–1915). Od 1915 žil na odpočinku v Kroměříži. 1933 se vrátil do rodných Štáblovic. Měl zájem o řezbářství a patřil k vynikajícím včelařům. Zajímal se o historii, zvláště o dějiny míst svého kněžského působení. Hojně publikoval ve vlastivědném tisku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.113;

Studoval na univerzitě ve Vídni a pak působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Uherském Hradišti a v Uničově. Od r. 1875 pak dlouhodobě v Třebíči. Zabýval se mineralogií. Redaktorem Vlastivědy moravské.

Významná výročí Třebíčska. Web. stránka.

Od r. 1878 učil na Moravě, r. 1899 odešel do důchodu, žil v Přerově a věnoval se literární tvorbě a chmelařství. Byl redaktorem časopisu Lubina a v letech 1917 – 1923 přerovského Obzoru, kde uveřejňoval povídky, fejetony, humoresky, cestopisné črty i odborné stati o moravském chmelařství. Byl jednatelem Moravského spolku chmelařského a svou činností přispěl k rozšíření znalostí o mor. chmelu.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973.S.505.; Literární místopis SOKA Přerov..

Narozen na Zábřežsku.
V létech 1864 – 1866 navštěvoval třítřídní německou nižší reálku v Uničově a v době od 1.10.1867 do 31.7.1869 učitelský ústav v Olomouci, při čemž získal kvalifikaci vyučovat jak v jazyce českém tak i německém. Od 1.10.1869 do 15.5.1870 byl prozatímním podučitelem na dvoutřídní utrakvistické škole v Trnávce u Moravské Třebové, později v Biskupicích (od 15.5.1870 do 1.11.1870). Na vlastní žádost byl opět přeložen do Trnávky, kde působil v době od 1.11.1870 do 18.2.1873. V dubnu r. 1872 složil v Olomouci zkoušku pro české obecní školy. V době od 18.2.1873 do 1.9.1882 působil na německé jednotřídní škole v Pančavě, tíhl však k češtině, a proto se od 1.9.1882 stal nadučitelem ve Vranové Lhotě. Od 1.6.1911 byl ve výslužbě, avšak v letech I. světové války (1914 – 1918), v době kdy učitel Ludvík Šafář musel narukovat, se opět vrátil k vyučování. Pohřben byl 3.2.1932 ve Vranové Lhotě.

Faltýnek, Karel: Příspěvek k poznání lidového oděvu na Bouzovsku. Olomouc 2010. Rkp.

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

V letech 1878–1882 působil u soudu v Olomouci, Uher. Hradišti a Třebíči. Soudní činnost ukončil r. 1912. Sbíral pověsti ze Slezska. Užíval pseudonymy: Alois Bor, Ladislav Chotěbořský, Frant. Lad. Sláma;

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987..

V r. 1877 přišel do Olomouce na Slovanské gymnázium, jako profesor dějepisu a zeměpisu a působil zde do r. 1911, kdy odešel do důchodu. Předseda Občanské Besedy v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.191..

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

V roce 1873 ukončil vyšší německé gymnázium v Olomouci, zkoušku učitelské zpusobilosti složil 1875, poté 1886–1899 v Žilině u N. Jičína, 1899–1903 v Chropyni, do r. 1905 v Přerově, do r. 1906 v Tovačově, trvalý odpočinek v Praze. Autor přehledu dějin městečka Chropyně (1902), časopisecky v nov. Hlasy z Hané, 1902, č. 81–89. ;

Fischer, Z.: Kapitoly z dějin Chropyně.Chropyně 1990.S.45–55.; Nekrolog.Selský archiv, VI, 1907, S.62.;.

Studoval na učitelském ústavu v Pelhřimově a dvakrát přestoupil na reálné gymnázium do Třeboně a učitelský ústav do Kutné Hory. Pedagogickou činnost zahájil 1877 na škole v Dačicích. Poté učil u minoritů v Brně, ve Štěpánovicích, Uhřínově a Postoloprtech, kde 1882–1885 řediteloval. Později odešel na severní Moravu a učil v Sudkově a Leštině. V roce 1892 se stal jednatelem výboru pro zřízení českého gymnázia v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.98–99.;

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1874. Po vysokoškolských studiích byl zprvu suplentem a pak profesorem latiny, řečtiny a češtiny na gymnáziu v Brně. Odtud přešel řídit gymnázium v Třebíči a působil i jako ředitel SGO v letech 1907–1920. Obnovil tradici studentských Majáles na Svatém Kopečku. Předseda spolku Žerotín v Olomouci. Jeho syn Josef (1897–1942) byl právníkem.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 148.;