Osobnosti Moravy.eu

Bakalář svobodných umění, lékař Václava IV., pražský arcibiskup.Po smrti Václava IV.odešel z Prahy do Olomouce, poté do Brna, Vratislavi a na pozvání císaře Zikmunda do Budína.Lékařské spi­sy.

Slavětínský, M.: Velký mistr vnitřního lékařství.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.34.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1347

Katolický duchovní, 23. velmistr křížovníků s červenou hvězdou (1552–1580), biskup vídeňský (1558–1562) a arcibiskup pražský (1561–1580). Studoval v Praze a v Krakově. R. 1541 se stal knězem a vstoupil do řádu křížovníků.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.6.;. Štíp, Ctirad :Antonín Brus z Mohelnice. Wikipedie.cz

Od 1580 rektorem olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova. Rakušan z Vídně, Studoval i v Římě, 8 let působil v Brně. Jeho jméno má mnoho tvarů Hollerus, Höllerus, Haller, Holler.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.č.17,18.02­.2005.S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1540

Od r. 1547 byl konšelským notářem v Olomouci. R.1563 získal od císaře šlechtický erb s predikátem „z Polansdorfu“. V Opavě absolvoval luterskou latinskou školu a ve Vratislavi městskou školu u sv. Alžběty. V r. 1590 byl v Basileji promován na doktora teologie a 1596 přijal na tamější univerzitě profesuru. Dvakrát byl zvolen rektorem univerzity. V letech 1598–1600 a 1601–1609 zastával úřad děkana teologické fakulty, v letech 1600–1601 a 1609–1610 byl rektorem basilejské univerzity. Jeho nejvýznamnějším dílem je »Syntagma theologiae Christianae« (1609/10). Podílel se též na překladu Bible kralické.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.100–102;

Studoval v Olomouci a ve Vídni, kde se stal magistrem práva a filozofie. Vysvěcen na kněze v Olomouci 1656.1658–1663 byl farářem v Dolní Moravici (u Sovince) a v Osoblaze. 1668 děkanem a farářem v Šumperku. V době čarodějnických procesů vystupoval proti nim a byl Bobligem rovněž obviněn z čarodějnictví. Uvězněn na Mírově, mučen a v Mohelnici 18.9.1685 upálen.

V roce 1998 byla při olomouckém arcibiskupství zřízena komise, která zkoumala protokoly, výpovědi i rozsudky inkvizičního soudu. V červnu 2000 odhalil v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner děkanu Lautnerovi pamětní desku. V mohelnických Městských sadech je na místě jeho popravy pamětní deska.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.78.; http://cs.wikipedia.org.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1622

Studoval v jezuitské koleji v Uherském Hradišti, teologii v Olomouci, vysvěcen na kněze 1663. Jako kaplan působil 2 roky v Lošticích, 1665–67 ve Střelicích u Brna a od 1667 farářem ve Veverské Bitýšce. Psal latinsky náboženskou literaturu, pro lid psal česky. Literárně nejhodnotnější je proza Vidění rozličné sedláčka sprostného. /vyd. čes.ed. M. Kopecký r. 1973. / Pohřben ve Veverské Bitýšce.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.521–522.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1630

Po studiích na univerzitě v Praze vstoupil r. 1672 do jezuitského řádu. Zprvu učil na nižších jezuitských školách, pak na gymnáziu v Hradci Králové jako profesor gramatiky. Po absolvování teologie na univerzitě v Praze, byl vysvěcen na kněze. Po zkouškách na aprobaci v Telči a Vratislavi působil na teologické fakultě v Olomouci jako profesor hebrejštiny. V Praze přednášel na UK etiku. První rektorský úřad zastával v jezuitské koleji v Opavě v letech 1698–1701. Byl 39.-olomouckým rektorem jezuitské koleje a akademie v letech 1708–1711. Na podzim 1711 odešel do Prahy a do Olomouce se už nevrátil. Zemřel v Košumberku u Luže (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.26, 3.11./2006, S.7; V měsíci lednu si připomínáme. In: Kdy-kde-co 2012, leden, S. 2.

Narodil se v rodině správce šlechtického panství. Vychodil farní školu v rodišti a gymnázium v Uherském Hradišti. Poté 2 roky studoval filozofii ve Vídni a dále bohosloví v Olomouci. Nižší svěcení přijal v roce 1700 a 1702 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1701 vypomáhal jako jahen v Pavlovicích a t.r. se stal v Dřevohosticích zámeckým kaplanem u svého mecenáše hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, moravského zemského hejtmana. Roku 1703 byl jmenován farářem v Pavlovicích, kde působil až do své smrti. Jeho první knižní prací byl spis o původu Moravanů a jejich dějinách přinášející i mnoho informací o Olomouci a Velehradu " Mercuries Moraviae memorabilium." (Posel moravských pamětihodností, 1705). Dějiny olomouckého biskupství jsou podány ve spisu „Život sv. Cyrila a Metoděje“(1710). Také upravil životopis Jana Sarkandra, který vyšel v knize „Rubín Moravy“ (1712). Díla byla psána latinsky. V rukopisu zůstal Domácí lékař. Za kněžskou a spisovatelskou činnost byl oceněn titulem apoštolský protonář s právem nosit biskupskou mitru. Stal se též rytířem zlaté růže. V roce 1992 byla odhalena na farním úřadě v rodišti pamětní deska a busta. Jeho jménem též pojmenována ulice v rodišti.

Literární místopis Přerovska ;.Lexikon české literatury. 4. díl. S-Ž. Praha, Academia 2008. S. 393–394.; Sába, Fr.: 650 let brumovské farnosti. 1992. ;

Skladatel hanáckých oper.

Jakubcová, A.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha 2007.

Studoval AVU ve Vídni, abs. 1735, maloval oltářní obrazy v Kojetíně, Tovačově a u sv. Tomáše v Brně.

Toman, P.: Slovník.II., S.203.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1709

Vstoupil do piaristického řádu-noviciát v Lipníku r. 1737. Poté působil ve Strážnici do r. 1739, v Lipníku 1749–1751, v Kroměříži regentem semináře 1760–1762. Autor chrámových skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.637.;Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;.

Druhorozený syn říšského hraběte Hanse Antona Sch., ředitele cís. nejvyššího úřadu ve Vratislavi. Byl předurčen ke stavu duchovnímu. Studoval v Římě r. 1738 vysvěcen ve Vídni. Stal se dómským kanovníkem v Olomouci a 1735 ve Vratislavi a v Halberstadtu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113–114.

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Od r. 1765 varhaníkem ve Vyškově, uměl česky, německy a latinsky, byl činný pedagogicky.R­.1774 ředitelem kůru u Sv.Mořice v Olomouci.Zanechal četné skladby chrámové.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.128.;.

V r. 1799 se zastavil na Moravě před bitvou u Slavkova a pak při zpáteční cestě do Ruska. V Olomouci se ubytoval v hotelu u Modré hvězdy (čp. 515, Česká ulice).

OSN, díl XXIV. Praha 1906, S. 406. ;Nešpor, V. : Dějiny Olomouce. 1936. ;Dvořák, R. : Dějiny markrabství Moravského. Brno 1906. S. 392 – 393. ;.

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám. Monse studoval práva ve Vídni, kde se seznámil a ztotožnil s osvícenskými myšlenkami. Od roku 1764 působil v Olomouci, zprvu jako advokát, později jako universitní profesor. Po přemístění university do Brna (1778) se stal jejím rektorem. Když se universita po dvou letech jako „lyceum“ vrátila do Olomouce, vedl Monse katedru „pro zákony vlastenecké“. V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

V r. 1762 doktorem práv, od r. 1764 v Olomouci, zprvu jako advokát do r. 1778, ale už od r. 1768 přednášel státní právo na olomouc. univerzitě. Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

Narozen v osadě Andělské Žleby (n. Kouty nad Desnou,m.č. Loučné nad Desnou. Pocházel z velmi známého severočeského sklářského rodu původem ze Šumburka nad Desnou na panství Navarov u Semil.

BSSSM.seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 75.

Narozen asi 7.2.1736.

Člen velehradského kláštera, poté lokalistou v Lubojatech, od 27.6.1796 do své smrti ve Štarnově.Pohřben ve Štarnově.

Dějiny Štarnova.Xerokopie Rkp.289.S.205.;

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

Studoval ve Vídni práva a historii, v r.1777 se stal kustodem a později bibliothekářem univerzitní knihovny v Olomouci.Vyučoval také češtinu na šlechtické akademii.Byl dopisujícím členem tří zahraničních a učených společností a vydal několik spisů o hospodářských a politických otázkách.1783 vydal německy psanou obranu českého jazyka.R.1796 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918.Praha, ROVINA 1992.S.93.;.

Od 1768 stud. v Lipníku gymnázium, v Olomouci, filozofii a 2 ročníky bohosloví, 1778 odešel do Vídně studovat malířství, živil se malováním pokojů, seznámil se s vojen. lékařem a stud. medicinu. Stal se ranhojičem a r. 1784 půs. v Uničově. 1786 ustanoven vrch. lékařem u generál. štábu ve Vídni, od r. 1791 trvale v Hranicích. R. 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Asi ve 40 letech začal psát básně, náboženské, vzdělávací a vlastivědné spisy, zapisoval pověsti, překládal nábožen. spisy.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.784–786;Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.O­lomouc, UP 1986, S.130–131.;Neruda, Jan: Podobizny.Sv.3­.Praha, 1954, S.59–61.;/reg./;Gallaš, J.H.A.: Romantické povídky.Praha, ELK 1941, S.238–263 doslov a poznámky B.Slavíka..

Źák J. Dobrovského, kaplan v Bohuňovicích a V. Bystřici, po r. 1834 kanovník kroměříž. kapituly. Pseud. J. J. A. Z. t. D. a F. J. ?tzn. Jan Alois Zabranský, tit. děkan a farář jaktařský;-použ. ke knize Zdravé pamlsky rozmanité lahodné chuti. Opava 1818.

Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 1431;.

Od r. 1802 působil v Olomouci, převzal katedru teoretické a praktické chirurgie. Před příchodem do Olomouce, působil ve Vídni v Josefinu. Byl úspěšný v operaci močových kamenů. Operoval vlastní technikou, o níž chtěl napsat monografii, ale jeho kniha zůstala nedokončena. Ví se, že ze 113 operovaných, zemřelo 5 pacientů. Značně vylepšil instrumentarium kliniky a za napoleonských válek, po bitvě u Wagramu r. 1809 ošetřoval se svými žáky v olomouckém vojenském špitále na 400 vojáků. Také po bitvě u Lipska v r. 1813 ještě působil ve vojenské nemocnici. R. 1814 byl rektorem univerzity v Olomouci. Zastával úřad předsedy olomouckých zaopatřovacích ústavů vdov a sirotků. Manželka Josefa, roz. Schimkovská. Jeho syn dr. Ernst Waidele.

Kapitoly z dějin UP Olomouc.Ostrava, Profil 1973.S.94.,301­.;Remeš, Mořic: K dějinám medic.chirurg­.studia a staré nemocnice v Olomouci.VČSMO, 49, 1936, S.51–64.; Wondrák, E.: Krátký pobyt…ZVÚO.1968, č.137, S.1–4.;.

Vysvěcen roku 1805, poté administrátorem ve Štěpánově, od 10.10.1815 až do sprna 1828 lokalista ve Štarnově, od 12.8.1828 farářem ve Velehradě. R. 1836 děkanem a školním inspektorem v Uherském Hradišti. Pěstitel ovocného stromoví. Radil i ostatním ve Štarnově. V roce 1815 zavedl ve Štarnově chrámovou hudbu jakožto díkůvzdání za ukončení útrap napoleonských vá­lek.

Morav, Karel: Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp.S.206–207.

Obec Rudoltice u Libavé po 2. světové válce zanikla.

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Od r. 1823 přednášel zemědělství na Stavovské akademii v Olomouci. Publikoval v odborném tisku.

Morav, Karel: K počátkům zemědělského školství na Olomoucku.ZVŮO, 1969, č.144, S.16–20.;.