Osobnosti Moravy.eu

Zemřel údělný kníže Ota III.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 49.

Leopold Rakouský a Konrád Ota přirazili k olomouckému hradu, ale nedobyli ho a 30.6. odtáhli.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 51.

Jan Lucemburský udělil v Praze olomouckým měšťanům právo druhého výročního trhu.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 87.

Zikmund Lucemburský udělil Olomouci privilegium k ražbě stříbrné mince a haléřů stupně. Současně uložil purkmistrůma radám ostatních městech Brně, aby olomouckou minci bez překážek přijímali. Právo platilo jen do odvolání. Olomoucká mincovna byla činná ještě za Albrbechta Rakouského, razily se tzv. čtyřhrnné mince s orlicí a kroužky, jakož i mince s šachovanou orlicí.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 134.

Posádka knížete Viktorina pod velením Jiřího Šatného obsadila klášter Hradisko.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.165.

Smlouva o příměří mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem II. Jagellonským vyhlášena v Olomouci. Oba panovníci měli užívat titul českého krále. Vladislav vládl pouze v Čechách, Matyáš ve vedlejších zemí koruny, které by po Matyášově smrti mohly být vyplaceny částkou 400 000 uh. zlatých. V případě, že by Vladislav zemřel bez dědiců dříve a Matyáš nebo jeho nástupce byl zvolen českým králem, měli se vedlejší země spojit s českou korunou bez výplaty.

Malá československá encyklopedie.VI. Praha 1986. S.659–660.

Soustředil se na zavedení a pěstování topolu kanadského, jedlí vysel slovenské pomezí, podporoval poznatky a dary lesnickou školu na Sovinci.

Hanácké noviny, 2.3.1996, S.8., .

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1812

Po středoškol. studiích v Opavě navštěvoval filozofické třídy v Brně a od 1834 studoval na teolog. učilišti v Olomouci. Zde byl roku 1838 vysvěcen na kněze. 1850 byl přeložen na faru do Stěbořic (na Opavsku), kde se stal farářem a kde setrval do své smrti. Velmi se přičinil o probuzení českého národního vědomí slovan. obyvatelstva. Založil několik lid. knihoven a čítáren.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.76;

Knihovník Slovanské knihovny bohoslovecké v r. 1840–41;Kaplan v Bouzově;

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S.15;

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička). Studoval gymnázium v Olomouci a FFUK v Praze. Od r. 1871 v Klatovech. Horlivý obhájce pravosti Rukopisů.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.50.;.'

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička). Prof. dějejpisu a zeměpisu na přerovském gymnáziu. Bojovník proti germanizaci, autor historických studií. Spolužák prof. Jana Havelky.

Literární místopis Přerovska.SOKA Přerov, Springer,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.44.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.50–51.; Fischer, R.: Prof.Jan Havelka.(uvedeno jméno Oščádal);.

Narozen v Odrlicích – nyní místní část obce Senička.

Vlach, Jaroslav: Osobnosti Litovelska.Rkp. 1993..

Rakousko-pruská smlouva dojednaná v Olomouci, týkala se řešení sporných otázek v Německu( Holštýnsko, Hosensko-Darmstadtsko), v nichž Prusko na nátlak Ruska ustoupilo Rakousku.

Malá československá encyklopedie.IV. Praha 1986. S.659.

Narodil se v Březcích, škola ve Štěpánově. Pracoval na statku. Zajímal se o dějepis. Hodně cestoval. V letech 1900–1903 byl starostou obce Březce. Když se v roce 1886 stal obecním hospodářem, převzal Pamětní knihu březeckou tu psal až do roku 1938.

Naše noviny.č.215, listopad 2000.S 11.

Březce (n. část obce Štěpánov).

V rodišti žil šest let, obecnou školu a pět tříd německé reálky vychodil v Kroměříži, kde pobýval u tety. Pak studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce 1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do penzionování v roce 1917.
V roce 1903 založil s některými včelaři Okresní včelařský spolek, do kterého vstoupili i včelaři z české části Šternberka. Předsedou spolku byl dvacet let. Uspořádal plno přednášek o včelařství nejen v okrese, ale i v Prostějově, Kroměříži, Malenovicích a v rodišti. Aktivně se účastnil výstav i sjezdů včelařských. Podílel se na založení Zemského sdružení českých samostatných včelařských spolků na Moravě. Když sdružení začalo vydávat spolkový časopis „ Pokrokový včelař“, pravidelně v něm publikoval. Od roku 1917 žil s rodinou ve Velké Bystřici, kde si postavil rodinný domek.

Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2,S. 5–6. Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7.

Tatínek paní Zdenky Plaché (*1923)

Profesor kreslení na gymnáziu v Hranicích .

Indra, B.: Profesoři kreslení na hranickém gymnáziu, akad.malíři Jan Pinkava, Jiří Oeconomo a František Chmel.Zpravodaj města Hranic a lázní Teplice n.B., 29, 1987, prosinec, S.6 – 8.;SOKA Přerov.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci , ale po čtyřech letech přešel na AVU v Praze. Na studijních cestách byl ve Vídni, Benátkách, Paříži, Bretani a v Mnichově, kde byl vyhledávaným portrétistou. Spolu s Dvořákem, Maroldem, Muchou, J. Uprkou a dalšími založili spolek ♥Škréta♥ a vydávali umělecký časopis. V roce 1920 se přestěhoval do rodného města a namaloval zde mj. podobizny Františka Táborského, arcibiskupa Leopolda Prečana, prezidenta T. G. Masaryka, Williama Rittera, Bohumíra Jaroňka Josefa Kaluse, olomouckého nakladatele Romualda Prombergra a Leoše Janáčka s nímž se spřátelil. V posledních letech života se věnoval národopisným studiím z Valašska a ze Slovácka a zachytil valašské typy kolem Sv. Hostýna. Příležitostně tvořil i litografie a tempery zajímavých typů z Rusavy a Kloboucka. Vytvořil 550 obrazů.

OSNND. IV/2. Praha, 1937, S. 754. ;Barbořík, Josef: Vzpomínka na malíře Fr. Ondrúška. =Týdeník Kroměřížska, 1991, 4. 4. , S. 4. ;/Fotografie KK-Haná 92, příloha/;. http://otavinka.blog.cz

Redaktor čas. Moravské noviny, šéfredaktor Brněnských novin aj.

Kunc.Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.145.; Kunc, J.:Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.147.;.

Narozen Plešovci u Kroměříže. Studia bohosloví v Olomouci a filozofie v Praze nedokončil, stal se učitelem.Redaktor novin v Kroměříži, Uh.Hradišti a Olomouci.Od 1.7.1895 do 1904 byl redaktorem, od r.1902 i vyda­vatelem Opavského týdeníku.Psal beletrii /vlastenecké básně, povídky, fejetony, překládal z polštiny a ruštiny, články populárně naučné, z historické vlastivědy /o r.1848/;Psal do čas.: Moravská Orlice, Hlídka, Náš domov, Český lid /národopisné črty/, povídky do slezských kalendářů.Je autorem pověsti o králi Ječmínkovi./Ho­lešov 1890/.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.S.106–107.;.

Plešovec je součástí obce Chropyně.

V roce 1883 po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci odešel do Prahy studovat práva. O pět let později byl promován a v roce 1895 se stal advokátem v Olomouci. Od studentských let se horlivě účastnil života národního a politického. Zprvu ve spolku Haná, roku 1892 byl spoluzakladatelem Politického spolku pro severní Moravu, V období 1893 až 1894 byl místostarostou Sokola, od roku 1903 starostou Národní jednoty a od r. 1909 starostou Matice školské. Byl činný rovněž v různých hospodářských uskupeních, např. v r. 1912 se stal předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem v Olomouci, členem a v roce 1923 předsedou Jednoty záložen v Praze. Nezapomenutelné jsou také jeho zásluhy o české školství. V letech 1907 až 1914 byl prvním předsedou české okresní školní rady v Olomouci, kde mu připadl úkol chránit českou mládež před německými mocipány. Aktivně působil také při zřízení matiční české reálky a dívčího reformního gymnázia. Po převratu byl zvolen do správní komise města Olomouce a do správní komise obchodní komory. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Ústřední Matice školské v Praze. Po léta rovněž předsedal České stavební společnosti, která vedla finanční správu Národního domu, v pozdějších letech se stal předsedou Hanáckého pivovaru. Pamětní deska na domě v Sokolské ul.č.19.;

Fischer, R.: Padesát let Národní jednoty v Olomouci, díl.4.1919–1935.Olomouc 1935, S.123.;J kz: Pamětní desky.Kdy-kde-co v Olomouci, 1971, č.7, S.6–7.;.
Bartocha, F.: Dr. Jan Ošťádal. Olomouc 1937. * Česká ročenka. Plzeň 1926, S. 529. ;

Redaktorem a zakladatelem byl Josef Černoch, majitelem laškovský velkostatkář Jan Kolář. Redakce, administrace a expedice listu byly u Černého Orla, v domě č. 27 na Dolním náměstí. List se tiskl u Josefa Groáka a vydavatelem a odpovědným redaktorem byl J. Černoch. Vycházel dvakrát týdně, ve středu a v sobotu. Navazoval na Holmoucké noviny, zaniklé v dubnu 1849. Když v říjnu 1869 byl Josef Černoch odsouzen do těžkého žaláře, převzala noviny paní Černochová. Už 30. 1. 1869 informovala, že v Olomouci bude vycházet nový časopis směru federalistického pod jménem Našinec.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S. 13–16.

Agrární politik, zemský a říšský poslanec. 1903 – starosta obce Těšetice. 1906–1907 zasedal v Moravském zemském sněmu. 1907–1918 na rakouské Říšské radě za agrární stranu, 1918–1920 poslanec Revolučního národního shromáždění. Též čestným občanem obce Štěpánova.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.147–148.;. Wikipedia.cz Čestné občanství obce Štěpánova. Ze Štěpánova, 2010, duben.

Pedagogicky působil jako profesor na průmyslové škole v Přerově. Autor povídek a románů. První povídky publikoval ve Volných směrech v Moravské Orlici, v Nivě-např. Mladé lásky, Na huti, aj. Knižně vyšel román : Z kouře, prachu a bláta.

Lexikon české literatury, Praha 1985.

Narozen v Biskupství (n. Náměšť na Hané).Studoval nižší G v Olomouci a Přerově 1879–1883, učitel. ústav v Příboře do r. 1887. Působil na Sv. Kopečku ( n. Olomouc) a v Těšeticích, kde později ředitel kůru, založil pěvec. sbor a orchestrální sdružení. V Olomouci založil pěv. kroužek učitelů pensistů. Pro sbory napsal: Smržecky pěsničke, Haná zpívá aj.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.239–240.;.