Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 146
Jarmila Nohavičková *17. 7. 1923 - +28. 5. 2022
Místo narození: Ústín
Místo úmrtí: Náměšť na Hané
Místa pobytu: Brníčko, Drahanovice, Kroměříž, Loučany, Náměšť na Hané, Olomouc
Obory působení: učitelka
Anotace:

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji.

Zdroj:

Paměť národa. 2021.Parte z května 2022.

Fotky:
Milada Písková *28. 8. 1943 - +24. 4. 2022
Místo narození: Zlín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Napajedla, Olomouc, Opava, Přerov, Zlín
Obory působení: literární historička, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Zdroj:

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Poznámka:

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Fotky:
Zdeněk Vychodil *24. 12. 1925 - +27. 11. 2021
Místo narození: Velký Týnec
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohuslavice, Chudobín, Náklo, Olomouc, Senice na Hané
Obory působení: metodik, odborný publicista, učitel
Anotace:

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Zdroj:

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

Fotky:
Jiří Koplík *30. 9. 1931 - +30. 12. 2020
Místo narození: Říkovice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Kojetín, Němčice nad Hanou, Olomouc, Přerov, Zábřeh
Obory působení: archivář, básník, bibliograf, knihovník, učitel
Anotace:

V literárním životě píše pod pseudonymem Jiří Stadník. V roce 1950 maturoval na gymnáziu v Přerově a poté studoval na FFUPOL obor historie a filozofie, absolvoval 1954. V roce 1955 působil jako učitel v Němčicích nad Hanou a v letech 1956–1959 v Kojetíně. Poté archivářem v Zábřehu na Moravě v údobí 1959–1965 a od r. 1965 do r. 1978 knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouc. Od září 1978 působil v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci, kde měl na starosti školní knihovny. Aby mohl tuto činnost odpovědně vykonávat musel ještě vystudovat na FFUP bohemistiku se zaměřením na metodiku pro školní knihovny, což se mu podařilo v roce 1976. V roce 1991 odešel do důchodu. V letech 1997–2011 pracoval v olomoucké Arcidiecézní knihovně na Wurmově ulici. Poezii začal publikovat zprvu časopisecky už v 60. letech a to především v Literárních novinách a ostravském časopisu Červený květ. Knižně debutoval v 68 letech v roce 1999 básnickou sbírkou Jabloňové listí. BB je plna vzpomínek na smutné dětství a domov. Lyrické básně vyjadřující smutek na duši vyšly v další BB s názvem Po dešti čisto (2006) – která je ilustrována půvabnou grafikou Anny Grmelové. Následovala BB Kraj nevyvolený (2007), kde opět vzpomíná na své dětství, které označuje jako „zářivý střípek rozbitého světa“. V roce 2009 vyšla BB Trs života, kde se opět vyskytují motivy smutku a smrti. V knize je Cinybulkova grafika. Poslední sbírka Nejsme sami (2011) je kromě smutku doplněna motivem samoty a vírou v Boha. Sbírky vycházely jako nevázané bibliofilie. Básnické sbírky do knihoven daroval, ale nepřál si být uváděn ani v katalogu, ani v kalendáři. Zemřel na covid.

Zdroj:

Kolář, Bohumír: Stádníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183. Kolář, B.: Jiří Stadník nečeří hladinu, ale rozmlouvá dílem. www.olomouc.cz (7.7.2009). Chomiszaková,Iva: heslo Jiří Stádník.In: spisovatele.upol.cz

Poznámka:

PhDr. Jiří Koplík (1976)

Fotky:
Jiří Stadník *30. 9. 1931 - +30. 12. 2020
Místo narození: Říkovice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Kojetín, Němčice na Hané, Olomouc, Přerov, Zábřeh
Obory působení: archivář, básník, bibliograf, knihovník, učitel
Anotace:

Vlastním jménem Jiří Koplík. Vystudoval historii, filozofii a bohemistiku. Působil jako učitel v Kojetíně a v Němčicích na Hané, do roku 1959. Poté archivářem v Zábřehu, knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouci a těsně před důchodem pracoval v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. Nyní externě pracuje v knihovně olomouckého Arcibiskupství. Básnické sbírky do knihovny daroval, ale nepřál si být uváděn v katalogu, v kalendáři. Sbírky: Jabloňové kvítí (1999); Po dešti čisto (2006); Kraj nevyvolený (2007); Trs života (2009). Nejsme sami (2011)

Zdroj:

Kolář, Bohumír: Stadníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183.

Poznámka:

PhDr. Jiří Koplík

Bohumil Outrata *14. 6. 1929 - +21. 3. 2019
Místo narození: Halič (SR)
Místo úmrtí: Nezamyslice
Místa pobytu: Bruntál, Havířov, Kroměříž, Nezamyslice, Olomouc, Ostrava, Rajnochovice, Rudná pod Pradědem
Obory působení: kronikář farnosti, kronikář obce, spisovatel, učitel
Anotace:

Dlouholetý učitel na Moravě.
V roce 1938 se rodina Outratova musela odstěhovat ze Slovenska zpátky na Moravu. Bohuš prožil léta dětství v Nezamyslicích, kde chodil do školy a prožíval první skautské zážitky. Od 14 let studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po roce a půl pokračoval ve studiu reálného gymnázia v Bruntále a bydlel v klášteře Bratří Nejsvětější Svátosti. Po roce a půl pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Bruntále.
V roce 1945 se začala psát také jeho skautská kapitola. Absolvoval krajskou lesní školu v Rajnochovicích a byl zástupcem vedoucího 1. oddílu katolických skautů v Nezamyslicích. V roce 1946 byl vůdcem oddílu katolických skautů a zástupcem vedoucího střediska Severka v Kroměříži. V roce 1948 byl vůdcem 1. oddílu katolických skautů v Bruntále. V dubnu 1960 byla skautská činnost likvidována. Teprve v roce 1968 se na krátkou dobu činnost s mládeží ve skautském duchu obnovila a učitel Bohumil Outrata se stal vůdcem 22. oddílu Junáka v Havířově a zástupcem střediska Havířov. Po zákazu a násilné likvidaci se věnoval mládeži i nadále prostřednictvím vedení turistického oddílu.
Po maturitě a absolvování prázdninového kurzu učitelského v Olomouci nastoupil do Nové Rudné (n. Rudná pod Pradědem), kde působil jako učitel. Po absolvování dvouleté základní vojenské služby se opět vrátil k učitelskému povolání a začal dálkově studovat Vyšší pedagogickou školu v Opavě. Přitom učil na dvojtřídní obecné škole v Jelení a po roce byl přeložen do Rudné pod Pradědem jako ředitel trojtřídní školy. Po třech letech přesídlil do Velké Štáhle na Rýmařovsku. Mezitím ukončil pedagogická studia na Pedagogické fakultě v Ostravě s aprobací geografie a biologie pro Základní devítileté školy. Po dalších dvou letech odešel učit do Rýmařova. V roce 1963 požádal o přeložení do Havířova, kde působil až do odchodu do důchodu v r. 1989. Na zasloužený odpočinek se vrátil do Nezamyslic, kde se začal plně věnovat veřejné činnosti. Začal psát kroniku obce, stál u zrodu obecního zpravodaje „ Hvězdička“ a o rok později vytvořil ve spolupráci s farářem P. Františkem Foltynem měsíční zpravodaj farnosti Nezamyslice – Tištěn – Dobromilice a Klenovice pod názvem „ROSA“, který rediguje a přispívá do něj zajímavými články. Píše také farní kroniku. V letech 2002–2009 publikoval články o Nezamyslicích a okolí na stránkách Hanáckého kalendáře. Napsal několik zajímavých knih a to: Staletí života (2001) Dřevnovice v proměnách času ( 2005) 100 let kapličky Panny Marie u Nezamyslic (2002) Pan děkan (2002) Staleté dědictví otců (2004) Nezamyslice a místní část Těšice (2006), Drobné sakrální stavby na Prostějovsku (2008).
Průběžně přispívá i do Haličských zvěstí i na webové stránky rodiště.

Zdroj:

Borešová, Anna. Medailonek. Haličské zvěsti. 2009. Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In:Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Poznámka:

Mgr. Bohumil Outrata

Fotky:
Eliška Blažejová *14. 10. 1927 - +7. 2. 2017
Místo narození: Holíč nad Moravou (SR)
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Horka nad Moravou, Mohelnice, Náměšť na Hané, Olomouc, Písařov, Těšetice, Úsov
Obory působení: publicistka regionální, učitelka
Anotace:

V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.;

Zdroj:

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.;

Poznámka:

Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40.

Fotky:
Antonín Přidal *13. 10. 1935 - +7. 2. 2017
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Brno, Napajedla, Uherské Hradiště
Obory působení: pedagog vysokoškolský, překladatel, spisovatel
Anotace:

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

Zdroj:
  • bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Poznámka:

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

Fotky:
Lubomír Doležel *3. 10. 1922 - +28. 1. 2017
Místo narození: Lesnice
Místo úmrtí: Verona (Itálie)
Místa pobytu: Brno, Litovel, Nový Jičín, Šumperk, Toronto (Kanada), Zábřeh
Obory působení: bohemista, filolog, lingvista, literární vědec, středoškolský pedagog, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Zdroj:

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Fotky:
František Valouch *28. 4. 1935 - +7. 1. 2017 „“
Místo narození: Olšany
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Hanušovice, Novi Sad (Srbsko), Olomouc, Šumperk, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: básník, literární historik, spisovatel, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Narozen v Olšanech (u Šumperka).Vyučil se soustružníkem kovů, ale současně s učebním oborem studoval večerní SVVŠ v Šumperku, kde maturoval v r. 1955. Po základní vojenské službě studoval v letech 1958–1962 FFUP v Olomouci, obory čeština a dějepis. Autor diplomové práce Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu. 1962–1963 ředitelem Vlastivědného ústavu v Šumperku, poté do roku 1967 interním aspirantem na FFUP FFUP, v roce 1968 získal titul PhDr. prací Dvě čapkovské kapitoly, v r. 1970 CSc. prací Česká poezie v období Mnichova a od r. 1968 odborným asistentem FFUP. V letech 1971 – 1990 byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Bedřicha Václavka a spolu s týmem se podílel na zpracování literární pozůstalosti BV. V roce 1989 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novim Sadu v Srbsku. Od r. 1990 zástupcem ved. katedry věd o umění FFUP, Od 1991 docent teorie a dějin české literatury – prací Studie z české poezie. V letech 1999–2009 působil na Katedře mediálních a kulturních studií a žurnalistiky FFUP. Autor bás. sbírek: Přibližování/1978/;Ho­norář za hříchy /1990/;Autor studie Česká poezie v období Mnichova/1970/; Kombinované techniky života (deníky, úvahy) Olomouc, UP 2010. Básně, studie a články publikoval v časopisech: Host do domu, Česká kultura, Literární noviny, OKM, LM, Kmen, Tvar, Slovenská literatura, Česká literatura. Užíval šifru valů;, fv. Publikoval v básnických sbornících: Souhvězdí Aurory(1977); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy – verše českých básníků věnované O.F.Bablerovi (1980).

Zdroj:

Kapitoly z dějin olomouc. univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 345. ; Springer, J. : Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 21. ; Kdy, kde, co v Olomouci, 1985, duben, S. 4. ;

  • bk-: F. Valouch: Honorář za hříchy. =Hanácké noviny, 1991, 8. 1. , S. 4. ;.

Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc – Ostrava 2001. S.321–322.

Poznámka:

Doc. PhDr. František Valouch, CSc.

Fotky:
Milan Ryšavý *7. 1. 1927 - +3. 2. 2016
Místo narození: Podivín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Bohumín, Brno, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Kroměříž, Napajedla, Olomouc, Orlová
Obory působení: historik hudební, houslista, hudební pedagog, hudebník, publicista hudební
Anotace:

Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

Zdroj:

V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Fotky:
Kamil Kubík *9. 2. 1930 - +3. 8. 2011
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: New Jersey (USA)
Místa pobytu: Brno, Cambery (Austrálie), Essen (Německo), Londýn (Velká Británie), New York (USA), San Francisco (USA), Sydney (Austrálie)
Obory působení: grafik, malíř
Anotace:

Od začátku války žila Kubíkova rodina v Brně. Za války pracoval v Jehnicích u Brna jako lesní praktikant. Koncem srpna utekl přes Šumavu do Západního Německa. Vystřídal několik uprchlických táborů a pak se přes Neapol na válečné lodi General Black vypravil do Austrálie. Cesta tam trvala měsíc. Zprvu pracoval na farmě a v buši, později si sehnal místo návrháře a malíře v divadle a v tiskárně v Sydney. Bral hodiny jógy a v roce 1955 se oženil s Angličankou, která se věnovala baletu. Po svatbě se odstěhovali do Cambery, kde jeho paní vedla baletní školu. Kamil pracoval na Vysoké lesnické škole jako výzkumný asistent a též studoval na univerzitě orientální civilizaci. Taky zde připravil a vedl výstavu „25 let Cambery“, díky níž se seznámil s australským premiérem a členy vlády. V roce 1960 odjel s manželkou do Ameriky a 2 roky žili v San Francisco, kde pracoval v Uměleckém muzeu a jeho žena v baletní společnosti. O dva roky později se odstěhovali do New Yorku a Kamil začal studovat v Art Students League a současně pracoval jako umělecký ředitel ve velké tiskárně. V roce 1964 se manželé Kubíkovi vrátili do Evropy. Mladé paní se stýskalo po Londýně. Zde začal malovat architekturu. Když jednou kreslil katedrálu St. Paul, přišek za ním hrabě de La Lanne Stuart s dotazem, aby mu namaloval dům. Poté se stali velkými přáteli. Také se sešel se spisovatelem Grahamem Greenem. Záhy dostala jeho žena angažmá jako primabalerina opery v Essenu. Odstěhovali se tam a Kamil mohl srovnávat, jak vypadalo Německé v roce 1948 a jak o 18 let později. Po pohřbu Konráda Adenaura v roce 1967 se brzy vrátili do Ameriky. Tam se začátkem let sedmdesátých seznámil s prezidentským párem G. Busche a stali se přáteli. Stal se velmi uznávaným malířem. Jeho obrazy vlastní také britská královna Alžběta II., Donald Trump i někdejší starosta New Yorku – Rudolph Giuliani, Gerald Ford i manželka prezidenta L. Johnsona. Osobně se několikrát sešel i s malířem Salvatorem Dali a americkým prezidentem Richardem Bizonem. V roce 1991 a 1992 navrhl vánoční pohlednici pro Bílý dům. Bylo vytištěno 185 tisíc pohledů a 800 prezentačních lístků, o které byl velký zájem.V roce 1999 doprovázel manžele Buschovi na pozvání prezidenta Václava Havla do Prahy. Kamil Kubík je autorem knihy „City Scapes“, která je presentací jeho tvorby.

Zdroj:

(Informace čerpány z knihy Jana Antonína Krytka: Osudy – viz Pozitivní noviny.)

Poznámka:

Za války pracoval v Jehnicích u Brna – nyní Brno – Jehnice)

Fotky:
Josef Olejník *1. 7. 1914 - +11. 7. 2009
Místo narození: Strání
Místo úmrtí: Šternberk
Místa pobytu: Andělská Hora, Dětřichovice, Kroměříž, Náměšť na Hané, Olomouc, Rudná pod Pradědem, Řím (Itálie), Senice na Hané, Tršice, Velká Bystřice
Obory působení: kněz, pedagog, sbormistr, skladatel
Anotace:

V roce 1933 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze v r. 1938. Kaplanskou službu vykonával ve Vsetíně a v roce 1939 odešel studovat do Říma na Papežský institut posvátné hudby, Vojenskou službu vykonával 9 měsíců v československé zahraniční armádě v Anglii. Od roku 1945 – 1950 byl vícesuperiorem kněžského semináře, učitelem zpěvu na CMBF v Olomouci a souběžně v letech 1948–1950 kaplanem u sv. Michala. Do roku 1968 spravoval farnosti Andělská hora, Dětřichovice, Rudná pod Pradědem, později Tršice,, Náměšť na Hané, Senice na Hané, Hlubočky. V roce 1968 složil Českou mši z Andělské Hory. V roce 1968 se vrátil na olomouckou bohosloveckou fakultu a působil též v Litoměřicích až do roku 1975, kdy mu byl odňat státní souhlas. Vyučovat začal opět po roce 1989, kdy působil jako odborný asistent církevního zpěvu na bohoslovecké fakultě. Od roku 1973 až do své smrti vedl smíšený chrámový sbor ve Velké Bystřici. Věnoval se zhudebňování liturgických textů. Jeho zhudebněné české bohoslužebné texty, zejména ordinária a žalmy zaznívají v našich kostelích od konce 60. let. V roce 1990 se stal docentem na CMTF v Olomouci v oboru liturgického zpěvu a vypomáhal ve farnosti Moravičany. Pro nemoc hlasivek musel v roce 1996 ukončit aktivní činnost v oblasti církevního zpěvu. Zemřel ve šternberské nemocnici. Pochován byl do kněžské hrobky v rodišti. F

Zdroj:

Honová, S.: V měsících červenci a srpnu připomínáme…Kdy-kde-co 2014, S.1.

Poznámka:

Narozen v Květné ve Stráni (na Slovácku)

Zdeněk Pospíšil *3. 8. 1941 - +5. 10. 2007 „“
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Lipník nad Bečvou, Nový Jičín, Olomouc, Praha, Šternberk
Obory působení: estetik, vědecký pracovník, vysokoškolský učitel
Anotace:

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně v r. 1958 odešel studoval na, Průmyslovou školu stavební v Lipníku, kde absolvoval v r. 1960. V letech 1964–1969 studoval FFUK Praha, obor estetika. Aspirantura: 1969–1972 FFUK Praha, katedra sociologie-obor sociologie umění. Od 1975 –1984 působil v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Praha-vědecký pracovník: 1984 –86 vedoucí Oblastní galerie výtvar.umění v Olomouci: 1987–1990 v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Praha, 1988–1990 tajemník Československé vědecké společnosti pro estetiku při ČSAV, od 1.1.1991 na katedře sociologie a andragogiky FFUP Olomouc. Doc. PhDr. Zdeněk Pospíšil, CSc. se zabýval především dějinami estetiky a estetické výchovy, výtvarným uměním, mimouměleckým estetičnem a sociologií umění. Publikoval přes 60 odborných statí a recenzí, více než 150 výtvarných recenzí v celostátním a regionálním tisku, autor řady katalogů. Publikoval v časopisech: Ateliér, Domov, Estetika, Průmyslový desing, Estetická výchova, Literární měsíčník, Tvorba, Umění, Umění a řemesla, Kulturní měsíčník, Výtvarná kultura, Výtvarnictvo, foto, film.

Zdroj:

Z díla: České estetickovýchovné názory minulosti. In: K některým problémům estet. výchovy III. Praha, ÚVK 1980. ; O vkusu. Olomouc M. U. K. L. 1992. 111 s. ; Marginálie k sociologii umění. Olomouc, Votobia 1993. : Estetický minilexikon /s J. Zívalovou/. Olomouc, Matice cyrilometodějská 1994. ; Markalousova životní estetika. Olomouc. Matice cyrilometodějská. 1994. 47 s. ;.

Fotky:
Jiřina Nožířová *19. 4. 1920 - +3. 9. 2007
Místo narození: Vyškov
Místo úmrtí: Šternberk
Místa pobytu: Náměšť na Hané, Olomouc, Praha, Vyškov
Obory působení: házená, sportovkyně, tenistka, trenérka
Anotace:

Jiřina WEINTRITTOVÁ (provdaná NOŽÍŘOVÁ), začínala se sportem v rodišti už od devíti let. Zprvu hrála českou házenou za Sokol Vyškov. Po příchodu do Olomouce v roce 1938 hrála s družstvem Sokola Náměšť na Hané a vyhrála přebor Sokola v rámci sokolského sletu. Spolu s ostatními hráčkami přešla do Olomouce a stala se zakládající hráčkou házenkářského oddílu ASO Olomouc, který v roce 1939 vyhrál první mistrovský titul ČSR a po deset let získávala desetkrát titul mistra republiky.
Byla nejlepší střelkyní desetinásobného mistra republiky. Později hrála první ligu v družstvu házené ZORA Olomouc, v jehož prvoligovém dresu hrála až do roku 1946. V roce 1955 jí byl udělen titul Mistr sportu v házené a v roce 1961 Zasloužilý mistr sportu. Házenkářskou kariéru ukončila ve 45 letech a poté začala s manželem Otou objíždět tenisové turnaje pro veterány.
Po ukončení aktivní sportovní kariéry se Nožířovi věnovali trenérské práci s mládeží a začali se věnovat tenisu. I zde prokázali své vynikající schopnosti a sportovní talent. Do roku 1999 se úspěšně účastnili tenisových turnajů veteránů. V roce 1999 dostali Cenu města Olomouce.

Zdroj:

http://www.dhkzoraolomouc.cz/clanek96

Fotky:
Ludmila Pavelková *19. 6. 1940 - +12. 10. 2006
Místo narození: Vsetín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Nový Jičín, Olomouc, Paseka, Valašské Meziříčí
Obory působení: alergoložka, lékařka
Anotace:

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Zdroj:

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

Poznámka:

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Ladislav Vychodil *28. 2. 1920 - +20. 8. 2005
Místo narození: Hačky
Místo úmrtí: Bratislava (SR)
Místa pobytu: Bratislava (SR), Brno, Hranice, Náměšť na Hané, Olomouc, Praha, Santa Barbora (USA), Zlín
Obory působení: malíř, scénograf, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Zdroj:

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

Fotky:
Helena Trýbová *23. 12. 1924 - +23. 5. 2005
Místo narození: Ostrava
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Brno, Jihlava, Nový Jičín, Olomouc
Obory působení: herečka
Anotace:

Po dokončení studia získala první angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde však setrvala jen jednu sezónu (1948–1949), následovaly další nedlouhé štace na Moravě, v působila v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1949–1950), v Beskydském divadle v Novém Jičíně (1950–1953) a ve Státním divadle v Ostravě (1953–1955). Dalších třicet let profesního i osobního života pak spojila s Brnem, dvanáct let hrála v Divadle bratří Mrštíků (1955–1967) a nakonec byla členkou souboru Státního (dnes Národního) divadla v Brně (1967–1985). Její doménou byly postavě charakterově nejednoznačné, které přes jejich zemitý základ a obyčejnou lidskost dokázala Trýbová ztvárnit s neobyčejnou noblesou. Na jevištích dvou předních brněnských divadel hrála Trýbová řadu postav světového i domácího repertoáru. Z jejích vystoupení stojí za zmínku představení Loupežník, Jenúfa, Žebrácká opera, Majitelé klíčů nebo Babička. Objevila se též v deseti filmech a televizních seriálech.

Zdroj:

ČBS.Praha 1992.S.748.;. BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S. 69–70. (Uvádí datum úmrtí 23.12.2005)

Milan Slavětínský *20. 1. 1930 - +16. 12. 2001
Místo narození: Velký Týnec
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Litovel, Náklo, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk
Obory působení: politik, spisovatel, stomatolog, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Narodil se v rodině faráře Církve československé husitské, vl.jm. Mazaný. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté studoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. a promoval roku 1953. Pak působil jako stomatolog v Bohumíně, Přerově. Od roku 1965 pracoval v Prostějově jako dětský stomatolog a jako vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy až do konce září 1969. V roce 1967 založil v Prostějově Klub dárců krve, který byl první v celé ČSSR. V této době hodně publikoval nejen v odborném, ale i vlastivědném tisku Prostějovska. Psal o slavných rodácích – lékařích, o vývoji zdravotnictví na střední Moravě. Na podzim 1969 nastoupil na LF UP v Olomouci, kde zprvu působil na Ústavu sociálního lékařství jako odborný asistent až do konce dubna 1982. V září 1986 se stal vedoucím Katedry sociálního lékařství a dějin lékařství a 12. dubna 1990 byl jmenován profesorem. Přes čtvrt století přednášel na Palackého univerzitě a po celou dobu publikoval. První publikace mu vyšly už v roce 1954. Napsal tři monografie, několik zdravotně výchovných publikací pro mládež a skripta pro studenty. V roce 1994 odešel do důchodu, ale i nadále se věnoval badatelské a publikační činnosti. Byl přední osobností mnoha spolků, zejména Vlastivědné společnosti muzejní a olomoucké pobočky Ústavu dějin lékařství při Akademii věd České republiky. Vynikající znalec a obdivovatel českého písemnictví, jeho přednášky pro vysokoškolské studenty i jiné posluchače dokázaly zaujmout. Po roce 1989 vydal spolu se Svatoplukem Kášem Medicínské historky z Moravy (1990), Antologie českého lékařského humoru a v roce 2001 vydalo olomoucké nakladatelství Danal knihu humorných příběhů „ Olomoucký aeskulap se usmívá“. Emeritní přednosta Ústavu sociálního lékařství LF UP zemřel náhle za tragických okolností .

Zdroj:

Stratil, V.: Jubilant historik lékařství. Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, leden, S. 11. * Všetička, F.: Historik lékařství Slavětínský slaví sedmdesát. Svoboda,30.1.2000. * Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.74.;

Poznámka:

Prof. MUDr. Milan Slavětínský CSc.

Fotky:
Václav Dragoun *19. 1. 1908 - +15. 2. 2001
Místo narození: Chudobín
Místo úmrtí: Hranice
Místa pobytu: Břeclav, Hranice, Lipník nad Bečvou, Litovel, Náklo, Praha, Přerov, Šternberk
Obory působení: básník, pedagog středoškolský
Anotace:

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Zdroj:

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .

Radúz Činčera *17. 6. 1923 - +28. 1. 1999
Místo narození: Brno
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Hranice, Nový Jičín, Olomouc
Obory působení: scenárista
Anotace:

V roce 1939 vězněn za vydávání nelegálního časopisu. 1940 absolvoval olomoucké reálné G. Působil jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích, 1943–1945 výtvarník Beskydského divadla v Novém Jičíně, 1945–1950 lektorem a tiskovým referentem Městských divadel pražských, 1952 abs. FFUK Praha, obor: estetika a divadelní věda. 1952–1956 pracoval v Bratislavě jako dramaturg a režisér Studia populárně vědeckých a naučných filmů. 1956–1990 dramaturg a režisér Krátkého filmu Praha. Od r. 1965 externě pedagogicky působí na FAMU. Po r. 1968 pracoval převážně v zahraničí. Světová výstava Montreal, námět a spolurežie Kinoautomatu, audovizuální projekty v USA, Japonsku, Kanadě, Austrálii ad. Muzikál The Scroll uved. na Světové výstavě v
australském Brisbane získal Oscara za nejlepší audiovizuální dílo.

Zdroj:

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991.S.137.: Komárek, Martin: GEN.100 Čechů dneška.2. Praha 1994.S.188–196, 2 fotoportréty..

Leopold Chvostek *27. 10. 1911 - +24. 12. 1998
Místo narození: Frýdek-Místek
Místo úmrtí: Sviadnov
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Hradec nad Moravicí, Napajedla, Olomouc, Velký Týnec
Obory působení: církevní hodnostář, kněz
Anotace:

Čestný kanovník Metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci. Bohosloví vystudoval v Olomouci. Knězem se stal v r. 1937. Poté pracoval v Hradci nad Moravicí, Štáblovicích a Napajedlích. Od r. 1943 působil na Klášterním Hradisku a v letech 1960–90 ve Velkém Týnci. Často se vracel do Velkého Týnce, kde byl úředně občanem do února 1995. Zemřel ve Sviadnově.

Zdroj:

Týnecké listy, č.10/2006,S.20; Týnecké listy, č.2/1999, S.5; Katalog kněžstva olom. arcidiecéze, Olomouc 1949, S.321; Ševčíková, H.: Malá galerie význačných rodáků a nejen jich ve Velkém Týnci. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 68.;

Jaroslav Olbert *6. 3. 1925 - +25. 7. 1998
Místo narození: Náklo
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Mohelnice, Náklo, Přerov
Obory působení: knihovník, kronikář obce, kulturní pracovník, loutkář
Anotace:

Narozen ve Lhotě u Nákla (n. Náklo). V letech 1939 – 1945 obecní knihovník ve Lhotě, 1946 – 48 abs. 2letou mistrovskou školu jemné mechaniky v Přerově. Po vojně v r. 1950 vybudoval ve Lhotě loutkovou scénu. Pracoval v MEZ Mohelnice, kde bydlel 6 let. Doplnil si středoškol. vzdělání, abs. SPŠS strojní v Mohelnici. Při ZK ROH MEZ Mohelnice založil další loutkovou scénu/marionety a maňásky/. Od r. 1959 bydlel opět ve Lhotě, kde oživil tradice loutkového divadla, které hrálo po celém okolí. S přenosnou maňáskovou scénou byl i na kraj. přehlídce v Ostravě. 1960 zvolen poslancem za obec do Nákla, předsedou školské a kulturní komise. Založil měsíčník Nákelský zpravodaj, který vycházel 1965–1968. Z lid. hudebníků založil kroužek, kde hrál na housle kroužek učinkoval též jako divadelní orchestr pro Sokol Náklo. Po r. 1969 nesměl vykonávat veřejné funkce a tak se vše rozpadlo. Ujal se vedení zanedbané místní knihovny a v r. 1972 vytvořil moderní knihovnu. Založil Fotokroniku, dokumentující histor. události obce. 1971 – 85 člen Vlastivěd. kroužku v Nákle. 1980 založil při MLK soubor z dětí „Pálečka“, který se rozpadl 1990. Za dosavadní kulturní činnost dostal v r. 1985 vyzn. Ministerstva kultury " Vzorný prac. kultury"Od 1992 kronikář obce Lhota, zpětně od r. 1960. Autor zpráv pro ČSAV v r. 1977, pro Památ. ústav v Olomouci r. 1992 /pomístní jména /.

Zdroj:

Dopis p.Jaroslava Obrtela, Lhota nad Moravou 44, z 2.2.1994.;.

Poznámka:

Lhota nad Moravou – místní část obce Náklo.

Miroslav Liberda *2. 4. 1926 - +7. 1. 1998
Místo narození: Čečejovice u Košic (SR)
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Curych (Švýcarsko), Drážďany (Německo), Graz (Rakousko), New York (USA), Olomouc, Ostrava, Petrohrad (Rusko), Praha, Washington (USA)
Obory působení: děkan fakulty, pedagog vysokoškolský, právník
Anotace:

Stud.obch.akad v Olomouci, 1945 maturoval, doktorát obojího práva r.1951 na KU v Praze.Od r. 1965 prac.GŘ VHJ Sigma v Olomouci-1970.Poté pracoval v Ostravě v pojišťovně až do důchodu r.1988.Od r.1990 spolupracuje s UP, pověřen řízením příprav.prací v souvislosti se vznikem práv.fakulty a funkcí děkana fakulty. Vědecky a pedagogicky působil i v zahraničí, zvláště na právnických fakultách v Grazu, Curychu, Drážďanech, Petrohradě, Kyjevě, New yorku a ve Washingtonu. Za jeho působení získala Právnická fakulta UP v r. 1996 prestižní cenu Hannah Arendt, udělovanou Koerberovou nadací. V r. 1998 dostal Cenu města Olomouce in memoriam.

Zdroj:

Žurnál UP 1990, č. 8, S. 1 a 4. ;/fotografie/; Univerzita Palackého. Právnická fakulta 1994–1995. Olomouc 1994. ; Vyhnánek, Leoš: Zemřel děkan právnické fakulty M. Liberda. Hanácké noviny 8. 1. 1998, S..3.

Viktor Weiser *25. 3. 1931 - +29. 10. 1997
Místo narození: Jabloné v Podještědí
Místo úmrtí: Mnichov (Německo)
Místa pobytu: Bruntál, Drážďany (Německo), Frankfurt nad Mohanem, Krnov, Nové Město nad Metují, Olomouc, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: archivář, pedagog vysokoškolský, Řád německých rytířů, ředitel muzea
Anotace:

Rodina žila v Novém Městě nad Metují. Po záboru Sudet odešla rodina do Drážďan a vrátila se do vlasti až po roce 1945, kde maturoval na gymnáziu. Poté odešel studovat němčinu a historii na FFUP v Olomouci od r. 1951. Ve své diplomové práci se zabýval Řádem německých rytířů na severní Moravě a ve Slezsku. Po promoci odešel v létě 1956 na umístěnku na ONV Bruntál, kde vedl muzeum.Spravoval též muzeum v Krnově. Funkci ředitele zastával až do roku 1967, kdy vážně onemocněl. Po léčení odešel do Okresního archivu v Krnově. V prosinci 1968 emigroval. Zprvu pracoval v archivu Řádu německých rytířů ve Vídni a pak odešel na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se habilitoval jako doc. Pohřben do rodinné hrobky v Krnově.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada,č.1.(13.) Ostrava 2000. S. 112.

Poznámka:

Doc. PhDr. Viktor Weiser

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5 6