Osobnosti Moravy.eu

Bakalář svobodných umění, lékař Václava IV., pražský arcibiskup.Po smrti Václava IV.odešel z Prahy do Olomouce, poté do Brna, Vratislavi a na pozvání císaře Zikmunda do Budína.Lékařské spi­sy.

Slavětínský, M.: Velký mistr vnitřního lékařství.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.34.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1347

V roce 1497 jmenován kanovníkem brněnské kapituly, ikdyž nekněz, 1498 získal hodnost kapitulního probošta v Olomouci. Psal latinsky, některé listy i česky.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.92–93.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1467

Působil v okruhu humanistů kolem olomouc. biskupa S. Thurza, vedl jeho kancelář, pozd. sekretářem, 1511 zvolen kanovníkem olomouc. kapituly, 1527 proboštem kroměřížským, olomouckým děkanem. 1522 získal rytířský titul. 1541 zvolen olomouckým biskupem a přesídlil na kroměřížský zámek. Autor latinsky psaných Dějiny Království českého. 1552, 33 dílů.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.609–610.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.1188.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1486

Vychován u čes. bratří v Prostějově, 1577–1583 duchovním v P. 1574–75 ve Zdounkách. Autor čtyřhlasé písně proti P. Kyrmezerovi. Autor satirických, duchovních a příležitost. básní. Též pseud. Městecký.

Československý hudební slovník.1.Praha SHV 1963, S.18.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.36–37.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha SPN 1973, S.350.;.

Z data narození je znám jen rok 1520

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538

Od 1580 rektorem olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova. Rakušan z Vídně, Studoval i v Římě, 8 let působil v Brně. Jeho jméno má mnoho tvarů Hollerus, Höllerus, Haller, Holler.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.č.17,18.02­.2005.S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1540

Sedmý rektor olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova v letech 1607–1612.. Doktor teologie. Ordinován na kněze v Římě. Vyučoval v jezuitské akademii ve Štýrském Hradci. Bohatá publikační činnost.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP č.24, 15.4.2005, S.7.

Do r. 1599 studoval v Olomouci, v důsledku morové epidemie filozofii dokončil v Praze. Roku 1602 byl jmenován bakalářem, r. 1603 byl promován. Od r. 1604 studoval bohosloví, vysvěcen r. 1609 v Brně. Působil na 7 místech olomouc. diecéze. Naposledy v Holešově. Když v r. 1619 navštívil Polsko, byl o rok později obviněn, že pozval do země polské vojsko. Byl zajat a mučen, naposledy 18. 2. 1620 v Olomouci. Zemřel na následky mučení 17. 3. Prohlášen blahoslaveným byl 3.11. 1859. 21.5. 1995 byl svatořečen. Život a mučednická smrt Jana Sarkandra inspirovala básníky, spisovatele, malíře a sochaře nejen na Moravě.

• hš-: Život a mučednická smrt blahoslaveného Jana Sarkandra.In: Moravskoslezský kalendář 1993.Ostrava Sfinga 1992.S.110 – 111.1 obr.

Zlámal; Medek, Václav: Kněz Jan Sarkander.Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1970, č.147. S.15–20.;

Vystudoval filozofii a bohoslovectví v Olomouci a Praze. Stal se nejstarším čes. kronikářem na Těšínsku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.57;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1611

V roce 1641 vstoupil do jezuitského řádu. Po studiích v Brně, Olomouci a Praze působil v řadě jezuitských kolejí 1665–1666 a 1672–1674 v Kutné Hoře.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.289.;

Jako sirotek dán do výchovy jezuitskému řádu, do něhož vstoupil v r. 1677. V letech 1667–1670 a 1673 –1674 působil na řádovém G v Litoměřicích. Jeho hlavním oborem byla matematika. Ovládal 9 evropských jazyků. V roce 1681 byl ustanoven profesorem hebrejštiny na olomoucké univerzitě a v období 1682/1684 přednášel zde i matematiku. Od 1684 působil na univerzitě v Praze a zabýval se též astronomií. 1686 působil na univerzitě v Madridu a na námořní akademii v Cadízu. R. 1702 se vrátil do Prahy. 1704 se stal zpovědníkem dvora arcivévody Karla a Karla VI. v r. 1711 se vrátil spolu s ním do Vídně. 1713 se vrátil abbé Kresa do Brna, jezuitského kláštera, kde zemřel.

Mikulčák, J. : Moravan Jakub Kresa – Eukleidos Západu. Matematika a fyzika ve škole, 16, 1985, č. 3, S. 166 – 171. ;Peterka, M.: Smržice. 1994. S. 309 –311. ;.

Italský barokní malíř. Pocházel z umělecké rodiny a školil se u Pietra Liberiho v Benátkách. Roku 1692 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna, pro kterého pracoval na nejrůznějších zakázkách až do roku 1695, kdy odešel do Krakova. Již následujícího roku je opět doložen v Itálii, kde vytvořil své vrcholné dílo, freskovou výzdobu kostela sv. Martina v rodném Castello Valsolda. Až do své smrti tvořil střídavě v Benátkách a Míláně. Paolo Pagani působil na Moravě a v Olomouci přibližně pět let. Pro úzké vazby na v Olomouci působící řád augustiánů Pagani pravděpodobně zanechal soubor kreseb, vytvořených právě zde. Realizuje malby též v sala terreně kroměřížského zámku. Poté pobývá několi let na různých místech Moravy. V listopadu 1695 se vrací přes Olomouc do Itálie. Jeho dílo bylo objeveno ve sbírkách Státní vědecké knihovny v Olomuci. Ve dnech 10. 9. – 1.11. 1998 se konala v olomouckém Muzeu umění výstava kreseb P.Pagani.

Hanácký den, r.9, č, 151, 10.9.1998. S.6­. Togner, Milan: Paolo Pagani. Olomouc, Votobia 1997.; Togner, Milan: Italská kresba 17. století. 2005.;

Pocházel ze slezského rytířského rodu Fragsteinů z Nimsdorfu. V Opavě vystudoval gymnázium, filozofii studoval v Olomouci, poté působil v Brně v jezuitském noviciátu, zde aproboval pro výuku na nižších jez. školách. Roku 1685 působil jako prof. gramatiky ve Znojmě, poté v Praze na Malé Straně. V Praze absolv. fakultu teologie, poté působil v Jihlavě jako prof. rétoriky. V čele české jezuit. provincie TJ vstoupil a řídil ji v letech 1713–1715. V letech 1716–1718 zastával rektorský úřad jez. koleje v Praze, poté řídil jez. kolej v Brně 1718–19. Od 1.11. 1719 rektor (43.) jez. koleje a olomoucké univerzity do 30.11. 1722.

Žurnál UP, č.2, 26.1./07, S. 9; Žurnál UP, č.3, 9.2./07, S. 9–10;

Syn olomouckého měšťana a zlatníka Jana Jáchyma Aigena. Vyučil se malířství u Dominika Mayera. Poté studoval ve Vídni, kde byl později učitelem malby na Akademii. Maloval krajinky a žánry podle nizozemských a francouzských vzorů. Na Moravě jsou od něho oltářní obrazy v dominikánském kostele a 4 obrazy v kostele u sv. Anny v Brně. V Domě umělců Prtaha jsou 3 obrazy.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.I. Praha 1947.S.9.

Po studiích na gymnáziu v Opavě a Olomouci vstoupil do řádu premonstrátů. Uchýlil se do kláštera Hradisko u Ol., kde byl vysvěcen na kněze a 1729 získal doktorát teologie. Od 1737 administrá­torem fary v Březku u Prostějova a poté se stal převorem na Svatém Kopečku (n. m.č. města Olomouc). 1753 se stal gen. vikářem čes. provencie. Podporoval rozvoj klášterních a veřejných studií na Moravě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S. 140;

Studoval AVU ve Vídni, abs. 1735, maloval oltářní obrazy v Kojetíně, Tovačově a u sv. Tomáše v Brně.

Toman, P.: Slovník.II., S.203.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1709

Založil r.1746 v Olomouci první učenou společnost v zemích rakouských, středisko osvícenských snah, zv.Societas incognitorum eruditorum in terris Austriacis.Měla velkou zásluhu na obrození Moravy.Zanikla r.1751.Od roku 1750 vlastnil ; Nové Zámky u Nesovic na Vyškovsku, kde také zemřel.

Masarykův slovník naučný. Díl 5. Praha 1931, S. 660; Králík, Oldřich: Moravské počátky osvícenec. humanismu. VVM, 2, 1947, S. 15–27, obr..

Narodil se ve Vídni ve šlechtické rodině, studoval v Modeně, v Římě a Padově, kde získal doktorát teologie. Na kněze byl vysvěcen 1758 v Brixenu, 1766 se stal proboštem kroměřížské kapituly a 1776 kapitulním děkanem v Olomouci. Roku 1790 byl jmenován prvním mimořádným legátem pro císařskou volbu do Frankfurtu, 1791 jej dekoroval nový císař Leopold II. velkokřížem řádu sv. Štěpána, Papež Pius VII. ho jmenoval 17. ledna 1803 kardinálem. Kardinál Colloredo byl olomouckým arcibiskupem 34 roků.

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám. Monse studoval práva ve Vídni, kde se seznámil a ztotožnil s osvícenskými myšlenkami. Od roku 1764 působil v Olomouci, zprvu jako advokát, později jako universitní profesor. Po přemístění university do Brna (1778) se stal jejím rektorem. Když se universita po dvou letech jako „lyceum“ vrátila do Olomouce, vedl Monse katedru „pro zákony vlastenecké“. V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

V r. 1762 doktorem práv, od r. 1764 v Olomouci, zprvu jako advokát do r. 1778, ale už od r. 1768 přednášel státní právo na olomouc. univerzitě. Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

Po studiích v Brně a Olomouci člen benediktinského řádu v Rajhradě /od 1758/, kde ředitel kůru od 1766, autor historických spisů a chrámových skladeb.

ČSHS .1.Praha 1963.S.388–389.;Pavelková, Jindra: Alexius Habrich, nejen knihovník. Muzeum Brněnska. Sborník 2007, S. 86–96.;

Syn Jana Ležatky st. Datum křtu. Pracoval pro četné kostely moravské, 1786 bohatou štukovou výzdobu chrámu sv. Mořice v Kroměříži a farní kostel v Drahotuších (n.m.č. města Hranice)a ve Slatěnicích (n. Slatinice).

Toman, P.: Slovník.II.S.29.;.

Narozen na Hradisku u Olomouce.

Kněz premonstrátského řádu na Sv. Kopečku. 1774 je o něm zpráva,že byl bakalářem teologie v Bohuňovicích. 1783–84 byl převorem na Sv. Kopečku. V té době napsal 2 tzv. hanácké operety singšpíly Jana a Manda a Marena a Kedrota. Hudbu k oběma složil hněvotínský kantor J. Pekárek. Hry jsou psány hanáckým dialektem.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.330.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1785

Hradisko – nyní část města Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc

Od 1768 stud. v Lipníku gymnázium, v Olomouci, filozofii a 2 ročníky bohosloví, 1778 odešel do Vídně studovat malířství, živil se malováním pokojů, seznámil se s vojen. lékařem a stud. medicinu. Stal se ranhojičem a r. 1784 půs. v Uničově. 1786 ustanoven vrch. lékařem u generál. štábu ve Vídni, od r. 1791 trvale v Hranicích. R. 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Asi ve 40 letech začal psát básně, náboženské, vzdělávací a vlastivědné spisy, zapisoval pověsti, překládal nábožen. spisy.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.784–786;Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.O­lomouc, UP 1986, S.130–131.;Neruda, Jan: Podobizny.Sv.3­.Praha, 1954, S.59–61.;/reg./;Gallaš, J.H.A.: Romantické povídky.Praha, ELK 1941, S.238–263 doslov a poznámky B.Slavíka..