Osobnosti Moravy.eu

Vyhlášen Mezinárodním centrem PEN klubu r. 1993.

V ČR se slaví od r. 1991 z podnětu Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, navazuje na akce zemí západní Evropy a spoluvytváří tradici Dne evropského dědictví, konané z iniciativy Rady Evropy, tradičně druhý víkend v měsíci září.

Vyhlášen Mezinárodním sdružením PEN klubu v červenci 1984.

Vystudoval gymnázium ve Šternberku. Po čtyřech letech v dělnických profesích studoval dva roky speciální pedagogiku na PdF UP v Olomouci, pak absolvoval specializaci filmové umění na FFUP. Od 1995 dramaturg Divadla hudby v Olomouci. V letech 1992–93 jeden z pořadatelů sborníku Bítov. Autor bibliofilské sbírky básní Světnice propadlého světla (Olomouc, vl.n.1990). Autor scénářům k programům o George Traklovi, Rostislavu Valuškovi aj. V roce 1994 vydal antologii české duchovní lyriky 20. století pod názvem Krajiny milosti.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996.S.51.

Jeho vztah k poezii se vytvářel už od dětských let, kdy přednášel básně ve školním rozhlaase, při vítání občánků či na pohřbech. V letech 1981–1985 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Pak pracoval jako učitel základní školy. S rodinou žije v Čechovicích u Velkého Týnce. Řada jeho samizdatových sbírek byla v roce 2008 přerušena pozdním debutem Kámen mlýna, kterou vydalo nakladatelství Host v Brně. Verše publikoval v časopisech Psí víno, Landek, Týnecké listy. Akustické realizace básní přednesl na řadě míst, nejdále ve Walesu. Je básníkem hodiny mezi psem a vlkem. V databázi knih o něm píší, že je básnický bard, který se vyhýbá cvrkotu literárních kaváren a mediální páře nad hrncem. Jeho básnické sbírky následující: Obruče vzduchu (2011) aa Hrana ohně (2015), spolu s debutem jsou beznadějně rozebrány. Mgr. Stanislav Denk pracuje jako komunální politik, je 1. místostarostou pro finanční a legislativní záležitosti obce Velký Týnec.

Mgr. Stanislav Denk

Český fotbalista, reprezentant ČR, držitel stříbrné medaile z ME roku 1996, Působil od roku 1968 – 1977 v TJ Hulín, pak ve Zlíně a v období 1987–1990 a pak od r. 1997 u Sigma Olomouc.

Abs.1977 SPŠ keramickou v Bechyni, r.1983 VŠUP Praha, u prof.J.Maje­lovského.Reali­zace v architektuře-keramické reliéfy, volná plastika, pracuje s kovem, dřevem, kamenem.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění- REGO SVKOL;. http://www.socharstvi.info/…/pavel-drda/

Kresba, grafika. výstavy v Opavě, Prostějově, r. 1990 v Praze. SV r. 1987 v Galerii pod podloubím v Olomouci a r. 1990 Na bidýlku v Brně, a v Divadle hudby v Olomouci. Žije a pracuje v Olomouci.

Zatloukal, Pavel: Protiklady Ladislava Daňka?=Hanácké noviny,1990, 13.11., S.4.; Valoch, Jiří: Ladislav Daněk.Hanácké noviny, 1990, 3.11., příl., S.1.;.

Dětství prožil v obcích Vacetín, Radnice a v Olomouci, kde vystudoval Střední průmyslovou školu strojní a v letech 1972–1977 studoval Pedagogickou fakultu UP., kde byl žákem E. Viklického, Jany Jemelkové, Ladislava Ruska, Dušana Janouška a Zdeňka Přikryla. Poté působil jako učitel na LŠU v Olomouci. Ilustrátor knih, tvůrce ex libris.

http://magic-exlibris.webgarden.cz/…/dudek-josef

Sazečem se vyučil v Moravských tiskařských závodech, kde působil později jako typograf. Ve volném čase se podílel též na technických a osvětlovacích činnostech loutkářské Kašpárkovy říše. Po roce 1989 pracoval pár let jako školník a technik základních škol a od roku 1991 budoval a vedl tiskárnu Střediska informatiky a služeb škole, která sídlila v Řepčíně. Právě tisk publikací pro školy a různé kulturní instituce dosahoval výrazných kvalit. Spolupracovala jsem s ním na vydávání řady kulturních kalendářů, bibliografií a dalších publikací po dobu deseti let. Vždy na něj bylo spolehnutí a tato vlastnost byla a je dodnes velmi vzácná. V roce 2000 jsem si objednala i tisk bibliofilie, kterou po vydání obdivovali nejen recenzenti, ale i knihovnická veřejnost Jižních Čech. Nikdy na tohoto znamenitého člověka nezapomenu. Odešel uprostřed rozdělané práce, krátce před stěhováním do modernějších prostor – na Velký pátek.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, č.11. Parte.

V roce 1974 absolvoval FFUP v Olomouci. Od roku 1985 pracuje v Národní galerii Praha, od r. 1993 generální ředitel NG Praha. Od dubna 1998 vedoucí Arcidiecézního muzea umění v Olomouci.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.94.

Pravnučka JUDr. Mořice Hrubana žila od roku 1950 s rodiči v Olomouci, kde chodila do základní školy. Poté studovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně., kde maturovala v roce 1969. Poté pracovala v propagaci v Lutíně a po pěti letech odešla do Olomouce, kde působila ve VHJ STS do jara 1991. Začátkem 70. let absolvovala Školu výtvarné fotografie. V roce 1979 se provdala a bydlela několik let v Hostkovicích u Tršic. V letech 1991–1996 samostatně podnikala jako ilustrátorka a výtvarnice. Pak pracovala v nemocniční administrativě a podílela se na náboru dárců krve. Od listopadu 2006 je předsedkyní KPVU v Olomouci.
Od roku 1982 vydává bibliofilie básnických textů anebo výběru citátů. Věnuje se také knižní ilustraci. Spolupracuje s Edicí Salvator v Kobeřicích. Je také dlouholetou členkou KČT. Do povědomí kulturní veřejnosti pronikla svými fotografiemi
božích muk, smírčích křížů, kapliček a dalších lidových staveb o jejichž evidenci a poznání se ve velké míře zasloužila.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009, č.11. S.5.

Od r. 1945 výročí kapitulace Německa.

Knihovnice na pobočce v Neředíně a pak na různých pobočkách někdejší Okresní knihovny v Olomouci. Zemřela po těžké nemoci a měla pohřed dne 27.9.2012 ve 14:00 na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Osobně znám. Parte.

Studoval Lékařskou fakultu UK Praha, kterou absolvoval. V roce 1968 emigroval do Kanady za bratrem. Tam absolvoval spec. studia lékařství v Montrealu, poté soukr. ordinace, oblíbený lékař, specialista, gynekolog, porodník, vyhledávaný chirurg. 1980 odešel do Spojených států, kde byl jeho otec prof. slavistiky. Vynikal hudbou a výtvarným uměním. Staral se o ochranu zvířat. Zemřel na zhoubný nádor na srdci.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2 sv.vl­.n.1989, S.37–38, foto 341 ;.

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.

V letech 1966–1967 hrál na bicí nástroje v Moravské filharmonii Olomouc.

Narozen v Holici u Olomouce.

V roce 1964 abs. LFUP Olomouc, poté působil v nemocnici ve Šternberku do r. 1969, 1975–85 chirurgická klinika LF UP. Od r. 1986 přednost II. chirurgické kliniky LF a FN v Olomouci. Hlavní zaměření – chirurg zažívacího traktu, hrudní, jícnová, laparoskopická. V roce 1985–86 studijní pobyt v Americe. Od r. 1986 přednosta II. chirurg. kliniky LF a FN v Olomouci. V letech 1990–93 předseda Spolku lékařů v Olomouci, 1990–99 místopředseda České gastroenterologické společnosti. 390 přednášek doma i v zahraničí. Autor cca 200 publikací, 3 monografií a spoluiautor 4 monografií, poradce 18 odb. filmů pro výuku chirurgie.

Kdo je kdo 1994/1995 v České republice. Praha 1994.S.107.'

Holice u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala v knihovně v Šumperku. A poté v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později na regionálním oddělení a to do roku 1983, kdy se odstěhovala do Krkonoš, Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka ap. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovává přes deset let jmenný a věcný rejstřík. Pro turistiku přes čtyřicet let vytváří turistické značky na Olomoucku.

Osobně znám. hš

V letech 1964–1971 vysokoškolský pedagog VŠE v Praze, od 1972 zaměstnanec Ekonomického ústavu ČSAV, od 1984 Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. V roce 1992 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za ODS a stal se ministrem hospodářství ČR v první vládě Václava Klause. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za Jablonecko.[1] Od roku 1997 byl soukromým konzultantem v oblasti ekonomického poradenství. Zároveň v letech 1997 až 1998 byl členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací [2] V říjnu 2007 se stal velvyslancem – stálým představitelem ČR při OECD.[3] V roce 2009 působil na katedře hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Kdo je kdo 1991 – 1992.I.Praha 1991.S.177.;. Wikipedie.cz

Narozen v Rokytnici (u Přerova). Absolvoval Přírodovědeckou fakultu U v Olomouci. Působí zde od roku 1964 nejprve jako asistent, poté odborný asistent, docent a profesor(1998) na Katedře experimentální fyziky. Od února 2003 ve funkci děkana PřF UP, od února 2006 rektorem UP. Publikoval vědecké práce v časopisech a sbornících. Odborně se věnuje luminiscenci anorganických materiálů či optickým vlastnostem tekutých krystalů.

Prof. RNDr. Lubomír Dvořák, CSc.. In: Žurnál UP, č.3, 3.10.2005, S.7; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.století, Praha 1998;

Rozená Hábová. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v roce 1960. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od roku 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V roce 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od roku 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po roce 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V roce 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955–2006). PhDr. Emilie Dohnalová

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. Ševčíková, Hana :Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, květen. http://otavinka.blog.cz/…ie-dohnalova

Rodným jménem Procházková. V roce 1953 absolvovala SG. Po absolvování FFUP (1958) učila předmětům své aprobace (Čj-D) na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základních školách v Olomouci. Zaměřila se zejména na diferencovanou výukou českého jazyka a literatury. Pedagogickou zkušenost ze základních a středních škol zúročila v říjnu 1969 přechodem na PdF v Olomouci, nejdříve jako členka kabinetu sociální patologie, od r. 1971 jako odb. asist. na KČJL se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Zajímala ji také problematika vývoje české historické prózy. Doktorát filozofie získala na základě rigorózních zkoušek z dějin ČL a obhájení disertační práce Tvorba národního umělce Miloše V. Kratochvíla v roce 1975. V dalších letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, speciálně gnozeologickým aspektům pohádky a pověsti. Kontaktovala se s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s p. profesorem PhDr. O. Sirovátkou, CSc. Jako aspirantka u prof. PhDr. Eduarda Petrů, DrSc., předložila v červnu 1987 kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury (1945 – 1985), obhájila ji před komisí v Brně a získala vědeckou hodnost CSc. Součást kandidátské práce (2 díl.), Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí,vydán samostatně jako separát AUPO – Facultas Pedagogica, Philologica IV 1987 – ČJL 6. Obsahoval údaje o více než sto osobnostech obírajících se uvedenou činností od národního obrození do současnosti. V roce 1989 získala na základě rozpravy ve vědecké radě FF UP docenturu z dějin a teorie české literatury. Paralelně s pohádkou a pověstí sledovala tvorbu pro děti a mládež, především na úseku poezie. Na požádání pedagogických středisek i okresních knihoven přednášela učitelům a knihovníkům o novinkách v tvorbě pro děti a mládež. Z rodinných důvodů odešla od 1. 9. 1993 do důchodu. Když se však situace změnila, působila jako docentka na katedře ČJL PdF Ostravské univerzity do konce stud. roku 2010. Kromě pedagogické se nadále věnovala i činnosti přednáškové pro učitele a knihovníky, spolupracovala s oddělením pro děti a mládež Knihovny města Olomouce a v jejím zpravodaji Naše knihovna pravidelně několik roků hodnotila knižní novinky z oblasti literatury pro mládež. Příležitostně též zpracovává posudky o knížkách pro děti pro různá nakladatelství. Členka České sekce IBBY. Autorka knih a odborných statí publikovaných ve sbornících univerzit v Brně, Ostravě. Recenze o knihách pro děti publikovala v bulletinu Naše knihovna,6,2001 a zajímavý text o moravské lidové pověsti v KKC v Olomouci, 2001, říjen.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzoty. Ostrava 1973. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. Málková, I. – Urbanová, S.: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc, SISČ 1993. S. 58. Profesiona­lizace vzdělávání učitelů a vychovatelů. Ostrava, OU 2002 Lidová kultura na Hané. Sborník z XV.odborné konference o Hané. Olomouc 2020 – Bibliografický soupis publikovaných příspěvků v letech 1991–2000,, 1991, 1992, 1993. S. 148.

Doc. PhDr. Eva Doupalová, CSc.