Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na učitelském ústavu v Brně, kde na něj působil Leoš Janáček působil v Budkovicích u Moravského Krumlova, Vémyslicích, Střebenicích, v Horních Dubňanech, kde i varhaníkem. Sbíral lidové písně pro L. Janáčka, uvedeny v Bartošovi.

ČSHS.1.Praha 1963.S.377.;.

Od mládí všestranný, aktivní sportovec,, nadšený sokol, náčelník Severomoravské župy sokolské, Železniční zaměstnanec, vrchní oficiál ČSD. Zapojil se do protifašistického odboje. Zatčen 23.11.1942. Po­praven ve Vratislavi. V Šumperku pojmenována jeho jménem ulice. V městě jsou dvě pamětní desky. Jedna umístěna na peróně nádraží České dráhy a druhá na schodišti radnice Náměstí míru 1, Šumperk. Dne 14.12.1945 byl jmenován Čestným občanem in memoriam v Šumperku.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1966.S.221–222.

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.

Syn Josefa P. /1813–1896/. V dětství vokalista u piaristů, 1852–1854 u sv. Mořice v Olomouci. Velmi oblíben pro svůj krásný zpěv, pokoušel se již skládat. V 18 letech zaměstnán ve Vídni v administraci čas. Die Donau. Brzy vstoupil do práce v závodě Léwyho, poyději firma Spina. Přijal tehdy jméno Johann Peter Gotthard /r. 1856/. Od 1868 měl ve Vídni vlastní závod, 1882–1906 byl učitelem hudby v Tereziánské akademii, dirigoval orch. koncerty. Vydal s bratrem Františkem P. /1848–1915/ světovou hudební bibliografii, 17 dvojsv. "Universal Handbuch der Musikliteratur. Vídeň 1904– 1910. Napsal 5 oper, 6 smyčc. kvartetů, písně a skladby chrámové. Značná část vyšla u bratra L. R. P. /1850–1914/. mj. Album písní národních(50písní ze sb. Bartoše, Sušila a Kadavého), 100 národních písní z Moravy pro 1 hlas a klavír.

ČSHS.II.Praha 1965.S.265.; Žižka, L.K.: Rod Pazdírkův.In.:Hudba a národ.Praha 1940, S.132–133.;.

Narozen na Bruntálsku. Hudební zkušenosti získal už jako sborista olomouckého dómu. 1859–1864 byl kapelníkem ředitelem něm. divadla v Praze. 1881–1897 působil jako ředitel ve vídeňské opeře. Složil několik sborových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzitav Ostravě, 1999.S.23;

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. 1939 vstoupil do ilegální KSČ. 1943 totálně nasazen ve Dvoře Králové. 1952 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z KSČ. 1965 se stal ředitelem cvičné školy PF v Ostravě. 1959–1965 dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UP v Olomouci. 1968 byl politicky rehabilitován a jmenován gen. ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1969 emigroval s rodinou do Švédska. Byl poradcem švéd. premiéra Olofa Palmeho. Publikoval do Listů. V roce 1990 získal na UP PhDr.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.50–51.;

Manželka a spolupracovnice básníka a překladatele Otty Františka Bablera. Pořadatelka jeho literárního archivu a knihovny.

Kubásková, Eva: Kdy zemřeli? 1986–1990. Praha 1994.S.10.;

Pracoval jako inspektor ČSD v Olomouci.

Filip, Z. : Připomínky ke PKK 1987. ;

Narozen v obci Kníničky (n.m.č.Drahanovic). Absolvoval gymnázium v Olomouci, od ledna 1897 přijal místo městského fyzika v Prostějově a působil zde 17 let.

Froeml, František: Výročí MUDr.Ignáce Bernáta.=ZVÚO, 1978, č.194, S.28–29.;.

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1912. Od roku 1942 působil v Prostějově Působil jako prof. náboženství na gymnáziu v Prostějově .

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.10.;.

Koncipient v advokátní kanceláři Dr. Triescheta. Advokát. Starosta města Prostějova v období let 1902–1913. Za jeho funkce postaven Národní dům, středisko spolkového života a divadelní dům. Postaven vodovod, dvě školy a nová radnice podle arch. Karla H. Kepky. Třetí český starosta.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.40.;

V letech 1884–1888 pracoval v olomouckém Našinci. S matkou a sestrou bydlel na dnešním Malém náměstí č.5. Jeho jménem je označena ulice na Nové Ulici. Z Olomouce odešel 28.11.1888.

Lexikon české literatury. – Praha : Academia, 1985.S.387–389. Přichystal Antonín: Významné postavy v názvech ulic. Olomouc 1979.

Narozen v Dlouhé Lhotě (u Blanska). Studoval od r. 1887 na prvním českém gymnáziu v Brně, přestoupil do Prahy, kde 1895 maturoval. Potom začal studovat práva, avšak 1897 vstoupil do poštovních služeb ve Vídni. Po roce 1918 byl přeložen do Prahy, kde vedle literárních zájmů se věnoval spolkové a organizační práci. V letech 1914–1918 člen Družiny literární a umělecké v Olomouci a aktiv.přispěvo­vatelem jejího orgánu Poselství.Od.1­.1.1919 v Pra­ze, autor lidových románů, povídek, fejetonů. Užíval pseudonym Francois Dubois, v čas.Náš domov Jan Bukovský;překla­datel z francouštiny;

Lexikon české literatury.1.díl­.Praha Academia 1985, S..404;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973. S.466;.Po­selství. Družina literární a umělecká. Olomouc 1938. S. 227–228.;

Rodačka z Prostějovska. Divadelní, filmová a televizní herečka. Manželka Karla Beníška /1908 – 1975/, herce a dramatika. Členka Divadla na Vinohradech. Zasloužilá umělkyně.

Narozen v Dubu u Tovačova (n. Dub nad Moravou). Důlní inženýr. Poslanec. Doc .Ing. Šimon Dvořák působil v Praze.

Ing. Jaroslav Pinkava.

Kdo je kdo., Praha. Agentura Kdo je kdo., 2002, S.133.,

Manžel herečky Pavly Machníkové.V O­lomouci působil 1930–1931.Velký význam pro jeho tvůrčí rozvoj, seznámil se zde s E.F.Burianem.V ND Praha v letech 1946–1954.;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.289.;.

Působil od 1955 do 1976 jako přednosta Ústavu dějin lékařství LFUP v Olomouci. Autor řady publikací. Malý biografický slovník českých lékařů. /1964/;

ČBS.Praha 1992.S.445.

Středoškolský profesor.

Kulturní místopis SOKA Přerov.

Šéf olomoucké opery v letech 1920–28;1941–45, později čestným členem DOS, poté dirigentem ND Praha od 8.6.1945 až 30.9.1958, kdy odešel do důchodu.Synovec skladatele a dirigenta Oskara Nedbala, manžel zpěvačky Evy Hadrebové.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1988, říjen, S.35.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.329–330.;.

Narozen v obci Doloplazy (na Prostějovsku). Moravský výzkumník vinohradnictví, první doc. vinařství (1928) na VŠZ v Brně. V Praze zemřel na následky věznění v koncentr. táboře.

Moravin, 1989, S.69 – 71.;ČBS.Praha 1992.S.425.;.

V roce 1936 maturoval na gymnáziu v Jičíně a poté studoval na pedagogické akademii v Praze. od roku 1939 vyučoval na středních školách v Praze, vzorným učitelem byl jmenován v r. 1956. Dálkově studoval vysokou školu pedagogickou, obor hudební výchova a hudební nástroje, kde promoval v r. 1960. Pedagogicky zde působil do r. 1964. Autor učebnic Hudební výchova pro 4. roč. (1958), pro 5. r. (1957), Pokusný zpěvník aj.

Československý hudební slovník.2. Praha, SHV 1965. S. 281.;Hudební rozhledy, 1975, č.10, S.453–4.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.122.;.

Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, bohosloví studoval v Olomouci, kde ordinován 5.7.1929. Pak působil na olomoucké fakultě CM, kde 1937 habilitován. V roce 1938 odešel do Prahy, kde se věnoval sanskrtu, od r. 1942 učil hindštinu a urdštinu a od r. 1943 bengálštinu ve večerních kurzech Orientálního ústavu. V letech 1950–1965 působil na FFUK v Praze.

Nekrolog. Arch. Orient, 52, 1984. S. 78–79. Kdo byl kdo. Praha, Libri 1999. S.399.

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1916. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946–1948 na UP v Olomouci, kde vybudoval katedru lékařské chemie. Od r. 1940 prof. , mimořádný člen Královské společnosti nauk /1939/;1948–1959 přednosta II. ústavu pro lékařskou chemii UK v Praze. Zabýval se výzkumem biol. pigmentů, klinickou biochemiií. Autor či spoluautor více jak 100 knih, učebnic.

Símě hořčičné.Olomouc 1927.S.222.;ČBS­.Praha 1992.S.594.;.

Narozen v Drozdově (u Hořovic). Člen piaristického řádu, v letech 1850–1874 profesor piaristického gymnázia v Kroměříži a 1861–1884 ředitel tzv. Lichtensteinského semináře v Kroměříži.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;ČSHS­.II.Praha 1965.S.501.;.