Osobnosti Moravy.eu

Rozená Lýsková, dcera národního umělce, prof. Františka Lýska, DrSc. Maturovala na gymnáziu v Brně roku 1951. V roce 1953 absolvovala klavír a zpěv na brněnské konzervatoři a 1956 absolvovala FF MU v Brně. V roce 1957 působila ve Zlíně v rozhlasovém studiu jako externí hlasatelka. V roce 1958 se provdala v Brně. 1971 FFUK Praha a v Olomouci od r. 1981.

http://www.slaviste.cz/index.php?… http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?…

Doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc.

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

Absolvoval gymnázium v Ostravě a jednoletý kurz cizích jazyků: angličtina, francouzština, italština a ruština. Cestoval po Evropě, Anglii a Skotsku. Po návratu do vlasti studoval filozofii a angličtinu na UP Olomouc a MU v Brně. V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem [1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek [2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků. Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je po dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a „permanentní“ festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“ [3]. Je rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život – (2 x ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr – (12 x ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupuje opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž píše vlastní blog. Žil většinou v Brně. Nositel Ceny města Brna a za blog r. 2017 a 2018 získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knižní vydání

Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie

Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie

Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004

Wikipedia.cz

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

• bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce).

Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 ab­s.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hud­ba k filmu Princezna se zlatou hvězdou.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;.

Droždín je součástí města Olomouc.

V Olomouci působil v Moravském divadle 30 let a ztvárnil zde téměž 150 rolí. V roce 2008 připravil vzpomínkový večer na dramaturga, textaře a básníka Jiřího Flíčka, který by se byl 30.11.2008 dožil 75 let.

Jana Brtnová – osobní sdělení.

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostenské rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Asi čtyři roky pobývala rodina v Přerově. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě v roce 1952 na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956. Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956–1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách: Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960). V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967–1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky. Vyučoval na JAMU v Brně, c roce 1990 jmenován docentem. Jeho filmografie obnáší od r. 1962 až do r. 2008 více jak 80 titulů. V roce 1998 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Daboval Maraise a Delona. Často účinkoval v rozhlase a jezdíval též do Olomouce, aby zde promlouval svou hanáčtinou. Do rodiště se taky vracel, měl zde rodinný domek a plno příbuzných, protože ač byl jedináček měl hodně bratranců a sestřenic.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.56.;. Neobyčejné životy. ČT 1 2010. (Vysíláno dne 21.4.2021.

Loučka (u Litovle)¨ Doc. Ladislav Lakomý

V roce 1940 maturoval na gymnáziu v Litovli. Vystudoval Hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, odd. dramatické a klavírní, 1944. Působil v Horáckém divadle Jihlava 1944–46, Svobodné div. v Brně 1946–47. Poté ředitelem Horácké div. Jihlava 1947–51, Státní div. Ostrava + Čs. rozhlas Ostrava 1951–59 (šéfem činohry), Mahenova činohra Brno 1959–71 (šéfem činohry), Janáčkova akademie 1960–70, kde vedoucím divadelní katedry. Počátkem let sedmdesátých v době normalizace musel ze školy odejít do Slováckého div. Uh. Hradiště 1971–81, Divadlo pracujících Gottwaldov 1981–89 + zahran. zájezdy. V roce 1960-docentem JAMU Brno, herecká a režijní tvorba, kam se mohl vrátit až v r. 1989. Také mohl působit v Brně v Mahenově divadle. Věnoval se publikační činnosti.
Cena osvobození města Brna, 2000 Cena města Brna. Autor studií.
2009 uveden do Síně slávy v Národním divadle Brno.

Kdo je kdo.Praha ČTK 1969., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, Praha 2002. Šik, L.: Osobnosti Litovle. rkp. 2009

Narozen v Chudobíně, nyní součást města Litovle. Vl.jm. Miloslav (křestní list) Doc. Miloš Hynšt

Po maturitě na RG v Olomouci r. 1947, abs. 1952 ped. fak. UJEP Brno, r. 1968 FFUJEP, hudební vědu a JAMU. Od r. 1976 v Brně, r. 1977 v Blansku, od r. 1979 sbormistr dětského sboru Radost. Skládal skladby pro dětské sbory a autor kantáty České jaro. V roce 2008 laureátem Ceny města Brna.

Československý hudební slovník.1.díl.Praha SHV 1963,S.258.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.93.;.

PhDr. Jaroslav Dostalík

V letech 1973–1977 studoval gymnázium v Boskovicích a poté studoval Filozofickou fakultu UP v Olomouci, obor čeština a němčina, kde promoval v roce 1982. Učil na gymnáziu v Jeseníku. Autor básnických sbírek: Chtěl bych vám povědět (1991), Poetický letohrádek (1993), Veršování v modrém (1995).

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996. S.129.

Mgr. Jaroslav Režný

Maturoval na reálném gymnáziu v Bratislavě. Absolvoval ČVUT v Praze. Pracoval v ekonomické a výrobné oblasti v Praze, Sučanech a Bratislavě. Fotografovat začal od r. 1932, od r. 1958 samostatným fotografem. Motivem jeho tvorby je krajinářská fotografie. Fotografoval Vysoké Tatry, Zvolen a okolí, střední, východní a západní Slovensko.

Encyklopedie českých a slovenských fotografů. ASCO Praha 1993. S. 248–249. Čomaj, Ján: Zastavený čas. 2006.

V roce 1943 absolvoval teologii, poté kaplan ve Ždánicích, administrátor farnosti Boleradice, profesor na gymnáziu Hustopeče, kaplan v Brně – Kr. Poli. V roce 1947 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. 1950 konc. tábor Bohosudov, 1950–53 voj. prac. tábor PTP, pak kopáč v Ostravě 1955 odsouzen na 10 let za velezradu, 1960 amnestie1960 autojeřábník DP města Brna, od r. 1980 v důchodě. Pak žil několik let v Praze.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991.S.712.;. Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2010. Olomouc 2009.

Boleradice (n. Diváky) Bohosudov (n. Krupka na okr.Teplice)

V dětství se učil na housle u R.Kundla. Základy hudební teorie a harmonie získal u J. Vašíčka. V roce 1942 odešel studovat do Brna na konzervatoř,obor klavír, kompozice, varhany a dirigování. Poté od r. 1950 studoval VŠMU v Bratislavě, kde žákem Václava Talicha. V r. 1953 absolvoval koncertem se Slovenskou filharmonií. V r. 1954 začal působit jako dirigent Slovenské filharmonie a v letech 1957–1959 byl mimořádným posluchačem Hanse Svarovského na Hudební akademii ve Vídni. R. 1956 byl oceněn v Paříži za dirigentskou činnost. V r. 1966 asistentem šéfdirigenta Jevgenia Mravinského v Petrohradě. 1969–1975 působil jako šéfdirigent Filharmonie B.Martinů ve Zlíně. Poté působil v Košicích, kde do r. 1982. Od r. 1984 učil na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU. Mimořádné jazykové schopnosti mu umožnily dlouhodobější působení v zahraničí (Egypt, Irák, Turecko). V r. 1999, u příležitosti 50. výročí založení Slovenské filharmonie, byl Z.Bílkovi udělen titul " Čestný dirigent Slovenské filharmonie". V r. 2003 dostal od městského zastupitelstva Bratislavy medaili Bulla Aurea Bratislavensis a o rok později ocenění Fra Angelico 2004.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, s.97.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.14.

Od r. 1959 pracuje v Moravském muzeu v Brně, vybudoval historicko archeologické odd., redaktor Vlastivěd.věstníku moravského. Prof. PhDr. Vladimír Nekuda DrSc.

Rodná země. Sborník k 100. výročí Musejní a vlastivědné společnosti v Brně a 60. výročí narození PhDr. V.Nekudy. Brno 1988. – Z díla: Stopadesát let Moravského musea v Brně. Brno, Mor. museum 1969. – Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno, KN 1961.

Měřínský, Zdeněk: K sedmdesátinám doc.dr.Vladimíra Nekudy, Dr.Sc. Časopis Matice moravské, r.116, č.2, 1997, S.560–564

Abs.RG v Opavě r.1936, r.1940 Vyšší hospodář.šk.v Chru­dimi.Její manžel Josef Dytrych založil zvonař.dílnu v r.1950.O práci brodecké dílny byly natočeny filmy: Dvoutunové D.Barrandov 1962;Srdce zvonu a žena.ČsT Ostrava 1968;aj.

Katalog výtvar.umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;

• fk-: Dlouhé odbíjení radosti.=Stráž lidu, 1989, 10.1., S.4;

Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvarných umělců oblasti Olomoucka.Olomouc, Vlastivědný ústav 1991./Katalog/; ; Lidová demokracie, 9.4.1966, Lid.demokracie, 24.12.1976. http://cs.isabart.org/person/7441

Obě fotografie jsou z objektivu Bohuslava F. Červinky.

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Po dokončení studia získala první angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, kde však setrvala jen jednu sezónu (1948–1949), následovaly další nedlouhé štace na Moravě, v působila v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1949–1950), v Beskydském divadle v Novém Jičíně (1950–1953) a ve Státním divadle v Ostravě (1953–1955). Dalších třicet let profesního i osobního života pak spojila s Brnem, dvanáct let hrála v Divadle bratří Mrštíků (1955–1967) a nakonec byla členkou souboru Státního (dnes Národního) divadla v Brně (1967–1985). Její doménou byly postavě charakterově nejednoznačné, které přes jejich zemitý základ a obyčejnou lidskost dokázala Trýbová ztvárnit s neobyčejnou noblesou. Na jevištích dvou předních brněnských divadel hrála Trýbová řadu postav světového i domácího repertoáru. Z jejích vystoupení stojí za zmínku představení Loupežník, Jenúfa, Žebrácká opera, Majitelé klíčů nebo Babička. Objevila se též v deseti filmech a televizních seriálech.

ČBS.Praha 1992.S.748.;. BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S. 69–70. (Uvádí datum úmrtí 23.12.2005)

PhDr. Josef Matyska byl ředitelem SOKA (Státní okresní archiv) Bruntál.

SOkA Přerov Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000.; Archivní časopis, 55, 1, 2005. ( Biografické údaje).

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Od roku 1974 žil ve Hvozdečku u Bouzova. Pravidelně se účastnil regionálních konferenci v Přerově, Kroměříži, Olomouci.. Autor veršů, a lidových vyprávění z Hané. Ilustroval Bouzovské noviny. Jeho příspěvky o národopisu Hané ve sborníku Proměny hanácké vesnice. (Kroměříž-Zlín, 2003).

Osobní sdělení a zpráva o úmrtí JUDr. Kráčmar.

Hvozdečko (n.m.č. obce Bouzov)

V roce 1947 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1951 absolvoval hud. vědu a výchovu na FFUP, r. 1953 získal Phdr. , disertace Česká hudba a tvorba A. Dvořáka. Od 1955 odborný asistent VŠ pedagogické UP. Publikoval v denním tisku i Hudebních rozhledech. Dirigent studentského VŠP v Olomouci. Od r. 1989 působil na MU v Brně , kde také zemřel.

ČSHS.I.Praha 1963.S.519.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.172.;. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika.O­lomouc 2012.

univ.prof. PhDr. Vladimír Hudec

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1945. Po studiích Lékařské fakulty UP byl odb. asistentem v Histologicko-embryologickém ústavu LFUP v letech 1950–1951. Poté pracoval ve Vojenské lékařské akademii Hradec Králové.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.168; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity., Ostrava 1973., S.336.;.

Absolvoval VŠUP 1950, prof.J.Kaplic­ký.Realizace: vitráž pro Prior Jihlava 1983, Brno 1984.Činnost: malba, volná a užitá grafika, architektura.V le­tech 1961–1986 šéf výpravy Stát.divadla v Brně.

Vyznání životu a míru. Katalog výstavy. Praha 1985, S. 219. ČBS. Praha 1992. S. 717. ;.