Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na Zdravotní škole v Olomouci působila v nemocnici na ARO, pak také ve firmě Contec v Olomouci, stomická sestra u Charity Šternberk, nyní na poloviční úvazek na chirurgii v nemocnici ve Šternberku. Ve volném čase, ráda maluje, zejména portréty. Ilustrovala knihu šternberského básníka PhDr. Jaroslava Váni, CSc.. Taky měla výstavu obrazů v galerii. Vnučka Františka Břízy ( 1916–2004), ředitele knihovny ve Šternberku.

Osobní sdělení hš – dne 12.11.2020

Fotografie z návštěvy u někdejší pacientky.

. Dětství prožil ve Ztracené ulici a tak dosud jeho nejmilejší místa jsou okolí hradu, kostela sv. Michala a uliček poblíž. Od šesti let se vzdělával v hudbě a malování v LŠU. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1984. Poté studoval obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze (roku 1988 získal titul Ing.) a v letech 1989–94 Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, obory skladba a zpěv u Stanislava Jelínka. Mezi jeho prvotiny lze počítat píseň Pro Mozarta (1991). V roce 1993 uskutečnil koncertní turné po USA, jehož součástí byla účast na hudebním kongresu ve Springfieldu (stát Massachusetts) a spolupráce s orchestry a sbory v USA. V následujících letech koncertoval v pražském Klementinu, na Křižíkově fontáně v Praze, po celé České republice i v zahraničí. Natočil řadu hudebních nosičů, napsal hudbu k divadelní hře Nesmrtelný příběh (v roce 1995, hráno v Karlových Varech), muzikálu Babička (roku 2000), filmu Začátek světa (roku 2000), je autorem hudby a textů k muzikálu Baron Prášil (2002).Vystavuje své obrazy v ČR, Slovensku, Holandsku a Belgii, koncertuje s vlastní skupinou PRoject. Napsal skladby pro Newtown Symphonic Orchestra (New York, USA), pro MMC Choire (New Jersey, USA), Evu Pilarovou i jiné. Jeho CD Scarabeus bylo v roce 1996 použito jako oficiální dar Českého olympijského výboru na Olympijských hrách v Atlantě. Podobně v následujícím roce bylo jeho CD Universe oficiálním darem delegace prezidenta Václava Havla v Izraeli. V roce 2004 napsal autobiografickou knihu Jak chutná bolest (vydavatelství Formát). A o pět let později: Jak chutná život (2009). Oratorium Mistr Jan Hus, premiéra v roce 2005, obdržel za něj Cenu Nadace Vize 97 od Václava a Dagmar Havlových v roce 2006 na Mezinárodním festivalu Zlatá Praha. V roce 2010 obdržel Cenu olomouckého kraje za význačný počin v oblasti soudobé hudby za projekt Missa Olomoucensis.

Oblíbený autor historických románů ÚTES (2011) a NOTRE DAME (2012), bezmála třiceti autorských CD a stovek olejomaleb. V roce 2013 Vyšla kniha KDOKOLIV, ve kterém na příběhu populárního hudebníka Michaela Mana poukazuje na alarmující rysy současné společnosti i na to, jak může být nezdravá láska nebezpečná a do jaké míry jsou v době počítačů a mobilních telefonů hranice našeho soukromí křehké a lehce prolomitelné. Poslední kniha s názvem TYLDA je románem dle skutečného příběhu z období 2. světové války rodiny Pachmanových. Letos se nachází už v čase, kdy má za sebou přes 80 výstav. V září 2014 vystavuje v Olomouci a Litovli.

Slovanské gymnázium literání.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.285; Český hudební slovník. (web). http://www.richardpachman.cz/…man.p11.html

Ing. Richard Pachman

Zpěvák pop music.Žije a pracuje v Praze.

Kdo je kdo II.1991/92.Praha 1991, S.1076.;.

Působil v operetě v Olomouci v letech 1981–1983 a v ND Brno v sezóně 1983–1984. Jako dítě hrál ve filmu Za 5 minut sedm, režiséra Pavla Hobla, kde hrál roli Otíka v roce 1964. Hrál v inscenacích Gordický úzel (1983), role Midase;
Noc v Benátkách (1983), role Pappacoda,prodavače makaronů;
Mé štěstí má zlaté vlasy (1984), role Pepík Madla;
Polská krev (1984), role Bronislav Popiel, přítel Baraňského.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1984, srpen, S. 23.; Kmoníčková, E.: V roce 1984 zemřeli. Brno, SVK 1985. S. 38.

Vyučil se zahradníkem a vystudoval Zahradnickou školu v Praze. Později dálkově vystudoval zdravotní školu v Bratislavě, obor rehabilitace. V mládí se zabýval tvorbou soch ze dřeva a vystavovat začal ve 28 letech. Věnoval se artterapii. Žil a pracoval v Hněvotíně, kam se přestěhoval, coby ženatý a se svou paní Libuškou se věnoval rehabilitaci, léčbě drogově závislým a též slepým nemocným, díky nimž vytvářel hmatky. Taky vedl kurzy jógy. Rehabilitaci prováděl v nemocnici Olomouc a ve Šternberku. Pravidelně se účastnil sochařských symposií. Vystavoval v galerii Pod podloubím (1984) kdy vyšel tiskem PKO katalog s fotografiemi artefaktů Mileny Valuškové a typografem Oldřicha Šembery. V roce 2008 vytvořil 6 m vysoký strom pro KRNAP, plastiku pro 45. výročí NP. Dne 30.5.2023 se Galerii a Ateliéru kateřiny Dostálové na Žerotínském náměstí 7 v Olomouci konala v 16:00 vernisáž výstavy, kde úvodem promluvil prof. Jindra Štreit, Jeníkův největší přítel.

Štreit Jindra: Úvodní slovo při vernisáži výstavy dne 30.5.2023.

Narozen v Rovné u Svidnika na Slovensku. Od r. 1948 se rodina vrátila na Moravu a žila v Rýžovišti a od r. 1973 ve Velké Bystřici. R. 1975 spoluzakla­datelem souboru Hanácká svajba, kde zpívá baryton. Členem Hanáckého mužského sboru Rovina Olomouc a široké okolí, kde sbormistrem Honza Žurek. Od roku 1984 v manželství s Broňou Millou. Zpěvu jej učil Jaromír Borovička (JaroBoro) a od r. 1986 účinkoval s Jiřím Rédou. První svatba Jana a Josef Londovi z Velkého Týnce. Od r. 2017 nositelem Zlaté desky a od r, 2018 Pamětního listu ze SNR.

Osobní sdělení dne 9.8.2019/hš

Narozen v Rychlově, nyní místní část Bystřice p. Hostýnem.Po vychození základní školy se učil zahradníkem v Zábřehu.V době učení byl ubytován na internátě ve stejné budově, kam chodil do školy Eskymo Welzl a tato osobnost jej velice ovlivnila. Později začal sám velice cestovat a do Zábřehu se vrací každý rok na festival Welzlování, kde se věnuje soutěži dětských prací s námětem Welzl a cestování. Vzpomínky na studentská léta byly natočeny v ČT. Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil v roce 1980 ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky,které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Po vojně pracoval v Moravolenu Šumperk, pak v Oskavě a nakonec zakotvil ve Šternberku, kde zprvu pracoval jako zahradník na hradě a ve volných chvílích si maloval. V roce 1976 získal první ocenění na národní výstavě AMO ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Další následuje o tři roky později na výstavě Generace. Velký úspěch dosahuje v roce 1980 na výstavě nejlepších amatérských malířů v Berlíně. V roce 1981 vystavoval ve výstavní síni Musaion v Praze a jeho prezentace měla příznivý ohlas. V roce 1980 se oženil a založil rodinu. Po třiceti letech se rozvedl a letos v únoru se oženil podruhé se svou 27 letou múzou. Po roce 1990 procestoval téměř celý svět. Ze svých cest si kromě impozantních fotografií přiváží zajímavé zážitky, které vnáší do svých obrazů plných fantazie. V roce 1995 natáčí pro Českou televizi animovaný seriál Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky a Naivní cesty naivního malíře. V roce 2017 dostal Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2017. Zemřel z pátku na sobotu na zhoubný nádor.

Ševčík, David: Libor Vojkůvka nechává starosti před prahem. Kurýr. Olomouc, 1, 1996,č.1. S.8–9. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.70. Všechno­párty, ČT 1 rok 2011.

Věrka se narodila v Litovli. Absolvovala VŠ zemědělskou. Pracovala v knihovně na pobočce. Taky ráda fotografuje a její snímky najdeme v regionálním tis­ku.

Osobní sdělení

Ing. Věra Krajňáková

V roce 1962 maturoval na gymnáziu v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fak. UP v Olomouci, obor biologie, tělesná výchova, kde absolvoval v r. 1967. Hudebně se vzdělával studiem na housle v LŠU Přerov, později soulr. zpěv u L. Švagery a hře na kytaru u P. Vařáka. Zpívat začal r. 1961 s skupinou Dixieland Přerov XO, s nímž v r. 1962 pořídil první rozhlas. nahrávku. 1964 spoluzaložil rockový soubor Synkopa. První píseň Vyznání, přes noc populární. 1967 založil nový soubor VOX. Napsal asi 250 písní a přes 200 jich natočil.

Encyklopedie jazzu…Praha 1990.S.379–380.;.'

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala v knihovně v Šumperku. A poté v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později na regionálním oddělení a to do roku 1983, kdy se odstěhovala do Krkonoš, Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka ap. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovává přes deset let jmenný a věcný rejstřík. Pro turistiku přes čtyřicet let vytváří turistické značky na Olomoucku.

Osobně znám. hš

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

V roce 1957 absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu v Olomouci a poté působil v Lipníku nad Bečvou, kde po vojně pracoval jako zootechnik u Vojenských statků a lesů. V listopadu 1963 nastoupil do Zoo Olomouc a pokračoval v dálkovém studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde promoval v roce 1967. V olomoucké Zoo pracoval více než 44 roků. Nastoupil jako zootechnik, později působil jako náměstek a poté se stal v r. 1984 ředitelem. Za jeho vedení zoo doznala zásadních změn. Většina starých pavilonů a ubikací byla zrekonstruována a přestavěna tak, aby vyhovovala modernímu pojetí chovu zvířat (pavilon šelem, pavilon opic, Zároveň byla postavena celá řada nových pavilonů a expozic (obří voliéra pro vodní ptactvo, pavilon pro žirafy, výběh pro pižmoně a soby, výběhy gepardů a rysů, voliéra pro plameňáky, zimoviště pro ptáky, pavilon netopýrů, volný výběh makaků, výběh pro nosály, výtopna na biomasu, atd.). Dnes patří Zoo Olomouc – Svatý Kopeček mezi nejúspěšnější v České republice a její přijetí za stálého řádného člena Světové asociace WAZA v Austrálii v říjnu 2001 ji řadí mezi 160 nejvýznam­nějších zoo světa. Ing. Slavotínek je vášnivý a uznávaný akvarista a jemu vděčíme za vybudování atraktivních mořských akvárií. V roce 2008 předal funkci mladšímu nástupci a odešel do důchodu.

Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č. 10.S.9.;

Muzikálová a operetní zpěvačka, abs.konzervatoř v Brně a v Praze r.1959, 1963 AMU.1.angažmá v Liberci 1963–65, první nahrávky v rozhlase.Od 1965 půs.v HD Karlín Praha, nahrávky na LP/Šanson 69;Šanson 70;aj.Prof.na konzervatoři Jaroslava Ježka.

Matzner: Encyklopedie jazzu..III.Praha 1990, S.545.;REGO Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.992–993.;.

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

S rodiči bydlel na Bělidlech, kde měl jeho tatínek obchod se smíšeným zbožím a učil jej milovat přírodu, protože měl rád brouky. Lásku k hudbě podědil po mamince, která byla dobrou zpěvačkou. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu, kde byl velmi ovlivněn Polívkovým Živočichopisem a naukou o člověku. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se přírodovědnému oboru měl i jeho profesor Josef Hrdlička ( 1883–1956). Jenže rok 1948 všechny naděje ukončil. Tatínkův obchod byl znárodněn a mladý student nesměl studovat na gymnáziu. Vyučil se lesníkem a pak pokračoval jako dělník. Později mohl studovat lesnickou školu v Trutnově, kde poznal vynikajícího zoologa Ing. Vladimíra Hendrycha (1902–1966), prvního ředitele SVLŠ. Vzhledem k tomu, že onemocněl vrátil se na Moravu a pokračoval ve studiu na Střední lesnické škole v Hranicích, kam nastoupil do 3. ročníku. Po maturitě šel pracovat na polesí a pak rok působil jako geodet. Když se uvolnilo místo na zámku v Úsově, kde je největší sbírka lovecko-lesnická, prováděl zde soupisy sbírek a navrhl nové uspořádání myslivecko lesnické expozice, která bývala označována za kolébku lesnického školství na Moravě. Tehdy patřil úsovský zámek pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Když práci ukončil vrátil se do Olomouce a pracoval v muzeu jako zoolog přes třicet let. Navázal tak i na znalosti z ornitologického kroužku při Přírodovědecké fakultě UP, který vedl PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc. (1920–2002). Při zaměstnání studoval vysokou školu v Brně na Masarykově univerzitě, kde získal titul RNDr. Kromě ochrany ptactva se zabýval též sovami a ochranou netopýrů. Je členem České společnosti pro ochranu netopýrů ( ČESON), která vznikla v roce 1991 s cílem zlepšit spolupráci mezi odborníky a amatéry.Také byl členem Ornisu – ornitologické stanice Muzea Komenského i členem výboru Moravského ornitologického spolku a redakční rady Zpráv MOS, kde je čestným členem. Publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Náš jubilant byl však znám též jako znamenitý varhaník. Hře na klavír a varhany se učil u hudebního skladatele, dómského varhaníka a korepetitora olomouckého divadla Stanislava Vrbíka (1907–1987), který též tvořil skladby pro varhany. Nadšený klavírista i varhaník Zdeněk Rumler hrál tajně přes dvacet let v kostele na varhany v hlavním sboru husitské církve a hlavně v hodolanském kostele. Učaroval mu zvuk elektronických varhan. Nástroj si dovezl ze západního Německa v roce 1987, kdy mohl navštívit svou sestru. Přenosný klávesový nástroj keyboard mohl pak používat ke koncertům i různým kulturním akcím na Moravě. Kromě hry také skládal a spojoval hudební tóny se zpěvem ptáků. Zajímavé propojení hudby a ornitologie využíval zejména na zoologických dnech.

Moudivláček 2011, č. 2. (Rozhovor s jubilantem k 75. narozeninám. http://otavinka.blog.cz/…nce-netopyru Osobní sdělení Haně Ševčíkové v září 2016.

RNDr. Zdeněk Rumler

Vystudoval Zemědělskou technickou školu v Přerově, agronomii na Vysoké škole zemědělské v Praze (1960). Pracoval jako agronom, učitel fyziky, kontrolor, turistický průvodce, ministerský úředník. Z díla: Svlékání pomerančů.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996. S119.;

V letech 1952–57 abs. UJEP Brno, obor zoologie. Působil 1957–1959 v Kraj. hygien. stanici v Ostravě, od r. 1959–1967 odb. as. kat. zoologie Př. F Olomouc, 1967–90 doc. tamtéž, od r. 1990 ved. katedry ekologie a děkan přír. fak. UP v Olomouci. Autor 80 vědec. publikací, 40 odbor. a vědec. popular. knih, 8 vědec. pop. krátkých filmů.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.160.; Z díla: cestopisy-Kde příroda vládne.P., Orbis 1975. Od pramenů k oceánu.P., Panorama 1986. Pramen života.P., Panorama 1986. V dunajské deltě.P., Panorama 1979. OKOL.;Žurnál UP, 1991, č.5, s.1./foto/;.

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval veterinu v Brně.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.197. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997.S.473.

Narodila se v Křelově. Působila jako zdravotní sestra ve Vojenské nemocnici v Klášterním Hradisku. Verše píše od mládí, publikovala v časopisech a v almanachu. Vydala bibliofilii, básnická sbírka – Skleněné tabulky (1978) a (1995).

Děti a dětství. Literární sekce VSMO. Olomouc 2001.; Kolář, Bohumír: O múze olomoucké a lidech kolem ní, Olomouc 2003.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S. 105 (foto). http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…ubileim-8381 http://otavinka.blog.cz/…-rozsypalova

Křelov – nyní obec Křelov-Břuchotín.

V roce 1959 absolvoval fakultu mechanizace VŠZ Praha. Poté středoškolským profesorem SZTŠ v Přerově do r. 1971 a pak až do roku 1990 vedoucí úseku mechanizace JZD Kostelec u Holešova. V letech 1991–1992 poslancem Sněmovny lidu FS (za ODS).

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991. S. 1124. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašké Meziříčí 2011. S.97.

Ing. Miroslav Zavřel

V letech 1951–1956 studoval archivnictví u Jindřicha Šebánka na FFMU v Brně. Poté pracoval ve Státním archivu Brno a od roku 1955 v zeměděl­skolesnickém archivu v Bučovicích a 1960 až do roku 1992 v Okresním archivu v Přerově. Publikační činnost zaměřoval na archivní problematiku (zejména diplomatiku) a regionální dějiny. Mimo archivní povinnosti se výrazně angažoval v domovské obci Potštát – v letech 1963–1974 a znovu v letech 1985–1990 vedl tamní kroniku, byl také poslancem MNV a členem pěveckého sboru.Zemřel v nemocnici v Hranicích.

Cekota, Vojtěch: PhDr. Ivan Krška a bibliografie jeho prací.In: Sborník SOKA Přerov 1993. S.101–109.

PhDr. Ivan Krška.

Rodák z Olomouce – Bělidel. Divadelní geny zdědil po mamince, která hrála přes 40 let ochotnické divadlo a zpívala. Absolvoval Obchodní akademii v Olomouci, ale od mládí tíhl k divadlu. Jeho mateřskou scénou byla Volánkova ochotnická jednota, která hrala v Národním domě. Učil se zpívat u prof.Žákové a navštěvoval baletní školu u mistra Relského.V roce 1954 – absolvoval na taneční konzervatoři v Brně, současně byl členem Úlehlova Moravskoslováckého súboru. V letech 1955 – 1956 členem Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde se naučil plno lidových tanců. V r. 1957 – Sólista Moravského divadla Olomouc- zde působil jako herec a sólista baletu až do r. 1991. Od 1974 choreografem Moravského divadla v Olomouci. Vytvořil zde na 170 rolí. Spolupracuje s folklorním souborem Mladá Haná ve Velké Bystřici od r. 1984 až dodnes. Vytvořil na 50 choreografií. Je autorem těchto choreografií: Dožatá, Maškare dó, Menuety, Vánoční koledování, U muziky na Lipenském Záhoří, Písničky s ozvěnou, Zabijačka, Šefci (1995), Hôsaři, Není trnka jako trnka, Šmigrust (2002), Zelí, Baba zlá, Námlôve, Menuety, Staré hanácké tance, Na Štěpána není pána (2002). V roce 2016 se stal laureátem Ceny Olomouckého kraje jako Osobnost roku 2016 v oblasti kultury. Od září 2018 emeritním členem MDO. Svou lásku k tanci vyjadřuje také svými nádhernými obrazy. Umí zachytit ten zlomek vteřiny, kdy je tanečník na vrcholu. Z jeho obrazů i tanečních pásem na nás dýchá jeho veselá a skromná povaha i jeho snaha pobavit diváka a aspoň na chvíli jej odtrhnout od starostí všedního dne.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.86.;. Čermáková-Obršalová, Marie: Rozhovor s Jiřím Čadou. Kdy-kde-co v Olomouci 2001, č. 3. S.21.; Polzer, A.: Historie souboru Haná ve Velké Bystřici 1976–1984. Webové stránky. Nakládal Petr: K 90. výročí narození pro Velkobystřické noviny. 2019. č. 12. Nakládal, P.: Jubileum Jiřího Čady. 2019 www.velkabystrice.cz Český taneční slovník.Tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001. S.40.

Dcera lékaře MUDr. Evžena Prachaře, soudního lékaře v Olomouci. Studovala v Olomouci SGO, kde maturovala v roce 1949. Poté ještě vystudovala zdravotní nástavbu a pracovala jako zdravotní laborantka v Přerově. Když odešla v roce 1986 do důchodu začala pracovat jako tajemnice VSMO při Vlastivědném muzeu v Olomouci v období 1986–1998. Měla ohromné organizační schopnosti, které dokázala uplatnit při organizování besed, přednášek a exkurzí. Znala výborně německý jazyk a všechny dialekty, takže se s každým domluvila bez problémů. Jejím koníčkem byly dějiny regionu Hané a Olomouce. Zemřela uprostřed své práce. Byla nalezena doma asi tři dny po smrti.

Osobní sdělení hš