Osobnosti Moravy.eu

Fiala,J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP,č.29,20.5.2005,S­.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1583

Studoval gymnázium v Jihlavě, filozofii v Olomouci, kde vstoupil do jezuitského řádu jako laický bratr. Působil jako bratr ekonom a bratr stavitel. Jeho stavitelské schopnosti mu usnadnily přijetí do misií. Ve 28 letech odjel v dubnu 1678 s výpravou českých jezuitů do Ameriky. V Mexiku přijal nové jméno (de Castro). Provedl tam také stavbu vodního díla. Při odchodu do Tichomoří zemřel na mor.

Kunský, Josef: Čeští cestovatelé. Praha, Orbis 1961. I.díl. S. 231.

Studoval v Kojetíně, učitelský kurs absolvoval v Olomouci. Od r. 1810 učil na škole v Tovačově, od r. 1814 řídícím školy a ředitel kůru. Na tovačovském kůru prováděl české chrámové skladby (mj. i Mši J.J.Ryby). Vychoval syna Arnošta (1825–1874).

ČSHS.I.Praha 1963.S.340.;.

'

Učil se u brněnského sochaře Edele od r. 1837, pak na AVU ve Vídni a r. 1844 se usadil v Brně. Jeho díla jsou v Hranicích, Předkláštěří, Tišnově a Brně. Zemřel v obci Tišnov-Předkláštěří.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947 S.109.;

Po studiích na Reálném gymnáziu ve Vídni si ještě doplňoval vzdělání na učitelské přípravce v Trnavě, kde r. 1865 dosáhl učitelské aprobace na hlavní školy. Od r. 1873 pedagogicka působil na Slovensku. Je autorem učebnic, autor knih pro mládež v edici Laciné čitanie., Překladatel poezie z němčiny a maďarštiny. Skládal duchovní katolické písně a mše. Publikoval pedagogické články v časopisech.

Kulturní místopis SOKA Přerov 1998 .; ČSHS.II.Praha 1965. S.72.;

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Obecnou školu vychodil v Holešově. V roce 1874 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté studoval teologickou fakultu v Olomouci. Poté působil v Kyjově, Bílovicích, Hukvaldech, v Místku. V letech 1897–1907 byl farářem v Rajnochovicích a poté v Třeběticích, kde trvale zakotvil. Pěstoval květiny, hlavně růže a jedna růže po něm pojmenována – Rosa Gogelana. Autor několika knih o šlechtění a pěstování květin. Sbíral též lidové pověsti. Pověst z Podhradní Lhoty publikoval v Záhorské kronice.

Kašparová, Milena: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In: Zpravodaj OVM ve Vsetíně.1995. S.41–42.;

Narodil se v osadě Háj u Třeštiny. Po otci zdědil mlynářské řemeslo. 1894 zakoupil pro osvětlení podniku první dynamo a stal se tak jeden z prvních průkopníků elektrizace na celé Moravě. Elektrárna byla uvedena do provozu v r. 1901. Brzy se začaly připojovat na elektrickou síť další obce v okolí. V letech 1921–1922 postavil u nově vybudovaného náhonu řeky Moravy moderní vodní elekrárnu s dvěma turbínami, takže mohl elekřinou zásobovat široké okolí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998. S.113; Zatloukal,P.: Vodní elektrárna a rodinný dům v Háji u Mohelnice.In: Severní Morava 48, 1984.S. 38–43.;

Městský lékař, zakladatel Ruského zrna, předseda spolků v Přerově. Zasloužil se o zlepšemí zdravotních poměrů ve městě (kanalizace, vodovod, plovárna, úprava parku Michalova ap. )

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

V letech 1877–1881 studoval reálné gymnázium v Přerově. 1890–94 zastával funkci tajemníka Čs. obchodnické besedy. 1894 redigoval čas. Obchodní obzor a publikoval odb. články. Pracoval též v redakci Hlas národa. 1887 debutoval črtou z venkovského života Na dobré cestě. Lokalizována do Jizerských hor. Překládal z francouzštiny a němčiny.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.479.;.

Springer, Jan : Co dala Haná české literatuře., Olomouc 1947., S.39.;

Agrární politik, zemský a říšský poslanec. 1903 – starosta obce Těšetice. 1906–1907 zasedal v Moravském zemském sněmu. 1907–1918 na rakouské Říšské radě za agrární stranu, 1918–1920 poslanec Revolučního národního shromáždění. Též čestným občanem obce Štěpánova.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.147–148.;. Wikipedia.cz Čestné občanství obce Štěpánova. Ze Štěpánova, 2010, duben.

Narozen v Biskupství (n. Náměšť na Hané).Studoval nižší G v Olomouci a Přerově 1879–1883, učitel. ústav v Příboře do r. 1887. Působil na Sv. Kopečku ( n. Olomouc) a v Těšeticích, kde později ředitel kůru, založil pěvec. sbor a orchestrální sdružení. V Olomouci založil pěv. kroužek učitelů pensistů. Pro sbory napsal: Smržecky pěsničke, Haná zpívá aj.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.239–240.;.

Od roku 1891 spolupracovník A.C.Stojana.

Pinkava, Jaroslav : Jaroměřická zastavení, Jaroměřice 1992., S.46.;.

bratr Františka Gellnera, básníka. Stud. G v rodišti, medicinu v Praze a Vídni, kde promoval r. 1897. Působil jako vojenský lékař, se zájmem o dějiny lékařství. Do Olomouce přišel koncem r. 1918, 30. 4. 1927 se jako plukovník stal náčelníkem Vojenské nemocnice v Olomouci, konc. roku 1929 přednostou zdravotní služby 7. pěší divize a k 1. 2. 1930 odešel do výslužby a přesídlil do Brna, kde byl zapsán na tamní FF a r. 1931 podal disertaci Výslech znalců o nemoci krále Ladislava. 27. 10. 1931 promován na dr. filosofie. Některé jeho práce publikovány v ČMM 1936. V září 1942 byl zatčen a zemřel v lednu 1943 -bližší datum nezjištěno. Habilitován byl až in memoriam. Propagátor hygieny a zakladatel čs. -sovětských lékařských styků.

Slavětínský, M: Medailon G.Gellner.Rkp.pro vydání./reg./;.

Z data úmrtí je známo jen: 1 1943

Řídící učitel v Kojetíně, první kojetínský kronikář, vedl kroniku města od r. 1928–1935.

Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc 1987.S.185.;

Dcera českého úředníka Jana Balíka ve vídeňském ministerstvu obchodu. Přítelkyně Jakuba Demla. Žila ve Šternberku, kde byl její manžel lékařem v zemském ústavu pro choromyslné. Po rozchodu s Dr. Kytlicou, který si přivedl jinou ženu, se přestěhovala k příteli J. Demlovi. Pro literaturu jí získali J. Deml a O. Březina. Dílo: O dětech a zvířátkách a o jiných dětech. /prvotina 1919/;Rodiče a děti /5 díl. rodinná kronika 1927–1931, nedokončena). Překlad povídky z polštiny Edmund Zechenter: Brouček svatojánský (in: Šlépěje VI, S. 193). Zemřela v Tasově (u Třebíče).

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou., Velké Meziříčí 1992., S. 229.; Deml, Jakub: Jak jsme se potkali. (1933); Smrt Pavly Kytlicové (1932); Jak jsme se loučili s Pavlou Kytlicovou (1933); Šternberské listy, č.2/1992, S. 10; Hlůzová, Vlasta : osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.75–93.; Olič, Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia 1993.;

Autor publ.„Řečnictví v teorii a praxi“;Syn herce a divad.ředitele Jana H., bratr herce a výtvarníka Josefa H., manžel zpěvačky Vlasty Loukotkové.Gym­názium studoval v Jindř.Hradci, přerušil studia a odešel do Prahy za otcem.V ND 1906–1925.Lektor řečnictví na práv.fak.UK 1926–1934;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.174–175.;.

Maturoval na G v Třebíči 1898, poté studoval bohosloví v Brně, vysvěcen roku 1902. Přátelství s O. Březinou. Spolupracavoval s Dostálem-Lutinovem, F. Dohnalem, J. Florianem a F. Bílkem z Chýnova, který mu knihy ilustroval. Působil 1902–04 v Kučerově, 1904–1911 s Florianem, po r. 1911 došlo k roztržce. 1907 se rozešel s Katolickou modernou. 1913 přátelství s F. X. Šaldou, 1918 s P. Kytlicovou. R. 1919 ve Šternberku. Od r. 1945 trvale v Tasově, zemřel v nemocnici v Třebíči, pohřben v Tasově.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.526–530.;. Olič,Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia. 1993.;

Vystudoval české státní gymnázium v Olomouci, Filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Doktorát získal na univ. v Praze r. 1926. Pedagogicky působil na gymnáziích: Přerov, Valašské Mezříčí. Od r. 1936 se stal ředitelem gymnázia Otakara Březiny v Telči. Přeložil Třanovského ódu Poslední verš k potomstvu.

Velkobystřické noviny, č. 9/2006, S. 4., Slovník osobností kulturního a společ. života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000., Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.8.

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

Bratr Jaroslava Kratochvíla /1885 – 1945/. Iniciátor studentského časopisu Aurora. Příspěvky v čas. Aurora a Dvacátý věk. V r. 1902 vyšly z pozůstalosti sebrané verše " Na prvních strunách". Bohumil zemřel na tbc.

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.945.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1903, poté v letech 1903–1907 absolvoval bohosloveckou fakultu, ordinován v r. 1907. Působil jako vikář farního kostela sv. Mořice v Kroměříži, v letech 1937–1946 ředitelem arcibiskupského archivu a knihovny v Kroměříži, náboženský spisovatel. Za války chránil archiválie před válečnými škodami. ThDr. Alois Richter pedagogicky působil na středních školách po osvobození. Od r. 1947 bydlel na faře u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1941 sepsal " Popis kroměřížského archivu". Kniha nevyšla vlivem okupačních poměrů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.132.;Sprin­ger Jan : Co dalo Šumpersko čes.literatuře­.Šumperk, 1974. S.18.;. Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000. S. 538.;

Narozen v Tučapech (na Vyškovsku). Prozaik, autor dokumentárních prací, publicista jemuž se ústředním námětem staly život a role čs. legií v Rusku. Průkopník socialistického realismu v české beletrii. Mladší bratr Bohumila K. , básníka. R. 1900 maturoval na gymnáziu v Brně, pak Zemskou střední hospodář. školu v Přerově, 1903 – 1906 vyšší zeměděl. školu v Halle, kde získal diplom agronoma. 6 měsíců praktikoval v cukrovaru v Drnovicích, 1906 – 1907 hospodář. úředník na již. Moravě: Tečovice, Napajedla, od r. 1908 na Kladensku. Koncem července 1914 narukoval. V červnu 1916 se přihlásil do legií, kde se stal důstojníkem 6. pl. Hanáckého. Do vlasti se vrátil v srpnu 1920.

Lexikon české literatury.2.Praha 1993.S.944 – 947.;.