Osobnosti Moravy.eu

K. Otáhalovi brzy zemřeli rodiče (otec v roce 1914 a matka v roce 1917). Po smrti otce nastoupil do učení na mlynáře v Nenakonicích u Dubu nad Moravou (dnes součást Věrovan) a v tomto mlýně pracoval. Uvedené řemeslo mu mělo v letech války zajistit lepší obživu. Ubytování získal u L. Korábové, která se o něj starala jako o vlastního syna. Ve volných chvílích se věnoval kreslení (rád kreslil už na kostelecké obecné škole). Stal se také členem Sokola a zde se seznámil s otcem Bohumila Venclíka, panem Bohumilem Venclíkem st., hrnčířem a kamnářem v sousedním Tovačově, od kterého si bral modelovací hlínu. Vedle malování začal totiž i modelovat. Když nastoupil vojenskou službu, nadále se věnoval malování, dokonce od něj důstojníci některé obrazy koupili a doporučovali mu, aby se věnoval malování profesionálně.
Na akademii výtvarných umění se mu dařilo. Jako diplomovou práci si vybral houslového virtuosa Jana Kubelíka. Sochu tvořil podle fotografie, studenti se mu prý posmívali a říkali mu Kubelík. Pošklebky však přestaly, když se sám Kubelík přišel podívat na jeho dílo. Užasl a dokonce mu stál modelem. Diplomová práce mu vynesla stipendium na zahraniční stáž. Nejprve byl ve Francii, potom v Itálii. Za dva roky pobytu v cizině se mu dostalo pocty. Mohl např. modelovat papeže Pia XI. i některé italské politiky vládnoucí fašistické kliky. Toto se mu stalo osudným, neboť po 2. světové válce mu bylo předhazováno, že se stýkal s fašisty. Byla to však závist méně úspěšných kolegů a trvalo dost dlouho, než se tohoto nařčení zbavil. Tuto skutečnost potvrdila i výtvarnice Lilian Amann, která toho dost o K. Otáhalovi ví od své babičky, kostelecké rodačky a přítelkyně Karla Otáhala.

Pro rodný Kostelec vytvořil bronzovou sochu přítele, básníka Petra Bezruče, další kresby a obrazy byly umístěny v Památníku Petra Bezruče v Kostelci, pro zámek v Čechách zase sochu Josefa Mánesa. Manželkou Karla Otáhala byla Jiřina Popelová-Otáhalová ( 1904–1985), univerzitní profesorka, filozofka, komenioložka a v letech 1950–1953 rektorka Univerzity Palackého v Olomouci

Do Velkých Opatovic přišel v r. 1943, buduje tady ateliér a město se mu na zbytek života stává domovem, kde umírá. Karel Otáhal po sobě zanechal bohaté kulturní dílo, v počtu 470 soch, plastik, reliéfů a kreseb. Opatovicícm věnoval sochu B. Smetany v parku, reliéfy sv. Jiří a Křest Páně v kostele, reliéfy Písně milostné a Písně svatební v obřadní síni města, reliéf B.A. Wiedermana na jižním křídle zámku, reliéfy P. Bezruče, J.B. Foerstra a ještěra na Hradisku a řadu osobních kreseb. Ve své závěti odkázal Velkým Opatovicím více jak 40 modelů bust a kreseb, které daly základ vzniku Pamětní síně Mistra sochaře. Přezdíván " sochařem hudby".

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990, S.5.;

• bič-: Památce K.Otáhala-Lidová demokracie, 18.1.1986, S.5.;

Kolář, B.: Umělec Hané.=Stráž lidu (Prostějov), 5.2.1986, S.6.;. Bartková, Hana – Prostějovský týdeník (3.8.2012) – http://www.itydenik.cz/…karel-otahal